magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Perný den všemocného pana Hin-ko

Hin-ko rozespale zabručel. Spal krátce a ne sám. A jeho společnost, jejíž blond vlasy ho lechtaly na rameni, nebyla ve svých službách brilantní. Což nebyl dobrý začátek dne. A ten neodbytně bzučící telefon mu na náladě taky nepřidal. Někdo bude dneska brečet.

Otráveně vzdychl a zvedl mobil.

„Slyším?“

„Už víme, která to byla,“ oznamoval mu na druhém konci jeho asistent Cato.

Hlas probral blonďatou Shi-Su. Tázavě pohlédla na Hin-ka. Ke všemu, co ho v poslední době trápilo, nehodlal přidávat nutnost vysvětlovat své pracovní záležitosti kurvě, kterou si na noc zaplatil. Maně jí chytil za jeden peroxidový pramen a vševysvětlujícím gestem ukázal, kde je její práce.

Shi-Su se s lehkým povzdechem přesunula k Hin-kovým bedrům a něžně vzala do úst ne zcela probuzený penis.

„Tak povídej,“ poručil Hin-ko svému asistentovi.

„Byla to Sinn. V tu dobu měla službu ona, ale je tu ještě nová.“

„Ale to není omluva,“ zabručel Hin-ko a zvýšil tlak ruky na Shi-Sinu hlavu. Ta rytmicky přejížděla svým jazykem a rty po jeho pulsujícím pyji.

„Ne, není. Ale ty novicky musíme více trestat, aby věděly, co si ve službě smí a nesmí dovolit.“

„To je samozřejmost,“ nerudnost čišela z Hin-kova hlasu. Shi-Su neodváděla svou práci tak, aby jí mohl pochválit.

„Za půlhodiny přiveď tu holku. Jakže se jmenuje?“

„Sinn.“

„Dobře, tu Sinn. Ke mně do kanceláře. Vyřídíme to rychle.“

„Ano, šéfe.“ Za Catovým hlasem cvakl konec spojení.

Hin-ko chvíli pozoroval blond kučery válející se mu v klíně. Brzy začal cítit vzrušení a tlak slastně ochromující jeho slabiny. Věděl , že brzy dojde k uspokojení. Počkal na mikrosekundu před výstřikem a v tu chvíli drsně zatáhl za vlasy obsluhující děvky. Oddálil jí hlavu na dostřik a kochal se, jak bílý proud semene jí zmáčel obličej.

Posměšně se uchechtl. Zaražená Shi-Su si bez hlesu stírala sperma z tváří.

„No holka, moc sem s tebou spokojen nebyl,“ vytkl jí Hin-ko.

„Co jsem udělala špatně, pane?“

Povzdechl si. Těžko to vysvětlit!

„Nic! Udělalas vše, co jsem ti řekl. Ale jak chceš dělat tuto práci, když nevíš, že udělat vše nestačí? To chce i zaujetí, invenci. To bych se taky mohl nechat uspokojit androidem. Naprogramovat ho a…“

„Promiňte pane, polepším se,“ fňukalo to mladé děvče.

„To doufám! Budu si muset promluvit s Rhassou“

„Né! S Rhassou ne! Snažně vás prosím! Já už budu dokonalá, jen s ní nemluvte.“

Hin-ko pobaveně sledoval zděšení na dívčí tváři, které bylo upřímné víc, než cokoliv, co za noc prováděla. Moc dobře znal důvod. Věděl, že jeho zaměstnankyně Rhassa, koordinátorka Ústavu pro relaxaci, měla v oblibě své svěřenkyně. A její obliba byla poněkud sadistická.

Vytušil pikantní rozptýlení a tak mile a otcovsky vzal Shi-Sinu hlavu do dlaní.

„Pročpak se bojíš, maličká?“

„Když ona nám ubližuje,“ popotáhlo děvče.

„Ale tak už nebul. Na, utři si nos,“ podal jí kapesník. „A pověz mi, copak ti hrozného provedla?“

Shi-Su se vysmrkala, popotáhla a začala se svěřovat: „Víte, když jsem nastoupila, nedovedla jsem si přesně představit, co má práce bude obnášet. Věděla jsem, že budu sloužit k uspokojení mužů, ale neměla jsem v tom moc zkušeností.

Rhassa si mne nechala přivést, pět minut si mne prohlížela a pak řekla: 'Svlékni se!'

Lekla jsem se a začala si přetahovat triko přes hlavu a soukat se z džínsů.

'Tvé svlékání je vzrušující jako dokument o biochemii,' zavrčela a přistoupila ke mně. Lekla jsem se, ale byla rychlejší. Popadla mne za cop.

'Jau, to bolí! '

'Ale to má! A bolet tě to bude dycky, když budeš liknavá. '

Nečekala na mou odpověď, chytla ramínko mého živůtku a roztrhla ho.“

„Roztrhla ti oblečení? Bála ses jí?“, tvářil se Hin-ko účastně, ale za touto maskou schovával vzrušené potěšení.

„Ano! Vyděsilo mne to! Ale to nebylo vše! Chytla mne za prsa a zaryla do nich nehty.“

„Bolelo to?“

„Ježíš! A jak! Ale ještě víc, když mi zmáčkla prsty bradavku a tiskla ji jako ve svěráku!“

„Popiš, jak tě to bolelo!“

Shi-Su zaraženě zajíkla: „Proč?“

Ale hned jí došlo, že by měla být poněkud pokornější. Napravila to: „Pardon. No, to se nedá popsat. Ty pocity. Jako kdyby tlak na to citlivé místo drtil kůžičku a od ní do celého těla projížděly jehly, které mne ochromovaly.“

„Zajímavý. Ale pokračuj, zajímá mne, jak se chová má podřízená.“

„Rhassa je krutá,“ hlesla smutně Shi-Su.

„Řvala sem bolestí, prosila, brečela a ona mě pak se smíchem odstrčila: 'Nauč se ovládat, kočičko! Klienti po tobě budou chtít spoustu věcí a tobě se to bude muset líbit. A teď….,'  lehla si na stůl, vyhrnula si sukni a roztáhla nohy, 'teď mne koukej uspokojit.'

'Cože?,' vyděsila jsem se.

'No co čučíš? Klient platí a mnohdy přijde i se svou milenkou. Tak dělej! '

Nejistě jsem se sehnula k jejím bokům. Nevěděla jsem jak na to, takže sem tápavě hledala prsty to…. no… vagínu. Tlouklo mi srdce, když jsem se k ní skláněla. To mi bylo fakt cizí. Hrubě mne chytla za vlasy a přitlačila mi hlavu mezi nohy a stehny jí pevně stiskla…“ hlas jí odumřel.

Hin-ko se pobaveně usmíval. Představil si, jak to nezkušené děvče bázlivě vystrkuje svůj jazýček a dotýká se jím naběhlých pysků své šéfové. Nejistě je olizuje a otvírá a hledá jím cestu. Rhassa si zcela jistě vášeň odřídila sama. Zvýšila stisk a přitiskla svou vlhkou kundičku na obličej své svěřenkyně. Začala se pohybovat, takže drsné chloupky škrabaly Shi-Su na tváři. Brzy jí zaplavila slast. Možná i vykřikla.

„Uspokojilas jí?, “ optal se pobaveně.

„No asi ano. Vykřikla rozkoší. Ale stejně. Vynadala mi: 'To nebylo dobrý. Musíš se víc snažit.'

Omlouvala sem se, ale ona, že si to musím uvědomit vnitřně.

'Vnímalas někdy pořádně svou kundu? '

Ta vulgarita a hrubost mne zděsila. 'Já nevím. Asi ano. '

'Lehni si a roztáhni nohy. '

Myslela sem si, že bude po mně chtít, abych masturbovala. Ale ona vzala do ruky kožené důtky a praštila mě jimi přes pohlaví.“

Hin-ko se usmál. Představil si ty kožený řemínky, jak se bolestivě zakusují do citlivého místečka. Jak se dívka prohýbá bolestí, ale Rhassina pevná ruka jí drží v kýžené poloze. Jak rostoucí intenzita švihu barví stydké pysky do ruda a holka se svíjí zakoušeným utrpením.

„Rhassa je vážně krutá. Já se jí bojím, pane. Prosím, nic jí neříkejte,“ žebroní Shi-Sa.

Hin-ko se usměje a děvče pohladí otcovsky po vlasech: „No tak už nebul. To žádný chlap nemá rád. A teď padej do koupelny, umyj si obličej a vypadni. Já už mám zpoždění.“

Jakmile za Shi-Sou zapadly dveře, slastně se protáhl.

Teď ještě vyřešit tu Sinn.

#

Cato má zpoždění, nevrle si uvědomil při pohledu na nástěnné hodiny. Hin-kova kancelář nabízela prosklenou stěnou výhled na mořský záliv. Ten pohled dával zapomenout, že sídlí v bujícím městě, kde čtyřicetipatrové mrakodrapy, smog a šestiproudé silnice jsou scenérií současnosti.

Aby zabil čas, zvedl telefon a vytočil známé číslo: „Ahoj Hin-ko, chceš dneska zase nějaké děvče?“ zašveholil Rhassin hlas.

„Snad ani ne, Rhasso.“

„Copak? Shi-Sa nebyla dobrá?“

“Nebyla. Špatná teda taky ne, nicméně….“

Povzdech z druhého konce linky ho umlčel. „Ach jo. Ty mladice. No jo, já už jí domluvím.“

Hin-ko nestačil ani poděkovat, což v jeho pozici ani nebylo třeba.

Vrzly dveře a dovnitř vešla dvoumetrová hora svalů, za níž se šourala malinká zrzka obdařená výstavním zadečkem.

„Cato, Cato. Jdeš pozdě.“ Úsměvný podtón šéfova hlasu však Cata uklidnil, že jeho průšvih není tak velký.

„Tak ty seš Sinn, hm?,“ se zájmem si prohlížel stydlivou dívenku. Úžasně stavěná prdelka ho těšila a vědomí, že jí potrestá, ho těšilo dvojnásob.

„Ano pane Hin-Ko. Moc se omlouvám, byla to chyba, já vím, ale…,“ začala se hned omlouvat.

„Pověz mi Sinn, co si zamýšlela?“

Dívka se zarděla: “ Já si chtěla jenom popovídat na chatu. Neměla jsem v tu chvíli nic na práci.“

„Ale není dovoleno z počítačů Společnosti lézt do nezabezpečeného kyberprostoru! Víš to?“

„Ano pane,“ špitla.

„Máš-li práci hotovou, můžeš se bavit. Ale nesmíš ohrozit naši bezpečnost. A to jsi téměř udělala.“

„Ještě že jsme to podchytili včas,“ zavrčel Cato. Hin-ko se bavil. Sinn bledla a on už posté ocenil Catovu schopnost pouštět děs.

„Takže se nedivíš, že tě potrestám,ano?“

Vždycky mluvil milým tónem. Sinn kývla, ale když jí Cato hrubě chytl za paži a ohnul si přes koleno, začala sebou cukat. Minisukně uniformy se jí vyhrnula a odhalila kalhotky s volánky. Cato jí stiskl stehny a pořádně se napřáhl.

„Přelomí ji,“ napadlo Hin-ka. Dlaň velká a těžká jako kuchyňské prkénko s mohutným plesknutím dopadla na odhalenou zadnici.

Sinn zaječela.

Hin-ko se zvedl a naklonil se nad trestající dvojici. Obě dívčí půlky začaly už po dvou ranách červenat a žhnout jako kamínka.

„Počkej Cato,“ zarazil svého asistenta.

Ten překvapeně zvedl hlavu – uštědřil dívce sotva pět ran!

„Ohni mi jí tady přes stůl.“

Vyděšená Sinn se pokorně položila na desku.

„A sundej jí kalhotky“

„Né,“ slabě zaprotestovala.

Cato s radostí stahoval krajkové prádélko z cukající se dívky.

Hin-ko otevřel skříň a z háčku sejmul útlou rákosku. Zálibně pohladil ratanový proutek. Párkrát s ním zkušebně švihnul do vzduchu.

„Zkus to s touto hračkou,“ podal jí Catovi.

„Nemám nástroje v oblibě. Upřednostňuju vlastní ruce.“

„Ale tohle je nadčasová klasika.“

Debata o způsobu tortury, svistot rákosky poletující vzduchem a hraný nezájem o holčinu položenou na desku stolu, to vše Sinn děsilo, až se jí bledá kůže orosila strachem.

Hin-ko ratanový poklad nacpal Catovi do dlaně. Ten se stále podmračený napřáhl a prásknul odhalené půlky vší silou. Dívka přestala na sekundu dýchat a poté zapištěla. Místo dopadu rákosky okamžitě naběhlo a zrudlo.

Cato opět pozvedl ruku k smrtící ráně. Hin-ko se vzrušeným zájem sledoval, kterak dopadající ratanový proutek zanechává své bolestivé polibky, jak se pokožka na sedacích tvářích děvčete nalévá a rudne a v nemálo místech i trhá. Pozoroval rubínovou kapku krve kutálející se po zlinkovaných stehýnkách dolů. Potěšeně naslouchal zoufalému pláči trestané dívky.

„Dvacet pět,“ oznámil chladným hlasem Cato. Hin-ko se usmál. Tradiční číslovka ukončující výprask. Jak ho tahle staromódní klasika bavila.

„Ještě jí podrž,“ zarazil svého asistenta, který už už chtěl Sinn zvednout na nohy.

Hin-ko popošel za dívčí zmalovanou sedýnku. Lehce přejel po horké kůži. Sinn sykla. Dvakrát jí popleskl. Cítil, jak jeho penis se opět probouzí k životu. Nabývá mocných rozměrů a hrozí protrhnout kalhoty. Přejel jí hrubým prstem po labiích a začal se jím dobývat do uzavřené pochvy. Sinn hned došlo, co po ní chce. Panicky začala ucukávat a stahovat stehna k sobě.

„No tak! Koukej být poslušná! Děvko!“

Cato na Hin-kovo zavrčení okamžitě zareagoval a pomohl svému šéfovi. Bránící se dívce roztáhl nohy a držel jí v šachu tak, že stehna nemohla stisknout k sobě. Hin-ko osvobodil svůj pulsující klacek z poklopce a přiložil hlavičku ke kundímu vchodu. Vpochvil se mocným přírazem i přes dívčí protesty. Sinn zařvala a začala zoufale brečet.

Její vzlykot byl rajskou hudbou pro Hin-ka a inspiroval ho k rychlejším přírazům navzdory suchosti její przněné píčy. Po pár minutách, které zkoušené dívce přišly přišly jako milion mučených hodin, cítil, jak se dostavuje uspokojení. Se slastnou úlevou jí vykropil kundičku a znuděně prohlásil: „Obleč se a vypadni. A jestli ještě někdy porušíš pracovní kázeň, tak takhle mírní na tebe nebudem.“

Fňukavou a pomalu se oblékající Sinn Cato hrubě vyprovodil ze dveří.

„Tak jaké další problémy budu muset ještě dnes řešit?,“ otočil se naň Hin-ko.

„V centru pro redukci porodnosti se včera někdo pokusil dostat do místnosti XZ3, ale byl zajištěn.“

„Dobrá. Tak ho na týden strčte do Bubliny. Pak se s ním půjdu pobavit. Ještě něco?“

„Jinak je vše v pořádku, pane.“

„Dobrá můžeš jít,“ blahosklonně svého oblíbeného asistenta oplývajícího nelidskou krutostí propustil.

#

Několik hodin se věnoval nezbytnému papírování, které by žádnému z těch rozkošných kůzlátek, které mu dělaly sekretářku, nesvěřil. K večeru se protáhl a rozhodl se cestu  domů si zpříjemnit přátelskou návštěvou Rhassy v Ústavu.

Rhassa v tom dusném podvečeru zamyšleně seděla a uvažovala, kterak potrestat Shi-Su, aby si to pamatovala. Líbilo se jí, jak to mladé děvče na vše reagovalo strachem a chtěla vidět to ponížení. Jen musela vymyslet něco originálního. Něco, co by její šéf Hin-ko vskutku ocenil.

Bzukot interkomu jí přinesl vskutku rafinovaný nápad. Stiskla knoflík a optala se recepční: „Co se děje, Signo?“

„Další klient.“

„Tak mu ukaž katalogy holek a pošli ho k nim. V čem je problém?“

„Má prý netradiční touhy.“

„Tak mi ho pošli,“ povzdechla si. Každý klient si myslí, jak jsou právě ty jeho tužby nejzvláštnější. Rhassa však za svou mnohaletou praxi zažila různé sadisty, masochisty…. Chlapy, které vzrušovalo půlhodinu pozorovat dívku v dětských kalhotkách, jak běhá po čtyřech. Vyznavače pissingu. Maniaky, kteří nutili holku nacpat si své kalhotky do kundičky, ze které jí je zubama vytahovali. Co bude chtít tento?

Uhrovitý, rachitický mladíček stydlivě vstoupil do Rhassina kabinetu. Sadista, napadlo jí. Málokdy se mýlila.

Evidentně synáček z nějaké moc bohaté rodiny, která ho sem uklidila do lázní.

„Takže copak byste si přál?“ její hlas dokázal být ledový jako severák, ale i cukrkandlově milý, jako teď.

„Víte, já… já bych chtěl nějaké nevinné děvče.“

„Není snad nic, co vám nemůžem nabídnout,“ snažila se ho profesionálně naladit.

„Ale já mám rád, když brečí. Když jí tahám za kozy a práskám do kundy. Rvu jí ty cecky, až kňučí, koušu bradavky a řežu po prdeli.“

Rhassa se zájmem pozorovala tu proměnu trudovitého hocha, kterému teď žhnuly oči krutostí. Div mu slina nestékala z úzkých rtů. Prasák! Další! Ušklíbla se v duchu.

„Mé dívky jsou mé cenné zboží a zabít je nehodlám.“

„Ne, promiňte. To ani náhodou. Ale jestli bych tyto služby zde mohl nalézt….“

„Jak říkám, můžem vám zajistit vše. Ale to vše něco stojí.“

Jeho „pochopitelně“ bylo podpisem pod nemalý obnos kreditů, které se záhy přesunuly na její účet.

„Myslím, že jsem dobře prodala Shi-Su,“ uchechtla se nad svým nápadem.

Shi-Su si posmutněle kartáčovala vlasy. Za ten den již podesáté. Od rána seděla ve svém budoáru, nikým nekoupena, Rhassou nezavolána. Děsila se, co její noc s všemocným Hin-kem, která se jí moc nepovedla, jí přinese.

Lehké zaťukání na dveře. K otvírajícím se veřejím pozvedla oči a snažila se z pohledu vstupující Shvey vyčíst, o co jde.

„Máš se obléct a jít na osmičku. Máš tam klienta,“ oznámila jí kolegyně.

Hurá, konečně, zaplesalo Shi-Sino srdce. Ale ne na dlouho. Moment! Klienta jí vždy oznámí operátor přes displej. Tak proč jí to osobně vyřizuje Shvea?

„Na, toto si obleč,“ podává jí kytkaté růžové šaty a drobné pantoflíčky.

Smutný tón kolegyně Shi-Su děsí: „Co je v osmičce?“

„Tam choděj ti hnusáci. Sadisti,“ prskla Shvea a maně si pohladila jizvu táhnoucí se jí od levého prsu.

„Ale zabít nás nesměj. To se neboj. Jen to není nejpříjemnější. Nechápu však, proč Rhassa prodala tebe, když seš tu teprv měsíc. Drž se, chuděro!,“ pohladila Shvea již do šatů oděnou Shi-Su, která se se srdcem v krku vydala na cestu dlouhou sice jen pár metrů, ale o to děsivější.

„Třeba to nebude tak zlé,“ utěšovala se, když výtahem sjížděla do třetího patra. Věděla však, že to je Rhassin záměr a ten nebude příjemný.

Malý, stydlivě působící hoch, který ji v osmičce již čekal, ji poněkud uklidnil. „Tenhle mi nemůže ublížit,“ oddechla si.

„Přejete si, pane?“ lehce se uklonila.

„Přesně tak! Pane! Tak mi budeš říkat, ty čubko, rozumíš?“ Z očí mu táhl krutý chlad a to, jak jí neurvale drapl za vlasy, z ní veškeré naděje vymýtilo. Bezcitně na ní syčel ponižující urážky a hrubě jí ošahával přes šaty. Shi-Su se zatmělo před očima.

„Copak dělá má drahá nejstarší zaměstnankyně,“ zahlaholil přátelsky Hin-ko, když otvíral dveře Rhassina kabinetu. Nečekaný návštěvník jí vyděsil, ale při pohledu na Hin-ka se jen zasmála.

„Právě se koukám, jak sladce trpí naše malá Shi-Su.“

„Shi-Su. To je ta…“

„Ta, kterou sem ti včera poslala. Ještě jednou se za ní omlouvám. Ale tohle jí snad naučí,“ kývla hlavou k obrazovce.

„Už to neřeš. A ukaž mi to.“

Rhassa  posunula k Hin-kovi židli a natočila k němu monitor.

Nepěkný mladý muž, vyzáblý až to děsilo, ze sebe sálal zvířecí bestialitu. Jeho kostnatá dlaň dopadla na již notně zrudlou tvář týrané dívky.

„Líbí se ti to, ty kurvo? Líbí?,“ opakoval a ďábelsky se jí chechtal do očí. Za vlasy jí držel hlavu zvrácenou tak bolestivě, až jí z očí tekly slzy. Shi-Su fňukala a sadista jí drsně zmáčkl levé prso. Přes jemnou látku šatů to muselo dost bolet, neboť Shi-Su se podlomila kolena. Zlý smích doprovázel trhanou látku, kterou začal rvát od dekoltu. Odhalil tak malá, zarudlá ňadra, na kterých se začínaly dělat modřiny.

Dlaní jí sjel k bříšku a sevřel jí v pěst. Kloubama jí brutálně praštil do rozkroku. Rozbrečela se.

„Ale líbí. Líbí se ti to. Řekni! Řekni, že se ti to líbí.“

„Ano! Ano! Líbí,“ začala panicky řvát. Jen ať už jí nechá!

„Ty štětko nadržená!,“ zařval naprosto nepříčetně a skopnul jí na zem.

„Kdo to je?“ otočil se se zájmem Hin-ko na Rhassu.

„Ten? Nějaký Pepa Vomáčka. Samozřejmě jméno nevím. Přijel bůhvíodkud. Dělá tu bůhvíco. Ale jeho konto je přímo hříšně astronomické. Evidentně synáček nějakého papaláše.“

„Aha… klient. A tys mu Shi-Su….“

„Ano, prodala,“ zachechtala se Rhassa a ukázala na obrazovku.

Mladík právě poutal brečící Shi-Su za ruce vzhůru k oku ve stropě. Labužnicky mlaskl  a obešel to svíjející se tělo. Popadl gumové pásy ležící na stole a zkušebně jí jimi praštil po zadečku. Snažila se uhnout, ale popadl jí za pas a otočil si jí čelem k sobě. Pásy jí upevnil kolem ňader tak, až jí zfialověly. Bolestí zaúpěla. Zasmál se a dlaní jí pleskl přes naběhlé bradavky. Její vykřiknutí ho pobavilo a pěstí jí opět praštil do rozkroku. Snažila se stisknout stehna k sobě, ale rozevřel jí je. Chytl jeden velký pysk, zmáčkl ho, až vyjekla a natáhl. Z kapsy vyndal kovovou svorku a přicvakl jí na něj. A další. A další.

Druhou labii, ani ty malé laple, o svorky též neochudil. Dívka se svíjela bolestí a štkala. Tomu zvířeti to však vůbec nevadilo. Ba naopak!

Fackoval jí. Kabelem mlátil přes zadek. Plival do obličeje. A Shi-Su se z očí valily obrovitánské slzy.

„Je hustej,“ uznale mlaskl Hin-ko. „Ale aby jí nezničil.“

„Neboj. Za chvíli mu tam pustím klakson a stroboskop. Konec! A neúplatně!“

Kvůli té obchodnické dokonalosti a tvrdosti v kšeftech měl Hin-ko Rhassu opravdu rád.

„A jí to poučí,“ pokračovala. „Bude si pak víc vážit klientů, jako jsi ty. A víc se snažit. Protože bude vědět, že jí můžu klidě prodat takovýmhle prasatům.“

Hin-ko potěšeně zkvitoval Rhassinu rafinovanost. Jen škoda, že Rhassa je tak ošklivá. Nebýt toho, již dávno by si z ní udělal svou milenku. Ale věděl, že jí dostatečně uspokojují její svěřenkyně. A zcela jistě i jejich práce, kterou ona pozorovala na monitoru.

Přátelsky jí poplácal a odešel se připravit na další povinnosti všemocného šéfa města.

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku: