magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Případ šišlajícího psa (aneb recenze S/M: kniha pro sadomasochisty a ty, kteří se jimi chtějí stát)

Obálka knihy S/M: kniha pro sadomasochisty a ty, kteří se jimi chtějí státŘíká se, že není dobré hodnotit knihu podle obálky. V případě téhle ale myslím můžeme udělat výjimku, protože obálka dost přesně vystihuje, co lze čekat od obsahu.

Pěkně vyvedená koláž erotických pomůcek mne zaujala na první pohled. Na druhý jsem zjistil, že je nějak podivně rozmazaná, zjevně vytištěná z hodně nekvalitních podkladů a amatérsky zvětšená z obrázku s nízkým rozlišením. No a na třetí pohled jsem si uvědomil, kde jsem tenhle obrázek už viděl: v reklamě německé agentury Jung von Matt na používání kondomů, s mottem "sex bez kondomu – to je perverzní". Obálka této knihy zcela přesně ilustruje přístup autora k autorským právům i k řemeslnému zpracování.

Tedy – autora. Na titulní stránce je uvedeno ed. Emil Seiler, což je forma, která se obvykle uvádí v případě, že editor vybral, seřadil a případně komentoval příspěvky více autorů. Typicky třeba u povídkových sbírek. V tiráži a předmluvě se pak E. Seiler označuje za překladatele a píše, že "vycházíme ze tří textů německé a americké provenience", které uvádí v seznamu literatury.

První knihou je Die Wahl der Qual, jejíž podtitul handbuch für sadomasochisten und solche, die es werden wollen prokazuje, že nadměrnou originalitou tvůrce recenzovaného díla netrpěl ani při tvorbě názvu. Druhá kniha je rovněž v němčině a je jí Das SM-Handbuch. Třetí kniha je klasika žánru, Screw the Roses, Send Me the Thorns.

Reklama od Jung von MattVzhledem k tomu, že mé znalosti němčiny stačí tak sotva na překlad názvů knih, nemohu se vyjádřit ke způsobu jejich užití v díle recenzovaném. Poslední zmiňovanou knihu jsem nicméně četl v angličtině a celé velké pasáže Seilerovy knihy ve mně budí pocit nepříjemné známosti. Nemaje teď při ruce anglický originál, nemohu autoritativně prohlásit, že jsou přeložené slovo od slova. Nicméně kvalifikovaný odhad, že celé dílo je z větší části kompilátem neautorizovaných překladů, spíše než autorskou tvorbou, nejspíš nebude daleko od pravdy.

Polehčující, leč z hlediska zákona a dle mého soudu ani morálky nikoliv zprošťující, okolností je, že tvůrce knihy patrně nezamýšlí na její publikaci vydělat, neboť cena 150 Kč se bude dosti blížit ceně nákladové. Kromě toho výslovně povoluje další šíření knihy, ačkoliv je otázkou, jakou hodnotu takový souhlas vzhledem k výše popsaným okolnostem má.

Obsah samotný je ve většině velmi dobrý. Pokrývá nejobvyklejší problémy a popisuje nejobvyklejší S/M praktiky. Neodhaluje žádná jinde nedostupná tajemství a je otázkou, zda má v době všudypřítomného přístupu k Internetu zásadnější smysl. Nicméně kniha nabízí vše na jednom místě a v českém jazyce, zatímco internetové zdroje jsou rozstrkané ledaskde a zhusta v jazycích cizozemských. Kniha může být vcelku dobrým průvodcem někomu, kdo nezná ty správné webové adresy a nebo je nechce hledat, což je patrně jejím účelem.

Přibližně polovinu obsahu knihy tvoří jemný úvod pro naprosté začátečníky. Historický exkurs, rady pro první komunikaci, seznámení, schůzku a scénku. Další podstatnou část knihy tvoří konkrétní návody a postupy na jednotlivé praktiky – bondage, spanking, klinik, elektro… Spousta praktik samozřejmě chybí, ale kdyby mělo být zahrnuto vše, muselo by se jednat o několikasvazkové kompendium. Kladně hodnotím, že se autor nezaměřil na jeden svůj konkrétní fetiš a ostatní nevzal jenom zlehka.

Za zásadní vadu považuji, že se kniha jenom zlehka dotýká fetišismu. Rozličné fetiše jsou – podle mého názoru a zkušeností – mezi úchyláctvem dosti rozšířené a především velmi podstatné. Kniha sice nezastírá, že tomu tak je, ale podrobnější informace čtenáři nenabídne.

Poslední podstatná část knihy je věnována tomu, "co se děje v hlavě" a dává nahlédnout do toho, proč vlastně všechny ty divné věci děláme. Bohužel jenom velmi stručně a zlehka.

Českému prostředí je v knize věnováno celých asi patnáct řádků. Pokud by tedy čtenář doufal, že se dozví, jaké S/M akce se pořádají u nás nebo kde že si může zakoupit nějaké pomůcky, bude doufat marně. (V rámci self-promo takovému čtenáři mohu doporučit na zdejším serveru vydaný článek Bingo, su úchyl – a teď co s tím.)

Co mi na textu zásadně vadí, je jeho formulace a stylizace. Autor (nebo spíše překladatel, neboť minimálně Screw the Roses, Send Me the Thorns tímto nešvarem netrpí) vystupuje ex cathedra, své názory a rady hlásá autoritativně, jako jedinou možnou a nebo minimálně jedinou správnou cestu. Přitom zrovna S/M je – alespoň podle mého názoru a zkušeností – oborem, kde správné a špatné odpovědi existují jenom zřídkakdy, kdy vše je subjektivní a obecné rady vedou spíše ke zmatení.

Tomuto efektu výrazně napomáhá použitý "autorský plurál a tradiční, až ultrakonservativní pravopis přejatých slov", abych citoval z předmluvy. Je nepochybně právem každého autora psát o psychoanalyse a dressurním biči, ale srozumitelnosti textu to neprospívá a to tím spíš, že obecně je jazyk textu dosti moderní a přepisy ve tvaru běžném na začátku minulého století se do něj hodí jako příslovečná svíčka do příslovečné prdele.

Ultrakonservativní přepis u autora, který běžný tvar považuje za opovrženíhodný moderní výstřelek, působí ještě zvláštněji v kombinaci s typografickou úrovní celého díla. Nebo přesněji s absencí jakékoliv typografické úrovně. Celkově kniha působí dojmem hodně odfláknutých vysokoškolských skript – formátem A4 (se sazbou na celou šířku stránky, nikoliv do sloupců, takže se špatně čte), měkkou vazbou bez obálky a především… balistickým přístupem k typografii. Odstavcové zarážky jsou každou chvíli jiné, mínusy, pomlčky a spojovníky se v textu používají zcela náhodně stejně jako uvozovky, odrážky jsou pokaždé jiné… Celkově kniha tak vizuálně působí odfláknutě a špatně se čte.

Tato kniha je, pokud jde o literaturu pro začínající úchyly v češtině, první a jediná – alespoň tedy pokud je mi známo. Jedinou také nejspíše dlouho zůstane, protože jako komerční aktivita by takový vydavatelský počin nejspíš nedával smysl. Proto jsem se při psaní této recenze cítil asi jako kdybych psal o mluvícím psovi. Hodí se při takové příležitosti zdůrazňovat, že pes dost šišlá a občas mluví z cesty? Je dobře, že tato kniha existuje, protože alternativou je jenom čiré prázdno a její tvůrce do ní jistě investoval dost času, energie a možná i peněz. Obálkou počínaje a obsahem konče je ale ukradená, typograficky šišlá a občas mluví z cesty.

S/M: Kniha pro sadomasochisty a pro ty, kteří se jimi chtějí stát
Ed. Emil Seiler, soukromý tisk, Praha, 2010. V prodeji např. na BDSMSHOP.CZ.

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:

Screw the roses, send me the thorns jsem na našich stránkách zminoval před 14? lety. Ano, čtrnácti.

Že to vyšlo česky a i podle recenze jde o jedinečný počin, vypovídá hlavně o kvalitě české scény, ne o kvalitě originálu nebo vydavatelské práce.

Samozřejmě, že každému recenzentovi (ač ho neznám) bude názor kohokoli se zkušenostmi připadat autoritativní, podobně jsem vnímán já a to se vůbec nepovažuji za autoritu. Bohužel se stále potvrzuje, že českou scénu srovnání se světem bolí a stále se hledají důvody, proč jsou chyby všude jinde než v české scéně. To je právě typicky české :-)

Komentáře nekomentuji, chválím článek. Podobně jako v ČR nenašel důstojného konkurenta Frank Zappa, kterého právě poslouchám, nenajde jej nejspíš ani tato kniha. Ne že by se lidi nesnažili, ale Stačí minimum nadhledu, párkrát vystrčit hlavu za hranice a není o tom pochyb.

Recenzovaný spis skutečně je kompilátem neautorizovaných překladů a kdovíjak se nepokouší to zastírat. Prvotním impulsem k překladu a sestavení textu byl záměr zpřístupnit českému čtenáři podložené informace na jednom místě a v češtině, zvláště když drtivá většina české populace neovládá němčinu (zhruba 2/3 textu tvoří překlad právě z ní). Kniha je určená zejména začátečníkům, jejím úkolem je demýtizovat S/M a co nejvyšší měrou propagovat bezpečnost. Mohou ji bez obav číst a pochopit i vanilky, což se o hodně textech na internetu říci nedá.

Typografie, úprava a vazba opravdu nápadně připomínají skripta, měkká obálka a absence ilustrací jistě také není leckterému čtenáři milá. Na druhé straně, pokud recenzent někdy v ruce držel fanzin nebo samizdat, možná tuší, že ne všechny publikace vycházejí na křídovém papíru a v poloplátěné vazbě vysázené předními typografy. Stejně jako u jakéhokoli samizdatu („soukromý tisk“) jde i v tomto případě primárně o sdělení informací čtenáři a forma je druhořadá, jakkoli připouštím, že kulhá. Vazba, byť pouze šitá, je stabilní a nerozpadá se. Text je čitelný. To pro mě splňuje základní požadavky.

Direktivní forma a autorský plurál kopíruje bezezbytku předlohy, v tomto se tedy recenzent mýlí. Stejně tak se kniha věnuje v prvé řadě S/M (venkoncem to stojí poměrně velkým písmem napsáno na obálce) a ne fetišům. Že záliba ve starobylém pravopisu může taky být fetiš (a já tenhle fetiš mám), nejspíš recenzent nepochopil.

Není mi jasné, proč by měla kniha pokrývat těch několik málo českých akcí nad rámec doporučení webu, kde je jejich aktuální přehled. Stejně tak mi uniká, proč by měla doporučovat konkrétní prodejce BDSM vybavení, když až na naprosté výjimky nemají kamenné obchody a obchodují po internetu: tyhle obchody si najde kdokoli, kdo má přístup k internetu.