magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Jak mě málem zabila moje zvědavost (3/3)

Zkoušky, které se konaly po pěti měsících výcvikového kursu, byly docela náročné. Obsahovaly jak teoretickou, tak praktickou část a bez jejich úspěšného absolvování nemohl nikdo z nás, bývalých bažantů, postoupit do závěrečného měsíce výcviku. Teoretickou část zkoušek jsem po týdnu úspěšně zakončil a dnes v noci mne čekal spolu s dalšími kluky první praktický test. Měli jsme na celonoční hlídce prokázat, jak jsme schopní pozorovatelé, takže jsem teď ležel pod maskovací celtou a bedlivě sledoval rozlehlý srubový areál. To bylo zadání zkoušky a celonoční ne zrovna populární zábava. Celých dvanáct hodin budu muset být s dalekohledem na očích ve střehu a zapisovat si čísla, která se budou na různých místech v nepravidelných intervalech objevovat. Také si budu muset poznamenat veškerý provoz ve srubovém areálu. Ideálem by samozřejmě bylo, kdybych viděl opravdu všechno, co se dole mezi sruby šustne, ale to nikdo nepředpokládal. Zkouška proto měla danou toleranci, a když ji dodržím, uspěju. Pokud toleranci překročím, buď uspěju taky, ale za nezaznamenané události si zatančí rákoska na mé zadnici, anebo mne od zkoušky rovnou vyhodí, to když budu opravdu nepozorný. O to větší ovšem bude mít rákoska radost.

Zatím se dole v areálu nic zajímavého nedělo, takže jsem se hlavně nudil a měl čas zabývat se tím, jaká je zima. A vtom se zapnul dálkově ovládaný vibrátor, který mi odpoledne vsunul instruktor do konečníku, a já měl hned o zábavu postaráno. Zavřel jsem oči a celý ztuhl, protože řádění vibrátoru v mém zadku docela bolelo, když mi došlo, že se musím ovládat a stále sledovat sruby. Zaryl jsem proto prsty do trávy a doufal, že to brzo skončí. Bylo to od začátku zkoušky už popáté, co se ten osmicentimetrový, čtyři centimetry v průměru silný trapič zapnul. Způsoboval mi opravdu muka, protože jeho povrch nebyl hladký. Byl pokryt různě tvarovanými a různě velkými výstupky, které se při vibracích otáčely kolem osy vibrátoru. Když mi instruktor ten rafinovaný mučicí nástroj ukázal, zalapal jsem po dechu a začal ho prosit, ať mi to do zadku nedává, ale on se jen smál, že aspoň v noci v lese neusnu.

„Budeš pořád vědět, že jsem s tebou, že na tebe myslím, Kierane. A stejně tak budeš ty stále myslet na mě, to jsem si jistý,“ řekl mi sarkasticky.

Instruktor se postaral, aby celý můj den byl dost náročný. Všichni jsme měli volno, abychom si před noční zkouškou odpočinuli, ale mne instruktor nenechal ani chvíli v klidu. Tušil jsem, že to je součást jeho ďábelského plánu, jak mi zkoušku co nejvíc ztížit. Snad osmkrát mne hodně brutálně ošukal a v mezičase se bavil tím, že mne svazoval v těch nejnepohodlnějších a nejbolestivějších pozicích. Vždycky si navíc dal záležet, aby dostaly zabrat moje koule. Podvazoval je, zatěžoval závažíčky a vytahoval a pak se posadil do křesla, hrál si se svým ocasem a díval se, jak trpím. A když se mu zdálo, že trpím málo, vylepšil to svým oblíbeným bičíkem a žádné místo mého těla pro něj nebylo tabu. A navíc mi za celý den nedopřál ani jedno vyvrcholení, takže to byl opravdu den, na který bych nejradši zapomněl.

V pět hodin odpoledne mne konečně naposledy znásilnil, opravdu znásilnil, protože už jsem nemohl a docela dost se bránil, tak si mne pevně přivázal. Po tom brutálním aktu mne nechal vyšpuleného na koze a vytáhl ze skříňky sametem potaženou krabičku se slovy, že mi koupil dárek. Vytáhl toho dálkově ovládaného trapiče, ukázal mi všechny jeho vymoženosti a nakonec mi ten vibrátor v gelem potřeném prezervativu, prý aby mne nerozedřel do krve, strčil hluboko do zadku a kroužkem na vytahovacím provázku protáhl moje bolavé koule. Zařval jsem, protože má díra toho měla za celý den opravdu dost a varlata jsem měl taky dost citlivá, ale instruktor jen spokojeně konstatoval, že na něj určitě celou noc nezapomenu. V tom se trefil. Pohyby výstupků na povrchu toho šíleného vynálezu způsobovaly v mém odřeném konečníku pravé peklo. Skučel jsem a prosil instruktora, ať tu věc vypne, ale ten se jen smál. Pak mi řekl, že se musím oblékat, jinak přijdu ke zkoušce pozdě a nechal toho trapiče řádit v mém zadku, dokud jsem nebyl předpisově oblečený. Vypnul ho až poté, co si zkontroloval, že jeho zvuk není přes oblečení vůbec slyšet.

V okně srubu zcela vpravo se na světelném displeji objevilo pětimístné číslo a já ho málem prošvihl. Trapič v mém zadku se ale v tu chvíli vypnul a tak jsem si mohl v klidu zapsat jak to číslo, tak čas a místo, kde se objevilo. Taky jsem si poznamenal, na jak dlouhou dobu se rozsvítilo. Překvapilo mě, že už je devět večer. To znamenalo, že jsem měl za sebou čtvrtinu zkoušky a zatím se zdálo, že úspěšně. Neměl jsem pocit, že by mi něco uteklo. Hodnotitelé zkoušek ale možná řeknou něco úplně jiného. Za každý chybějící údaj bylo totiž deset ran rákoskou na holou, takže jsem tušil, že si instruktoři vyhodnocení zkoušek pořádně užijí. Už dva dny stála před věznicí řada hladkých dubových lavic s řemeny, vyzývavě očekávající naše nahá těla.

Další hodina v klidu a míru uplynula. Ve srubech se jednou rozsvítilo v okně světlo a jednou se otevřely dveře. Můj vytrvale tlačící trapič v zadku zůstával v klidu. Za celou hodinu se zapnul jen jednou a jen na kratičký okamžik, jakoby mi instruktor sděloval, že je stále se mnou, že na mne myslí. Já na něj rozhodně myslel neustále. I když byl ten vibrátor v mém konečníku v klidu, nezapomněl jsem na něj. Při každém pohybu se ohlásil dost nepříjemnou bolestí a kroužek nad varlaty o sobě taky dával v těsných slipech vědět. Docela rád bych si rozepnul kalhoty a nějak svým koulím ulevil, ale bál jsem se, že to uvidí instruktoři. V mém úkrytu mne při zkoušce bohužel hlídaly kamery, stejně jako všechny ostatní kluky, kteří byli poschovávaní v okolí srubového areálu.

Vibrátor se zase zapnul a tentokrát na dost dlouho. Cítil jsem vibrace až v žaludku a otáčení výstupků mne bolestivě dráždilo přesně v místě, kde byla prostata. Jistě bylo účelem, že instruktor umístil toho trapiče zrovna tak, aby mi způsobil erekci. Těsné slipy se tím pádem staly ještě těsnější a touha rozepnout si kalhoty a pomoct si k orgasmu byla na hranici snesitelnosti. Ty tři kamery, namířené na mě, mne ale držely na uzdě. Kdyby instruktoři získali sebemenší podezření, že si honím ptáka, okamžitě by mne z lesa vytáhli a skončil bych s největší pravděpodobností rovnou v kládě. I proto jsem si dával pozor, aby stále viděli mé ruce v záběru kamer a představoval si svého instruktora, jak bedlivě hlídá každý můj pohyb, lačný mne pořádně zmrskat.

Čardáš rákosky nebo jezdeckého bičíku na svém zadku jsem zažíval až příliš často. Nějaká záminka se vždycky našla a padesát už byla tradice, která se musela alespoň jednou za týden nalinkovat na mé zadnici. Kupodivu jsem ale zatím ani jednou nebyl bičován honáckým bičem v kládě před věznicí. Vždycky zůstalo jen u výhrůžek, ale nedošlo ke skutku. Ten trest padesáti ran bičem byl tak tvrdý, že můj instruktor asi došel k názoru, že bude lepší, když si mě seřeže radši sám. Mučírnu na to měl vybavenou dost dobře. Navíc tvrdý sex, který hned po výprasku logicky následoval, pro mě byl vinou zmrskané prdele opravdovým zážitkem. Každý příraz jsem protrpěl dvakrát, jak bolestí v konečníku, tak bolestí sešvihaných půlek a instruktor mi navíc hrozně rád při šoustání půlky hnětl a pořádně roztahoval. Většinou jsem proto ječel, jak siréna v mlze na majáku.

Rozsvícení několika čísel v oknech srubů mne vytrhlo z úvah. Rychle jsem si zapsal tři čtyřmístná čísla, ale to čtvrté jsem nestihl. Zaznamenal jsem si tedy alespoň čas, kdy se objevilo a ve kterém okně a doufal, že to spraví deset ran rákoskou a víc jich nebude. Ten trapič v mé zadnici se probouzel k životu čím dál častěji a já přivíral oči bolestí. Proto mi to jedno číslo uteklo. Musím si na to dát příště pozor. Musím se ovládnout a vytěsnit vtíravou a navíc vzrušující bolest v konečníku ze své mysli. Bylo to ale skoro nadlidské úsilí a vždycky, když se trapič vypnul, vyslal jsem k nebi, tedy spíš k mému instruktorovi ticho motlitbu.

Vcelku nevítaně se mi před očima objevila vzpomínka na rituál, který instruktor nazval přijímáním, kdy jsem musel celý večer klečet mezi jeho roztaženýma nohama a věnovat se obdělávání jeho bezmála třiceticentimetrové, pěkně silné klády. Navíc jsem v puse musel dráždit jeho koule, které mi tam nacpal obě najednou a já je musel cucat. Také mě nutil věnovat se jazykem jeho análnímu otvoru, což mi bylo obzvlášť odporné. Bránil jsem se, ale tím víc na lízání svého zadku trval. Nakonec s pomocí svých strážců pořádku dosáhl svého a nechal mě obdělávat jeho díru snad půl hodiny. Dokonce vyžadoval, abych mu jazyk do zadku i zasunul, ale to jsem udělal až ve chvíli, kdy byla má zadnice pěkně zlinkovaná bičem a bolest byla silnější. Modlil jsem se, aby mě už přestal tak nechutně ponižovat, ale trvalo dlouho, než mi přikázal zase se věnovat jeho zcela mimořádnému ohonu. A tak to bylo celý večer, prý aby mne naučil orál tak, jak to má rád a zejména aby mne ponížil, což se mu povedlo dokonale.

Už víckrát jsem se zabýval tím, co budu dělat, až můj výcvik skončí a já budu moct tábor opustit. Přemýšlel jsem, jestli si ještě dokážu představit život bez mého instruktora, jestli bych se mohl vrátit k obyčejným heterosexuálním vztahům, anebo si v Irsku najít milence. To se ale nezdálo tak jednoduché, jak to vypadalo, protože spousta lidí měla náboženské předsudky a v konzervativní katolické společnosti byli homosexuálové tvrdě pronásledováni a diskriminováni. Jako nejjednodušší řešení se zdálo mé setrvání v táboře, jenže to bohužel nebylo možné. Mluvil jsem o tom s Connorem a ten mi řekl, že mu to je velice líto, ale že se budeme muset rozloučit. Zdálo se mi, že to říká úplně lhostejně a bylo mi z toho do pláče.

Trapič mi zase začal týrat mou díru, tak jsem si lehl a oddával se těm příjemným pocitům, které bolest aspoň trochu vyvažovaly. Nedokázal jsem si ale představit, jaké to bude, až mi instruktor po dlouhých hodinách tu hračku ze zadku vyndá a zarazí do mě toho svého obra. Nepředpokládal jsem, že na světě existuje síla, která by mě mohla od toho opíchání zachránit. Bylo mi jasné, že instruktor se na to jen třese, že už se těší, až uslyší můj řev a prosby o milost a já uměl ječet i prosit opravdu dokonale.

Vzpomněl jsem si na pár nocí, kdy se ke mně můj instruktor choval úplně jinak. Nebylo jich moc, ale o to byly mé prožitky intenzivnější. Instruktor mne totiž nemučil, ale naopak se se mnou mazlil a byl ke mně něžný. Ležel jsem na břiše v čistém a voňavém povlečení a můj instruktor si klekl mezi mé doširoka rozhozené nohy a začal mi záda i zadnici potírat nějakým voňavým gelem. Jemně ho roztíral a masíroval mé svaly a já si jen užíval jeho péči. Nechápal jsem tyhle jeho proměny ze sadisty v něžného milence, ale byly úžasné.

„Ty máš opravdu nádherné tělo,Kierane,“ lichotil mi, zatímco jeho jemné ruce na mně nevynechaly ani jediné místečko. Můj mučitel se se mnou mazlil a projížděl mi prsty od krku dolů přes záda, zadnici, rýhu mezi půlkami a genitálie až ke kolenům a zase zpět. A znovu se jeho ruce chvíli věnovaly mým nejintimnějším partiím a potom pokračovaly v hlazení zad a přes lopatky až na ramena. Usínal jsem, a užíval si úžasnou erotickou masáž od muže, který mě většinou jen sadisticky týral.

Můj dálkově ovládaný trapič mne tentokrát vytrhl ze spánku. Usnul jsem na hlídce jako špalek a zdálo se mi o něžných dlaních, laskajících mé obliny a rýhu mezi nimi. Rychle jsem se rozkoukal a právě včas, protože dole v jednom srubu se rozsvítilo sedmimístné číslo. Podíval jsem se na hodinky a rychle si ho zapsal a přitom jsem doufal, že jsem jich moc neprošvihl. A taky jsem uvažoval nad tím, jestli mne můj instruktor zapnutím vibrátoru probudil záměrně, abych to číslo nezaspal. Každopádně jsem mu za to vyrušení ze snů byl vděčný, ať už bylo úmyslné, či nikoliv.

Ráno v šest byla dvanáctihodinová zkouška ukončena. Pro mě si do mého úkrytu pod celtou přišel můj instruktor a ještě než mne dovedl na buzerplac, kde mělo proběhnout vyhodnocení, mi prozradil, že jsem sice uspěl, ale kdyby mne on nebudil vibrátorem, asi bych celou noc prospal. Chtěl jsem namítnout, že kdyby mi on dal přes den šanci se vyspat, neusínal bych na hlídce, ale měl jsem dobře vyvinutý pud sebezáchovy. Ječet, prosit a držet hubu jsem uměl perfektně a dokonce jsem i rozlišoval, co z toho nepříliš širokého rejstříku v jaké situaci použít. Jen jsem se na něj ušklíbl a on mi na oplátku hned zapnul toho trapiče a nechal ho zapnutého celou cestu lesem do tábora. Přitom se s úsměvem díval na bouli na mých kalhotách a občas mne přes můj neúnavný ocas pohladil, nebo tu oblinu surově stiskl.

„Nejradši bych tě ojel rovnou tady v lese, Kierane, ale bohužel tu nejsme sami. Proto si to budeme muset nechat až na doma. Po vyhodnocení zkoušek bude dost času. Trestání za nesplněné úkoly bude probíhat veřejně až večer před obvyklým bičováním v kládě.“

Koukl jsem na něj asi dost vykuleně. To, že budeme potrestáni před celým osazenstvem tábora, jsem až doteď netušil. Vůbec se mi nechtělo svlékat se před víc než dvěma sty muži a kluky. A že budu potrestán, jsem věděl zcela jistě.

„Copak, netěšíš se na veřejný trest? A přitom se nemáš za co stydět, Kierane. Už mockrát jsem ti řekl, že v tvém případě stvořil bůh opravdu dokonalé dílo. Před dvěma a půl tisíciletími by podle tebe Feidiás jistě dělal sochy antických bohů,“ zadíval se mi do očí a znovu pohladil bouli na mých kalhotách. „Když přede mnou stojíš nahý a dokonale vzrušený, nedá se ti odolat. Stvořil tě bůh, ale jsi jako ďábel a jestli okamžitě nevyrazíme do toho tábora, ošukám tu tvou nádhernou díru hned tady a ty u toho budeš křičet bolestí na celý les,“ zašeptal mi do ucha a pak zakryl svou nepřehlédnutelnou erekci dlouhou vojenskou parkou a vyrazil směrem k táboru.

Nakonec jsem při hodnocení dopadl ještě dobře. Velitel tábora, který sám hodnocení prováděl, mi určil dvacet ran rákoskou za nepozornost, což mne samotného překvapilo. Byl to vůbec nejnižší trest, ostatní kluci se pohybovali mezi snesitelnými čtyřiceti ranami a neskutečnou stovkou za deset promeškaných čísel. Podíval jsem se na svého instruktora, jak tam stojí hned vedle velitele tábora a došlo mi, že se na mě usmívá.

„Proč jsem dostal nejnižší trest?“ zeptal jsem se, hned co se za námi zabouchly vchodové dveře.

„Protože jsi byl nejlepší, Kierane,“ odpověděl mi tajemně a pak rozhodl: „Takže to oslavíme. Svlíkni se a klekni si na postel,“ řekl mi a trapič v mém zadku se znovu rozvibroval. Instruktor se na mne mlčky díval, jak se pomalu svlékám a pak shodil bundu a stáhl si kalhoty, aby konečně odhalil své vzrušení. Klekl si za mne na postel a jeho ruka mi mezi nohama sevřela nejdřív varlata a poté ztopořený ocas.

„Pořádně se prohni a vystrč zadek, zbavím tě toho vibrátoru,“ řekl mi a já ho poslechl, abych si to maximálně usnadnil. Instruktor toho trapiče nejdřív vypnul a pak mi jedním a následně dvěma prsty uvolnil svěrač. Nakonec zatáhl za šňůrku, fixovanou kroužkem k mým koulím. Bál jsem se, že to bude bolet, ale on druhou rukou pořád honil můj ohon, čímž zaměstnával mé vnímání, takže ze mě ten šílený vynález nakonec vytáhl docela bez problémů. Dost jsem se divil, protože tolik ohleduplnosti jsem od něj nečekal. Dokonce i mé okroužkované koule osvobodil celkem opatrně a pak se ještě chvíli prsty věnoval mé díře, než do mne konečně tvrdě vniknul.

Tušil jsem, že budu řvát bolestí a taky jsem řval! To se nedalo vydržet. Byl jsem za ty dlouhé hodiny od vibrátoru celý odřený a otlačený a instruktorův obří ocas mne mučil víc, než kdykoliv předtím. Dokonce i má erekce opadla, protože tahle bolest byla prostě moc. Zavrtal jsem hlavu do polštáře a jen trpěl se zadkem vystrčeným vstříc té neskutečné, dobyvačné kládě. Věděl jsem, že můj instruktor je nadržený už pěkně dlouho, takže se mi vystříká do zadku docela rychle a modlil jsem se, aby to už bylo. Nakonec jsem v naprostém zoufalství sevřel svaly, abych to bezohledné šoustání urychlil a pak už stačilo jen několik přírazů a můj mučitel byl hotov. Sice ve mně jako vždy zůstal, ale aspoň se přestal pohybovat. Chytl mne okolo pasu a přetočil se i se mnou na bok a v té poloze mi začal honit ocas a masírovat koule.

„Bolelo to moc?“ ptal se a jazykem mi dráždil ušní lalůček.

Jenom jsem přikývl.

„To je mi líto. Málokdy to bolí tak, že ti při šoustání nestojí pták v pozoru,“ konstatoval, zatímco jeho ruka probouzela mou chloubu k životu. Zavrtěl jsem se v jeho objetí, abych našel pohodlnější polohu, ale on to vylepšil tím, že se otočil na záda. Stále mne ale pevně držel, aby jeho ohon z mého zadku nevyklouzl. „Roztáhni nohy,“ poradil mi, čímž získal pro honění mého ptáka dostatek prostoru. Držel si mě na sobě a zlehka přirážel pánví, takže se ve mně jeho neúnavný kolík pomalu pohyboval a to bylo příjemné. Začal jsem také přirážet proti jeho ruce i proti té kládě, na které jsem byl nabodnutý. Sám jsem si určoval, co je ještě snesitelné a co už bolí moc a to mi úplně maximálně vyhovovalo.

Bylo to vůbec poprvé, co mi instruktor dovolil, abych já určoval pravidla. On jenom ležel, jednou rukou mě přidržoval, abych z něj nesklouzl a druhou mne honil a já byl poprvé v našem vztahu tím aktivním. Ne, že bych o to stál pokaždé, naopak mne maximálně vzrušovalo, když on ovládal mne, když jsem neměl žádnou šanci zasáhnout do děje. Dnes mě ale ta změna rolí úžasně rajcovala a nejen protože jsem věděl, že to instruktor udělal kvůli mně. Přirážel jsem a pevně v sobě svíral ten jeho obrovský ohon a nezadržitelně se blížil vlastnímu nádhernému orgasmu. A pak jsem vystoupal na ten úžasný vrchol a muže, který si mne fantasticky zotročil a zneužíval mne, kdykoliv se mu zlíbilo, jsem strhnul s sebou. Byli jsme hotoví oba současně, což se nám zatím povedlo jen jednou. Křičel jsem v té všeobjímající extázi a svíjel se tak, že mě instruktor musel držet oběma rukama, abych z něj nespadl. Cítil jsem svůj výstřik až na obličeji a jeho skvostný kůl jsem sevřel v sobě a cítil, jak mne uvnitř zalévá vlna jeho horkého semene. Držel jsem ho pevně, dokud jsem cítil škubání údu ve své zadnici a pak se mu jen vyčerpaný zhroutil do náruče. Otočil mne na bok, objal a držel, jakoby mne chtěl chránit před světem.

„To bylo něco fantastického, Kierane. Byl jsi naprosto úžasný,“ šeptal mi mezi hlubokými nádechy.

„Ty taky,“ řekl jsem zcela bezmyšlenkovitě a ztuhnul.

„Nemyslím si, že bych ti dovolil mi tykat,“ ozval se, ale neznělo to výhružně, spíš pobaveně.

„Omlouvám se, pane. Je mi to líto. Vůbec jsem si neuvědomil, co říkám,“ sypal jsem ze sebe rychle.

„Neomlouvej se. Budu velkorysý a tvé provinění přehlédnu. Prožívám s tebou tak neuvěřitelně nádherné věci, že ti pro jednou můžu odpustit. Pamatuj si ale, že příští trest bude o to horší. Víš, že miluju, když trpíš a řveš bolestí.“

„Ale v životě byste mi opravdu neublížil,“ doplnil jsem s jistotou.

„Krásný a chytrý,“ zasmál se instruktor nuceně, přejel mi rukama po podbřišku a přimáčkl si mne do klína. „Ano, nikdy bych ti neublížil, protože tě mám rád. Dělám jen to, co ty sám chceš.“

„Já vím, pane,“ přikývl jsem.

„Byl jenom jeden moment, kdy jsem byl schopen tě opravdu zranit,“ přiznával potichu můj instruktor a jeho ruce mi stále jezdily po těle.

„Když jste mě vytáhl z toho statku,“ doplnil jsem zase, protože jsem si byl velmi dobře vědom toho, že svým útěkem jsem porušil všechna pravidla a navíc svého instruktora hrozně zklamal. Jeho ruce mne hladily po břiše a hrudníku a pohrávaly si s mými bradavkami. Můj levý dvorec protínala asi pěticentimetrová jizva, způsobená koncem jezdeckého bičíku. Nešťastná náhoda, ale můj mučitel si ji stále vyčítal. Jeho citlivé prsty nahmataly to místo a pohladily ho.

„Tehdy jsem byl v stavu ti hrozně ublížit a přitom bych si vyčítal do smrti, kdyby se ti něco stalo. Stačí tahle jizva. Další už bych nesnesl. Zbičovat ti zadek je něco úplně jiného. Bičík nebo rákoska dělá jen jelita a ne jizvy. Nezůstane ti žádné trvalé poškození. Sám ale dobře víš, jaké jsou následky bičování karabáčem, který jsem na tebe vytáhl.“

„Ano, pane,“ řekl jsem jen, protože jsem si byl vědom toho, že vše, co mi instruktor říká, je jeho způsob opožděné omluvy za jeho nekontrolovatelnou krutost a vztek, se kterou mne v pokoji na koberci zmrskal jako psa. Jen náhoda chtěla, že jsem dodnes nebyl celý pruhovaný.

Jeho ruka pevně sevřela můj úd a instruktor se ke mně zezadu přitiskl. Cítil jsem, jak se prohnul proti mé vystrčené zadnici. Ten je dneska absolutně neúnavný, napadlo mě, když jsem ucítil, jak jeho ocas v mém konečníku roste a vyplňuje mne.

V absolutním opojení sexem jsme prožili další nádherný a živelný orgasmus. Sice jsme se při něm už nesešli, ale to vůbec nevadilo. Leželi jsme na boku a instruktor tvrdě přirážel do mého zadku tak, jak byl zvyklý a já už necítil tolik bolesti. Můj ohon stál a ochotně reagoval na jeho dráždění rukou až do samého opojného finále a pak instruktor udělal něco, co nikdy před tím. Pochytal většinu mého semene do dlaní a labužnicky ho olízal.

„Nejen že vypadáš božsky, ale stejně božsky chutnáš,“ řekl a pak si sedl, takže jsem sice zůstal nabodnutý na jeho kládě, ale viděli jsme si do očí. Přetočil jsem se tak, abych ležel na zádech a čekal, co bude dál.

„Nechci o tebe přijít,“ pokračoval instruktor. „Rád bych, abys se mnou v táboře zůstal i po skončení výcviku ale bohužel to není v žádném případě možné. Ptal jsem už i velitele a ten to rezolutně odmítl. Zbývá nám poslední měsíc, takže si ho budeme muset užít,“ řekl mi s pohledem upřených do mých očí.

„Vůbec nevím, co budu po skončení výcviku dělat,“ přiznal jsem.

„Možná bys chtěl nějakého přísného pána. Někoho, kdo by se k tobě choval stejně dominantně a bezohledně, jako já,“ zamyslel se můj instruktor.

Ten nápad mne vzrušil, takže můj ocas hned zareagoval. Instruktor si toho hned všiml a s úsměvem se natáhl pro dlouhý bavlněný provázek, připravený na nočním stolku. První smyčkou ovinul a stáhl můj trčící ohon u kořene a pak začal postupovat směrem k žaludu a vázal smyčky a uzlíky v pravidelných rozestupech. Bylo to něco neskutečného. Můj ocas byl stažený provázkem a příjemně bolel a ze všech sil se snažil ještě nabýt na objemu. Konečně můj instruktor podvázal i žalud a provázek hodně silně utáhl. Syknul jsem bolestí, protože to zabolelo kapánek víc.

„Myslím, že při trestání budeš hvězdou večera,“ sdělil mi instruktor konverzačním tónem a mně v tu chvíli zatrnulo. Na ty lavice před věznicí jsem úplně zapomněl. To přece nemůže myslet vážně, aby mi nechal takhle ozdobený ocas. Vždyť to všichni uvidí! Takové ponížení nezvládnu.

„Budeš to muset vydržet!“ instruktor zvýšil hlas, když jsem si dovolil nahlas zaprotestovat. „A až se dneska večer vrátíš se seřezaným zadkem, klekneš si nahý na koberec, odprosíš za tu drzost, že sis dovolil mluvit bez vyzvání a počkáš, až tě spoutám. Věř tomu, že tě čeká pěkně dlouhá noc,“ usmál se na mne sladce.

„Ano, pane,“ odpověděl jsem a vlna vzrušení mi projela slabinami. Provázkem svázaný ocas zapulzoval bolestí a já se najednou na své ponížení při veřejném trestu těšil. Co bych pro svého instruktora neudělal.

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku: