magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Podvečerní pohádka

Autorka této povídky si říká Marion. Podle vlastních slov BDSM.CZ začala číst asi až v době kdy už se bohužel pomalu rozpadaly - byla to jedna z jejích prvních setkávání s bdsm povídkami, které se snažila na netu lovit kde se dalo - a má je ráda dodnes. Je jí 26 let a pomalu proniká i do reálného světa českých úchylů.

Opět je tu dlouho očekávaný večer, na který se již spoustu dní těším a představuji si, co se mnou asi budeš provádět tentokrát? Přicházím za tebou. Mám tu být přesně na čas, což mi většinou nedělá problémy. Jsem tu dokonce ještě brzy, tak raději ještě chvíli čekám (jsem trochu nervózní, bojím se následujících chvil – ale zároveň se také hrozně těším) a pak zvoním. Chvíle nejistoty a napjatého očekávání. Třesou se mi kolena jak malé holce. Přijdeš mi otevřít, a já už z tvého pohledu hned poznám, že rovnou hrajeme naši hru. Máš vážný, klidný výraz a přímý pohled očí – kvůli kterému se někdy ještě stále dokážu červenat.

Prudce mne chytneš za zápěstí a přitáhneš si mě. Přitiskneš si mne silně k sobě až skoro nemohu dýchat. Pak mne chytneš za vlasy a trošku si mne oddálíš, jen tak maličko, abys mne mohl pořádně políbít na uvítanou. Opět se mi nedostává dechu a dobře že mne tak pevně držíš, protože hlava se najednou točí a já bych ti málem klesla k nohám. Pak mne vtáhneš dovnitř a jen co za námi zavřeš dveře, přikážeš mi ti teď opravdu klesnout k nohám. Poslušně před tebou poklekám. Pohladíš mne po vlasech a pak odcházíš. Trpělivě čekám. Přinášíš mi tašku, mám se pěkně obléci do tebou přichystaného oblečení a až poté za tebou přijít do pokoje. Necháváš mne na studené chodbě samotnou. Svléknu se a oblékám si černou krajkovou podprsenku, k ní podobné kalhotky a punčochy se spousty malých dírek tvaru kosočtverů. Přes to si obleču kraťoučké červené šatičky, které velmi přesně kopírují každou křivku mého těla. Jsou příjemně přiléhavé. Jěště si rozpouštím vlasy, jak to máš rád, a spěchám za tebou.

Ty sedíš pohodlně v křesle, čteš si nějaké noviny. Ani se na mne nepodíváš a řekneš ať dojdu pro víno a přinesu k němu jednu skleničku. Poslušně odcupitám do kuchyně, za chvíli jsem zpátky. „Otevři to a nalej mi.“ Nejde mi to, marně zápasím s lahví a ty mne celou dobu bedlivě pozoruješ, asi proto mi to nejde. „Dej to sem.“ Podávám ti láhev a dívám se jak šikovně ji otevřeš. Podáváš mi ji zpět a bereš si do ruky skleničku. Nalévám ti, ale trochu mi ukápne na tvé kalhoty. „To snad děláš schválně ne?“ „Ne Pane, prosím omluv mne.“ „Slízni to.“ Klekám si před tebe, dělám co si přeješ. Chceš abych seděla na zemi pod tebou. Koberec je krásně měkoučký a jeho dotyk příjemný na nahou kůži. Pohodlně se rozvaluji u tvých nohou. Chvíli jen tak popíjíš, čteš si a přitom se prsty proplétáš v mých vlasech. Je to příjemné, užívám si to. Kdybych to uměla, tak vrním blahem – takhle alespoň obrazně.

Po chvíli řekneš ať si kleknu a zavřu oči, slyším tě odcházet z místnosti. Překonávám zvědavost a vydržím mít zavřené oči dokud nepřijdeš. Dáváš mi kolem krku obojek, děkuji ti za něj. Svazuješ mi ruce za zády pevně k sobě, trochu to škrtí a já se snažím provaz trochu povolit, ale za to si vysloužím jen výstražné napomenutí. Zvedneš mne za kovové oko vpředu na obojku a odvedeš si mne před velké zrcadlo na chodbě. Držíš mne stále za obojek a stojíš za mnou. Chceš abych se na sebe podívala jak vypadám – jako tvoje holčička nebo kurva? „Povídej mi teď o tom jak jsi nadržená a dívej se přitom na sebe,“ šeptáš mi do ucha. Já se stydím a proto mlčím. Sbírám odvahu vyslovit co po mně žádáš a marně hledám vhodná slova. Přitom se pozoruji v zrcadle – jsem to já? Tohle je ta slušná holčička za kterou mne všichni mají? Vyzývavé šaty, obojek kolem krku, hořící tváře, oči jiskřící vzrušením. Je to zvláštní vidět se najednou takhle – vlastně tvým pohledem. Z myšlenek mne vytrne když prudce zajedeš svými prsty pod kalhotky. Najednou ucítím tvé prsty uvnitř sebe. Cítím jak jsem vlhká a vzrušená. Druhou rukou mne stále držíš za obojek. Je to ponižující... „Podívej se na sebe jak jsi nadržená. A pěkně mokrá, ochutnej.“ Dáš mi umokřené prsty teď do pusy. „Ano Pane, jsem dnes opravdu moc nadržená. Už mne prosím déle netrapte.“ Ale tuším že tímto vysloveným přáním dosáhnu nejspíše přesně opačného účinku.

Táhneš mne za obojek zpět do pokoje. Sedáš si. Donutíš mne si opět kleknout. Namáčíš si prst do vína a pak mě ho necháš olizovat. Napiješ se a dáš svými ústy ochutnat i mně. Rozvazuješ mi ruce, chceš abych se svlékla a lehla si na zem. Koberec krásně hladí mé tělo, zbystřenými smysly dokonale vnímám jeho hebkost. Vzápětí mi zakazuješ se jakkoli pohnout, přes oči mi vážeš šátek, do pusy mi strkáš mé mokré kalhotky, zase někam odcházíš, čekám co se bude dít.

Sedíš nade mnou, něčím se mne dotýkáš, myslím že je to rákoska, bojím se pohnout. Přejíždíš mi s ní po celém těle. Dotýkáš se mne všude tak lehce, jemně, je to k nevydržení – vyhýbáš se mému klínu – snažím se pohnout abych se ti lépe nastavila, hned ucítím bolestivé švihnutí. Zase si se mnou hraješ – vzrušuješ mne a pak mne bolestivě švihneš. Snažím se být nehybná, ale nejde to, zmítám se touhou.

Najednou mi něco tvrdě zarazíš mezi nohy. Je to velké, tlačí mě to a vibruje. Vytahuješ to ze mne ven a zase zajíždíš, tak nesnesitelně pomalu. Jsem už na krajíčku orgasmu. Poznáš to a rázem přestáváš. Stoupneš si, sundáš si pásek, rozepneš kalhoty a klekáš si nade mne. Vytáhneš mi z pusy kalhotky a zarazíš mi ho hluboko do krku. „Snad sis nemyslela že si zasloužíš orgasmus tak brzy, holčičko.“ Trvá ti to strašně dlouho, schválně mne trápíš, prodlužuješ to, užíváš si… konečně mi postříkáš obličej a prsa a pak se necháš ještě olízat.

„Tak a teď se budu koukat jak si to hezky děláš ty – budeš dělat přesně co ti řeknu.“ Popisuješ mi kde a jak se mám sama sebe dotýkat. Je to tak vzrušující, ale vždy když se blížím k orgasmu, tak mne stopneš. Pozorně mne sleduješ a najednou: „Postav se.“ Vstávám a ty si mne ohýbáš přes kolena. Ještě chvilku se mne dotýkáš, vzrušuješ, hladíš, ale já už vím co bude následovat. A ty to schválně oddaluješ, abych se bála ještě víc. A těšila. Obojí. „Nebudeš se bránit a budeš si počítat ano? Pětadvacet.“ „Ano Pane, pokusím se.“ „Jak pokusíš?“ Teď jsem tě trochu rozzlobila. A už cítím první ránu na svém zadečku. Jedna tvoje dlaň mne dále vzrušuje a druhá trestá. Přitom krásně cítím i tvé stoupající vzrušení.

Po pětadvaceti mne zase chytneš za obojek a odvádíš mne k posteli. Pevně mne přivážeš – ležím na zádech, nohy mi ale zvedáš nad hlavu. Zajedeš pomalu dovnitř do mý vlhký kundičky a šukáš mne. Nejdřív pomalu, jemně, pak rychle, tvrdě. Střídáš rytmus jak se ti zlíbí. Kdybych nebyla pevně přivázaná tak se pod tebou svíjím – takhle jen vnímám jak si mne podle své chuti bereš, jsem úplně v tvé moci a konečně mi to dovolíš prožít a vrcholíš vzápětí.

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:

Nádherně napsáno. Děkuji ti.