magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Jak jsem šel poprvé do akce (2/5)

Lewise jsem poprvé zahlédl desátý den mé práce v baru. To už jelita na mém zadku celkem vybledla, ale sem tam ještě byla nějaká mizející podlitina. Objevil se opálený z Karibiku, obklopený skupinou čtyř kluků, kterým bylo sotva povinných osmnáct. Jeden z nich vypadal tak na patnáct.

„Kontroluje tady někdo věk návštěvníků?“ zeptal jsem se Alana s pohledem upřeným na Lewisovu skupinku.

„Myslíš Jimmyho Normana? Letos mu bylo osmnáct, ale vypadá hodně nevyspěle. Šéf si dvakrát ověřoval, že neblafuje, když mu vystavoval kartu do klubu,“ vysvětlil mi hlavní barman klidně. Líbilo se mu, že dávám pozor, aby se klub nedostal do maléru. I on byl loajální zaměstnanec.

„A ten haljzlík s tím barevným čírem?“ optal jsem se přímo na Lewise. Nezaškodilo vědět, jakou má v klubu pověst.

„Tak na toho si dej bacha, Kierane. Jeho fotr má tolik peněz, že by si mohl koupit celej Londýn i s novopečenou princeznou Dianou,“ připomněl červencovou událost letošního roku, svatbu následníka britského trůnu. Někdy tou dobou, kdy si snoubenci řekli v Londýně ano, ze mne v kasárnách v Belfastu vojáci její výsosti pomalu vytloukali duši.

„Kdo to je?“ vrátil jsem se k objektu svého zájmu.

„Pěkně sadistickej grázl. Lewis Christopher Harper. Ještě mu není ani devatenáct a už za něj fotřík musel žehlit pěknej malér. Při jedný akci v jeho režii skončil jeden kluk v bezvědomí a tři se zfetovali tak, že viděli růžový zebry. To by ale pořád nebylo to nejhorší.“

„Co ještě provedl?“ zeptal jsem se zvědavě, protože jsem viděl, že Alan má nějakou senzační zprávu.

„Pochcal policajta,“ sdělil mi s kamennou tváří a já vybuchl smíchy při představě, že zdrogovaní a polomrtví milenci mladého pána byli zanedbatelným problémem, proti znečištění a urážce úřední osoby.

„Tak to muselo fotříka stát sakra velký prachy,“ tekly mi slzy smíchu a skleničky jsem radši odložil na pult.

„Grázlík musel na nějakou dobu z města, protože reálně hrozilo, že půjde do lochu. Pak to ale spravily nějaké veřejně prospěšné práce. Za velkých ovací médií natřel v parku lavičku a vše bylo odpuštěno.“

Uklidnil jsem se a zamyšleně přikývl. Sakra, proč se mi tohle nedoneslo? Zvědové PIRA měli zjistit všechno a tuhle důležitou informaci ne. Buď nečetli noviny, anebo se celá ta aféra ututlala.

Asi hodinu jsem po očku sledoval tu povedenou partičku. Byli rozvalení v jedné kulaté kožené sedačce u parketu, takže jsem je měl hezky na očích. Abych byl přesný, rozvalení byli jenom tři a Jimmy Norman jim běhal pro pití, a když neběhal, klečel Lewisovi u nohou jako slušně vychovaný pejsek. A pak se najednou Jimmy přihnal a šel rovnou ke mně.

„Pan Lewis by s tebou rád mluvil. Máš přijít k našemu stolu,“ řekl mi.

„Pan Lewis je kdo? Já tam vidím jenom čtyři další puberťáky,“ řekl jsem mu a dál se věnoval míchání koktejlů. Už dávno jsem nemíchal jenom Bloody Mary. Zrovna dneska chtěli všichni bůhví proč příšerně sladkou Pina Coladu.

„To je ten s tím barevným kohoutem,“ upřesnil Jimmy vyděšeně, protože to vypadalo, že nesplní úkol.

„Aha! Tak řekni tomu spratkovi s barevným kohoutem, že jestli se mnou chce mluvit, tak ať zvedne svou línou prdel a přijde za mnou sem,“ řekl jsem Jimmymu vážně a dobře se bavil. Jednal jsem z pozice své téměř dvacetileté síly a zejména z pozice někoho, kdo vůbec není na práci v gay klubu finančně závislý. Ta představa, že si můžu vyskakovat, se mi hrozně zamlouvala.

Netrvalo ani pět minut a pan Lewis stál u baru. Oči mu sršely vztekem. Zábava pokračovala. Alan, který mou diskuzi s Jimmym sledoval, se hrnul, že Lewise obslouží, ale já ho s mrknutím oka zadržel. Tuhle situaci jsem měl pevně v rukou.

„Co si dáš?“ zeptal jsem se klidně, jakoby Lewis byl jakýmkoli jiným zákazníkem.

„Tebe, ty zmrde! K večeři!“ zasyčel mi do tváře.

„A heleme se, chlapeček se cejtí,“ vysmál jsem se mu. Kromě obzvlášť sadistického zacházení se mi v táboře dostalo i výcviku v bojových uměních. Rvát jsem se uměl už předtím a teď jsem opravdu uměl bojovat. Takového Lewise bych zvládl levou zadní.

„Ty sráči!“ zařval a plivl mi do tváře, ale netrefil se.

Podíval jsem se na zem a podal mu klidně hadr. „Půjdeš to utřít sám, nebo zavoláš papínkovi, aby to vyřešil stejně, jako aféru s tím policajtem?“

„Polib mi prdel,“ zavrčel a odkráčel od baru.

„Tak o tom si nech zdát, až si budeš honit péro,“ houknul jsem za ním a poslal mu vzdušný polibek. Pak jsem klidně otřel plivanec na zemi a dál jakoby nic míchal nápoje a flirtoval se zákazníky, kteří se kolem mě rojili, jako vosy kolem lízátka. Čekal jsem, že se to Lewisovi líbit nebude, protože jemu jsem dal jasně najevo, že nemá šanci.

Pár dní jsem se potom dost ohlížel a nakukoval do tmavých koutů i za rohy, protože jsem pořád čekal, že to Lewis jen tak nepřejde, že se dočkám odvety. Górdanovi jsem o tom prvním setkání podal hlášení a on hned začal vymýšlet, že někoho pošle, aby mi chránil záda.

„Záda nebo zadek?“ zeptal jsem se v žertu, ale pak mu opět připomněl obligátního klokana na hraní. Musel jsem ovšem uznat, že se ve svých projevech hysterie začínal dost krotit, jinak bych asi chodil po Londýně rovnou s ochrankou.

Zavrčel něco nepublikovatelného a pak už jsme se o tom nebavili. Měli jsme jiná témata k diskuzi.

Už jsem si pomalu myslel, že jsem se v Lewisovi spletl, když konečně sklapla past. Lewis a jeho povedená partička si na mě počkala osmý den od našeho hezkého seznámení. Klub zavíral v pět ráno a nočním životem žijící Soho bylo v šest, když jsem se unaveně vlekl domů, liduprázdné. Už mě předtím museli sledovat, protože věděli, kudy chodím. Měl jsem to ke svému bytu dva bloky po Frith Street na sever. Příjemná procházka na pročištění hlavy před rychlou sprchou a postelí.

Nešli za mnou, ale čekali na mne v opuštěném průjezdu, kterým se chodilo do docela příjemné kavárny s Jazz Clubem. Ta byla ale bohužel ještě zavřená. Dvoje ruce mne chytly za paže a další mi zacpala pusu. Ti kluci mne ale drželi tak diletantsky, že kdybych chtěl, přemohl bych je. Byl jsem dítě tvrdé periferie, takže jsem si uměl poradit s nějakými eskortami od znepřátelených band. Chytli mne už mnohokrát, ale nikdy nedostali. Vždycky jsem se z toho dostal a zdrhnul. Tentokrát jsem ale nechtěl zdrhnout. Chtěl jsem si počkat, co na mě Lewis vymyslí a pak s ním zatočit.

Srazili mě na kolena v průjezdu a já byl rád, že na sobě nemám své kožené kalhoty, ale obyčejné džíny. Na těch mi nějaká díra na koleni nevadila. Lewis vystoupil ze stínu a přikázal svým chlapečkům zavřít dveře do průjezdu. Ohlédl jsem se a viděl, jak se má šance na útěk zavírá na železnou závoru. V duchu jsem si vynadal. S tím, že mě vtáhnou do pasti, jsem nepočítal. Rychle jsem přemítal o možnosti úniku vnitřkem bloku, ale to, co jsem měl zmáknuté v Belfastu, jsem v Londýně značně podcenil. Lewis si mezitím stoupl přede mě. Měl jsem hlavu přesně ve výšce jeho rozkroku a začínal tušit, co bude následovat.

„Tak co, zmrde, těšíš se?“ zeptal se mě a hřál se na slunci své převahy.

„Myslíš na toho tvýho malýho ptáka? Posluž si. Já budu dělat, že o něm vím, abys měl radost,“ řekl jsem mu a facka mě srazila z kleku do prachu na zemi.

„Kleknout!“ zavelel a já si pomalu a beze spěchu znovu klekl před jeho poklopec. Rozepnul si zip a vytáhl to, co tam schovával a já zjistil, že jsem se s malým ptákem rozhodně netrefil. Nebyl sice nejdelší, ale zato pěkně objemný. Co se tloušťky týče, dal by se srovnat i s Connorovým monstrem, ale na délku byl jen o něco víc než poloviční. Otevřel jsem ústa, protože mi bylo jasné, co se po mně chce a hned jsem je měl plná jeho ocasu. Narval mi ho skoro až do krku a já čekal, kdy začne přirážet, ale vzápětí jsem ucítil horký a hořký proud jeho moči. Vyprskl jsem, protože to jsem nedokázal polknout a ze všech sil milého Lewise kousl.

Zavřeštěl, vyrval mi svůj ocas z pusy a zkropil mne celého svou močí, protože ten proud nebyl schopný zastavit. Využil jsem okamžiku zděšení jeho poskoků a vyskočil na nohy. Pak jsem Lewise kopl ze zadu do kolena. Spadl na zem do louže vlastních chcanek, svíjel se bolestí a držel se za pochroumaný ocas. A já cítil v puse kromě hnusné chuti moči i sladkou chuť krve a bylo mi z toho dobře na duši.

„Zabte tu svini! On mi málem ukousl ptáka,“ syčel Lewis a plazil se po zemi, jako zraněné zvířátko. A jeho drazí kamarádi, poslušní pánova rozkazu, se zařídili podle toho a chtěli si ze mne udělat kopací míč. To se jim ale kapánek vymklo. Jednomu jsem chytl nohu, zakroutil a trhnul, takže se poroučel přímo na Lewise, stále ještě chrochtajícího v té voňavé louži na zemi, druhého jsem hodně tvrdě nakopl do kostrče a třetí se dal rovnou na ústup.

„Rozumný nápad,“ pochválil jsem ho a udělal dva kroky ke dveřím, když na mne zezadu skočil ten nakopnutý hrdina. Původně jsem nikomu z nich nechtěl moc ubližovat, ale tenhle si o to bohužel říkal. Držel mne kolem krku a škrtil mne. Koutkem oka jsem viděl, že už i Lewis a druhý povaleč se zvedli ze země, takže čas na falešné hrdinství právě uplynul. Naznačil jsem krok dozadu, aby škrtič ztratil rovnováhu a pak se ohnul prudce k zemi a přehodil si přitom kluka přes hlavu. Praštil jsem s ním vší silou a ještě ho vzal loktem do žaludku, aby už zůstal ležet. Vyšlo mi to dokonale. Kluk se rozplácl na zádech, a kdybych ho kopnutím neotočil na břicho, udusil by se vlastními zvratky.

„Tak co, ještě někdo si chcete prohlídnout obsah svýho žaludku?“ optal jsem se Lewise a dalších dvou hrdinů, schovaných za ním. Ke cti mu aspoň sloužilo, že stál hrdě v popředí, i když špinavou práci přenechával svým poddaným. Bylo na něm vidět, že zvažuje jejich šance tří proti jednomu a moc slavně to nevidí. A pak jsem v jeho očích uviděl ještě něco jiného, co mne pobavilo. Jasně jsem rozeznal úctu a obdiv k tomu, kdo jim vyprášil kožich. Usmál jsem se.

„Už ti došlo, že na tohle fakt nemáš?“

„Kdo sakra jsi?“ vrtěl hlavou a pořád si rukou hýčkal svého bolavého ptáčka. „Ty nejsi žádnej teplej pingl.“

„Třeba to jednou poznáš,“ řekl jsem mu, abych si to žádané tajemství, obdiv a jeho zájem udržel. Pak jsem se k němu a k celé jeho suitě klidně otočil zády a otevřel dveře na ulici. Stále jsem ze sebe cítil odér moči, která mne celého zlila. Vžil jsem se do toho pomočeného policajta a vůbec se nedivil, že za to Lewisovi hrozil kriminál. Děkoval jsem bohu, že jsem si ten den vzal džíny a zimní bundu, protože kdyby mi Lewis pochcal koženého křiváka, utrhl bych mu koule.

Bez dalších veselých příhod jsem došel na Soho Square a aniž bych v domě někoho potkal, vyběhl jsem do bytu. Doufal jsem, že pach, který za sebou šířím, ze schodiště domu vyvětrá. Do výtahu jsem si ale netroufl.

Doma jsem si svlékl špinavé oblečení a rozhodl se, že nosit ho do prádelny nemá smysl. Letělo do pytle a než půjdu do práce, poletí do popelnice. Pak jsem si dal hodně horkou sprchu a pořádně se celý vydrbal, abych ze sebe smyl ten zápach. A pak jsem si v zrcadle prohlídl vybarvující se podlitiny na krku a uznal, že s obojkem budou při obsluhování výborně ladit. Budu zase hvězdou večera, protože si každý bude myslet, že jsem dostal pěkně tvrdou lekci v poslušnosti.

„Vidím dobře otisky Lewisových tlapiček,“ zhodnotil to Alan večer, když si mě prohlídl.

„Bingo!“

„A víš jistě, že nechceš volno?“

„Nic mi není. Nebolí to rozhodně víc, než ten seřezanej zadek,“ odpověděl jsem stejnou větou, jako při telefonickém raportu Górdanovi. Nemluvil jsem ale a tak docela pravdu. Krk mne bolel při každém pohybu a otáčet hlavou jsem skoro nemohl. Navíc jsem povážlivě chraptil, protože mi otekly i hlasivky. S tím jsem ale mohl žít.

„A tvý sebevědomí?“ zeptal se Alan celkem trefně, jenže já už díky táboru něco vydržel.

„Toho se ani nedotkli,“ řekl jsem mu s úsměvem a vrhnul se do víru koktejlů. Asi dvě hodiny probíhaly bez problémů a já míchal hlavně svůj vlastní koktejl z Curacao Blue, rumu a limetek anebo Mai Tai. A pak dorazil Lewis a přitáhl si Jimmyho jako psa na vodítku a mně bylo jasné, že bude veselo.

Přišel jenom s Jimmym a Rickem, čtvrtý výtečník s nimi nebyl a já odhadoval, že si své sebevědomí bude ještě dlouho léčit. A třeba dostal doma typicky britský disciplinární trest za poblité oblečení. Celkem s gustem bych mu zadnici rákoskou zmaloval sám a třeba k tomu ještě dojde.

Lewis mne asi hodinu se zájmem sledoval, jak míchám ty tutově jedovaté modré hrůzy s curacaem a pak přišel k baru, krotký jako beránek. Přemýšlel jsem, jak moc jsem ho rafnul, ale protože chodil úplně normálně, tak to asi nebylo nijak hrozný.

„Řeknu ti to narovinu. Měl bych o tebe zájem, ale začal jsem asi z úplně blbýho konce,“ přiznal zkroušeně a vyrazil mi tím dech.

„Jejda, to asi muselo bolet,“ šibalsky jsem na něj mrknul, a bylo mi jasné, že se sebou musel dlouho bojovat.

„Dost!“ přiznal.

„Víš, problém je v tom, že já si sakra dobře vybírám,“ rozhodl jsem se ho ještě chvíli škvařit ve vlastní šťávě.

„Můžeš si to dovolit,“ zkusil kompliment, ale bez efektu.

„No vidíš,“ odpálkoval jsem ho chladně a vrátil se k práci.

Chvíli na baru ještě postál, ale pak se vrátil ke stolu a poslal si pro pití hodného pejska Jimmyho. Zdánlivě se všechno vrátilo do starých kolejí. A pak celá skupinka někam zmizela a Alan mi prozradil, že si Lewis na dvě hodinky pronajal jednu místnost v druhém suterénu. Požádal jsem ho, jestli by mě za nimi nepustil, že bych celkem rád viděl, co tam budou hošíčci provádět a vyřídil si s nimi účty a on se usmál a jen mi řekl, že mi drží palce.

Proběhl jsem zadem po provozním schodišti, abych se dostal do podzemních prostor. Bylo tam několik menších místností s různým vybavením, které sloužily většinou pro sadomaso hrátky a pak jedna veliká místnost, zařízená jako nějaký harém, kde se mohly odehrávat klidně orgie a často se tam také odehrávaly. Aranžmá místnosti se tak třikrát do roka měnilo. Teď jsme zrovna byli u sultána kdesi v orientu, ale před nedávnem tu prý byl faraonův palác. Prostě pro fantazii zákazníků jen to nejlepší.

Lewis si vybral místnost, která byla zařízená jako kancelář. Ke svému štěstí toho moc nepotřeboval. Stačil mu stůl a dva opasky, které vytáhl ze svých a z Rickových kalhot.

Ukryl jsem se za závěs a jen se tiše díval. Scénu, která se přede mnou odvíjela, jsem s malými obměnami zažil i já sám. Na kancelářském stole ležel břichem ten mladě vypadající koloušek Jimmy. Široce roztažené nohy přivázané k nohám stolu pásky obou svých mučitelů. Na jeho zádech seděl Rick, čelem k jeho zadnici a roztahoval mu půlky, aby měl Lew pohodlnější přístup. Ten stál za Jimmyho zadnicí, vcelku nevybíravě mu prstil díru a spokojeně předl:

„Jsi poslušný, Jimmy, oholil sis díru i prdel tak, jak jsem ti to přikázal. Za to bys asi měl dostat odměnu.“

A Jimmy, roztažený a rozplácnutý na stole, se zmítal a pokoušel se shodit Ricka ze svých zad. Přitom nevnímal žádná slova o odměně, jen kvičel a prosil, ať ho pustí a ať toho nechají. Představil jsem si sebe, když Connor brutálně připravil můj zadek o panenství. Tehdy jsem taky prosil a myslel jsem, že uhodila má poslední hodinka.

„Líbí se ti to, Jimmy?“ Lew přidal další prst a vysmíval se Jimmyho bezmocné snaze o ukončení sadistické hry.

„Prosííím, už dóóóst, to bolí!“ ječel koloušek a to v sobě měl teprve tři prsty.

„Ale Jimmy, já ti řekl, že tě dneska ošukám a to platí,“ sdělil mu Lewis mile a dál se věnoval jeho díře.

Vytáhl jsem z kalhot svůj ztopořený ohon a pomaličku si ho začal honit. Žádný spěch, má chvíle přijde až o hodně později. Mezitím Lew uznal, že když Jimmyho bolí prstění zadku, tak že by mu měl ulevit a šoupnout mu tam něco lepšího. Už to také měl připravené mezi nohama ten jeho ne moc dlouhý, ale pěkně silný kolík. Napadlo mě, že jsem ho kousnul málo a litoval chudáka Jimmyho. Jeho nezkušená prdelka si užije skoro stejnou dávku bolesti, jako ta moje s Connorem.

Jimmyho strašlivý skřek rozvibroval vzduch ve sklepení a Lew jen blaženě vzdychal při prudkých přírazech do toho krásného zadku. Vůbec kluka nešetřil a šukal ho s brutalitou, za kterou by se nemusel nikdo stydět. Sledoval jsem tu scénu a pořád si pomaličku dráždil ocas.

„Ricku,“ ozval se Lew asi po pěti minutách, kdy Jimmyho křik už zeslábl, a ozývalo se jen dětské fňukání. „Slez z toho zmrda a vopíchej mě, kurva. Jinak se s tím pokousaným ocasem neudělám. Docela to bolí,“ pronesl ten roztomilý spratek.

Richardovi se ale do akce nechtělo. Podíval jsem se mu mezi nohy a pochopil jsem proč. Vůbec nebyl vzrušený, spíš měl strach.

„Já ho musím držet, Lew,“ zaprotestoval a se stolu se ani nehnul. Byla to přesně chvíle pro mne. Třemi dlouhými kroky jsem vystoupil ze stínu přímo do středu pozornosti.

„Zdá se, že ti něco chybí,“ řekl jsem Lewovi a ukázal mu svůj výstavní kousek.

„Doprdele,“ vyjekl Lew velmi příhodně. „Na tobě příroda fakt nešetřila! Tak dělej, ty zmrde!“

Usmál jsem se a zavrtěl hlavou. „Pěkně hezky popořádku,“ řekl jsem mu a nastříkal si na prsty gel z lahvičky, která stála na zemi. Pak jsem si stoupl za něj a začal si ho vychutnávat záměrně nejdřív malíčkem. Zakvílel a začal kroutit zadkem, protože jsem mu podráždil svěrač, ale to mu zdaleka nestačilo. Byl pěkně nenasytný.

Postupně jsem přidával prsty od prsteníčku až k ukazováčku, až jsem v něm byl nakonec všemi čtyřmi i půlkou délky dlaně. Otočil jsem ruku a opřel mu palec o kostrč, tak, jak mi to dělával Connor při jeho brutálních hrátkách. Lews se prohnul v zádech a nalehl na Jimmyho plnou vahou, aby co nejvíc vystrčil zadnici. Blaženě vzdychal a vycházel mi vstříc.

„Ááááách, ty irský zvíře, budeš mě mít na svědomí!“ kvílel spokojeně a já věděl, že je můj. Že ho ovládám a můžu si s ním dělat, co chci. Hrát si s ním jako s loutkou.

Tak fajn, ukážu ti, co jsem se ještě naučil od svého instruktora, pomyslel jsem si a stiskl mu pod zadkem koule. A potom jsem v jeho zadnici roztáhl ty čtyři prsty od sebe a začal je pomalu vytahovat.

Zakvílel a celý se roztřásl a já myslel, že to s ním snad švihne.

„Já tě zabiju, ty hajzle! To kurva bolí,“ ječel, ale nepokusil se uhnout, jen tam stál a nabízel mi svůj vyšpulený zadek na hraní. Klepal se a já prsty znovu sevřel a zajel prudce do něj a pak je zase roztáhl a pomalu vytahoval. Svíjel se jako smyslů zbavený a přirážel mezi mou rukou a zadnicí ubohého Jimmyho, který si přál jen, ať už to skončí. Já ale vůbec neměl v úmyslu tu hru ukončovat.

Sledoval jsem Ricka, jak mlsně zírá na mou kládu. „Svaž mu ruce mým páskem pod stolem,“ poradil jsem mu, aby mohl slézt z Jimmyho zad. S úlevou to udělal a pak si klekl přede mne mezi Lewovi nohy a vzal mi ocas do úst. Zavřel jsem oči a zjišťoval, že Rick kouřit umí. Můj ohon mu klouzal až do krku a žalud ho lechtal na mandlích, ale nevadilo mu to, právě naopak. Dával si záležet, aby ho do sebe dostal celý, což jsem ještě nikdy nezažil. To byla taky dávka masochismu, s jakou se věnoval obdělávání mého přirození. Cucal mé koule a pečlivě po celé délce lízal mého ptáka a pak si ho zase strčil snad až do žaludku, rty sevřel kořen a pěknou chvíli tak zůstal.

„Ricku, ty hajzle, jestli ho uděláš, tak si mě nepřej!“ ozval se Lewis, stále týraný mými čtyřmi prsty. „Chci, aby mě tou svou kládou vopíchal!“

„Dočkáš se,“ odpověděl jsem mu a pořádně ho zatáhl za koule. „Ale až já budu chtít,“ doplnil jsem a stále měl situaci zcela pod kontrolou, kdežto ostatním už dávno sebekontrola unikala mezi prsty. Jimmy už jen tiše naříkal a v tu chvíli mi ho sice bylo líto, ale vůbec nebyl důležitý, Lewis mi vyhrožoval všemi morovými ranami, jestli ho okamžitě nevobtáhnu a Rick sebemrskačsky obdělával moji chloubu s výrazem posvátné úcty.

Konečně asi po deseti minutách se mi zželelo hlavně Jimmyho. Útok na jeho nezasvěcenou zadnici byl krutý a já o něj začínal mít strach. Přestal naříkat, takže bylo načase to celé ukončit. Opustil jsem Rickova ústa a jedním pohybem zajel až po kořen do Lewisova dobře roztaženého análu. I tak ale zařval, protože délka mého ocasu udělala svoje. A potom začal přirážet jako o život a Jimmy zažíval další nápor na svůj rozbolavělý otvor. Zařval bolestí, což mne potěšilo, protože jsem se bál, že omdlel a pak začal znovu fňukat a prosit. A vtom se konečně Lew po dobré půlhodině dobývání Jimmyho zadku udělal. Nastříkal své semeno Jimmymu na záda a poručil Rickovi, ať ho olíže, což on spokojeně splnil.

Sevřel jsem rukama Lewovi půlky, protože jsem mu chtěl dopřát trochu víc bolesti a sobě větší sevření. Zavrtěl se, ale zůstal poslušně ohnutý, i když začínal taky bolestivě vzdychat. Líbilo se mu to ale. Byl nejen údajný bisexuál, ale taky sadomasochista. Úžasná kombinace, jen co je pravda. Pro Londýn jako stvořený. Pevně jsem ho chytl za boky a zrychlil jsem své přírazy a pak jsem ucítil ruku, svírající mé koule. Rick nám seděl mezi nohama a věrně lízal Lewovi ocas a přitom zpracovával má varlata.

Panebože to je úžasný, prolétlo mi hlavou ve chvíli, kdy jsem byl konečně hotov, po tři čtvrtě hodině od chvíle, kdy jsem si začal hrát s Lewem. Vystříkal jsem se mu do zadnice a pak jsem se zmoženě poroučel k zemi a celý udýchaný sledoval Ricka, jak jazykem pokorně a důkladně čistí Lewovi anální otvor.

Teda to na mě bylo dost silný kafe, ale když se mu to líbí, pomyslel jsem si a pak ho klidně nechal, ať mi taky očistí ocas. Když si ho Lew tak vychoval, dobře mu tak.

Vstal jsem ze země a šel odvázat Jimmyho. Měl oteklé červené oči, protože většinu poslední hodiny probrečel a já jsem se mu nedivil. Roztáhl jsem mu půlky, na což okamžitě reagoval jekotem, ale já ho uklidnil, že se jen podívám, jestli není zraněný, což nebyl. Pak jsem mu pomohl zvednout se ze stolu.

Našel jsem na zemi své kalhoty a opasek, kterým měl Jimmy svázané ruce a oblékl se. Přitom jsem na sobě cítil Lewův pohled. Koukl jsem na něj také. Seděl ještě stále napůl nahý na zemi a myslím, že zatím nepochopil, co se to s ním dělo.

„To bylo úžasný,“ vykoktal ze sebe konečně obdivně. „Můžeme si to někdy zopáknout?“

„Jestli se mi bude chtít,“ prohodil jsem a doprovodil to pokrčení rameny, což bylo něco, co Lewis neznal. Většinou on jednal s tou svou suitou chlapečků jako s otroky a tady jsem byl pánem situace já, což byla přesně role, která mi vyhovovala, a já se jí nemínil vzdát. V žádném případě jsem se ve vztahu s Lewisem nechtěl octnout v roli suba. Na to byl příliš mladý, nezkušený a krutý. Jimmy toho byl důkazem a Rick vlastně také. Byl pitomý amatér, kterému bylo úplně jedno, co jeho oběť prožívá. To i Connor, ač mi způsobil spoustu bolesti, byl při svých hrách se mnou opatrný a kromě prvního zasvěcení do análního sexu pak dělal jen to, s čím jsem já souhlasil. Vždycky sice zašel o kousíček dál, než jsem si já představoval, ale držel se pravidel a nikdy mi neublížil.

„Prosím,“ ozval se Lewis tiše, když mou odpověď zpracoval a pochopil z ní nejen dominanci, ale i částečné odmítnutí.

„To je zbytečný,“ odpověděl jsem mu chladně, otočil se a vrátil se zpátky do baru.

Lewis tam zůstal na kolenou, obrazně i skutečně a v hlavě měl víc, než jen touhu po mně a pořádný zmatek. Byl dokonale připravený, dokonale závislý. Connor mne opravdu naučil víc než dost.

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku: