magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Jak jsem šel poprvé do akce (1/5)

Seděl jsem na zemi ve svém novém bytě v Soho. Pronajal mi ho Górdan pod stejným falešným jménem, pod jakým byl v Paříži. I já byl v Londýně se stejnými doklady, Paříž byla jejich generálka. Křestní jméno mi sice zůstalo, ale příjmení jsem měl úplně jiné. Zdálo se tedy, že mi byt platí můj zazobaný tatíček. Byl krásný a jistě drahý, s terasou s výhledem do parku Soho Square, dvěma místnostmi plnými oken a velikánskou koupelnou. Byl tak velký, že jsem se tam málem ztratil. Vyrůstal jsem ve třech malých a tmavých špeluňkách s matkou a bratrem a teď jsem měl sám pro sebe něco, co rozlohou připomínalo fotbalové hřiště. Než jsem došel od dveří k posteli, zadýchal jsem se. Přesto jsem nebyl šťastný. Krčil jsem se v rohu a bylo mi spíš do pláče.

Čtrnáct dní před mým odjezdem z hradu bylo hodně náročných, protože jsem musel rychle stihnout spoustu věcí. Musel jsem se naučit třeba obsluhovat u stolu a míchat koktejly, protože Górdan zjistil, že jeden soukromý Gay Club na Old Compton Street v Soho hledá obsluhu na bar. Pro mne to znamenalo rychle se naučit něco, s čím jsem v životě nepřišel do styku. Mé zkušenosti s alkoholem začínaly u piva Guiness a končily u whisky Bushmills a teď jsem musel od profesionálního barmana, kterého mi Górdan najal, vstřebat co se dalo o všech druzích alkoholických nápojů, které byly právě v Londýnských drahých nočních klubech in. Můj rychlokurs na barmana začal hned další den poté, co jsme se s Górdanem vrátili z Paříže.

Výlet do Paříže mne nadchl. Ne, to je slabé slovo a já vlastně nedokázal jedním slovem popsat, jak úžasné to bylo. Odletěli jsme oba na falešné doklady, které vyráběl údajně největší irský machr na falzifikáty. Byla to nutnost, protože já sice nic neprovedl, ale Britové se nemuseli hned dozvědět, kde je mi konec a Górdan také nechtěl cestovat pod svým pravým jménem. Navíc z nás falešné pasy dělaly otce se synem, což bylo pohodlné, protože jsme v drahém pařížském hotelu bydleli v jednom apartmá.

Skoro všechno pro mě bylo poprvé. Poprvé jsem se vezl v limuzíně a poprvé jsem seděl v Bussines Class v letadle. A v hotelu jsem poprvé pil v obrovské vaně s vířivkou šampaňské a Górdan mne k němu krmil jahodami. Poprvé jsem také dostal dárek a ne jeden. Pokud bych počítal i mou kompletní novou garderobu, tak bych těch dárků bylo asi dvacet. Jeden dárek byl ale výjimečný. Górdan ho hned po příchodu do hotelu položil na polštář na posteli. Krabičku, zabalenou v hedvábném papíře.

„Koupil jsem ti dárek, který budeš mít u večeře a ode dneška pokaždé, když na mne budeš čekat.“

Puls mi stoupl skokem na dvojnásobek a slabiny sevřelo vzrušení.

Ach ne!

Teda ACH ANO!

„Svlékni se,“ požádal mne Górdan zcela jiným tónem, než jakým mi to přikazoval Connor nebo velitel SAS a já jeho přání s radostí vyplnil. Teprve potom jsem si mohl rozbalit tu věc, která čekala na mém polštáři.

V hedvábném papíře, převázaný mašličkou byl kožený kroužek na varlata, ozdobený cvočky. Byl dobře pět centimetrů vysoký, dost těžký a i průměr byl spíš menší, čímž sliboval větší než malé množství bolesti. Navíc jím byly protažená čtyři očka na řetízky, takže mohl dost dobře sloužit jako padáček, i jako obojek pro neposlušného otroka. Górdan ten nákup jistě musel s něký m konzultovat. Lehl jsem si na záda na postel, kroužek jsem si položil na otevřenou dlaň a nabídl Górdanovi, aby mi ho sám nasadil.

Zatvářil se zmateně, ale nakonec si ten kus ozdobené kůže vzal. Chvíli si s ním pohrával, zjevně v rozpacích, a potom se rozhodl a sehnul se k mým genitáliím. Ležel jsem tam s nohama skrčenýma na břiše a on mne pevně chytl za koule a pokusil se je jednu po druhé prostrčit kroužkem. Zasykl jsem bolestí a pevně sevřel čelisti. Bylo mi jasné, že jestli zaskučím, vyděsím ho. Kdyby tu byl na jeho místě Connor, s gustem bych si zařval, protože to opravdu bolelo, ale Górdan se přemáhal kvůli mně a dělal to poprvé. V tu chvíli jsem já ovládal jeho a byl to velmi zvláštní pocit.

„To tě asi pěkně bolí,“ vyhrknul, když byl hotov a osahával má varlata, vyrýsovaná pod kůží a odtažená od těla.

„Je to úžasné! Děkuju,“ řekl jsem mu jen a důkazem mu mohl být můj ocas s naběhlými žílami, který pulsoval vlnami vzrušení. Jasně, že to bolelo, ale proto jsem ten kroužek chtěl.

„Kierane, nemám s dominancí vůbec žádné zkušenosti, ale myslím si, že se mi nakonec bude líbit. Kdybych ale udělal něco, co by ti nebylo příjemné, okamžitě mi to řekni. Nechci ti ubližovat,“ vysypal ze sebe rychle všechno, co ho zjevně tížilo.

„Neboj se. Kdybys udělal něco špatně, dozvíš se to ode mě jako první,“ usmál jsem se.

Sklonil se a jemně olízl můj nafialovělý lesklý žalud. Potom sjel jazykem přes uzdičku a obkroužil vystouplý okraj žaludu. Nakonec pokračoval dolů ke kořeni a přes kroužek až na úžasně citlivé koule. Jednu sevřel mezi rty a mně na těle vyrazila husí kůže jako pralinky.

Začínal jsem zrychleně dýchat a přirážet proti jeho jazyku, Věděl jsem, že jestli bude ještě chvíli pokračovat, udělá mne. On ale místo toho přestal a šibalsky se na mně usmál. „Myslím, že teď je ta správná chvíle, abychom si udělali přestávku na večeři,“ prohlásil a vstal z postele.

Zavyl jsem a měl sto chutí to dokončit sám, ale Górdan se na mne chladně podíval. „Jestli na sebe sáhneš, tak tě na noc připoutám k posteli. Výbavu na to mám,“ dodal a hodil mi na břicho dva páry kožených pout s karabinami a očky. Potom znovu sáhl do igelitové tašky a vytáhl odtamtud černého gumového uměláka dost slušných rozměrů.

„Panebože, kde jsi pro tu výbavu byl?“

„Objednal jsem si ji od jednoho velmi zkušeného známého z Londýna,“ přiznal mi.

Vstal jsem z postele a zadíval se na něj. Bylo mi sice o dvacet míň, než jemu, ale v sexu už jsem měl stokrát víc zkušeností, než on. O to víc jsem si ale vážil jeho upřímnosti a nadšení, zkusit něco nového. Už jsem se nemohl dočkat, až po večeři skončíme v té obrovské posteli.

Druhý den ráno mne probudila pařížská modrá obloha a zářící slunce. Slastně jsem se protáhl a zavadil přitom stehny o mé pěkně citlivé a stále okroužkované koule. Górdan mi v noci nedovolil kroužek sundat, čímž mi zajistil obzvlášť erotické sny. Otočil jsem se na posteli a zjistil, že jsem sám. Překvapilo mne to, ale vzápětí jsem uslyšel šumění sprchy. Vyklouzl jsem zpod deky a vyrazil do koupelny.

Górdan seděl na sklápěcím sedátku v masážním boxu a hrál si se svým ocasem. Bylo vidět, že čekal, až se objevím a pohledem mne vyzýval k nasednutí. Nenechal jsem se dvakrát pobízet a za chvíli jsem už pomalými pohyby zadnicí ojížděl jeho krásně stojící kolík. Vychutnával jsem si jak bolest z nepřipraveného análu, zvlhčeného jen slinami, tak dosedání až nadoraz a spolu se sevřením svých svalů jsem Górdana dováděl do mučivě dlouhé extáze. Uměl jsem prodlužovat milování, Connor to tak míval rád. Rád si vychutnával svou dominanci tím, že mi bolestivě šoustal zadnici svým monstrózním ocasem a prodlužoval to k nevydržení.

Zrychloval jsem a zpomaloval pohyby a chvílemi jsem se jen vrtěl Górdanovi na klíně s jeho ocasem sevřeným hluboko v sobě. Hnětl jsem mu koule a snažil se dosednout ještě hlouběji. A potom jsem pomalu vysedal a sevřel přitom svěrač i svaly pánevního dna a Górdan se zavřenýma očima jen vzdychal blahem a přestával vnímat okolí.

„Líbí se ti to?“ zeptal jsem se tiše a dál ho sladce týral svou zadnicí.

„Budeš mě mít na svědomí!“ zaskučel a prohnul se v zádech tak, že jsem myslel, že sletí ze sedátka.

„S radostí,“ odpověděl jsem mu vesele. „Na tenhle víkend hned tak nezapomeneš. To máš za tu dvouhodinovou tyranii s husím brkem,“ upřesnil jsem s úsměvem.

„Tak za tohle si ji hned po příjezdu zopakuješ a bude mnohem delší,“ opáčil mile a zuby mi jemně sevřel bradavku.

Hrál jsem si s ním víc než půl hodiny, než jsem konečně zrychlil tempo a on mi začal honit mého ptáka. A potom už ho strhla vlna orgasmu a já v sobě pevně svíral jeho škubající se ocas a ždímal z něj i poslední kapky. Držel mě v náručí, protože jsem zvedl nohy ze země a ovinul je kolem jeho pasu, abych dosedal co nejhlouběji na jeho kořen, a jednou rukou jsem stále dráždil jeho pěkně pevné koule a tlačil si je dlaní proti análu.

Kdybych mohl, zůstal bych tak třeba hodinu, ale pro něj to bylo hodně nepohodlné a tak jsem se po několika minutách postavil na rozklepané nohy a umožnil mu tak zvednout se ze sedátka. Ohnul jsem ho a v pozici zezadu, kterou měl obzvlášť rád, dost nevybíravě nabodl. Byl jsem svou hrou s ním tak vzrušený, že jsem se musel mírnit, jinak bych asi vystříkl okamžitě. A já mu chtěl dopřát, aby si to pěkně užil. Zpomalil jsem pohyby a protahoval ho celou délkou své dvaceticentimetrové chlouby a on slastně vzdychal a skučel a sliboval mi všechny útrapy pekelné. Sevřel jsem mu pod břichem jeho stále stojící ohon a začal ho honit a zvolna jsem zrychloval přírazy. A pak jsem třikrát prudce přirazil a byl jsem hotov a Górdan se udělal vzápětí podruhé za sebou.

Podlomily se mi kolena a sesunul jsem se v masážním boxu na zem. Byl jsem vyčerpaný, jako bych doběhl maraton. A nebylo se co divit, vždyť jsem na Górdanově klíně ujel snad celou steeplechase, abych si ho vychutnal. Górdan se na mne chvíli díval a já měl úžasný výhled zespod na jeho stále stojící ocas.

„To by chtělo fotku,“ řekl jsem mu a natáhl ruku, aby mi pomohl na nohy. Zvedl mne a potom vzal sprchový gel.

„Umyju tě,“ řekl mi jen. Jeho horké a něžné ruce mi jezdily po těle a přitom nevynechaly jediný záhyb, jediné místečko a na těch intimních si daly obzvlášť záležet. Bylo to úžasně vzrušující, ale já už se opravdu sotva držel na nohou a to mne čekal celý den pobíhání po Paříži. Měli jsme toho v plánu spoustu. Já tomu říkal v legraci polidštění opice. Začalo návštěvou kadeřnictví a pokračovalo obědem v restauraci, do které jsem si poprvé v životě musel vzít oblek a kravatu.

„Je to nutné?“ ptal jsem se, když mi Górdan oblek vybral a s pomocí prodavačky ho na mne navlékli.

„Chceš se najíst?“ zeptal se mne Górdan.

„Jo, u mekáče,“ odsekl jsem mu. „Tam se aspoň nemusím vymódit jako kašpar, aby mě obsloužili.“

„Dobrotivý bože! Jdeme na oběd do nejlepší restaurace v Paříži a podle toho se musíš oblíct! Na tom trvám!“

Bylo to poprvé, co na mne zvýšil hlas. Už se mnou nejednal jako s nesvéprávnou porcelánovou panenkou, což byla příjemná změna, takže jsem mu nakonec vyhověl a šel si vymáchat svou první a jedinou kravatu v hovězím na víně.

Zvedl jsem se z podlahy svého krásného bytu. Vzpomínky na Paříž mne vzrušily, což nebylo příliš vítané, protože jsem měl být za hodinu na schůzce s majitelem gay klubu, kde jsem se ucházel o práci. Začal jsem proto studenou sprchou, protože kalhoty z jemňoučké kůže, určené k tomu, abych v nich sbalil milého Lewise, jak se ten rozmazlený synáček jmenoval, byly tak úzké, že by v nich bylo všechno vidět. Měly sice přes poklopec šněrování, takže nabízely pár centimetrů navíc, ale nepřišlo mi úplně nejlepší, vlézt do gay klubu s ocasem v pozoru. To bych odtamtud taky mohl vylézt po čtyřech za několik dní.

Nasoukal jsem se do oblečení, které stálo víc peněz, než kolik jsem za celý život viděl a prohlídl se v zrcadle. Úzké kalhoty odhalovaly úplně všechno a nebyly to jen mé dlouhé nohy. Poutky jsem protáhl cvočky pobitý opasek, který ty kalhoty se šněrováním perfektně doplňoval. Dalším stylovým kouskem oblečení byl kožený křivák, také decentně ozdobený cvočky. Své černé vlasy, které po sestřihu v táboře pomalu dorůstaly, jsem si nageloval, aby můj účes měl stejný šmrnc, jaký mi vytvořil nehorázně drahý pařížský kadeřník. A jako poslední jsem si nasadil sluneční brýle, které se mi zrovna dneska hodily. Mezi mraky totiž občas vykukovalo sluníčko.

Prohlížel jsem se v zrcadle zepředu i zezadu a byl jsem se svým novým stylem a vzhledem spokojen. Perfektně plnil účel, ke kterému byl vytvořen a navíc se mi prostě líbil. Kdybych se takhle prošel svou starou známou Belfastskou periferií, asi bych vyvolal hodně závisti i nenávisti. Připadal jsem si jako nějaká pop star a najednou mi patřil svět, což byl přesně ten pocit, který jsem potřeboval. Suverénní a lehce přidrzlý bohatý synáček, kterému tatíček cvaká byt v Londýně, aby se v Irsku neprovalilo, že je teplej jak vejfuk. Nikdy bych nevěřil, co se sebevědomím udělá pár kousků oblečení.

Klub, kde bych snad měl pracovat, se nacházel v přízemí a zejména ve sklepích jednoho domu na Old Compton Street. Patřil mezi ty dražší a zejména ho často navštěvoval Lewis, protože se tam scházela spíš mladší společnost. Tomu odpovídalo i zařízení klubu a zejména hudba, která se tam hrála a samozřejmě nabídka pití. A bylo veřejným tajemstvím, že ještě o patro níž jsou soukromé prostory, které se dají pronajmout, anebo se tam dá na chvíli zmizet a rozdat si to s právě sbaleným kolouškem. To všechno zjistili lidé z PIRA a také mi donesli informaci, že majitel klubu je Ir, který utekl do Londýna, aby se tu mohl věnovat sexu. Kdyby si Irsko uvědomilo, o kolik lidí přišlo jen vinou svých upjatých názorů, možná by se divilo.

Klub otvíral až za hodinu, ale vchod do domu byl otevřený a vedle dveří byla cedulka, že kancelář klubu se nachází v prvním patře. Zdálo se tedy, že majiteli nepatřil jenom ten výdělečný podnik, ale možná i celý dům. Vyběhl jsem po schodech a zaťukal na dveře.

„Dále,“ mužský hlas. Sekretářku tu tedy neměli. Stiskl jsem kliku a suverénně vstoupil do svého nového života. V místnosti seděl starší muž v obleku a probíral se hromadou šanonů, které se mu vršily na stole.

„Jestli jdeš kvůli tomu místu barmana, tak pokračuj rovnou za šéfem,“ ukázal mi palcem přes rameno. Zařídil jsem se podle jeho instrukcí a vrazil do otevřené kanceláře.

„Zdravím,“ oslovil jsem majitele klubu, který se zaujetím sledoval na videu klip, ve kterém tančil nějaký kluk u tyče.

„Ahoj, ty jsi ten nový barman?“

„To doufám, pane.“

Stopnul video a zadíval se na mne. Potom vstal od stolu. „Sundej si ty brejle a bundu. Zajíce v pytli nekupuju.“

Ušklíbl jsem se, ale poslechl. Majitel klubu si mne zase mlčky prohlížel a obcházel mne. Připadal jsem si jako nějaký kus nábytku nebo nové auto.

„To tričko dolu. Obsluha u mě chodí do půl těla,“ přikázal mi a já zase poslechl. Jestli po mně bude chtít, abych se svlékl úplně, nebudu mít na výběr. Svlečením trička ale jeho požadavky skončily.

„Budeš chodit do solária. Musíš být opálený. Než získáš tu správnou barvu, použiješ samoopalovací krém.“ Mluvil sebejistě, jako bych už byl jeho zaměstnancem. Vůbec se nezeptal, jestli umím na baru obsluhovat. O to tu vůbec nešlo. Šlo o to, jak jsem vypadal a zjevně byl spokojený. Pak přišel blíž a chvíli mi studoval záda. Věděl jsem, nač se dívá. „To jsou jizvy od biče?“ zeptal se a přejel prsty po téměř neviditelné památce na práci velitele SAS.

„Ano, pane,“ přikývl jsem.

„Vypadají sexy,“ poplácal mě po rameni a usmál se. „Víš jistě, že chceš makat za barem?“ optal se nakonec. „Dneska ráno mi dal výpověď striptér a tak místo něj hledám náhradu. Koukám na spousty příšernejch chlapů na videu a pak mi sem přijdeš ty, se svou dokonalou vizáží a chceš se zakopat za barem. Nejsi cvok?“

„Neumím tančit, pane. Umím míchat koktejly ale nic víc.“ odpověděl jsem mu dost vyvedený z míry.

„To nebude problém. Moje kámoška Melissa je tanečnice. Naučila by tě, co u té tyče dělat. Ale neboj se, ty bys tam mohl klidně stát jako solnej sloup a publikum by šílelo. Vydělal by sis pěkný prachy,“ přidal další argument.

„Opravdu bych radši začal za barem, pane,“ odpověděl jsem.

S povzdechem potřásl hlavou. „Tak pojď, představím tě provoznímu a taky šéfovi baru. Ten tě naučí naše speciality a řekne ti, co a jak. Taky si zkusíš kalhoty, co tu máme. Kdyby ti nebyly, necháme ti ušít nové, ale náš personál má oblečení jednotné.“

Sešli jsme po zadním schodišti do klubu. Byl to velkorysý a hodně členitý prostor, který poskytoval každému přesně to, co chtěl, soukromí, taneční parket i rušno u dlouhého a nablýskaného barpultu. Teď, když bylo v klubu rozsvíceno, neměl tu správnou intimní atmosféru, ale věřil jsem, že až se tu otevře, bude prostředí mnohem přívětivější. Zatím se tam ale proháněly uklízečky s vysavačem a tak bylo veškeré kouzlo pryč.

„Tommy, tady máš toho novýho kluka na bar,“ představil mne majitel klubu obrovskému svalovci v džínách, který udílel rozkazy nějakému číšníkovi. Zpražil mne pohledem a pak uznale hvízdl. Ještě pořád jsem byl svlečený do půl těla a bundu a tričko jsem držel v ruce.

„Jak se jmenuješ?“ vybafla na mne ta gorila.

„Kieran.“

„Ty jsi Ir?“

„Ne, Rumun,“ odsekl jsem a pomyslel si něco o debilech.

„Vtipnej Ir,“ zavrčel a mně bylo jasné, že mám o nepřítele víc.

„Já musím jít hledat toho pitomýho striptéra. Vezmi Kierana do skladu, jestli tam na něj budou kalhoty a pak ho představ Alanovi,“ přikázal provoznímu majitel a pak se odporoučel.

„Tak pojď se mnou,“ ukázal mi Tom směr a vyrazil dlouhými kroky, že jsem mu sotva stačil. Vedl mne do technického zázemí klubu a dlouhou chodbou až dozadu, kde byly dveře s nápisem sklad. Otevřel je a dal mi přednost. Pak za námi zavřel dveře a zamkl.

Nadskočil jsem leknutím a otočil se na toho obřího opičáka. Opíral se o dveře, ruce založené na prsou a smál se.

„Tady nás nikdo nebude rušit. Takže svlíkat, mladej!“

„Prosím, pane,“ začal jsem, ale nenechal mne domluvit.

„Máš si vyzkoušet kalhoty, takže si tě musím změřit. A navíc za zaměstnance tady zodpovídám já a mne zajímá, co mají v kalhotách.“

Bylo mi jasné, že nemám nejmenší šanci a tak jsem se svlékl donaha. Provozní Tom si mne zálibně prohlídl a potom vzal z police krejčovský metr a změřil mne kolem pasu i kolem boků. Pak se rozhlédl a podal mi dvoje kalhoty, které velikostí odpovídaly mým mírám. Vzal jsem jedny do ruky a prohlédl si je a zůstal jsem na Toma šokovaně zírat. Kalhoty byly na zadku vystřižené. Vepředu měly normální poklopec, ale zadnice byla celá volná. Nohavice končily tam, kde nohy ztrácely své slušné jméno.

„No tak, mám ti pomoct? Vás v Irsku neučili oblíkat si kalhoty? Vždycky jsem myslel, že sukně se nosí ve Skotsku.“

„A já vždycky myslel, že vopice nemluví,“ zasyčel jsem vztekle.

Jeho reakce byla blesková. Vyrval ocvočkovaný opasek z mých kalhot, přeložil ho hroty ven a rozmáchl se po mém holém zadku. Na nic jsem nečekal a pokusil se o útěk, ale prostor skladu byl tak malý, že mu stačilo jediné máchnutí, aby mne chytil kolem pasu a přehnul si mne přes koleno. A pak už jsem neměl šanci.

Vřískal jsem a prosil, ale on jakoby neslyšel a sázel mi na vystrčený zadek jednu ránu za druhou. Cvočky se brutálně zarývaly do masa a způsobovaly mi šílenou bolest. Mrskal jsem sebou jako ryba na háčku ve snaze chránit si zadnici, vyškubnout se mu anebo se alespoň nějak ubránit. Kopal jsem kolem sebe, kousal ho do boku a do zadku a snažil se mu dosáhnout mezi nohy, abych mu zmáčkl koule, ale všechno bylo marné. On se jen smál a řemen svištěl a svištěl.

„Jestli se mi vyškubneš, tak tě budu při přídavku držet za koule, ty drzej hajzlíku!“ vyhrožoval mi. „Víš, jak bude za barem ta tvá irská seřezaná prdel zářit? Budeš hvězdou večera. Není nad sešvihanou zadnici, pěkně vystavenou ve světlech ramp.“

Ječel jsem strašlivou bolestí a doufal, že mi prdel nerozsekal do krve, protože přesně tak bolela. Ostrá palčivá a všeobjímající bolest. Prosil jsem ho o slitování, ale on do mne bez přestání řezal a řezal. Ještě dobře pět minut trvalo, než se uklidnil. Pak mne pustil a já se zhroutil na zem a vydýchával ten šok. Nebyl jsem dost dlouho vůbec schopný pohybu.

„Tak se zvedej, ty irská prdelko a oblíkni si ty kalhoty, než napočítám do pěti. Jinak ti přidám tím tvým perfektním opaskem ještě pár přes koule,“ stiskl mi varlata a zatáhl, takže jsem zavřeštěl a rychle se zvedl do kleku. Ještě chvilku mi ale trvalo, než jsem se zvedl ze země a pomalu na sebe natáhl ty sexy kalhoty. Přitom, v jakém stavu byla moje zadnice, jsem byl dost rád, že ji nepokrývá žádná látka. Zapnul jsem si zip a zjistil, že jsou mi sice kalhoty akorát na šířku, ale jsou mi krátké. Vypadalo to, jako když čekám velkou vodu.

„Na dýlku se vykašli,“ promluvil zase opičák, ale já to tentokrát nechal bez komentáře. „Vezmi si ty svý kotníčkový boty a bude to.“

To byla pravda. Obul jsem se a úzké kalhoty zastrčil do bot.

„Dobrý,“ zhodnotil to a pak mi zapnul černý široký obojek. „Další součást uniformy,“ vysvětlil mi. „Nevěřil bys, jak to zákazníky rajcuje. Sice se tě nesmějí ani dotknout, pokud jim to ty sám nedovolíš, ale jen pohled na tvou zadnici a obojek na krku jim zvedne tlak a nejen ten krevní.“

Tomu jsem celkem věřil a potěšilo mě, že tady personál není v roli prostitutů. Že mou povinností nebude, být po vůli každému, jako v nějakém bordelu. Posbíral jsem si ze země své oblečení, vytrhl provoznímu opičákovi z ruky můj pásek a vzal si od něj klíč od skříňky, kterou mi přidělil.

„Tak pojď, ty irská prdelko,“ posmíval se mi a poplácal mě po bolavém zadku a mně bylo jasné, že už mi nikdy jinak neřekne. Vedl mne zpět do baru, který už mezitím otevřel a já klusal za ním a mnul si rukama holou a bolavou zadnici. Krev jsem na ní ale neměl, to jsem si zkontroloval už v šatně zaměstnanců v zrcadle. Má prdel byla jasně rudá a fialovo krvavě grošovaná tam, kde cvočky vytvořily podlitiny. Výsledek byl opravdu k nakousnutí a já věřil, že hosté ze mne večer budou úplně hotoví. Budu středem pozornosti, což se může hodit, až se za necelý týden objeví Lewis. Tou dobou budu mít na zadku ještě pořád stopy výprasku, a pokud ne, snadno si obstarám čerstvá jelita. Bude stačit trošku poškádlit opičáka.

Šéf baru Alan byl na rozdíl od provozního Toma hrozně milý a trpělivý muž, který žil svou prací a mistrovsky ovládal celý dlouhý barový pult. Vypadalo to, jako by byl na pěti místech najednou a ruce se šejkry se mu jen míhaly nad hlavou. Měl k ruce čtyři kluky, barmany jako jsem byl já a zvládal koordinovat jejich práci a plnit přání zákazníků se stálým úsměvem na tváři. Nikdy nezvýšil hlas a nikdy nebyl nepříjemný.

„Z Toma si nic nedělej. Každou chvíli někoho seřeže. Tys měl smůlu s tím ocvočkovaným páskem. Kdyby si ho nevšiml, použil by svůj řemen a měl bys zadek jenom červený.“

„Příště před ním ten pásek schovám,“ dušoval jsem se.

„To udělej! A teď mi řekni, jaké koktejly umíš.“

„Gin Fizz, Blody Mary, Martini s vodkou, Gin tonic,“ vyjmenoval jsem pár těch nejznámějších.

Alan se s úsměvem podíval na můj rudý zadek a pak prohlásil, že budu večer míchat Bloody Mary, aby to bylo pěkně stylové. To bylo přesně to, co jsem po výprasku potřeboval a já se rozesmál na celé kolo.

„Líbíš se mi, Kierane,“ řekl mi nakonec Alan, ale nemyslel tím jen fyzickou přitažlivost.

Mrknul jsem na něj a s úsměvem se pustil do práce. Ten večer a noc byl koktejl Bloody Mary bezkonkurenčně největším trhákem na baru.

Do bytu jsem se vrátil úplně vyřízený v šest hodin ráno. Za necelých dvanáct hodin mi začínala další směna. Kdyby se mi ta práce hned od začátku nelíbila, tak bych se na to rovnou vykašlal. Já si ale na baru připadal jako ve svém živlu. Byl jsem opravdu středem pozornosti a všichni zákazníci chtěli Bloody Irish Mary, jak koktejl překřtili, když zjistili, že jsem Ir. Občas se sice také ozvala přezdívka Bloody Irish Ass, ale ta se moc neujala.

Dal jsem si rychlou sprchu a pak zajel do postele. Doufal jsem, že mi bude dopřáno alespoň pár hodin spánku. Sotva jsem ale zavřel oči, rozdrnčel se telefon. Byl jenom jeden člověk na celém světě, který znal číslo.

„Prý tě provozní příšerně zmlátil,“ zjišťoval Górdan vážně a bez pozdravu.

„Ahoj tati, to je fajn, že voláš,“ odpověděl jsem mu v žertu, protože o svém bolavém zadku jsem se odmítal bavit. Přitom mi ale hlavou letělo, kde má PIRA své zvědy, že se ke Górdanovi dostala zpráva o stavu mé prdele tak rychle.

„Kierane, já nežertuji. Pokud ti ten chlap ublížil, vyřídím si to s ním,“ ledově chladný hlas, který nepřeháněl. Górdan opravdu uměl vyřizovat mé účty.

„Prosím tě neblázni, nic mi není. Pár dní budu spát na břiše, to je vše. Od Connora jsem dostával několikrát týdně mnohem horší výprasky.“

„Ach bože, to mi ani neříkej! Jak si ale tenhle grázl vůbec mohl dovolit vztáhnout na tebe ruku?“ hromoval Górdan překvapeně.

„Ne ruku, ale můj vlastní pásek za sto franků,“ uvedl jsem informaci na pravou míru. „A byla to má vina. Já na něj byl drzý. Řekl jsem mu, že je opice,“ přiznal jsem klidně.

Na druhé straně linky bylo chvíli ticho a pak se ozval Górdanův typický hurónský smích. „Panebože, ten chlap prý podle popisu váží asi sto padesát kilo. Prý to je vymakaná hora svalů. Kde zůstal tvůj pud sebezáchovy?“

„Nikdy jsem žádný neměl, stejně jako ta hora svalů neměla nikdy žádný mozek.“

„Tím spíš toho chlapa nedráždi. Kdyby se přestal kontrolovat, mohl by tě zabít,“ vyčetl mi Górdan.

„Neboj, budu si před ním dávat pozor na pusu,“ řekl jsem, abych ho uklidnil. Chtělo se mi spát a i to jsem mu řekl.

„Mám o tebe strach, Kierane,“ začal zase.

„Kup si klokana!“ odsekl jsem mu, třískl sluchátkem do vidlice a zavřel oči. Bolelo mě celé tělo, prdel mne pálila a dotek deky byl k nevydržení. Nakonec jsem ze sebe pokrývku odkopal, protože v bytě bylo teplo. Sáhl jsem si na zmrskané obliny, které žhnuly jako kamínka a byly celé oteklé. Vstal jsem a namočil si ručník do ledové vody. Byla to úžasná úleva, pro mou bolavou zadnici. Složil jsem hlavu na polštář a zavřel oči. Do minuty jsem nevěděl o světě.

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:

Opravdu se těším až se seznámí s tím mladíkem ;)

Už brzo se seznámí :-)

Moc hezký začátek...