magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Jak jsem dostal příliš krutou školu (5/5)

Čekal jsem, že už se nikdy neprobudím, ale tohle probuzení bych si klidně odpustil. Ležel jsem tváří v páchnoucí louži a celé tělo mne bolelo. Poté, co mne zakuklenci uspali kopancem, se už vůbec nemuseli rozpakovat a zpracovali mne botami i obušky co hrdlo ráčí. Měl jsem dojem, že mi praskne hlava, a když jsem se snažil rozlepit obě oči, objevil jsem, že to levé je oteklé tak, že ho ani ve snu neotevřu. Přetočil jsem se na záda a přišel na to, že drobně prší. Rozhlédl jsem se, abych zjistil, kde to vlastně jsem, ale světla pouličních lamp se slila do jedné rozmazané šmouhy a mně se z toho udělalo zle od žaludku. S námahou jsem se přetočil zpět na břicho a potupně vydávil žaludeční šťávy, protože nic jiného jsem v žaludku neměl.

Znovu jsem odplul ze světa, a když mne realita zase navštívila, blikala kolem mne modrá světla a houfovali se nějací lidé. Byla mi šílená zima a vědomí mi opět unikalo. Snažil jsem se ten prchavý okamžik zachytit, ale nebylo to nic platné.

„Je podchlazený a ztratil dost krve. Někdo ho brutálně znásilnil a taky šíleně zmlátil. Určitě tady leží už pěkně dlouho. Kdyby mrzlo, měl by to za sebou,“ říkal právě jakýsi hlas a já se snažil pochopit význam těch slov.

„Podle toho roztrhaného oblečení to žádný bezdomovec není. Sice jsou ty věci na cucky, ale všechno to jsou zatraceně drahé značky. Doklady u sebe neměl?“ Přelétlo mi nad hlavou, ale význam mi stále unikal.

„Ne, a teď už nás nechte pracovat. Musíme ho dostat rychle do špitálu, jinak má vystaráno.“

„Jasně, je celej váš. My se podíváme do databáze pohřešovaných. Už pět dní někdo postrádá jednoho studenta a tohle by mohl bejt dost dobře on.“

Jakoby zdálky jsem cítil, jak mne pokládají na něco měkkého, balí do deky a kamsi nesou. Světla se mi rozmazávala do dlouhých šmouh a já začal zase zvracet, což vyvolalo přímo hektickou činnost, ukončenou jehlou do mé paže a zase temnotou. Znovu jsem se probral až o hodně později v nemocnici a vůbec jsem nechápal, jak jsem se tam dostal. Měl jsem okno jako výkladní skříň.

A pak jsem zaslechl ten hlas, který mi zrychlil puls na dvojnásobek.

„Za co vás platím! Musí mít absolutní klid! Jestli se k němu dostane jedinej britskej fízl, tak vám osobně utrhnu koule,“ vrčel právě vztekle na kohosi v džínách a tmavé bundě s nápisem Security a jeho oči metaly blesky.

„Górdane,“ zašeptal jsem. Na nic víc jsem neměl sílu.

„Kierane!“ Vrhnul se ke mně. Bylo legrační sledovat, jakou změnu prodělal výraz jeho obličeje. Z nebezpečného tygra se stal něžný a starostlivý muž.

„Kde to jsem?“

„V Městské nemocnici. Před třemi dny tě sem podchlazeného a zbitého přivezla záchranka, ale i když doktoři předpokládali, že máš spousty zranění, ukázalo se, že kromě pár tržných ran a hodně ošklivých pohmožděnin genitálií a konečníku jsi na tom překvapivě dobře. Máš ale těžký otřes mozku, takže musíš ležet a odpočívat. Chce s tebou mluvit policie, ale tolik vlivu tady ještě mám, abych je za tebou nepustil.“

„Zbili mne obušky a kopali do mne,“ rozpomínal jsem se neochotně.

„Kdo? Ty svině, co tě znásilnily?“ zpozorněl. To znamenalo, že neměl vůbec tušení, že jsem absolvoval další jízdu u SAS v kasárnách. Kdybych zemřel, tak by ta finta vojákům vyšla. Měli mne najít mrtvého a mou vraždu hodit na nějaké obhájce církevní morálky. Zdálo se ale, že se jim to trochu vymklo. Vojáci jistě nepočítali s tím, že budu mít možnost promluvit a já ji s radostí využil.

