magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Trnka zahradničí, 2. díl: Vlahý podvečer

Tento text je součástí archivu BDSM.CZ.
Původní datum vydání: 30. srpna 2001, Autor: Ďábel Medvědovitý

Od rána Trnka na zahradě pilně pleje záhony. Je tam sama, volně připoutaná za kotník dlouhým řetězem k velké hrušce uprostřed zahrady, jen občas na ni Šimon dohlédne.
V poledne jí Šimon praví: "Dobře to děláš, krásně nám to poroste. Teď se ale půjdeme do jizby najíst. Určitě už máš také hlad." Šimon Trnku pohladí, dá jí pusu za ucho a odemkne jí řetěz na kotníku. "Šimone, prosím, narovnej mi záda, už mne hrozně bolí." prosí Trnka. Stoupli si k sobě zády, chytili se za ruce, Šimon se předklání a protahuje Trnku.
Trnka naříká, že ten řetěz na kotníku jí dost vadil v chůzi. "Když tě tu nechávám samotnou, musíš být uvázaná. Co kdybys mi zase utekla?" "Ale už ti neuteču Šimone, určitě ne. Tys takový hodný pán, vždyť se u tebe mám docela dobře. Kam bych šla? Vždyť i svobodné děvečky zaměstnané na statku se mají hůř než já. Slibuji, že neuteču. Neuvazuj mne už, prosím." škemrala Trnka a dívala se na Šimona laníma očima. "Hezky prosíš, ale nemohu tě nechat odvázanou bez dozoru. To znám, takové holčičí slibování, jo. A pak tě zas budu honit až někde u Řeže nebo v Kralupech. Ale odpoledne tě uvážu tenkým lehkým řetízkem za obojek na krku, tak se ti bude po zahradě chodit lépe."
Odpoledne musí Šimon odejít na opravu mlýna, který se právě porouchal, a nechá Trnku samotnou v zahradě. Vrátí se až za soumraku.
Dlouhé vlasy měla Trnka svázané do drdolu, aby jí nepřekážely. V odpoledním vedru se Trnka svlékla do naha, jen si kolem boků připevnila několik velikých lopuchových lupenů, které rostly na zanedbaném zadním konci zahrady. Sem se stejně nikdo nekouká, vepředu je hustý živý plot a oba postranní ploty jsou porostlé plaménkem a hrachem. Jeden veliký list si dala také na hlavu místo klobouku.
Na řetízek, který jí vedl od obojku ke stromu, se během dne nachytaly kusy trávy a různých rostlin.
Trnka již měla většinu práce hotovou, tak se na chvilku zastavila k odpočinku. Ozdobila se lučními květinami a pak si všimla řetízku obaleného travou. Také ho ozdobila pampeliškami.
Vstala a šla k zadnímu rohu zahrady, kde měla před jabloní vyplet poslední nevelký záhonek. Najednou uslyšela z roští kýchnutí. Odhrnula keř a tam se krčili dva malí rošťáci. Na hlavách špičaté papírové čepice, za pasem dřevěné meče. Usmála se na ně a zeptala se: "Na kohopak číháte, rytíři? Tady draci nejsou, ani jiné příšery." Kluci koukali vyjeveně, a pak jeden prohodil : "My jsme šli na jabka, vílo." "Tak počkejte, něco vám dám." Trnka odtančila k jabloni, utrhla několik žlutých letních jablek, podala je hochům a povídá : "To jsou zlatá jablka ze zahrady Hesperidek. Kdo to jablko sní, stane se nepřemožitelným." "Děkujeme ti, krásná vílo," řekli kluci a zmizeli.
Trnka vyplela záhon, oblékla se a zavolala na panímámu. Ta jí odemkla řetízek a obě se vrátily do chalupy. Dva nepřemožitelní rytíři Tonda a Jarda zatím koušou zlatá jablka, když potkají Petra, Lojzu a Pavlíka. "Hádej, co je to za jabka." "No nevím, snad zlatá reneta?" "Neuhodls! To jsou zlatý jabka ze zahrady Hesperidek. Dala nám je zahradní víla. Je krásná jako princezna. Její vlasy jsou tráva a kytky. Má cop z květin dlouhý snad sedm sáhů." "Nohy má jak vysoustruhované. Když tančí, tráva se pod ní ani neohýbá, jak je lehoučká. Nosí na sobě jen několik lupenů, jinak je úplně nahá. Na čele se jí třpytí diadém z roztaveného zlata... " vyprávějí a přehánějí páni kluci. "Kecáš!" "Kdes ji viděl?" "Kde je zahrada Hesperidek?" pokřikovali na ně kamarádi. "No, když mi dáš ten řemínek na prak, tak ti to povím." Pavlík zalovil v kapse: "Tady je." "U Šimonů na zahradě, ale až úplně vzadu," pošeptal Tonda Pavlíkovi. "Jdeme tam!"
Už se stmívalo, když si panímáma si vzpomněla, že do polévky k večeři bude potřebovat petržel. "Trnko, míchej tu jíšku, já zajdu na zahradu, už jsem z toho vaření celá tumpachová a ráda se provětrám." Nepřevlékla se ani se neučesala, jde v zástěře umouněné od černého ohniště na zahradu. Pod zástěrou jí koukají hrbolaté nohy plné křivolakých žil, obuté do sešlapaných dřeváků. Místo hole se opírá o starou lopatu na sázení chleba do pece, v druhé ruce třímá nožík na ukrojení natě.
Panímáma přichází na zahradu a spatří tři kluky, jak se derou dírou v plotě do zahrady. "Rošťáci, co to tam děláte. Já vám dám chodit nám na jabka. Ještě se tu jednou objevíte a ..." Panímáma popadla lopatu a už se hnala po vetřelcích.
Ke splavu přichází Petr, Lojza a Pavlík a nadávají Tondovi s Jardou. "Kecáte. To jste na nás ušili pěknou boudu. Místo luční víly nás načapala příšerně šeredná čarodějnice a chtěla nás nabrat na lopatu a strčit do pece." "V ruce se jí blyštěla takhle dlouhá kudla, ostrá jako břitva! Chtěla nás podříznout a upéct!" "Jak příšerně páchla kouřem!" "A na rameni jí seděl černej kocour, kterému svítily oči jako dva uhlíky! To byl určitě ďábel!" "Za tenhle blbej vtip vám rozbijeme hubu!" A už se prali. Ale zlatá jablka od luční víly zapůsobily. Vzpomínka na krásnou dívku hochům dodala lví sílu, zatímco hrůza z čarodějnice jejich soky oslabovala. Dva kluci přemohli tři rozhněvané kamarády. Nakonec jim řekli: "Usmiřme se, to je možné, že když jste přišli, byla tam čarodějnice. My jsme nevěděli, že se tak promění. My za to nemůžeme. Opravdu tam byla krásná holka a dal nám jabka." "Třeba se víla neproměnila, ale ta čarodějka ji zaklela v žábu, než jste přišli." "To musíme zjistit, která žába je zakletá víla." "Ale nejspíš jste viděli Šimonovic Trnku, a vy zase starou Šimonovou," ozval se za nimi hluboký hlas. Pavlíkův tatínek hledal svého syna, již byl večer a Pavlík musel domů. "Tati, nekaž nám tu hru. My to taky víme, že to nebyla víla ani ježibaba, ale pohádkoví rytíři přeci bez víl, čarodějnic a princezen nemohou být."
Když Šimon v podvečer přebírá hotovou práci, nevšimne si ničeho podezřelého. Trnka dokonce ani neotrhala příliš mnoho dozrávajícího ovoce. Šimon Trnku pochválí a nabídne jí, že jí velmi důkladně srovná záda.
Šimon zavedl Trnku do dílny. V koutě leželo bednění na klenbu mlýnské odtokové chodby. Bednění se sice často dělá přímo na místě pro jedno použití, toto bednění ale bylo určeno k opakovanému používání při zdění dlouhé chodby stálého profilu. Byl to pečlivě dílensky zhotovený prkenný půlválec asi sáh v průměru a sáh dlouhý.
"Tady na tom ti krásně srovnám záda, Trnko, a za odměnu tě ještě trochu pošimrám," řekl Šimon. "Než si to připravím, přines dva prádelní kolíčky s co nejslabšími pery".
Šimon k výztužným fošnám na spodku oblouku přišrouboval dvě ložisková pouzdra ze dřeva napuštěného kolomazí a provlékl jimi železnou tyč. Tu usadil vodorovně do úchytů ve dvou kozách. Tyč i kozy s držáky už měl připraveny, používal je při středění převodových kol. Dřevěný oblouk se tak mohl volně otáčet kolem hřídele v jeho středu. Teď byl svojí vahou otočen dolů.
Přišla Trnka se dvěma sešlými kolíčky se zesláblými pery. Podal jí kožená pouta podšitá červenou plstí. Pouta nebyla spojená, byly to jen objímky s upevňovacími kroužky. "Svlékni se do naha a nasaď si pouta!" Dnes Trnka věděla, že ji chce Šimon připoutat, aby si s ní mohl něžně pohrát. Jeho vlídná tvář mluvila za vše. Také bylo zřejmé, že kdyby jí chtěl potrestat, použil by železná pouta. Proto se nebála, klidně si odložila šaty z pytloviny a nasadila si pouta na nohy. Pak nastavila ruce a Šimon jí je opásal pouty. Do okraje bednění Šimon napůl zatloukl dvě kramle. "Trnko, teď si sedni tady před to bednění, opři se o něj zády a chyť se rukama těch kramlí."
Potom Šimon zaklesl mezi výztuhy bednění páku a začal obloukem pomalu otáčet nahoru a zvedat Trnku. Dívka se postupně natahovala na oblouk a záda si podle něj ohýbala dozadu. Mezi ztuhlými obratli jí to slabě křupalo, ale bylo to příjemné, jak se protahovala a narovnávala. Šimon několikrát Trnku zvedl nahoru, až se země dotýkala jen špičkami, a zase dolů. Když Trnka visela natažená na oblouku, Šimon jí vždy jemně polechtal na žebrech. Vždy, když si Trnka stoupla na zem, rozcvičila se a rozhýbala, zakroutila zády a rameny sem tam a ze strany na stranu. Její páteř se po každém natažení postupně uvolňovala.
Nakonec, když si Trnka záda již uvolnila, Šimon Trnku k oblouku připoutal, aby ji mohl roztáhnout a pohrát si s ní.
Kroužky u pout na rukou Šimon karabinkami připojil ke kramlím, aby Trnka nespadla, kdyby se při důkladném zvednutí pustila. Kolem hýždí jí lehce ovinul tenký provázek a svázal kličkou před kundičkou. Pak přinesl tři lokte dlouhý trám s oky na koncích a karabinkami k nim připevnil pouta na Trnčiných kotnících. Šimon zase Trnku zvedl, ale zabral za páku pořádně, takže se zvedl i trám, visící na natažených dívčiných nohách. Trnka slabě zasténala, jak byla napjatá. Šimon dotočil oblouk do horní polohy a podložil ho z obou stran dalšími kozami a polohu oblouku zajistil klíny. Dívka teď ležela doširoka roztažená na oblouku, bříško vypjaté vzhůru a hlavu zakloněnou dozadu.
Trnka, Šimonova nejmilejší hračka, teď byla zcela bezmocná, odevzdaná a vydaná napospas Šimonovu laškování. Docela ji to vzrušovalo. Nebála se, byla spíš zvědavá, co na ní Šimon chystá.
Šimon začal Trnku jemně šimrat na prstech u nohou, chodidlech, patách, na lýtkách, pod koleny a na stehýnkách. Dívka se chvílemi chichotala, chvílemi vzdychala blahem. Pak ji Šimon hladil na stehýnkách a lýtkách rukou tak jemně, že se nedotýkal kůže, ale jen chloupků. To se dívce nesmírně líbilo. Šimon vzal velké kohoutí pero a lechtal ji na vnitřní straně stehen a postupně se blížil ke kundičce. Trnka by se nejraději blahem kroutila v bocích, ale nemohla, tak alespoň spokojeně vzdychala a vrněla.
Šimon rozvázal provázek, který měla Trnka pod prdelkou a provlékl ho pery v kolíčcích. Kolíčky dívce přiklapl na velké stydké pysky a provázek slabě natáhl a zavázal tak, aby jí kundičku rozevřel do stran a odkryl poštěváček. Kolíčky ji mírně bolely, už věděla, proč měly být slabé. Šimon Trnce jemně pošimral poštěváček. Trnka zavřeštěla vzrušením a tak sebou škubla, že trám, co měla na nohou, se zhoupl a bolestivě praštil Šimona do kolene. "Aúú" zaskučel Šimon, uskočil od Trnky a třel si koleno. "Prosím, odpusť mi to, já nechtěla." "Já vím, já se na tebe nezlobím," odpověděl Šimon a odbelhal se na druhou stranu bednění. Dal Trnce pusu a pak jí šimral na rukou od konečků prstů až po ramena. "Ííí, ííí", křičela Trnka, když ji polechtal v podpaží. Pak se věnoval jejím prsům. Rukou je jemně hladil a pak je objížděl ptačím pérem v místě, kde dosedaly na hrudní koš. Trnka se tak vzrušila, že začala prudce dýchat, bradavky jí ztvrdly a jemně se zachvívala při každém dotyku. Šimon se jí přisál na ústa v dlouhém polibku a pokračoval v škádlení prsů. Pak ji začal na krajích vypjatých ňader lízat rychle kmitajícím jazykem. Postupoval po spirále do středu k bradavce. "Ách, ách, ách, to je ono, áách, uííí..Ííí, íí..." Trnka začala kvílet vzrušením a škubat sebou.
Teď se Šimon postavil k Trnce z druhé strany, trám zajistil kusem provazu proti bimbání a začal jí lízat poštěváček. Přitom jí jednou rukou laskal prsa, a ve druhé držel péro, kterým jí lechtal na bříšku a bocích. Trnka sebou zmítala a vřeštěla vzrušením jak šílená. V tom se sesmekl kolíček Trnce z okraje kundičky a poštěváček zakryla kůžička. Šimon ho musel znovu zacvaknout, aby mohl pokračovat. "Bylo by nejlepší ti tam zapíchnout kroužky, ale dnes ne, dnes ti nechci působit bolest, protože jsi byla moc hodná." poznamenal Šimon. "Jestli to moc chceš, tak já se ti přiznám k nějaké rošťárně, o které ještě nevíš, Šimone," odpověděla Trnka. Prudce oddychovala a se zakloněnou hlavou hleděla nepřítomně do zdi. Šimon si pomyslel: "Ta je tak rozdováděná, že neví, co říká. Neuvědomuje si vůbec, jak by to bolelo. Celé milování by se tím zkazilo." Řekl jí : "Udělám to, ale až jindy." Dál lízal a šimral rozdivočelou Trnku, až se začala zase kroutit blahem jak chycená ještěrka a křičet. Brzy se jí napjalo celé tělo jako v křeči, pak se uvolnila a na pár sekund ztratila vědomí. Šimon přestal s lízáním a jen ji hladil po těle. Jak přišla k sobě, chvilku jen oddychovala a pak povídá: "No to bylo úžasný. Se mnou se úplně zatočil svět, jako by mne stáhl obrovský vír, pak už jsem neviděla nic, jen barevné kruhy zářící tmou ..."
Šimon Trnku ještě chvíli hladil na prsou, bříšku a bocích. Trnka povídá: "Vidím, že ti stojí jak sloup, strč mi ho do pusy." "Strčím, ale musíš hezky poprosit," odpověděl Šimon. "Můj milý Šimone, poníženě prosím, strč mi do pusy svého ptáčka." "Rád ti ho tam dám, má milá Trnko."
Šimon málem dosáhl orgasmu již před chvílí, tak ho vzrušovala Trnka, zmítající se blahem pod jeho něžnými dotyky, ale pak vzrušení opadlo. Trnčina sající hubička s mrštným jazýčkem ale vše rychle napravila, takže za pár chvil byl Šimon již na vrcholu blaha.
Když se uvolnil, Šimon položil hlavu na Trnčiny ňadra a chvíli jí povídal sladké nesmysly.
Nakonec Šimon vstal a začal uvolňovat klíny, aby Trnku opatrně spustil dolů. Na ponku byl připravený lavór s mýdlem a vedle stál kbelík s vodou. Oba se omyli, Trnka se oblékla do noční košile z jemnějšího režného plátna a Šimon ji v náručí odnesl do stodoly, na její kupu voňavého sena.

(pokračování příště)

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku: