magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Jak jsem si užíval irské pohostinnosti (4/4)

Ta noc byla jako šílená jízda a přitom patřila k tomu nejkrásnějšímu, co jsem až dosud zažil. Pravidla byla jasná – vše řídil Górdan a Mistr Nobu jen vykonával jeho přání, byť nevyřčená. Já sám jsem neměl prakticky možnost do děje jakkoliv zasáhnout, i když jsem byl v hlavní roli celé té hry a odehrávala se jen kvůli mně. Já jsem byl tím, koho měla potěšit a udělat mu radost.

Mistr mne dovedl na místo, kde jsem musel zůstat stát s rukama dobrovolně za zády. Byl to poslední okamžik, kdy jsem se mohl rozhodnout, jestli to celé chci podstoupit a já neudělal nic, abych to ukončil. A potom už jsem ztratil právo volby a veškerá moc nade mnou se přesunula do rukou těch dvou mužů. Jednomu z nich jsem důvěřoval až za hrob a druhého jsem v životě neviděl. Děsivá a úžasně lákavá kombinace.

Ucítil jsem ruce na svém hrudníku. Pátravé a jemné, ale Górdanovi jistě nepatřily. Hladily mne na prsou a roztíraly mi po kůži nějaký příjemně voňavý gel. Občas se krátce zastavily a prsty lehce stiskly mé bradavky, ale jen tak, že to bylo příjemné. A pak ruce pokračovaly ve své pouti po mém těle a z prsou se přesunuly na ramena a na záda. Hlazení pokračovalo, ale hbité prsty mistrovsky nacházely ztuhlé uzly v mých svalech a jemně je uvolňovaly. Stál jsem tam a připadalo mi, že kamsi odplouvám, že přestávám vnímat své tělo a že se vznáším kdesi ve výšinách meditace. Netušil jsem, co ten stav způsobilo, ale byl neuvěřitelně příjemný.

Dotek provazu přišel bez varování, ale byl zatím stejně něžný, jako doteky těch horkých rukou. Nejdřív mne ten provaz jen hladil po těle, abych se s ním seznámil a zvykl si na něj. Teprve potom následovalo to, co už jsem znal z Jasonova atelieru a Mistr Nobu toho uměl zjevně víc. Pomalu a beze spěchu mi spoutal nejdřív za zády předloktí, takže jsem se musel prohnout a vystrčit prsa, jinak bych ruce k sobě nedostal. Byl to úžasný pocit, protože tím spoutáním mne hned od začátku prakticky znehybnil. Prsty jsem měl na ohnutých loktech a přitažené paže mi znemožňovaly pohyb od pasu nahoru, jako bych je měl ve svěrací kazajce. Další provazy, kterými ovinul Mistr Nobu můj hrudník, už byly vlastně jen na efekt, kromě jednoho, kterým mne přitáhl k něčemu nad mou hlavou a já se mohl jen domýšlet, že je to nosný trám podkroví. Dřevěné podlahy jsem se dotýkal už jen špičkami prstů a byl jsem natažený, jako struna.

„Sundám ti ten kroužek,“ ozval se ten sametový tichý hlas a mně okamžitě naskočila husí kůže. Bylo to poprvé, co se ozval a já netušil, že stojí tak blízko, voňavý masážní gel zcela zamaskoval jeho příjemnou toaletní vodu. Zaťal jsem zuby, protože to pěkně bolelo, ale jeho ruce byly snad ještě jemnější, než Japoncovy. Zbavil mne mé ozdoby a něžně obě bolavá varlata políbil. Potom jsem zaslechl jeho kroky po dřevěné podlaze. Znamenalo to, že budu dál už zase patřit jen Mistrovi Nobu, který pomalu dokončoval svou bondage tím, že mi připoutal nohy za kotníky do širokého rozkročení. Toužil jsem po tom, se vidět, protože provazy jsem cítil všude, od hrudníku přes břicho, třísla a kolena až po kotníky. Tušil jsem ale, že mi masku na očích nechá po celou dobu té úžasné hry a já za ni byl na jednu stranu vděčný. Vnímal jsem tak každý dotek mnohonásobně silněji a ten erotický dialog mezi mnou a Górdanem, zprostředkovaný Mistrem Nobu nabýval fantasticky na intenzitě.

Dotek prstů mezi mými oblinami se mnou trhnul. Byl stejně nečekaný, jako elektrizující, protože jsem po něm celou dobu nevýslovně toužil. Prohnul jsem se v zádech, abych vystrčil zadek co nejvíc, i když natažení mého těla mi moc vůle nedávalo.

„Bude tě to bolet, ale nebraň se,“ Górdan mne pohladil po ztopořeném penisu a já se celý rozklepal. Nevím jak, ale byl jsem si jistý, že to jsou jeho ruce. Tušil jsem, že nenechá Japonce, aby se mne dotýkal na těch nejintimnějších místech. Ta patřila jen jemu a já mu za to byl vděčný. Mistr Nobu byl jen prostředníkem mezi mnou a Górdanem, čímž byla dána jistá pravidla, která musel mistr bondage respektovat. Věděl jsem stejně jistě, že i prst, masírující můj konečník, je Górdanův, stejně jako ruce, svírající anální kolík, který mi pomalu tlačil do zadku. Bolelo to, v tom měl pravdu, protože kolík byl pěkně veliký a já nebyl jeho rozměrům přizpůsobený. Přesto jsem ale jen slastně vzdychal a přirážel ze všech svých sil, už abych měl toho mučitele v sobě. Bolest k tomu, co se odehrávalo, prostě patřila a já po ní toužil všemi svými smysly. Zařval jsem, když do mne ten kolík vtlačil, a pak přišly na řadu provazy, které kolík zajistily uvnitř mého těla. Nádherně bolestivě stáhly jak má varlata, tak můj stojící ocas. Na tom si dal mistr obzvlášť záležet a ovázal mi penis po celé délce od okraje žaludu až po kořen.

Švihnutí zapůsobilo v tom tichu absolutní šok. Už jsem pochopil, co myslel Górdan těmi svými tajemnými řečmi o bolesti. Důtky! Zasáhly mne první ranou mezi lopatky a druhou hned přes vystrčený zadek. Ječel jsem bolestí i leknutím, ale Mistr Nobu neměl slitování a švihal mne nemilosrdně dál.

Řval jsem a přitom cítil vlhký a horký jazyk na svém žaludu. Šílené! Kontrast slasti a bolesti k zbláznění a já se vrátil do svého dopoledního snu, který Górdana jistě v mnohém motivoval, když jsem mu ho v rychlosti vyprávěl. Chtěl mi dát to, co si přeji a já to s vděčností přijímal a svíjel se jako na rožni, zatímco můj provazem ozdobený ocas dal Górdanovi první dávku mého semene. Pečlivě mi olízal žalud a nepřestával v dráždění, takže mi bylo jasné, že ďábelská, rafinovaná a nádherná hra bude pokračovat, i když mrskání mých zad a zadku důtkami ustalo. Jistě ale ne nadlouho.

„Aaaaach,“ vyhrknul jsem bolestí, když první svorka nemilosrdně sevřela mou bradavku. „Aůůůů,“ následovalo tiché zaúpění vzápětí po druhé svorce. Tuhle bolest jsem opravdu dvakrát nemusel, ale co bych pro Górdana ale hlavně pro sebe neudělal. Tiše jsem skučel, a když kdosi přejel po těch svorkách na mých bradavkách prsty, zaječel jsem.

„Bolí to moc?“ zeptal se mě něžně a objel mi nejdřív pravou a pak levou bradavku jazykem. „Nebraň se tomu, nemá to smysl,“ poradil mi a přejel jazykem po skřipcích, takže jsem jen zasyčel. „Vnímej tu bolest a užívej si ji. Je přeci krásná a vzrušující,“ pokračoval Górdan v něžném týrání mých bradavek a já pochopil, že mi je hned tak nesundá. Chtěl po mně, abych se tuhle bolest naučil zvládat, ale bylo to příliš náročné. Limity se překračovaly jen velmi těžko a já si musel připomenout, že celá hra je vlastně trestem. Potom to bylo celé snazší.

Provazy na mém těle postupně povolovaly a mizely a poslední opustil můj zadek ten velký anální kolík. Byla to však jen chvilková úleva, protože provazy byly vzápětí nahrazovány jinými. Tentokrát jsem byl zavěšen za nohy i ruce a pod zády mi Mistr Nobu vytvořil důmyslnou provazovou pavučinu, jako bych ležel v houpací síti. Nohy jsem měl široce roztažené a hlavu zakloněnou a pak jsem ucítil dotek žaludu na svých rtech. Poslušně jsem otevřel ústa a Górdanův úd mi zajel dovnitř. V téhle poloze jsem kouřil poprvé a jeho pevný klacek mi bez překážek klouzal až do krku a jeho koule pleskaly o mé čelo. Nemohl jsem vůbec nic dělat. Byl jsem odkázaný na to, jak si se mnou Górdan pohupoval v provazech a on mne rozhodně nešetřil. Ale když už jsem myslel, že se mi vystříká do krku nebo na obličej, nechal té ďábelské hry.

Šílená a nečekaná bolest se mi znovu zakousla do obou bradavek. Hned byla sice zmírněna promnutím prsty, ale sejmutí skřipců bylo i tak z kategorie nesnesitelných a bolest jen zvolna a neochotně ustupovala laskání mých genitálií i análu zvídavým a horkým jazykem. Tekly mi slzy jako hrachy a jen pomalu jsem se uklidňoval a uvolňoval. V temnotě za maskou jsem cítil i ty příjemné dotyky mnohonásobně silnější, což mi pomáhalo. Můj dech se zrychloval a vnímal jsem, že Górdanův také a pak vsunul dva prsty do mého konečníku a já jen vydechl nedočkavostí.

Horký vosk, kápnutý zblízka na podbřišek, mi způsobil stejný šok jako předtím důtky. Palčivá a prudká bolest, která rychle odezněla, přehlušená ale další. Kapky nemilosrdně tekly na mé břicho, prsa i na bolavé bradavky. Pokrývaly mé tělo s mučivou palčivostí, kterou stěží překonalo Górdanovo dráždění mého análu. A pak do mne konečně zajel svým úžasným ocasem a já jen zalapal překvapením po dechu. Můj zadek, roztažený a podrážděný od kolíku ho ale dychtivě očekával. Górdan sevřel můj šourek a tahem za mé koule pohupoval celým mým tělem v provazech. Ječel jsem bolestí, kterou jen znásobil horký vosk, nalitý na žalud i na vyrýsovaná varlata, která navíc lačně olízl bezcitný plamínek svíčky. A pak to týrání konečně přestalo a Górdan jednou rukou chytil provazy, ve kterých jsem byl zavěšen a druhou nejdřív odstranil vosk z mého údu a pak ho začal v rytmu houpání mého těla honit.

„Jsme tu jen sami dva, tak si to naplno užij,“ upozornil mne, že Mistr Nobu zdvořile vyklidil pole. „Dnešní noc ještě ale zdaleka nekončí. Zvládneš ještě pokračování, nebo už máš dost?“ dal mi podruhé na výběr.

Pomalu jsem se pohupoval v provazech a nabodával na jeho kolík až nadoraz. Po předchozí bolesti byly pocity ze šoustání mého zadku obzvlášť intenzívní a maska na očích to všechno jen vylepšovala. Byl bych blázen, pokud bych nebral třetí kolo.

„Je to úžasný,“ řekl jsem mu místo odpovědi. „Nepřestávej! Znič mne!“ pobízel jsem ho jako smyslů zbavený.

„Jak je libo,“ vyhrknul a zrychlil mé houpání a pořádně přitvrdil své přírazy. Vrážel do mě ten svůj ocas ve zběsilém rytmu a pěknou silou, až jsem začal sykat bolestí. Mílovými kroky jsem se ale blížil ke svému druhému vrcholu té noci. On se však octl na tom vrcholu dřív, než já. Sevřel mé boky a zarazil do mne svůj škubající se úd a já ho sevřel v sobě a užíval si ten okamžik, kdy jsem zase já dostal jeho. A pak mi sevřel ocas a vzápětí mne dovedl na vrchol také a prožitek to byl jistě krásnější a intenzivnější, než mé první vyvrcholení. Slabiny mi sevřela slastná křeč a můj výstřik zachytil Górdan znovu do svých úst. Sevřel můj voskem zcitlivělý žalud a surově zmáčkl. Zařval jsem bolestí, ale extáze, která ovládla mé tělo i mysl, mne málem připravila o rozum. Až o hodně později jsem si uvědomil, že jsem pár minut nevěděl o světě, jako bych byl v paralelní dimenzi, v jiném časoprostoru.

„Jsi neúnavný,“ řekl mi a políbil mne. „Měl by sis ale dát na chvíli pauzu a aspoň se napít.“

V tom měl pravdu. Hráli jsme si už pár hodin a já za tu opravdu nevypil ani kapku. Ucítil jsem další ruce na svém těle. Uvolňovaly provazy, které mne poutaly k trámu stropní konstrukce. Konečně jsem se mohl po dlouhé době postavit na nohy, jenže ty se pode mnou podlomily a před očima se mi zatmělo. Měl jsem vždycky nízký tlak a rychlá změna polohy mi po těch vysilujících výkonech neprospěla. Připadal jsem si stejně, jako po nafocení detailu jehel, protnutých mou prsní bradavkou. I to bylo příliš náročné, a jak mi řekl Mick, byl jsem po jejich vytažení dost dlouho celý zelený.

„Kierane!“ Górdana jsem ale při jeho snadném propadání hysterii pěkně vyděsil. Zachytil mne a chvíli držel v náručí, dokud jsem se neposbíral a nohy mne zase nezačaly poslouchat.

„Napij se!“ přikázal mi a strčil mi k ústům sklenici s vodou. Pak mi pomohl ke svému křeslu uprostřed výstavy mých fotografií a sundal mi černou masku z očí. Rozhlídl jsem se poprvé po kulisách, které Mistr Nobu zvolil pro své umění. Všude kolem kamenných stěn podkroví byly spousty svíček a v černých železných držácích na stěnách hořely louče. Asi tři metry přede mnou ležela hromádka temně rudých provazů, které v souladu s rudým křeslem dodávaly těm středověkým kulisám dokonalý barevný akcent. Představil jsem si sebe v těch provazech a litoval, že jsem se nemohl sám vidět. Hledal jsem očima Mistra Nobu, ale ten v místnosti nebyl. Zjevně mne chtěl držet v nejistotě a napínat mou zvědavost.

„Tak co, dobrý?“ zjišťoval Górdan poté, co jsem vypil dvě velké sklenice studené vody a trošku si odpočinul a uklidnil se. „Teď si půjdeš lehnout a taky musíš něco sníst. A pokračovat v hraní budeme příští noc. Máme pro sebe ještě víc, než dvacet čtyři hodin, takže není kam spěchat,“ usmál se a pomohl mi vstát. Potom mne doprovodil do své vlastní ohromné postele, ve které jsem ještě nikdy nespal celou noc. Vždycky jsem tam byl, s ohledem na hradní personál, jen na krátké a zejména utajené návštěvě.

Otevřel skříňku, která v jeho apartmá diskrétně skrývala ledničku, podobně jako v hotelových pokojích byl ukrytý minibar. „Tady máme připravenou spoustu lahůdek. Taky je tady šampaňské, pokud bys měl chuť,“ vypočítával, co všechno nám pozorný personál přichystal, abychom netrpěli hlady.

„Nemám hlad, jsem jen unavený,“ řekl jsem mu. Prožité napětí mne připravilo o spousty sil a já si to v přílivu endorfinů a adrenalinu vůbec neuvědomoval. I proto jsem ty vypjaté situace miloval. Organismus zaplavený šťastnými hormony reagoval zcela jinak, než bych předpokládal a vůbec jsem se nedivil, že následky prožité bolesti, stresu a slasti Górdana překvapily. Neměl s tím žádné zkušenosti. Adrenalin ovšem také skvěle maskoval všechny možné bolístky, které jsem za noc utrpěl. Teď se začínaly postupně ozývat a mne bolelo celé tělo. Otočil jsem se na břicho, protože záda a zadek dostaly svůj příděl důtkami. Přitom se hned ozvala od ramena namožená od zavěšení v provazech. Zápěstí a kotníky jsem měl odřená, ale to byl asi ten nejmenší problém.

„Aú!“ zaskučel jsem trochu hlasitěji, než jsem chtěl, čímž byla vidina odpočinku v posteli spolehlivě zlikvidována. Górdan okamžitě začal vyvíjet naprosto šílenou aktivitu. Nejdřív mne skoro násilím nastěhoval do horké vody ve vířivce a posléze na masérský stůl.

„Neřekl jsem ti, jak jsem se s Mistrem Nobu seznámil,“ vysvětloval mi, zatímco jsem na masérském stole pomalu usínal. „Je to nejlepší masér, jakého jsem kdy poznal. Už jsem ho poprosil, aby ti uvolnil aspoň ta ramena.“

„A nechceš mi dát pokoj, abych se mohl vyspat?“ zeptal jsem se opatrně a přemýšlel, kde rychle sehnat toho klokana, protože situace začínala být kritická.

„Mistr Nobu tady bude za pět minut. To už vydržíš a pak se ti bude mnohem líp spát,“ utřel mě tónem, který moc diskuzí nepřipouštěl. Nakonec se ale ukázalo, že měl pravdu.

Mistr Nobu, asi pětatřicetiletý a docela pohledný Asiat v černé košili a kalhotách mi nejdřív rozetřel po zádech, zadku a zadní straně stehen ten voňavý masážní gel, který použil i při bondage. Jeho ruce přitom opatrně hladily místa, která jsem měl červená a citlivá od důtek. Bál jsem se, že masáž bude bolet, ale opak byl pravdou. Gel příjemně hřál i chladil současně a bolest se v něm doslova rozpouštěla. Připadalo mi, jakoby obsahoval kromě těch vonných esencí i nějaký prostředek proti bolesti, nějaké přírodní anestetikum, což bylo dost dobře možné. Zavřel jsem oči a vnímal jen ty úžasné ruce, které mi před nedávnem bolest působily. Teď mi uvolňovaly svaly na ramenou a ztuhlém krku a pomaličku postupovaly po páteři dolů, obratel po obratli, aby nakonec polaskaly i mé zbité obliny a citlivou rýhu mezi nimi. Bezděčně jsem roztáhl nohy a zaslechl, jak se Górdan vítězoslavně zasmál tomu, že už proti masáži neprotestuju. Ruce Mistra Nobu se mezitím činily a hnětly svaly mého zadku i stehen a nerozpakovaly se znovu zajet mezi půlky a promnout mou citlivou hráz.

Kdyby to byly Górdanovy ruce, vyžadoval bych mnohem víc, ale takto jsem ji opravdu jen užíval pomoc od bolesti a ten zjevný erotický podtext, který mohl být stejně dobře předehrou ale i uvolněním po náročné noci. Bylo to něco úžasného a já musel dát Górdanovi za pravdu, že se mi bude po masáži spát mnohem lépe. Navíc mi Mistr Nobu nějakým krémem ošetřil i všechna místa, která jsem měl sedřená a spálená od provazů, takže i ta přestávala bolet. Potom mi uctivě popřál dobrou noc a vytratil se stejně tiše, jako se objevil. Napůl spící jsem přelezl do postele, kde už mne čekala Górdanova náruč. Schoulil jsem se mu hlavou na rameno a během chvíle jsem nevěděl o světě.

Probudila mne vůně míchaných vajíček. S očima ještě slepenýma spánkem jsem se rozhlédl a uviděl Górdana, sedícího v křesle před oknem. Měl na sobě svůj bílý koupací plášť a vedle něj na stolku ležel tác se snídaní. Vyhrabal jsem se z postele a překvapivě zjišťoval, že po noční bolesti nezůstala ani stopa. Nedůvěřivě jsem si promnul ramena a nakonec i důtkami dost drsně poznamenaný zadek, ale bolest nikde. Podíval jsem se do zrcadla a sledoval přitom Górdanův pobavený pohled. Zadek i záda jsem sice měl pořád trochu červená, ale to bylo všechno. Žádné dlouhodobé následky toho pěkně surového výprasku a absolutně žádná bolest. Už jsem si byl jistý, že v tom masážním oleji musela být anestetika, jinak to ani nebylo možné. Věděl jsem, jak dlouho se mi hojí následky zmrskání důtkami, takže jsem o drogách vůbec nepochyboval.

Konečně jsem se vzpamatoval a popřál Górdanovi dobré ráno. Pak jsem se na něj nechápavě podíval. „Čím mne to namasíroval?“

„Copak já vím? Říkal jsem ti, že Mistr Nobu dokáže zázraky,“ usmíval se a zjevně se dobře bavil. „Budeš snídat? Tvůj oblíbený cheese cake s hruškami sice nezvládám, ale míchaná vajíčka umím na jedničku.“

„Tos dělal ty?“ optal jsem se ohromeně, zvedl stříbrný poklop na svém tácu a nedůvěřivě ochutnal. Ta vajíčka byla ale výborná. Sedl jsem si a docela si užíval, že jsem před svým milencem nahý. Vzrušovalo mě to. Hlad byl ale v ten okamžik silnější, takže jsem si vzal kus bagety a pustil se do jídla.

„Kdyby se za vajíčka dával na univerzitě diplom, dostal bych ho já. Podle spolubydlících jsem je dělal nejlíp. Kupodivu nejsem jen rozmarný, líný a přehnaně úzkostlivý. Budeš se divit, ale v tvém věku jsem jezdil s partou na hory a tábořil jsem pod širákem v lesích. Kdybych se octl sám někde v přírodě, dokázal bych tam pravděpodobně přežít pár dní.“

Zhltal jsem vajíčka a prověřil zbytek nabídky na tácu. Jedna miska skrývala krájený ananas a jahody. Za celý dosavadní život jsem si něco takového nemohl dovolit a určitě ne uprostřed zimy. Kluci, kteří vyrůstali ve stejné čtvrti, znali ananas tak leda z plechovek. A já si teď dával čerstvý, který vyrostl a dozrál bůhví kde na rovníkovém slunci a jistě stál víc, než kolik vydělala naše matka za celý týden. Chytl jsem kolečko do ruky, podíval jsem se tou dírou v něm na Górdana, abych se ujistil, že mám veškerou jeho pozornost a pak začal ten kus sladkého a šťavnatého ovoce smyslně zpracovávat jazykem. Pěkně důkladně jsem zevnitř obkroužil ten středový otvor v kolečku ananasu a pak ho začal lízat od středu k okrajům. Celou tu hru jsem ukončil několika přírazy jazykem do toho otvoru a pak to kolečko pomaličku snědl. Šťáva mi přitom kapala na hrudník a na břicho a stékala po kapkách až do krátkých chlupů mého ohanbí.

„Ty bestie, máš ty vůbec někdy dost?“ zeptal se mě Górdan naoko rozčarovaný. Jeho zrychlený dech a rozšířené oči ho ale prozradily.

Usmál jsem se a zavrtěl hlavou. Byl jsem si jistý, že nečeká na nic jiného, než na to, až ho obtáhnu. V noci jsem si užíval já a on přišel vlastně zkrátka. A přitom tak miloval můj ocas ve svém zadku. Neviděl jsem jediný důvod, proč mu ho nedopřát. Na misce ale bylo ještě pět koleček ananasu, takže to budeme pro pána hradu pěkně prodlužovat. Vzal jsem si druhé kolečko a předvedl s ním ještě delší etudu o lízání díry, než s tím prvním. Nakonec jsem si ho navlékl na dva prsty a beze spěchu okusoval a slízával šťávu.

Górdan vydržel ještě dva další kousky ananasu, při kterých si pomalu honil ocas. Potom ze sebe shodil župan a klekl si mezi mé nohy. Rukou uchopil můj stojící ohon a jazykem začal slízávat ananasovou šťávu z mého těla. Přitom nevynechal ani mé bradavky, do kterých občas zlehka kousl a zatáhl za ně.

„Už mě konečně ošukej, ty šmejde,“ zavrčel, když jsem si po ananasech vzal jahodu.

„Tak si nasedni, já snídám,“ vychutnával jsem si ho sladce a potom si postavil jahodu na žalud a nabídl mu ji. Lačně ji spolkl, načež rázně vstal a zvedl mne z křesla.

„Tak to ne! Ty víš, jak to mám rád!“ ozval se konečně tvrdě, aby tím získal kontrolu nad situací. Nepřekvapil mne tím. Tušil jsem, že mi to neprojde. Górdan preferoval jedině šukání zezadu na všech čtyřech a maximálně v předklonu. Nezbývalo mi tak nic jiného, než přerušit snídani. Chlapovi, který mi ale udělá míchaná vajíčka a pak mne rozmazluje ananasem a jahodami, by se mělo vyhovět.

Klekl si na postel a já mu nejdřív zopakoval jazykem a následně prsty to, co jsem dělal s dírou v ananasu. Byl jsem ale ještě důkladnější. Skučel, že jsem veliká a ta největší tyranská bestie a řval na mě, ať už do něj konečně ten svůj kolík vrazím. Sevřel jsem dlaní jeho ocas a konečně mu vyšel vstříc a opravdu ho do něj vrazil. Za tohle jsem ho miloval, protože jsem si s ním mohl dělat, co se mi zlíbilo. Mohl jsem být tak drsný, jak jsem chtěl a on byl spokojený. Nebylo se ale co divit, pokud měl z mládí Connorovu školu. Vzal jsem ho za ramena a nechal honění jeho ptáka na něm. Začal jsem opravdu nevybíravě přirážet a nebral ohledy na to, že tiše skučí bolestí. Sám také přirážel, takže se mu to určitě líbilo.

Tentokrát jsem to moc neprodlužoval, jen tak dlouho, aby se Górdan udělal dřív, než já. Já si svoje užil v noci, takže teď byla řada na něm. Nikdy jsem nebyl sobec. Chtěl jsem mu dát všechno, co jsem mohl. Opravdu jsem ho miloval a ne za to, jak nehorázně mne rozmazloval. Miloval jsem ho za to, jaký byl - citlivý, pozorný a něžný muž. Lačně jsem olízal jeho sperma z jeho ruky a potom ho objal a jen se ho držel. Vnímal jsem celým svým tělem jeho dech, jeho puls a vůni, i jeho pot, perlící se na jeho zlatavé pokožce. Objímal jsem ho a nemohl se nabažit jeho těla. Jason řekl, že Górdan je chlap, kterému se nezahýbá a já moc dobře věděl proč. Byl to prostě Chlap s velkým Ch a tím bylo řečeno vše. Nezištně, s velkorysostí sobě vlastní mi nabídl a položil k nohám celý svět a já se zatím nerozhodl, co si s tím darem počnu. Mohl jsem si užívat jeho nekritické rozmazlování, cestovat, anebo udělat něco pro sebe a studovat to, co bych chtěl. A já chtěl od všeho něco, protože jsem opravdu nevěděl, co dřív. Nikdo na mne ale netlačil. Měl jsem na rozhodnutí k dispozici celé nekonečno času.

Co víc bych si mohl přát?

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:

Naprosto božské, úžasné a bezchybné. Toto je poslední díl nebo to má ještě nějaké pokračování? Kéž by mělo, vážně se mi to moc líbilo. Autor prostě umí psát! :)

Moc děkuju! Byl to můj první pokus, napsat něco úplně bez omezení. Prostě jen zapřáhnout fantazii, psát a nemyslet na to, že by to čtenáři prostě nevzali. A pokračování je už napsané, jen nevím, kdy ho Altair začne zase vydávat. Určitě se ale dočkáte. :-)

Opravdu se to povedlo, je to skvělé. Nemůžu se dočkat pokračování, snad to tady bude co nejspíš! :)

Taky se přidávám k pozitivním komentářům. Povídka se mi moc líbila a byla monstrózně úžasná! Tohle je jedna ze dvou povídek, kde jsem se nemohl dočkat pokračování. Každý druhý čtvrtek byl jediný den, kdy jsem se těšil do školy, abych si otevřel nový díl a vypnul se na půlku hodiny. :)

Jinak se taky těším na pokračování, které mi moc neunikne, jelikož mám RSS reader na autora. :)

Číst erotický povídky ve škole, bych asi neměl nervy. Každopádně ale díky a pokusím se zase časem něco napsat. Asi tři moje povídky jsou i na Spankboyi.

Já na to nervy mám, jelikož:

1) nosím si do školy svůj notebook

2) sedím tak, aby mi nekoukali na obrazovku (sedím čelem k ostatním, takže jakmile uvidím podezřelý pohyb, přepínám kartu v prohlížeči)

3) nohy na druhé židli

4) VPN ti jistí, že ti nepřijdou, že čteš nějaké povídky, natož erotického kontextu :D

Ještě na to nemáš nervy? :D

Tak to potom jo, na to bych i nervy měl. :-D

Celý ten seriál je skvěle čtivě napsaný a přestože nejsem gay, přečetl jsem ho jedním dechem. Gratuluju!

Díky!

Taky nejsem gay ;-)

Musím se přidat k pozitivním ohlasům. :) Je to vážně něco úžasného! Jedny z nejlepších povídek, co jsem kdy četla. :) Nemá autor nějakou svoji stránku? Myslím, že by to i stálo za to. :)

Těší mě, že se Ti Kieranovy příběhy líbí. Stránku s erotikou ale bohužel nemám. To, co jsem kdy napsal s erotickou (BDSM a spank) tématikou, je buď tady, anebo na už zmíněném Spankboyi.

Našla jsem Tvou práci včera a čtu a čtu a čtu. Píšeš úchvatně, vlastně ani přestat nešlo, držel jsi mou pozornost celou dobu - a to nejen kvůli sexu :-) Vážně krásně píšeš, doufám, že bude pokračování. Díky, že jsem si to mohla přečíst :-)

Fakt moc děkuju, ale svůj díl pochvaly si zaslouží i Altair, protože mi byl zdatným oponentem a redaktorem. A pokračování bude možná už tenhle týden. Je to jen o volném čase.

Škoda, že už je konec :-( Byla to dokonalá série. Zavítala jsem i na Spanboye, a Tvé povídky už mám stažené v mobilu. Bylo by možné si v PDF nějak stáhnout i celou tuhle sérii? Věřím, že nejsem jediná, kdo by měl opravdu veliký zájem.

Tohle ještě není konec. Ta série má pokračování, jen Altair nemá čas to zpracovat a naházet sem. A PDF samozřejmě mám i s pokračováním, ale Altair by asi nebyl rád, kdybych sem dal odkaz, i když jsme se domlouvali, že bychom z celé série udělali e-book volně ke stažení. ;-)

(Můj mail je Kieran na atlas.cz)