magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Butik u Valerie

Žena, nebo spíš pečlivě upravená mladá dáma v světlounce šedém hedvábném kostýmku rafinovaně podtrhujícím klady její docela pěkné postavy, stála opřená o leštěný kamenný pult a spokojeně se rozhlížela po svém butiku. Právě, přesně s úderem deváté, dokončila poslední úpravy a otevřela mříž na starobylých dveřích, za kterými ale návštěvník vcházející z ulice s překvapením našel supermoderní interiér, základem kterého byla elegantní šedá s akcenty černé, červené a patinované zlaté.

Přesně podle jejích představ, splněný sen. Alespoň jeho část, pomyslela si. Daleko raději by se viděla v podobném butiku v Paříži, než v krajském městě svého mateřského státu. Skromností nikdy neoplývala, své schopnosti uměla s vlastním šarmem uplatnit. Teď zcela přirozeně udělala ze svého fetiše byznys.

Už dlouho toužila mít obchod s luxusním spodním prádlem. Její prádelník s osmi šuplíky, největší kus nábytku v její ložnici, už dávno nemohl pojmout všechno, co by v něm ráda měla. A tak v její hlavě pomalu klíčil plán na vlastní obchod, který by zařizovala, zásobovala, propagovala…. A teď ho má. Kdo by se pozastavil nad faktem, že krásná mladá žena vlastní obchod s dámským spodním prádlem? Málokdo už ale tušil, že za tímto úspěchem stojí vášeň, kterou už od dětství marně krotí a teď se tedy rozhodla využít ji ve svůj prospěch. Netrápila se obavami, že by neuspěla a nevydělala dost na nájem a na splácení úvěru, nepochybovala o tom, že se jí bude dařit.

Teď, dokonale spokojená, čekala na svou první zákaznici, nepochybovala ani o tom, že to bude žena. Ale v tomto druhém odhadu se spletla.

Pár minut po půl desáté cinkl zvonek nade dveřmi. Majitelka s rozechvělým očekáváním vzhlédla a pokročila ke dveřím, aby uvítala muže v tmavém obleku.

„Pane architekte! To je překvapení!“ Přivítala ho s upřímnou radostí. Viděla ho opravdu ráda, tím spíše, že ji trochu mrzelo, když se omluvil ze včerejšího slavnostního otevření, na které pozvala pár známých a pak hlavně osobnosti, důležité pro své podnikání. Hodilo by se jí zapůsobit na večírku představením autora interiéru, tím spíš, že se jedná o vyhledávaného architekta.

„Dobrý den, slečno Valerie, chtěl bych vám vynahradit svou včerejší nepřítomnost, doufám, že přijmete mou omluvu,“ s přehnaným zlehčujícím gestem jí podal kytici nejméně dvaceti tmavě rudých růží.

Žena byla zasažena potěšením hned několikrát a uvědomovala si, že pan architekt nekoná bezprostředně, ale přesně ví, co dělá. Také mu v tomto duchu s odzbrojující upřímností odpověděla. Nejvíc ji potěšilo, že při oslovení použil jména jejího butiku. Nikdy se za své občanské jméno, Alena Vašíčková, nestyděla, používala je běžně jako jméno autorské a ráda by pojmenovala svým jménem i obchod. Jenže si byla vědoma, jaký typ zákaznic bude chtít a muset přilákat. Pro ně jistě bude součástí prestiže i jméno salonu, a daleko lépe bude znít: „Koupila jsem to u Valerie“ než „Koupila jsem to u Vašíčkové“. Proto nakonec po poradě s architektem Sladkým přistoupila na kompromis – Vašíčková ALEna lingeRIE dalo dohromady libozvučné V_ALE_RIE a tím elegantně obešla i možné obvinění z plagiátorství obchodní značky, protože přesně tak je její butik zaregistrován v obchodním rejstříku. Bude si muset zvykat na nové oslovení, usmála se. Vůbec jí to nebylo proti mysli.

Muž netušil, co jí táhne hlavou a její zářivý úsměv identifikoval jako věnovaný pouze své osobě. Z objemného kufříku vyčaroval láhev šampaňského a požádal o možnost připít si s čerstvou majitelkou na její budoucí úspěchy.

Valerie z podpultu vytáhla dvě broušené skleničky na stopce – myslela i na občerstvení zákaznic. Pod pultem byla nenápadně umístěná malá chladnička i s výrobníkem ledu a na stolku navazujícím na prodejní pult stál černo-červený kávovar jako dokonalý doplněk interiéru.

„Tak na vaše obchodní i další úspěchy“, pozvedl muž skleničku a upil aniž by uhnul pohledem který upíral Valerii přímo do očí. Bylo to poprvé, co se cítila v jeho přítomnosti trochu nesvá. Pracovně se setkávali přes dva měsíce a společné dílo se dařilo k oboustranné spokojenosti. Sladký byl profesionál a snažil se zákaznici poznat a vyhovět, Alena dokázala přesně specifikovat své představy tak, že jim architekt úplně porozuměl.

Ale teď najednou mezi nimi zajiskřilo něco jiného, byl to okamžik při přípitku, kdy jí najednou bylo jasné, že on tuší a chce, aby o jeho tušení věděla i ona. Jen ten krátký okamžik, kdy si nebyla zcela jistá, že se jí to jen nezdálo. Ale jejího znejistění si pozorný pozorovatel nemohl nevšimnout, zrovna jako potutelného úsměvu v koutku architektových úst. A Valerie byla skvělá pozorovatelka.

„Povězte Valerie, obsloužila jste už prvního zákazníka, nebo vlastně zákaznici?“

„Jste první, kdo do obchodu vkročil po oficiálním otevření,“ usmála se Valerie, stále hledajíc rovnováhu.

„Tak to bych si měl i něco koupit, když se mi podařilo být prvním zákazníkem,“ rozhlédl se Sladký trochu bezradně po stojanech s vystaveným prádlem. Zároveň odborným pohledem kladně zhodnotil soulad zboží s interiérem a znovu ocenil schopnosti své zákaznice. Dokonce pocítil lítost, že už je zakázka hotová a nebudou spolu trávit další příjemné chvíle v inspirativních diskuzích. Takových zákazníků moc neměl…

„Chtěl bych koupit něco své přítelkyni, mám nějaké představy a doufám, že se teď budu moct opřít o vaše rady. Role se obracejí,“ krátce se zasmál po tomto dovětku.

„Jistě.“ Valerie se vděčně chopila příležitosti vymanit se z nejistoty vklouznutím do profesionální roviny.

„Samozřejmě by bylo úplně nejlepší, kdybyste přivedl přítelkyni s sebou. U prádla je velmi důležité, aby správně sedělo, proto je lepší ho vyzkoušet, i když znáte správnou velikost. Pak také – ne každé ženě sluší každý styl. Vaše přítelkyně má jistě svůj oblíbený styl, ale pokud bych ji viděla a mohla s ní promluvit, jistě bych vám při výběru mohla lépe poradit.“

„Ano, chápu. Stejně jako v mé profesi. Ale tentokrát se budete muset spokojit s informacemi, které budete mít ode mne. Uvidíme, jak umíte zákazníkovi vyhovět,“ dodal Sladký trochu zlověstně.

Valerie vtrhla mezi stojany a úspornými pohyby sundávala naaranžovaná ramínka s krajkami z tyčí. Nakonec vnořila ruku do spodního šuplíku skříně vestavěné u zadní stěny a vylovila několik ozdobných krabiček.

„Takže nejdříve se podíváme na vaše představy o stylu a zkusíme je sladit se vkusem vaší přítelkyně“, zároveň s rozkládáním ramínek a krabiček po pultu Valerie hovořila.

„Něco romantického,“ gestem ruky přelétla nad bílou košilkou s částečně vypodloženými košíčky a pod prsy nařasenou, kterou doplňovala jednoduchá tanga, „nebo svůdně vyzývavého“ ukázala dlaní na jasně červenou soupravu doplněnou přívěšky z bílého kovu.

„Předpokládám, že by to mělo být prádlo určené pro intimní chvíle – některé ženy vypadají přirozeně i v explicitně vyzývavém prádle, které by na někoho ale mohlo působit vulgárním dojmem, třeba něco takového, prosím…“

Otevřela černou sametovou krabičku a na bílém saténu se vyjímal černý tyl s karmínově červenou paspulkou, na vnitřku víka pak byla decentní fotografie dívky oblečené v modelu. Podprsenka byla ve tvaru polokošíčků, nenechávajících žádný prostor fantazii. Modelka na obrázku si choulostivé partie v horní části těla přikrývala dlaněmi, kalhotky také moc nezakrývaly, zepředu je tvořily dva trojúhelníčky průhledného černého tylu uprostřed úsporně pospojované napodobením šněrování z červené hedvábné paspulky, tvořící také lemy celé soupravy, vzadu jen centimetrový proužek olemovaného tylu nařasený do gumičky.

„Myslím, že budu vybírat prádlo posledně jmenovaného stylu, jak jste to nazvala? Explicitně vulgární?“ promluvil Sladký po krátkém zamyšlení.

„Vyzývavé,“ opravila ho.

„ Mohla byste mi předvést ten poslední kousek?“ požádal Sladký.

„ Jistě,“odpověděla Valerie a ochotně začala vybalovat prádlo z krabičky a rozkládat jej po pultě. Upozornila na rafinovaně řešený rozkrok a zajímavě dvojitě vypodložená ramínka podprsenky, která v tomto případě opravdu dostála svému pojmenování a nacházela se výhradně pod prsy.

„Chtěl bych ho předvést,“ netrpělivě přerušil její výklad architekt.

„Oblečené,“ doplnil po chvíli, když zachytil její nechápavý výraz.

„Ale jak si to představujete…,“ nestačila Valerie ani doříct a vysloužila si citelný políček.

„Svlíkej se ty děvko, od toho tady jsi, ne? Abys obsloužila zákazníky, jak nejlíp umíš. Zatím jsi toho moc nepředvedla.“

Ledový tón jeho hlasu ji dokonale zmrazil. Zůstala stát se sametovou krabičkou v ruce jak solný sloup, takže akce se ujal architekt, vzal jí krabičku z rukou a letmo si prohlédl etiketu, jednou rukou jí podržel paže vzadu za zápěstí tak, že vypjala hrudník a druhou rukou osvobodil její prsa z objetí hedvábného saka, pod kterým měla už jen bílou hladkou podprsenku, velice lichotivě podpírající její vnady. Nezmohla se na jediný náznak odporu, jen dech se jí prohloubil a zrychlil a její parfém se rozvoněl o něco intenzivněji.

Nešetrně jí strhl z ramen sako o odhodil je do rohu místnosti.

„Sukni si svlíkneš sama,“ rozkázal a nekompromisně ji dostrkal na místo, kde na ni, opřený o pult, dobře viděl.

Valerie se začala svlékat jako ve snu, odložila sukni a zůstala stát pouze v prádle, podvazcích a punčochách.

Zkoumala zevrubně své pocity, a došla k závěru, že hluboko pod překvapením, pohoršením, studem a zmatkem převládá vzrušení a chtíč, vlhnou jí kalhotky a celá situace v ní rozněcuje vášnivou touhu. Touhu být ovládnuta, spoutána, ponížena a… uspokojena.

„Teď punčochy, předpokládám, že k tomu prádlu, co budeš předvádět, se bílé podvazky nehodí, nemám pravdu?“

Němě přikývla, a začala svlékat punčochy.

„Na něco jsem se tě ptal,“ zaznělo jako prásknutí bičem, aniž zvýšil hlas, a zároveň ji chytil v zátylku za vlasy, jak byla skloněná k svlékání punčoch, jen trhl její hlavou dozadu a donutil ji vzhlédnout k němu v předklonu.

„Ano, pane, máte pravdu,“ došlo jí, že musí odpovídat celou větou, je-li tázána.

Teď stála uprostřed prodejny v kalhotkách a podprsence, nevěděla, co s rukama a kam s očima a on, opřený o pult si ten pohled zjevně vychutnával.

„Tak pokračuj,“ vyzval ji po chvíli.

„Nemohla bych…“ odvážila se o chabý protest a pohodila hlavou směrem k převlékacím kabinkám, „tam, v kabince?“

Sladký se zamračil, ale pak přikývl a zabručel: „Ale pohyb, ať nečekám věčnost.“

Podal jí balíček černého tylu a ona s úlevou za sebou zaklapla dvířka kabinky. Pohlédla na decentně ukryté etikety a ujistila se, že podvědomě vybrala svoji velikost. Oblékla si před zrcadlem odvážné prádlo a přesvědčila se, že si jej stále může beze studu dovolit. Když vyšla z kabinky, víc než nahá, v prádle, které její nahotu ještě podtrhovalo, nemohla skrýt vzrušení, lehce se chvěla a bradavky měla vztyčené. Nešlo si nevšimnout. A Sladký byl všímavý.

„Vidím, že se ti to líbí, čubko nadržená,“ komentoval její stav. Vidím, že myslíš jenom na to, jak tě tu povalím na pult a ošukám ti tu tvou nadrženou kundu!“

Všiml si, jejích rukou, zatím založených na břiše, jak by jimi nejradši přikryla obnažené bradavky a přikázal jí složit ruce za hlavou. Váhavě to udělala a sklopila pohled.

„Myslíš, že by se to líbilo i mé přítelkyni, kdyby ji ošoustal cizí chlap, že by ji to vzrušilo, tak jako tebe?“

Nevěděla, co na to říct, ale zdálo se jí správné, nenechat se přirovnávat k jeho přítelkyni, a tak kníkla: „Ne, pane, to by se jí asi nelíbilo.“

„Ale líbilo, všechny jste stejný kurvy nadržený, jen co vás chlap trochu srovná do latě, ochotně roztáhnete nohy a ještě se vám to líbí!“

„V mém případě máš, bohužel, pravdu. Pokud se najde chlap, který mě srovná do latě, jsem ochotná udělat daleko víc, než roztáhnout nohy,“ pomyslela si s povzdechem.

„Tak co, předveď se mi pořádně, copak se v takovémhle prádle dělá, proč si ho kurvy jako ty tak rády oblékají?“ Přistoupil k ní a bolestivě jí stiskl prsa, potom vzal do prstů její trčící bradavky a zatímco se jí díval do očí, čím dál víc tiskl a kroutil. To, co v jejích očích uviděl, předčilo jeho očekávání a vzrušilo ho to tak, že ji okamžitě chtěl, musel se rychle vzpamatovat a tak jí vlepil z každé strany symbolický políček, za vlasy na zátylku jí stáhl hlavu do záklonu a do obličeje jí vydechl, neskrývajíc překvapení: „Tobě se to líbí, ty děvko…“

„Ano..!“ vydechla ještě opilá odeznívající rozkoší. Bolest ji překvapila, ale ne nepříjemně, zaplavily ji vlny rozkoše z intenzivní bolesti na kterých se zhoupla a vše, co cítila v hrotech bradavek a podbřišku se jí odrazilo ve slastně přivřených očích.

„Panebože,“ vykřikl v duchu, „snad se mi to jen zdá!“ Nečekal tak spontánní vstřícnou reakci. Byl připravený brzdit, uklidňovat ji při nejmenších známkách odporu a strachu. Nebyl připravený rozjet hru naplno, ale to hned změní, je zvyklý reagovat flexibilně. Vrazil jí do ruky další balíček prádla, který si připravil, zatímco se poprvé převlékala, a poslal ji znovu do kabinky. Tentokrát to byla luxusní souprava z černého a černo-bíle pruhovaného saténu s bílými mašličkami, připomínající uniformu komorné ve značně redukované formě. Valerie se převlékla již mírně uklidněna, ale nový šok jí způsobil pohled na pult, když opustila kabinku. Na pultě ležely a stály vyskládány různé erotické pomůcky, které zapadaly svým černo-červeným designem do celkového ladění interiéru a Valerie ihned zavrhla myšlenku na decentně umístěnou poličku v zadní části butiku, za stojanem s nejodvážnějšími modely, která jí mimoděk prolétla hlavou. Stála uprostřed místnosti a napjatá jak struna čekala, co bude následovat. Sladký líně doaranžoval kožená pouta, obojek a důtky a pomalu přešel místnost ke dveřím, kde zavěsil cedulku „ZAVŘENO“ a otočil klíčem v zámku. Valerie si až teď uvědomila, že doposud se vše dělo ve zcela volně přístupné prodejně a zatmělo se jí před očima při pomyšlení, že by vešla nějaká zákaznice. Sladký se jen usmál a řekl nahlas, co Valerii prolétlo hlavou.

„Nu což, i negativní reklama je reklama“.

Pak ji vzal za ruku a přitáhl k pultu. Nasadil jí kožený obojek s kovovým kroužkem a provlékl jím řetízek, za který si Valerii přidržoval.

„Tak mi předveď, jak dokáže děvka, jako ty, ve svém prádle zákazníka vyrajcovat. Neříká se náhodou – náš zákazník, náš pán?“

„Ano, pane,“ vydechla Valerie, když zacloumal řetízkem.

„Tak se otoč! Rozkroč se! Předkloň se!“

Valerie plnila všechny příkazy a vzrušovalo ji pomyšlení, v jakých pozicích ji Sladký vidí. Lhala by, kdyby tvrdila, že na něj nikdy nepomyslela jako na muže. Některé z těchto situací si v duchu představovala. Představovala si, jak ji povalí na postel a tvrdě do ní proniká. Valerie, ještě jako Alena Vašíčková, měla vždycky ráda v posteli chlapy, kteří s ní dokázali pořádně zacvičit. I pouta byla, i vášnivá objetí, po kterých zůstávaly modřiny, i plácnutí přes zadek nebo prsa. Ale takhle daleko to nikdy nezašlo – k úplnému ovládnutí i v psychické rovině se zatím žádný z jejích milenců nedostal, i když o tom kolikrát snila, jako teď při pracovních setkáních s architektem Sladkým. Nemohla uvěřit, že její sny se stávají realitou.

Přistoupil k ní zezadu a mnul mezi prsty přes látku její přirození. Cítila, že je celá mokrá a trochu se za to styděla. Vytušil co ji trápí a využil to k jejímu ponížení pohrdavým komentářem situace, čím její vzrušení ještě vystupňoval. Pak ji bez varování popadl za boky a hodil ji na pult, až se o leštěnou desku bolestivě uhodila do kyčlí. Ruce jí natáhl přes celou šířku pultu, na obou zápěstích jí upevnil kožená kouta s karabinkami a karabinky zapnul za kruhové úchytky šuplíků na druhé straně pultu. S úžasem zjišťovala, k čemu všemu je možné použít zařízení butiku, které sama vybírala. Nohy jí znehybnil koženými pouty a rozporkou. Pak jí strhl kalhotky ke kolenům a Valerie se svíjela pod jeho pohledem upřeným do nejintimnějších míst, přímo jej cítila, zvlášť, když podrobně komentoval, co vidí.

„Vidím, že tvoje kunda jen čeká na pořádný péro,“ pokračoval v komentářích, zatímco Valerie jen vzdychala a kroutila zadečkem, aby alespoň trochu ulevila mučivému vzrušení, protože opravdu v tu chvíli jediné, co chtěla, bylo zasunutí něčeho teplého, tvrdého a objemného do pochvy až na doraz. Ale on ji trápil. Vzal do ruky zapnutý vibrátor a přejížděl jím zlehka přes její obnažené pohlaví. Sám vzrušený až na nejzazší mez.

„Jak by se ti líbilo mít ho v sobě, kočičko?“ Mazlivě k ní promlouval, pak ji náhle dlaní udeřil přes zadek, až vyjekla.

„Co jsi ochotná udělat pro to, abych tě ošukal?“ zeptal se a při tom za vlasy zvedl její hlavu a částečně ji k sobě otočil. Viděl její zamlžený pohled a vnímal zrychlený dech.

„Vidím, že cokoliv“, řekl uštěpačně a plácl ji tentokrát přes vyšpulené pohlaví. Jen vzdychla a zakroutila zadečkem.

Oběma rukama ji po něm pohladil a zamyšleně pronesl: „Máš nádherný zadek, ale pořád přemýšlím, co by se dalo vylepšit, něco mi pořád chybí. Teď mě napadlo – ta barva se sem moc nehodí, červená by byla daleko, daleko hezčí. Jsi ochotná nechat si zmalovat zadeček do červena, než tě ošukám?“ A při těch slovech jí položil před obličej důtky.

Viděla, že řemínky jsou spletené po třech do pramenů a je to silná hovězí kůže. Řemeslná, drahá a poctivá práce, žádná napodobenina ze sexshopu… Tušila, že to bude opravdu bolet, protože Sladký neměl rád napodobeniny. Ani ona neměla ráda levné věci.

A tak sotva slyšitelně zašeptala: „Ano, jsem ochotná.“

Sundal si sako a kravatu a vyhrnul si rukávy vínové košile.

Mohla odhadovat jen podle zvuků, co se za ní odehrává, upírala pohled na důtky, které stále ležely před ní na pultě. Když je pomalu vzal do ruky, zavřela oči.

„Dostaneš dvacet ran a uvidíme, jestli to bude stačit, pak se rozhodnu, jestli budu s barvou spokojený, nebo ti budu muset přidat.“

Drsně jí rukou přejel přes záda i zadeček, zajel rukojetí mezi nohy a řemínky ji pohladil po těle. Pak se napřáhl a nechal důtky dopadnout. Rána nebyla silná ale přesto pocítila ostrou bolest, když se svazek řemínků zakousl do hýždí a potom pálení, jak bolest odeznívala. Další rána byla silnější, při třetí začala křičet. Za chvíli jí zadek hořel a teplo se jí rozlévalo po celém těle. Bolest začala být velmi vzrušující. Zvlášť vědomí, že je přivázaná a nemůže vůbec nic dělat, jen rány přijímat a užívat si každou z nich, ji příjemně rozechvívalo. Některé rány zasáhly i její rozkrok a vnitřek stehen a to bolelo přece jen víc, než chtěla. Instinktivně se snažila stisknout stehna k sobě, ale bránila jí rozporka, takže se vždy jen svůdně zavlnila a citlivá místa zůstala obnažená a také velmi rychle rudla. Z toho pohledu se mu točila hlava a vřela krev.

Po dvaceti ranách měla zadeček červený jak rajské jablíčko, on měl těsno v kalhotách a byl v pokušení pokračovat. Ale ovládl se, odhodil důtky a oběma rukama stiskl její hýždě.

„Zdá se, že jsem ti přebarvil zadek do správného odstínu červené. Teď můžeš dostat svoji odměnu…, vidím, že si tvoje kundička přesně o to říká, je úplně mokrá,“ pleskl ji přes přirození a vzal z pultu kondom tak, aby to Valerie viděla. Jen si rozepnul poklopec a hladce do ní zezadu pronikl. Byla tak vzrušená, že stačil třikrát přirazit a roztřásla se ve vlnách svíravé rozkoše. Ucítil stahy její pochvy a ani jeho orgasmus na sebe nedal dlouho čekat.

Pak se upravil a odpoutal Valerii.

„Vezmu si tyhle dvě soupravy. Tuhle,“ ukázal na soupravu, kterou zkoušela první, „ a tu co máte na sobě. Velmi vám děkuji za jejich důkladné předvedení“.

Valerie nebyla mocna slova.

„Mohu vám pomoci?“ nabídl se Sladký a hned šikovně svlékl Valerii podprsenku, kalhotky jí spadly ke kotníkům samy.

„Přijmete platbu kreditní kartou?“

Kdyby nestála před Sladkým nahá s pálící zadnicí, tak by snad ani nevěřila tomu, co se stalo. Architekt Sladký se choval, jako by se nedělo nic neobvyklého, plavně přešel opět k vykání a podával jí kreditní kartu.

„Obě tyto soupravy mám v této velikosti pouze po jednom kuse…“, zmohla se vypravit ze sebe Valerie.

„Nevadí, zabalte mi je do dárkového balení, prosím.“

„Jste si jistý, že je to opravdu správná velikost?“

„Zcela jistý,“ opáčil Sladký.

Valerie si za diskrétního dohledu sesbírala své svršky a třesoucími se prsty začala balit architektův nákup. Ten si zatím položil na pult kufřík a začal do něj nenuceně skládat své hračky. Přidal balíček, který Valerie právě dokončila, do náprsní tašky zasunul kreditní kartu, kterou nákup zaplatil, kývl na pozdrav a otočil se k odchodu. Pak se ještě jednou otočil a na pult položil tři pětitisícové bankovky. Viděl, že se Valerie chystá protestovat a umlčel ji gestem.

„To je v pořádku, byl jsem s vašimi službami velmi spokojen.“

A odkráčel dřív, než se žena zmohla na jakoukoliv reakci. Vzpamatovala se až při cinknutí zvonku nade dveřmi, ale Sladký už byl na ulici. Vyběhnout za ním v nedbale přehozeném kostýmku, pocuchaná, s poničeným makeupem a bosá, si netroufla. Znovu zamkla dveře, vrátila se k pultu a zamyšleně vzala bankovky do ruky. Pak se rozhodla, otevřela šuplík pod pultem, vložila je do obálky, kterou nadepsala a tu uložila do desek s živnostenským listem a dalšími doklady.

Ten den odpoledne prodala ještě jednu soupravu prádla, dvě podprsenky a soupravu noční košilky a župánku. Když přišla domů, dala si koupel a zhodnotila den jako úspěšný, dopoledním událostem se rozhodla nepřikládat větší význam. Přesto se neubránila vzrušení, když si zpětně některé scény přehrávala.

Právě se chystala, že si nalije skleničku vína a povolí si ještě půlhodinku snění. V župánku těkala po kuchyňském koutku, když se zdola ozval zvonek.

„Koho to sem čerti…“ durdila se a vzpomínala, jestli se jí nepodařilo zasklít schůzku s některou kamarádkou, jinak si do bytu nikoho nezvala.

Když stiskla komunikátor, ohlásil se poslíček PPL. Vyhlédla z okna a před domem opravdu viděla stát modrou dodávku s příslušným logem. Pustila muže nahoru a mezi dveřmi převzala zásilku.

„Hmm, divné, nic jsem si neobjednávala,“ bručela si napůl pro sebe.

„Třeba je to pozornost od nějakého tajného ctitele, madam,“ usmál se muž.

„Podepište se zde… a zde, děkuji, madam, přeji příjemný večer.“

Za poslíčkem zaklaply dveře a Valerie se o ně opřela zády a potěžkávala krabičku. Odesílatel nebyl uveden, divné. Zvědavost ji přemohla a krabičku otevřela. Uvnitř ležel ozdobně zabalený balíček s logem jejího butiku. Srdce jí vyskočilo až do krku. Za stužkou byla přeložená vizitka, na ní rozmáchlým rukopisem jen:

Čtvrtek 18:00, Dávné časy. JS

Na druhé straně v rohu P.S.: vezmi si to s červenou.

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:

Povídka se mi líbí a jedna drobnost mě zaujala. Architekt a kravata? Mám dojem, že to se vidí málokdy. A ano, architekti musí být flexibilní - mají to v popisu práce... :)

Díky. Neznám žádného architekta :-)

Emvi, jsi kouzelna. Premyslim, jestli jsem tehdy v Bruselu nemel podniknout vic. Treba ale jeste bude prilezitost :-)

Moc pěkné...