„Vojáci,“ vydechl jsem a oči mi zalily slzy. Emoce se mnou zle zacvičily. Psychicky jsem na tom byl hůř, než jsem si myslel.

„Ty jsi byl skoro týden v Castlereagh?“ Zlý šok, ohromení a následně pochopení. „Panebože,“ vydechl jen. „Ani ve snu mne nenapadlo, že to byly zase tyhle zrůdy. Myslel jsem, že si tě tak tvrdě podala nějaká opilá partička milých homofobních studentů z univerzity.“

„Přesně toho chtěli docílit. Bylo to hrozný. Musel jsem jim prozradit vztah nás dvou,“ přiznal jsem nakonec zkroušeně. „Začínají něco tušit o tvých aktivitách. Ptali se na tvá konta v Karibiku a na financování akcí PIRA. Věděli o mých falešných dokladech i o mém pobytu v Londýně a o návratu na Cáitlín of Éireann. Mysleli si, že jsem byl v Británii nejspíš připravovat nějaký atentát a proto se ukrýval pod falešným jménem. Předpokládali, že jsem tvá pravá ruka. Zabiják! Nakonec jsem jim proto musel nakecat, že jsem se tam ukryl jen jako tvůj milenec, aby se náš vztah a sexuální orientace tady v Irsku neproflákla. Zdá se, že mi uvěřili, protože jsem na ně hrál ubrečenýho, zlomenýho a pokornýho blbečka,“ vyhrknul jsem, abych to měl rychle za sebou. A pak už jsem jen čekal, jak to sir Górdan stráví. Vůbec bych se nedivil, kdyby se otočil na patě a navždy odkráčel z mého života. On si ale místo toho sedl na postel a něžně mne pohladil po tváři.

„To jsi dobře udělal,“ usmál se na mne. „Kdybys jim tohle neřekl, zmizel bys buď v mučírnách Bloku H v Long Kesh, anebo by tě popravili, stejně jako mnohé další členy IRA i PIRA. Nikdy by tě nevyhodili v té opuštěné uličce u přístavu, ale dostal bys nejspíš definitivně kulku do týla. Teď už ale spi a s ničím si nedělej starosti. Už jsi v bezpečí. Za pár dní tě odsud pustí, takže se se mnou vrátíš na hrad a pak budeme muset vymyslet, co dál. Je jasné, že v Irsku už zůstat nemůžeš a já nejspíš taky ne. Ale to je teď můj nejmenší problém.“

Zavřel jsem oči a ze srdce mi spadl doslova balvan. Górdanova velkorysost právě překročila veškeré meze, což jsem ani náhodou nečekal. Nezajímal ho jeho vlastní osud. Podstatné pro něj bylo, že jsem si tou pravdou zachránil krk a příjemným bonusem, že vojáci zpackali pokus o mou likvidaci, která by vypadala jako obyčejné přepadení v chudinské čtvrti u přístavu. Počasí jim ale udělalo škrt přes rozpočet. Tu noc bylo nakonec mnohem tepleji, než mělo být a já jsem neumrzl. Ten můj anděl strážný se ale nadřel jako nevolník a já si říkal, že už by bylo načase ho přestat unavovat.

Na sever k Ballycastlu jsem se nakonec dostal až o týden později, protože páni doktoři si mne chtěli po dost vážném otřesu mozku ještě pohlídat a rozhodně mi nedoporučovali tak dlouhou jízdu autem. Měli pravdu. Během toho houpání Górdanovy limuzíny jsem si připadal stejně, jako na rozbouřeném moři a vyzvracel všechno, co jsem kdy v žaludku měl. Můj neurolog mne na to ale předem upozornil, protože kopance, které mi vojáci do hlavy dopřáli, mi šedou kůrou mozkovou zaklepaly pořádně.

Sotva jsme dorazili na hrad, Górdan zorganizoval přímo radioaktivní aktivitu, týkající se bohužel i mé maličkosti. Jeden z mužů ochranky, která nám vinou mých přátel od SAS přibyla, mi pomohl do mého pokoje a počkal až se svléknu a zalezu do postele. Druhý muž mezitím přivedl doktora, kterého jsem už dobře znal a který na mne na hradě čekal. Vyšetření, které následovalo, bylo hodně důkladné a netýkalo se jen mé okopané hlavy a bolavého zadku, ale i mých reflexů a celkové pohyblivosti. Doktor si prohlédl každou mou podlitinu a tržnou ránu a ověřil si, že kromě otřesu mozku dostala nejvíc na frak opravdu jen ta část mého těla, o které se ve slušné společnosti nemluví. Připadalo mi, jakoby nevěřil svým kolegům v Belfastu a jejich několikastránkové zprávě. Anebo si chtěl zasloužit jistě ne malý obnos, který mu Górdan slíbil. Díky jeho důslednosti jsem ale skoro o hodinu později padl do postele úplně vyřízený a nad hlavou mi přistála infuze čehosi proti nevolnostem na přenosném stojanu. Ten koktejl v infuzním vaku měl ale jednu nespornou výhodu. Během pár minut mne spolehlivě uspal. 

Teprve druhý den jsem se dozvěděl, že poté, co doktor podal siru Górdanovi zprávu o mé zubožené tělesné schránce a ujistil ho, že budu celou noc spát, začaly se dít zajímavé věci. Ne však na hradě, který byl podle předpokladů sledován britskou MI5 ale třicet kilometrů odtud, v opuštěné stodole. Górdan se dostal z hradu podzemní chodbou do lesa, kde na něj čekal obyčejný špinavý Land Rover, jakých po ostrovech jezdilo tisíce. Tak se octl zcela nepozorován na vrcholně zabezpečeném setkání, které kdyby britské tajné služby odhalily a zaútočily na tu stodolu, měly by asi po starostech s veškerým irským terorismem na dvacet let dopředu a hon na čarodějnice by mohly odpískat. Na osm hodin se tam sešly všechny vůdčí osobnosti Sinn Féin, PIRA i IRA, včetně velkého Martina McGuinnesse a rychle se postaraly o utažení kapajících a tekoucích kohoutů. Po jejich zásahu už by nikdo nenašel jediný důkaz o tom, odkud a kam jdou peníze a jakým způsobem Górdan řídí a financuje rozsáhlé akce Prozatímní IRA. Byl čistý jako lilium a vojáci SAS by z něj při výsleších dostali leda tak starou bačkoru. Navíc po sobě ten sněm hlav pomazaných a zatraceně bohatých uklidil veškerý nepořádek a vypořádal se i se vší v kožichu, kterou prozradila povaha vyzrazených informací. Bylo jen málo lidí v jádru PIRA, kteří měli všechny ty informace, které se dostaly k Britům. A pak stačila směšná léčka a rybka se chytila do sítě. Jak ten práskač skončil, to mi Górdan odmítl říct, ale mně došlo, že rychlou a bezbolestnou smrt asi v žádném případě neměl.   

Čtvrtý den po příjezdu na hrad mi doktor dovolil vstát z postele. Tvrdil, že si můj otřesený mozek musí zvyknout i na vertikální polohu a nejen na horizontální. Mohl jsem vždycky jednou za dvě hodinky vylézt a projít se a já to kupodivu zvládal bez závratí i bolestí hlavy, takže mi další den dovolil i kratší procházku venku, samozřejmě s doprovodem. Čekal jsem, že se mnou půjde Górdan, ale toho jsem za poslední dva dny skoro neviděl. Jeden večer poseděl u mé postele, aby mi v rychlosti povyprávěl o bezpečnostních opatřeních severoirských odpůrců britské koruny a pak se mi skoro vyhýbal, nebo alespoň mně se to tak zdálo. Byl jsem z toho zmatený a nešťastný, protože jsem tomu nerozuměl, ale doktor, který si všiml mé přecitlivělosti, mi vysvětlil, že to je normální reakce po otřesu mozku. Řekl mi, že nemůžu čekat, že budu reagovat na různé vypjaté situace stejně, jako před úrazem a nejspíš měl pravdu, i když netušil, co právě prožívám.

Napadlo mne, že se budu léčit hudbou, jenže různé relaxační a melodické výtvory mne zrovna moc neuspokojovaly.  A pak mne neuspokojovala samota, ze které jsem na hradě začínal trpět depresemi. Při šmejdění v knihovně jsem ale překvapivě objevil zapadlou kazetu skupiny Scorpions, tak jsem ji nabil do walkmana a rozhodl se vypálit si tím rockem a metalem díru do hlavy. Nevím, co mě to napadlo, že jsem si k tomu nahý tajně zalezl do Górdanovy ustlané postele, ve které poslední dvě noci určitě nespal. Možná jsem k té hudbě chtěl cítit jeho vůni, která se vznášela jeho ložnicí a vzlínala z každého kousku povlečení. A možná jsem se prostě jen chtěl mazlit s jeho dekou a představovat si, že je tam Górdan se mnou. Schoulil jsem se celý pod peřinu se Scorpiony na uších a docela si to užíval až do té chvíle, kdy mne text jedné balady nerozsekal doslova na součástky. Pouštěl jsem si ji pořád dokola a stejně jako ta kazeta i já se zacyklil v bludném kruhu sebelítosti a nakonec jsem už jenom smáčel slzami Górdanův hedvábný polštář, ovládnutý strachem, že už toho muže, kterého miluji, v životě neuvidím. A pak někdo prudce odhrnul deku a odhalil ten utrápený uzlíček nervů a emocí, ve který jsem se vlastní vinou proměnil.

„Panebože,“ hlesl jen. „Kierane, co se proboha stalo? Všichni tě hledají, tak jsem myslel, že budeš nahoře v podkroví,“ zmínil naši třináctou komnatu.

Nebyl jsem schopný odpovědět, jen jsem se roztřásl novým přívalem pláče.

„Volal mi ráno doktor, že mu připadáš úplně vykolejený a že bych měl přijet. Zdvořile mi tak dal najevo, že o našem vztahu ví všechno a že si mám víc všímat toho, co cítíš. Neřekl mi ale, že je to takhle zlé.“ Sedl si ke mně na postel, nastěhoval si mne hlavou do klína a hladil mne po celém těle. „Řekni mi, co se děje,“ poprosil mne a já z jeho hlasu poznal toho starého známého pozorného a úzkostlivého Górdana a připadal si v tu chvíli jako úplný blázen.

„Nic mi není, to bude dobrý,“ vysoukal jsem ze sebe konečně.

„Aspoň mi nelži,“ zavrčel nedůtklivě. „Trápíš se tady jako ztracený štěně a ani mi nejsi schopný přiznat, že máš strach, že jsem se na tebe vykašlal,“ vytýkal mi a přitom mne hladil po vlasech. „Sice vůbec nechápu, jak jsi na takovou blbost přišel, ale doktor mi řekl, že otřes mozku je naprosto nevypočitatelný a že budeš přecitlivělý ještě hodně dlouho. Nenápadně mne tak upozornil na to, že po tom, cos prožil, potřebuješ mnohem víc mé pozornosti.“ Otočil mou hlavu ve svém klíně tak, aby mi viděl do červených a oteklých očí. „Je mi to líto, ale já neměl jinou možnost. Měl jsem spoustu práce s napravováním toho, co o mých aktivitách prozradil Britům ten práskač. A navíc mne ani ve snu nenapadlo, že se z toho takhle sesypeš,“ omlouval se. „I dřív jsem býval několik dní po sobě pryč a tobě to nevadilo.“  Výčitka, i když lehká a setřená úsměvem.

„Promiň, choval jsem se jako idiot bez mozku. Mám ho fakt zpracovaný kanadami,“ kál jsem se a hlavně se konečně uklidnil a přestaly mnou cloumat emoce. A Górdan, který tu změnu samozřejmě zaznamenal, se rozhodl, že v tom řešení naší první partnerské krize zajde ještě dál. Posunul si mne na svém klíně tak, aby se dostal ústy k mému ocasu a prsty do zadku. Snažil jsem se mu to maximálně usnadnit a nakonec si už jen užíval jeho skvělé kouření a k tomu masírování prostaty hned dvěma prsty najednou. Górdan se sice dost bál, že mne po surovém ošukání obuškem bude konečník ještě bolet, ale příjemné pocity rozhodně převládaly na celé čáře. Přirážel jsem do jeho úst i proti těm dvěma prstům vzadu, vzdychal blahem a v koutku duše si říkal, jak jsem mohl být tak pitomý a myslet si, že mne Górdan bezdůvodně opustil. A pak jsem mu rozepnul kalhoty, protože jeho ohon si říkal o pozornost a já ho chtěl mít co nejdřív v sobě.

„Jsi si jistý, že to zvládneš?“ zeptal se ohleduplně, protože viděl v nemocnici, jak mne vojáci obuškem i rákoskou zřídili. Rozhodně jsem přikývl a natáhl se po tubě gelu, který stále ležel na nočním stolku. A pak jsem si na ten úžasný ocas konečně nasedl, a i když to zatraceně moc bolelo, dosedl jsem opatrně až nadoraz a sevřel ho v sobě.

 „Zůstaň ve mně, ale nepřirážej, prosím. To by opravdu ještě nešlo,“ dodal jsem a jen mu ohon masíroval pevnými svaly mé zadnice. Podle jeho reakcí i podle toho, s jakým elánem mi začal honit můj ocas, jsem poznal, že ho i tak dokážu udělat. Zrychlil jsem proto stahy konečníku a celého pánevního dna, i když to bylo náročné a pak už se jen jeho rukou nechal dovést na nádherný vrchol. Vystříkl jsem v křeči pořádnou dávku semene, která potřísnila Górdanovi celý předek drahé bílé košile. Svíjel jsem se, naražený na jeho kolíku a svíral ho v sobě a pak se jen nadlehčil, když mne ze sebe shodil a několika málo tahy rukou se udělal na můj obličej, který jsem mu poslušně nastavil. Cítil jsem, jak mi jeho vonící sperma stéká po tvářích. Měl jsem ho na čele, na očích i na rtech ale jen jsem pokorně čekal, až ho Górdan sám začne stírat prsty a dá mi je olízat a důkladně očistit. Bylo to báječně ponižující a já si to nesmírně užíval a Górdan to dobře věděl a tak tu hru hezky prodlužoval. Pak jsem se znovu uhnízdil v jeho široké posteli s úmyslem ji už nikdy neopustit a nechal jsem se mazlením ukolébat do hlubokého a klidného spánku.

„Vstávej, Kierane,“ probudil mne ten sametový hlas, který mi spolehlivě zvedal tlak stejně, jako vůně toho muže, přitisknutého k mým zádům a držícího mne ve své náruči. Spal jsem zadkem vraženým do jeho klína, i když bez jeho ocasu v sobě, což jsem měl vždycky rád a byl jsem na to zvyklý už od Connora. Po dýchánku v kasárnách bych se ale nejspíš bolestí zbláznil a tak jsem si na tyhle mé oblíbené ponižující disciplíny musel ještě nějakou chvíli počkat.

„Co se děje?“ zeptal jsem se zmateně a rozlepil unaveně oči.

„Dneska večer odlétáme,“ řekl mi jen tak, jakoby o nic nešlo.

„Cože?“ Překvapením jsem se na posteli posadil a prohrábl si spánkem vytvořené vrabčí hnízdo ve vlasech.

„Nejdřív poletíme na Kajmanské ostrovy, ale tam moc dlouho nezůstaneme, protože tam by na nás tví přátele od SAS snadno dosáhli a navíc tajné služby mají spadeno na mé tamní účty. Ostrov Grand Cayman proto bude jen přestupní stanicí. Potřebuju tam něco zařídit a myslím si, že po irské zimě nám dovolená na pláži jen prospěje.“

„Ty ses zbláznil!“ vyvalil jsem na něj oči.  

„Jsem realista, Kierane. Musíme zvednout kotvy z Irska, alespoň do té doby, než se tady trochu neuklidní situace. Stejně tak vím, že krásné karibské pláže by ti ke štěstí moc dlouho nestačily, takže až si užijeme tepla a klidu, poletíme někam, kde ty budeš moct studovat a já dál řídit naše akce, ale aniž by mi hrozilo zatčení a tvrdé výslechy.“

„Já ale nechci z Irska.“

„A myslíš si, že já snad ano?“ vyjel na mně. „A teď už dost diskuzí a mazej do vířivky. Myslím, že ti horká masáž každého kousku tvého krásného těla jen prospěje. A jednomu anatomickému výčnělku musíme věnovat zvláštní pozornost.“ Pohladil mi rukou genitálie a pak mi lehce stiskl a políbil lesklá varlata. Lapal jsem po dechu bolestí, protože jsem měl koule ještě pořád neskutečně citlivé, ale současně jsem cítil tlak, který to laskání žene do mého ocasu.  

„Nejdřív si ale klekni ve sprše a počkej na mne. Doktor říkal, že tvému odřenému zadku prospěje studená voda a já myslím, že je nejvyšší čas to vyzkoušet.“    

Ach bože! Prolítlo mi hlavou, zatímco jsem startoval do koupelny jako raketa. Ty okamžiky, kdy měl Górdan náladu mne ponižovat a týrat, jsem miloval. Byl pozorný a opatrný, takže mi žádné zranění nehrozilo a přitom byly hrátky s ním tak vzrušující. Byl při nich nekompromisní a důsledný a zároveň něžný a výsledkem bývalo neskutečné napětí v každé vteřině té erotické fantazie. Mistr Nobu ho mnohému naučil a má ochota zvládat a překonávat bolest v něm spustila doslova stavidla dominance, které se dřív bál a netroufal si žádnou z bolestivých metod použít. Docela nedávno se mi ale při jedné naší hře přiznal, že po něčem podobném už dlouho toužil a pak mi dopřál fantastickou lekci výcviku neposlušného otroka, trvající skoro celý víkend, na který dostal hradní personál zase volno.  

Svazoval mne a nutil stát v bolestivých pozicích. Chtěl po mně, abych nosil nahý po schodech kýbly s vodou nahoru do podkroví a zase dolů do sklepa. Přitom jsem měl v zadku zastrčený anální kolík, který se hodně nepříjemně ozýval při každém kroku, a na schodech to bylo obzvlášť výživné. A pak, když jsem byl podle jeho představ moc pomalý, přetáhl mne přes základnu toho kolíku dokonce několikrát holí a to zabolelo tak, že jsem chvíli měl dokonce na jazyku domluvené bezpečnostní slovo, které jsem ale nakonec nepoužil. Vydržel jsem tu bolest, protože jsem přece byl otrok a trestat mne, bylo právem mého pána.

I teď jsem pokorně čekal ohnutý ve sprše na terapii, kterou pro můj odřený zadek Górdan vymyslel. Určitě nepatřila mezi ty, které bych měl nějak zvlášť v oblibě, ale věděl jsem, že nemám šanci se z toho vykroutit. A ta chvilka ponížení, kdy mi bude do zadku napouštět studenou vodu, stojí určitě za následné milování ve vířivce, na které jsem se zase těšil hrozně. I proto jsem tiše strpěl opatrné zasunutí nagelované hadice do mé ještě stále červené zadnice a i následné třikrát opakované naplnění docela studenou vodou, což asi prospělo odřeninám, ale bolelo to mnohem víc, než klystýr vlažnou vodou. A pak, s pocitem dokonalé čistoty úplně všude, jsem se ponořil do teplých bublinek a zopakoval s Górdanovým ptákem tu úžasnou tlakovou masáž konečníkem, která se mu včera tak líbila. Kdybych mohl, raději bych si nechal zadek pořádně protáhnout, ale to by skončilo jen velkou bolestí a veškeré příjemné pocity by byly v tahu.   

Když jsme pak oba po vyvrcholení jen odpočívali a nechali se masírovat tryskami teplou vodou, zavřel jsem oči a představoval si, jak si spolu budeme užívat dovolenou na karibské pláži. To bylo něco, o čem se mi ani v nejbujnějších snech nesnilo. Nakonec jsem otevřel oči a zadíval se na svého milence, který mne zvědavě a současně spokojeně sledoval, pyšný na to, jak mě zase nádherně udělal.

„Jak chceš vyřešit svůj život,“ zeptal jsem se konečně na to, co mne dost trápilo. Svou výpovědí při mučení jsem mu určitě pěkně zavařil a ten zrádce, kterého měla PIRA ve svých řadách, také přiložil ruku k dílu zkázy.

„To nech na mně, buď tak laskav. Tebe se to ani v nejmenším netýká. Chci být s tebou, a jak si to zařídím je jen má věc,“ usmál se a přitáhl si mne zády na svůj trup, takže mi jeho neúnavný ocas projel mezi stehny a přimáčkl mi koule. To mne vzrušilo. Sevřel jsem stehna k sobě a začal ten kolík honit, takže Górdan překvapeně vydechl, přirazil mi svůj klín k zadku a objal dlaní mého ptáka, který se taky zrovna neflákal. Zrychlil jsem pohyb, tiskl k sobě stehna a současně si tak dráždil Górdanovým ocasem varlata, což bylo něco fantastického a vzrušujícího. Byl jsem napjatý jako struna a přirážel celou pánví opřený jen vzadu o ruce a o paty. To, že voda z vířivky se rozlévá v příbojových vlnách po celé koupelně, nebylo vůbec důležité. Důležitá byla jen ta jedna příbojová vlna, která se chystala zaplavit celé mé tělo. Blížil jsem se k dalšímu úžasnému orgasmu a podle vzdechů jsem poznal, že Górdan je mi v patách. Překřížil jsem chodidla, abych ho sevřel ještě pevněji a pak už to bylo na vrchol jen kousíček a my tam dorazili společně.

Křičel jsem a zmítal se ve vodě a Górdan se marně snažil mi rukou ucpat ústa, aby si hradní personál nemyslel, že mne vraždí. Pokud doteď měl někdo pochyby o našich společných aktivitách, tak teď už si určitě všechno ujasnil. Náš křik a zvuky jako při zápasu o život, to jistě nešlo přeslechnout. Mně to ale bylo úplně jedno. Ať si každý myslí, co chce. Já patřím Górdanovi a on mně a to byla pro mne ta nejdůležitější věc v celém nekonečném vesmíru.

Večer jsme nastoupili do soukromého letadla jakési francouzské společnosti, se kterou měl Górdan nějaké kšefty. Jak mi v průběhu odpoledne prozradil, měl na ostrově Grand Cayman dům, kde rád trávil zimní měsíce. Mluvil o něm jako o malém bungalovu, takže jsem předpokládal tak tucet místností, bazén velký jako univerzitní tělocvična a pozemek na tři fotbalová hřiště. Górdanovy představy něčeho malého a skromného byly kapánek odlišné od mých, ale už jsem se začínal zlepšovat.

Seděl jsem zabořený do hlubokého koženého křesla v letadle, na stolku před sebou sklenku šampaňského a přemýšlel o tom, jak rychle se můj život změnil a kam mne osud ještě zanese. Byl jsem si ale jistý, že pokud bude Górdan někde poblíž, nebudu se s ním bát ani do jámy lvové. 

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:
odpovědětodpovědět Gravatar

Bude pokračování..?

Hltám každý díl, je to úžasné, ty představy jsou tak reálné, silné....skvělý to jest spisovatel!

skvělá práce.

Osmnáctiletý obdivovatel Vám drží pěsti při dalším psaní.

odpovědětodpovědět Gravatar

RE: Bude pokračování..?

Moc děkuju a těší mě, že se Kieranovy příběhy líbí. :-)

Pokračování bude, jen záleží na tom, kdy ho Altair začne vydávat.

odpovědětodpovědět Gravatar

RE: Bude pokračování..?

Nemohu se dočkat dalšího pokračování. ... :-)

odpovědětodpovědět Gravatar

RE: Bude pokračování..?

Prosím prosím, my bychom už rádi další pokračování.. :)

Taky obdivuju autora, jak dokáže napsat tak skvělou povídku na pokračování, do které se člověk úplně vžije. Opravdu, palec nahoru! :)

odpovědětodpovědět Gravatar

RE: Bude pokračování..?

Upřímně, chtělo by to menší pokračování po tom skoro roce. :-)

odpovědětodpovědět Gravatar

RE: Bude pokračování..?

Já už jsem Altaira několikrát prosil. Asi nemá čas. :-(

odpovědětodpovědět Gravatar

RE: Bude pokračování..?

To je tím pádem blbé. :-(

uzasne povidky. mas talent

uzasne povidky. Silny pribeh. mas opravdu talent.. prosím pokračuj. nevím jestli se vžít do role toho instruktora nebo kierana :-)

Moc díky, jsem rád, že se mé fantazie líbí. A taky doufám, že Altair začne brzo vydávat pokračování. :-)

odpovědětodpovědět Gravatar

Celá kniha ke stažení

Jestli chcete mít Kieranovy příběhy všechny pohromadě (i ty zatím nevydané), tak jsou na uložto: http://ulozto.cz/xwJKYbbq/kieran-pdf Heslo: irsky_bojovnik

odpovědětodpovědět Gravatar

RE: Celá kniha ke stažení

Jééé, děkujeme. :) Už se moc těším, až se pustím do čtení. Akorát se trochu bojím, že jak se jednou začtu, tak to přelouskám celé na jedenkrát, protože jsou ty příběhy neuvěřitelně čtivé. :) Takže ještě jednou díky a obrovská poklona za tak skvělý příběh. :)

odpovědětodpovědět Gravatar

RE: Celá kniha ke stažení

Bude ještě pokračování toho co máš už ke stažení nebo je to už konec? Přijde mi to celkem otevřené

odpovědětodpovědět Gravatar

RE: Celá kniha ke stažení

Až zase bude nálada na psaní, tak asi ano. :-)