magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Jak mi skončil ráj na zemi (1/5)

V ložnici tiše šuměla klimatizace, ale já ji v tu chvíli vůbec neslyšel. Nevnímal jsem ani chlad, který ovíval mé rozpálené tělo, pokryté kapkami potu. Francouzská okna, zakrytá záclonami i závěsy, nám poskytovala soukromí a šlahouny buganvilie pleskaly v lehké bríze od moře do oken ve stejném rytmu, jako do mne přirážel Górdan tím svým skvostným tvrdým ocasem. Vůbec mě nešetřil a bušil do mého zadku ve zrychlujícím se tempu své cesty na vrchol. A já, zápěstí připoutaná ke stehnům provazem, hlavu zabořenou do polštáře jen tiše naříkal a přál si, ať ještě není konec, ať to tvrdé a bezohledné šukání mé bolavé díry ještě nějakou chvíli trvá. Věděl jsem ale, že po skoro dvou hodinách, které začaly něžným mazlením a láskyplnou hrou jazykem a skončily provazy, důtkami a tím nejtvrdším sexem, jaký jsem si dokázal představit, už nemám na žádný přídavek nárok. Górdan pevně svíral můj ocas a chtěl, abych byl hotov těsně před ním, protože stahy mého svěrače v okamžiku extáze ho vždycky spolehlivě udělaly. Měl to tak rád a já vlastně taky, protože sotva jsem po vyvrcholení začal znovu vnímat, cítil jsem v sobě jeho pulzující ohon, jak do mne stříká svou dávku semene. A často ze mě svůj ocas vytáhl a postříkal mi celé tělo anebo obličej, což jsem měl úplně nejradši. V extázi jsem mu potom olizoval sperma z jeho prstů, které mi bezohledně vrážel do pusy, nebo jsem ho polykal spolu s jeho slinami, pokud ho z mého těla slízal a plivnul do mých otevřených úst.

Górdan mi asi četl myšlenky, protože zpomalil tempo, chytl mne kolem pasu a stáhl na sebe, čímž naše milování o kousíček prodloužil. Ležel jsem na jeho hrudníku, nabodnutý až nadoraz na jeho tvrdý kolík a on mne jednou rukou pevně svíral kolem těla, aby mi dal najevo, kdo je tady pánem a druhou mi nepřestával honit péro. A taky nepřestával přirážet, i když já se s nohama doširoka roztaženýma a pokrčenýma taky činil. Nadhazoval si mne přírazy svou pánví a pak mi jeho ruka ucpala ústa a prsty bezohledně a pevně stiskly nos. Zoufale jsem bojoval o vzduch a ten akt naprosté dominance mne málem připravil o vědomí. Se zvířecím výkřikem jsem letěl přes vrchol do té náruče nádherného orgasmu a cítil své sperma, pokrývající mé břicho v mnoha silných výstřicích. Ani jsem moc nevnímal Górdanův vrchol, protože to, co se mnou ten ďábel provedl, bylo silnější. Zhluboka a vděčně jsem se nadechl, když mi to ruka mého pána umožnila a pak si užil a vychutnal z jeho prstů vše, co jsem před krátkým okamžikem vystříkal.

Schoulil jsem se vyčerpaně na bok, Górdana stále hluboko v sobě a vydýchával to, co se mnou provedl. A i on namáhavě dýchal a objímal mne a jeho něžné ruce mi bloudily po těle.

„To bylo nádherný! Děkuju,“ zašeptal jsem konečně, když jsem se zmohl na slovo.

„Bylo mi potěšením,“ usmál se, políbil mne za ucho a pak mi jazykem poškádlil ušní lalůček. Za tu dobu, co jsme spolu sdíleli jednu postel, už znal mé tělo lépe, než své vlastní a věděl, kde mám ty nejcitlivější erotogenní zóny. Dokázal mne ale dostat do stavu, kdy každý jeho dotyk byl jak elektrický výboj a pokud se mne v takových chvílích dotkl třeba koncem biče, byl ten sexuální náboj ještě tisíckrát silnější.

Zavřel jsem oči a přemýšlel, kolik hodin asi tak může být. Doufal jsem, že ne víc, než sedm ráno, takže máme ještě spoustu času. Nechtěl jsem, aby mne Górdan rozvázal a ukončil tak tu krásnou fantazii. Bylo to sice nepohodlné, mít zápěstí fixovaná provazem, který se mi zařezával do třísel, jenže bezmoc, která z toho spoutání pramenila, stála za veškeré to nepohodlí. Můj pán si se mnou mohl dělat, co chtěl a to taky právě činil, protože mi dlaněmi rozvíral půlky a kochal se pohledem na svůj ohon, vražený do mého zadku. A pak mi zezadu sjel na hráz a stáhl má varlata dozadu, aby si s nimi mohl nerušeně hrát. Byl už ale něžný, protože příděl bolesti mé koule dostaly pořádný. Za to, že jsem neudělal zkoušku z americké literatury druhé poloviny devatenáctého století napoprvé, ale až ve druhém termínu, mi včera, hned po mém příjezdu, nekompromisně vysázel dvacet ran důtkami přes podvázaná varlata. Mé studijní prohřešky trestal okamžitě a pěkně tvrdě a já je právě kvůli trestům dělal. Tu zkoušku bych zvládl hned a levou zadní, ale proč se dobrovolně připravovat o bolest a ponížení?

Ucítil jsem špičku jeho jazyka na své lopatce. Opatrně a zlehka po ní přejel šikmo nahoru a pak tu linii pokryl něžnými polibky. Věděl jsem proč. Zůstala mi tam jedna z mnoha památek na můj poslední pobyt v pekle zvaném kasárna Castlereagh, víc než dvacet centimetrů dlouhá jizva od dřevěné latě. Jediná, která byla vidět na první pohled a kterou mi museli doktoři šít. Před rokem jsem si dokonce chtěl nechat tu jizvu zakrýt tetováním, ale Górdan mi řekl, že to mě nesmí ani napadnout, že své dokonalé tělo si hyzdit nebudu. Řekl to tak, že mi bylo jasné, že žádné diskuze se nepřipouštějí, pokud nechci argumenty sdělit rovnou bičem. A tak už jsem tu jizvu neřešil a navíc mi Górdan dával neustále najevo, jak to místo mého těla miluje. Připomínalo mu tu hrůzu. Ten necelý týden, kdy jsem málem přišel o život a často mi říkal, že nedopustí, aby se to opakovalo.

„Dnes jsou to přesně dva roky, co tě našel ten opilý dělník v uličce u přístavu,“ zašeptal Górdan a pevně mne objal. „Kdyby si tenkrát vybral jiné místo, kde se vymočit, už bys tady nebyl,“ konstatoval neoddiskutovatelný fakt, že život mi zachránila potřeba opilce, který v sobě měl asi deset piv a půl láhve whisky. Dostal za to, že měl tehdy odvahu zavolat policii, štědrou odměnu, kterou jistě dávno prolil hrdlem. „Nedokážeš si představit ten šok,“ pokračoval Górdan, „když jsi zmizel a zejména když mi policie přišla zdvořile sdělit, v jakém stavu tě našli.“ Sevřel mne ještě pevněji a já jen zavřel oči a bojoval s emocemi. Bylo to hodně tvrdé, ale byl jsem mu vděčný, že o tom mluví. Ještě před nedávnem to nedokázal a já taky ne. Kromě té jedné viditelné jizvy jsem jich měl ještě spoustu, ale buď na mé karibským sluncem opálené pokožce nebyly vůbec patrné, anebo byly uvnitř, dobře skryté před pohledy zvenčí. Má duše byla celá zjizvená, ale Górdan dělal, co mohl, aby se ty kruté vzpomínky vracely co nejméně.

Trvalo mi pěkně dlouho, než jsem se s následky bestiality britských vojáků vyrovnal a nějakou chvíli jsem dokonce chodil i k psychologovi. To všechno ale až tady na Bahamách, kde Górdan koupil tenhle nádherný dům, ve kterém jsme se právě vášnivě oddávali pořádně tvrdému sexu, který tady byl ze zákona trestán. To nám ale bylo jedno, protože jsme byli oba na podobný přístup k homosexualitě z rodného Irska zvyklí. I proto jsme žili za vysokou zdí na nepřístupném cípu ostrova, který celý patřil k domu a personál, který do domu docházel přes den, nikdy nepoznal, jaký vztah mezi námi opravdu je. Těch pár domorodců, kteří se nám starali o pohodlí, si mysleli, že jsem Górdanův syn a to byla role, na kterou jsem už byl zvyklý a měl jsem ji rád. Pravdu znal jen Górdanův osobní komorník Louis, jenže ten ji znal už z Irska a možná ji tušili muži z ochranky, kteří jediní kromě komorníka bydleli na pozemku a doprovázeli Górdana na všech jeho cestách po světě. Ti byli ale, podobně jako já, vycvičení Prozatímní Irskou republikánskou armádou a dokázali mlčet až za hrob.

Ten nádherný a pro běžného smrtelníka nepřístupný dům, obklopený tropickou zahradou, a soukromou pláží s přístavištěm, byl už dva roky mým domovem, střídavě s kampusem Floridské university, kde jsem studoval literaturu na College of Liberal Arts and Sciences. Žil jsem ty dva roky jako v nádherném snu, mezi karibským rájem a Floridou, kde nikdo neměl ani tušení, kým ve skutečnosti jsem. Sice jsem studoval pod svým pravým jménem, ale Britové mi dávali kupodivu pokoj a po nějakém čase jsem se mohl dokonce s Górdanem podívat i do rodného Ulsteru, což jsem udělal v roce 1982, asi měsíc poté, kdy byla v Severním Irsku konečně legalizována homosexualita. Podezíral jsem Górdana, že v tom kroku správným směrem měl své dlouhé a pořádně vlivné prsty.

Bouřlivý sever irského ostrova se pomaličku uklidňoval a šíleně krutý hon na čarodějnice, který pořádali britští okupanti na domnělé severoirské teroristy, jehož jsem byl i já sám obětí, se zdál být alespoň na čas zažehnán. Vytlačila ho diplomatická i politická jednání, kterých se Górdan pravidelně účastnil a vracel se od kulatého stolu čím dál víc rozčarovaný. V ulicích Belfastu sice zavládl klid před bouří, mezi politiky to ovšem vypadalo na pořádný masakr. Sinn Féin stoupala na popularitě a pro republikánské katolíky představovala jedinou alternativu a s ní stoupala i jasná hvězda PIRA a její podpora. Navíc Britové odmítali požadavky severoirských katolíků a ti jim opláceli stejnou mincí. Takže ač jsem se já mohl klidně vrátit na hrad u Ballycastlu a strávit tam s Górdanem úžasné Vánoce, klid pro celé Severní Irsko se stále zdál v nedohlednu.

„Nikdy jsme o tom za ty dva roky nemluvili, ale věř tomu, že peklo jsme si prožili oba, každý to své vlastní,“ pokračoval Górdan opatrně a já přemýšlel, kam tím směřuje. To, že začal mluvit o období, které bylo až na malé výjimky tabu, mělo nějaký důvod. Jeho rty stále hladily jizvu, zdobící má záda, jakoby se za ni omlouval.

„Promiň,“ omluvil se nakonec, ale ne za tu jizvu. Došlo mu, že jsem ještě pořád spoutaný a začal povolovat provazy na mém těle. Před pár minutami jsem si přál, aby mne ještě nerozvazoval, ale kouzlo toho okamžiku bylo nenávratně pryč. V koutku duše sice zůstalo prchavé přání dalšího kola vášnivého sexu, ale to se schoulilo až na samé dno, aby tam počkalo na příhodnější okamžik. Věděl jsem, že přijde a ne jednou. Górdan byl ten nejnenasytnější milenec, kterého jsem si mohl přát a ve svých čtyřiceti třech letech měl neuvěřitelnou výdrž. Kdyby bylo po jeho, zničil by mne už před obědem. Dvouměsíční abstinence, kdy jsem já byl ve škole a on ve Spojeném království v tom sice hrála nějakou roli, ale spíš zanedbatelnou. Górdan prostě mohl stále a přiznám se, že já s ním zdatně a rád držel krok.

Otočil jsem se v jeho náruči čelem k němu, abych mu viděl do očí. „Co se děje?“ zeptal jsem se ho po chvíli, protože jsem viděl, že ho něco trápí.

„Naši lidé bezpečně identifikovali dva z těch tří hajzlů, kteří tě v Castlereagh mučili,“ prozradil mi konečně.

Překvapením jsem se na posteli posadil, čímž jsem se mu vykroutil z náruče. Zadíval jsem se na něj. „Co chceš dělat?“

„Ještě nevím,“ otočil se na záda a stáhl si mne k sobě. Jeho temné oči si mne přitom vážně měřily. „Před třemi lety bych je nechal unést a pak si s nimi osobně vyřídil účty, ale teď je v Ulsteru ticho před bouří a já nechci rozpoutat další vlnu násilí tím, že se budu mstít dvěma britským sadistickým vojákům.“

Vstal jsem z postele, přešel k oknu, zataženému dvěma vrstvami vzdušné, ale neprůhledné látky a vykoukl do zahrady. Na rozlehlý pozemek domu se sice neměl šanci nikdo dostat, i tak jsme si s Górdanem své soukromí až paranoidně střežili. Jeho i mé pokoje a rozlehlá koupelna, která naše království propojovala, patřila mezi místa, kam neměl bez svolení nikdo z personálu přístup. Nesměla sem ani ochranka a dokonce ani komorník, dokud ho Górdan nezavolal. I proto jsem se v klidu procházel ložnicí nahý. Jindy bych možná sledoval, jak má nahota na toho úžasného chlapa, kterého jsem už téměř tři roky miloval, působí, teď jsem byl ale zaujat vážnějším problémem.

„Pomsta ti nic nepřinese,“ řekl jsem mu konečně tu převratnou myšlenku, kterou jsem při pochodovém cvičení ložnicí vymyslel. Možná jsem měl z náhlé změny polohy odkrvený mozek, když jsem vyřkl takovou stupiditu. Sám bych ty dva zmrdy, kteří mne málem zabili, osobně a rád protáhl pěkně bolestivým peklem. Proto jsem netušil, co to do mne vjelo, když jsem začal moralizovat.

„Opravdu?“ uchechtl se Górdan a pobaveně mne pozoroval. Ruce pod hlavou a neúnavný ocas napůl vztyčený v očekávání věcí příštích.

„Ne!“ odsekl jsem mu. „Víš stejně dobře jako já, že bych jim s radostí vrátil všechno, co prováděli oni mně. K čemu by to ale bylo? Sám jsi řekl, že by to jen rozpoutalo další nesmyslný hon na čarodějnice.“

Vstal z postele a dvěma kroky byl u mě. Pak mě pěkně silně plácnul přes zadek, až jsem vyjeknul překvapením. „A ty moc dobře víš, že nesnáším, když mi lžeš!“ upozornil mě a plesknul mě ještě jednou tak, aby měl jistotu, že otisk jeho dlaní mi zůstane na zadnici ještě hodně dlouho. „A teď mazej do sprchy, před polednem se pojedeme potápět.“

„Sami dva?“ zeptal jsem se s nadějí v hlase. Górdan už měl léta kapitánské oprávnění, protože do Karibiku jezdíval každou zimu. Měl bungalov na ostrově Grand Cayman, ale ten prodal, abychom se mohli přesunout sem, mimo dosah britské exekutivy. Spolu s námi se ovšem přesunula i luxusní jachta, registrovaná na Caymanech, takže byla de facto britským územím. To skýtalo mnohé zajímavé možnosti.

„Ano, přesně tak, andílku,“ usmál se. „A na lodi mi připomeň, že tě mám za to tvé lhaní seřezat tak, že si nesedneš,“ oznámil mi a spokojeně sledoval, jak se mi oči rozšířily nedočkavostí. Usmál jsem se na něj. Představa, že mě na palubě lodi uprostřed širého moře ohne přes zábradlí a zmaluje mi zadek, byla úžasná. Sám, vydaný napospas dominantnímu kapitánovi, který mne bude ponižovat a trestat, to tedy bylo něco! Vzrušující a úžasně nebezpečný plán, protože kdyby nás přitom někdo viděl, mohli jsme skončit na dlouhá léta ve vězení oba dva. Homosexuální styk v soukromí na britské lodi by se ještě dal s pěkně mastným právníkem zvládnout, ale sex na veřejnosti trestaly Bahamy odnětím svobody na 20 let a zákon byl vůči homosexuálům uplatňován extrémně tvrdě. V takovém případě by se asi nikdo nezabýval tím, kde byla ta paluba registrovaná. O to víc mne ale ten výlet lodí lákal a vzrušoval.

S Górdanem jsem se to ráno znovu setkal až venku v bazénu, který také patřil do té naší soukromé „červené“ zóny. Bylo to kvůli mně, protože já jsem rád plaval nahý a nechtěl jsem se omezovat jen na noční hodiny. Také jsem se nahý opaloval a nestál jsem o cizí zvědavé pohledy. Proto byl záhy kolem bazénu vysazen vysoký živý plot, tvořený neprostupnou tropickou vegetací, za který měl přístup pouze komorník. Pánovi domu se totiž můj nápad s nahotou u bazénu velice zamlouval a tak jsme tam na lehátku často prožívali nezapomenutelné okamžiky. Sex to ale nikdy nebyl, spíš mazlení a erotické předehry, které nás posléze zahnaly do pohodlí útulné ložnice.

„Ten otisk mých dlaní na tvém zadku se mi moc líbí,“ smál se Górdan, sotva uviděl mou prdel, vystavenou rannímu slunci. Mluvil jako vždy irsky, takže se nemusel bát, že by mu snad někdo z domorodého personálu rozuměl.

„Taky to pěkně bolí, ty sadisto,“ odpověděl jsem mu také naší rodnou řečí, stejně vesele a lehkovážně. „Připadám si jako tvou značkou ocejchovaný kus dobytka.“

„Nejsi žádný kus dobytka. Jsi velmi krásný a velmi vzrušující mladý muž, který si je zatraceně vědom své atraktivity,“ usmál se a vášnivě se do mých citlivých půlek zakousl, až jsem vyjekl bolestí. A pak se jeho jazyk zanořil mezi moje obliny a to už jsem zalapal po dechu z jiného důvodu. Jeho jazyk neomylně našel mou citlivou hráz, kterou chvíli lízal a pak se přesunul k mému análnímu otvoru a špička se probojovala dovnitř. Čekal jsem, co se z toho vyvine, ale Górdan se po chvilce zvedl. „Necháme si to na loď. Teď mám energii akorát na to, zřítit se do vody,“ oznámil mi a pak svá slova vyplnil, následovaný mou maličkostí.

Skočil jsem do bazénu šipku a doplaval pod vodou až ke Górdanovi, který jistě sledoval, kde se vynořím. Já měl ale v plánu něco úplně jiného. Vzduchu jsem si do plic nabral dost, takže jsem se přetočil na záda, protáhl se mu mezi nohama a vzal do úst jeho ocas. Pod vodou jsem ještě nikdy nekouřil a hrozně jsem to chtěl zkusit. Víc už jsem svého milence překvapit nemohl. Poznal jsem to na jeho kolíku, který okamžitě a nesmírně ochotně zareagoval na moje dráždění. Najednou měl energie víc než dost a já ho, dokud mi vystačil dech, kouřil, a nechal se šukat až do krku.

„Ty jsi blázen,“ konstatoval jen Górdan ohromeně, zatímco jsem nabíral dech k druhému ponoru. Nezabránil mi ale v mé submisivní aktivitě a naopak mi pod vodou podržel hlavu, abych to celé měl jednodušší. Vím, že se mu to hrozně líbilo a měl jsem radost z toho, jak jsem ho překvapil. To měl za ten úžasný orgasmus, který mi dopřál hned po ránu.

Kouřil jsem ho pod vodou asi čtvrt hodiny, než jsem poznal, že mu na vrchol zbývá už jen kousíček a tak jsem s ním doplaval k římskému schodišti, kde jsem ho na ten vrchol během chviličky dovedl. Mohl jsem ho sice dokouřit i pod vodou, ale nestál jsem o to, polykat s jeho semenem i vodu z bazénu, která mi zrovna moc nechutnala. A já si na Górdanovi pochutnat chtěl a taky jsem to udělal. Se spokojeným úsměvem jsem spolykal všechno, co mi nastříkal do úst a pak se k němu ve vodě přivinul. Sice jsem byl předchozí činností pěkně vzrušený, ale neměl jsem chuť na sex, jen na mazlení a Górdanovu blízkost. To mi v tu chvíli stačilo k naprosté spokojenosti. Měl jsem rád Górdanovo tělo a když mne objímal a držel v náručí, byl jsem ten nejšťastnější člověk na světě.

Na loď nám mezitím, co jsme si užívali, přichystali všechno, co jsme mohli potřebovat, včetně zásob jídla a pití na tři dny. Podle předpovědi bylo sice jasné, že nás žádná tropická bouře nezastihne, ale člověk nikdy nevěděl, do jakého maléru se na moři může dostat. Górdan překontroloval tlakové láhve a já automatiky a neopreny. Potápěčský kurs jsem si udělal minulé léto v Nassau a tak jsem měl plnou důvěru pana kapitána, že veškeré vybavení bude v pořádku a funkční. Věřil mi, takže to po mně ani nekontroloval. Věděl, že nechci zabít sebe ani jeho. Jen na mne před vyplutím mávl, jestli je všechno OK a já mu velmi netradičně místo zdviženého palce odpověděl zdviženým prostředníčkem. Naznačil mi se smíchem, že to si teda pěkně vypiju a pak prudce přidal plyn a výkonná dvoumotorová jachta poslušně vyrazila ze svého kotviště na východ vstříc krásnému a klidnému korálovému moři. Kdyby byly vlny, vzal bych si s sebou místo neoprenu radši blicí pytlíky, ale dnes jsem měl jistotu, že je nebudu potřebovat.

Zastavili jsme asi po dvou hodinách plavby u útesu, který byl naším oblíbeným. Byl stranou obvyklého turistického zájmu a tak jsme tam bývali většinou sami a teď, mimo sezónu, bylo soukromí zajištěno. Než Górdan pomaličku domanévroval lodí k bóji, byl jsem připravený na přídi, abych nás uvázal. Na korálech se nekotvilo, protože tím by se útesy spolehlivě a dokonale zničily.

„Takže plán je následující,“ ozval se Górdan z kokpitu. „Nejdřív půjdeme dolů, pak si odpočineme a dáme si něco malého k jídlu a potom vyřešíme všechny tvé dnešní prohřešky.“

„To beru!“ odvětil jsem mu nadšeně a během chvíle už jsem se soukal do neoprenu, abychom byli co nejdřív pod hladinou. Zdejší útes měl hloubku jen něco kolem dvaceti metrů a nebyly tu žádné nebezpečné proudy, které by nám mohly připravit adrenalinové překvapení. Bylo to prostě jen rekreační potápění za účelem obdivování podmořského světa, který právě tady připomínal nádherné, barevné akvárium. Některé turisticky známé lokality už byly skoro mrtvé a na ryby tam člověk moc nenarazil, ale tady byl ještě útes zdravý a obydlený.

Po dvou hodinách, strávených okolo patnácti metrů pod hladinou, jsme se příjemně unavení vrátili na loď. Ono se to sice nezdálo, ale dvě hodiny pohybu pod vodou s ploutvemi na nohou, dalo člověku docela zabrat. Kdybychom se jezdili potápět častěji, možná by nás tak nebolely nohy, ale takhle jsme se oba rádi zbavili těžké výstroje i neoprenů, hodili všechno do nádrže se sladkou vodou a sami vlezli nazí pod sprchu, jen abychom se už mohli svalit do křesílek pod stříškou na zadní palubě a dát si něco dobrého z ledničky. Kuchař nám toho připravil spoustu. Sendviče s kuřecím masem, zeleninový a ovocný salát, čerstvé ovoce a dokonce i zmrzlinu. Vrhnul jsem se na obří tác s chlazeným krájeným ovocem, protože jsem vůbec neměl hlad, k pití jsem si nalil ledovou vodu s limetkovou šťávou.

Jednou rukou jsem se krmil mangem a pomeranči a druhá mi bezděčně sjela do rozkroku, ve snaze probudit svůj ocas k životu.

„Neprovokuj!“ chytl mne Górdan za zápěstí. „Nech si to až po tom slíbeném výprasku. Pak si to mnohem víc užiješ.“

„A to mě chceš seřezat tady na palubě?“ Rozhlédl jsem se a záměrně zatvářil zoufale.

„No jasně. Máš snad něco proti tomu?“

„Jo, vidinu mládí v kriminále,“ ušklíbl jsem se. „Ale těch krásných ocasů, co bych tam poznal,“ popichoval jsem ho sarkasticky.

Zabralo to! Górdan vstal a vystoupal na horní palubu do kokpitu. Za chvíli už se roztočila anténa přehledového radaru na nejvyšším místě jachty. Opsala několik rychlých otáček a pak se zase zastavila, protože zakotvená loď radar spuštěný mít nemusela.

„V okruhu pěti mil není ani lodička, která by plula naším směrem. A když tě přivážu k zábradlí nahoře u můstku, budu odtamtud mít dostatečný rozhled, abych tě včas odpoutal a podal ti plavky.“

Měl to promyšlené dokonale, to byla pravda a mě navíc nebezpečí z výprasku na veřejném místě, byť se jednalo o Górdanovu vlastní loď, nesmírně vzrušovalo a lákalo. Bylo mi jasné, že se nemůže nic stát, že prozrazení nám opravdu nehrozí a o to víc jsem to chtěl podstoupit. Kdyby mi řekl, že mi nařeže uprostřed hlavní ulice, souhlasil bych taky. Vrátil jsem tác s ovocem do ledničky a zkusil ten výprask ještě jednou ukecat. Věděl jsem, že Górdan má radši vzdor, než tichou pokoru. Na všechny moje prosby a nářky ale jen mlčky vrtěl hlavou. A pak mu došla trpělivost a zkroutil mi ruku za zády, aby mne ohnul a vystrkal po schodech nahoru do kokpitu. Druhou mne držel v kravatě, takže jsem byl vyřízený. Jenomže pak přišel okamžik, kdy mne přehnul přes zábradlí a natáhl se pro provaz a v ten moment nastala moje spásná setina vteřiny. Vyrazil jsem druhou kosmickou rychlostí, přeskočil přes zábradlí a vrhnul se s vítězným pokřikem nahý do vln.

Górdan nebyl žádný posera, ale doufal jsem, že před skokem z druhé paluby jachty aspoň chviličku zaváhá, aby mi dal náskok. Nestalo se tak. Skočil ukázkovou šipku téměř vzápětí za mnou a během dvou minut už mne zase držel v kravatě, jenže pod hladinou. Zoufale jsem bojoval o vzduch, ale byl silnější a ještě pěknou chvíli mne přidržel dole, než mi dovolil krátký nádech a znovu mne potopil. Zopakoval to ještě třikrát, než mne zkroceného vytáhl do lodi a strčil dolů do salonu.

„Nebudu se s tebou tahat zas nahoru po schodech!“ vztekal se. „Máš, cos chtěl, seřežu tě tady dole, ale o to to bude horší,“ vrčel a já se s ním ze všech sil snažil bojovat. Ač jsem ale trénoval s ochrankou v domě, abych v bojových uměních nevyšel ze cviku, neměl jsem nejmenší šanci. Górdan byl silnější a měl stejnou školu. Skončil jsem udýchaný a vysílený ohnutý u stolu, který měl vespod diskrétně schovaná oka na připoutání. Ani zdaleka jsem na tom stole nebyl roztažený poprvé a určitě ne naposledy. Tentokrát to ale můj milenec ještě vylepšil. Podvázal mi tenkými provázky zvlášť každé varle a ty provázky mi pěkně napjaté přivázal k palcům u nohou. Lapal jsem po dechu bolestí a nemohl se skoro hnout, protože každý i ten nejmenší pohyb mi tahal za koule.

Plesknutí dlaní do pravé půlky mého vyšpuleného zadku přišlo bez varování a o to víc zaštípalo. Zasykl jsem bolestí, protože jsem měl zadek po večerní masáži důtkami ještě docela citlivý a bolest mých natažených varlat byla strašná. Stáhl jsem půlky, ale Górdan si pěkně počkal, dokud bolest neodezní a plesknul mě přes stejné místo znovu a pak několikrát v rychlém sledu za sebou. Bolest se tím akumulovala a já měl co dělat, abych neječel. Kroutil jsem se v provazech, i když jsem si tím ubližoval ještě víc, ale nemohl jsem se ovládnout. Každé plesknutí mi bolestivě škublo koulemi a já si jimi následně škubnul také. Šílené!

Górdan obešel mé vystrčené pozadí, aby se mohl pořádně rozmáchnout a obsloužit i druhou polovinu mé prdele. Vůbec mne nešetřil a já měl po pár plesknutích zadek celý rozpálený. A pak si klekl nad má záda, čelem k mé zadnici a začal mě hlava nehlava řezat oběma rukama a to už se nedalo vydržet. Bolest, před chvílí snesitelná, se slila do jednoho palčivého plamene, spalující obě půlky mého zadku. Kroutil jsem se na stole, ve snaze Górdana ze sebe shodit, a styděl se za slzy, které mi tekly proudem. Bolest byla ale silnější a příval tvrdých úderů těžkými dlaněmi neustával.

„Tak co, budeš mi ještě někdy lhát?“ ptal se Górdan vesele a mydlil do mých půlek s neutuchajícím entusiasmem.

„Ne!“ Vrtěl jsem hlavou, že jsem si ji mohl ukroutit, ale nebylo to nic platné. Masakrování mého zadku pokračovalo, i když jsem sliboval i prosil, brečel bolestí a řval na celé kolo.

„No dobře,“ řekl konečně, ale jistě jen protože už ho bolely ruce. Stav mé prdele mu byl úplně ukradený, což byl velký protiklad tomu, jak se ke mně v začátcích našeho vztahu, před téměř třemi lety, choval. Zhluboka jsem oddechoval s pocitem dobře vykonané práce. Vychoval jsem si ze svého milence dokonalého Dominanta. Měl tvrdost a sadismus v sobě, to jsem věděl dávno, protože si dokázal velmi nekompromisně vyřizovat účty a jak mi prozradili chlapi z ochranky, tak dokonce sám brutálně mučil své nepřátele. Nebyl ale schopný vztáhnout ruku na mě, protože mne zcela nekriticky miloval. Trvalo proto skoro rok, než se vyrovnal s tím, že já mám bolest, ponižování a hodně tvrdé zacházení při sexuálních hrách rád a zejména než se naučil, jak na to.

„Myslím, že na tvý prdeli by se dala smažit vajíčka,“ posmíval se mi a přejížděl mi po citlivých oblinách dlaněmi. „Můžu si ohřát ruce?“ chechtal se a sykal u toho, jakoby se spálil o kamna.

„Hlavně že se dobře bavíš,“ odsekl jsem a vzápětí si uvědomil svůj fatální omyl. „Promiňte, pane,“ snažil jsem se rychle napravit svou chybu v uctivém oslovení.

Obešel stůl a zadíval se mi do uslzených očí. „Myslel jsem, že už jsem tě naučil, jak se ke mně máš chovat. Jak je ale vidět, tak s tím máš pořád velké problémy. Nejen že jsi chtěl utéct trestu, ale ještě sis dovolil být ke mně drzý. Tvůj trest proto budeme muset zpřísnit.“ Sklonil se a políbil mne na rty. Pak se usmál a chvíli něco štrachal ve skříňce, kde byly všechny možné zbytečnosti, které by se jednou možná mohly hodit. Věděl jsem, že tam je nejen kus hadice a elektrického kabelu, ale i na dně schovaná rákoska a ještě několik věcí, vhodných k seřezání mého zadku.

Schválně jestli poznáš, co mám v ruce.“ Górdan už se zase skvěle bavil a hned mne tím, co držel, přetáhl přes rozhicovaný zadek.

„Áááááúúúú,“ zařval jsem a do očí mi znovu vyhrkly slzy. Vzal si tu nejbrutálnější věc, kterou v té skříňce našel, přehnutý kus hodně silného a drsného sisalového provazu, namočeného ve slané mořské vodě. Jistě si ho připravil už před vyplutím. Ten provaz nejenže dokázal zraňovat do krve, ale nasáklý vodou byl i těžký, takže vyráběl pořádné podlitiny. Má prdel už měla několikrát tu čest, takže jsem věděl hned, čím mne mrská a jaké to bude mít následky.

„Áááááúúúú,“ ječel jsem jako siréna a prosil o slitování, jenže marně. Górdan se rozhodl, že mi vyrobí ze zadku tatarský biftek a nic mu v tom nemohlo zabránit. Má zadnice se slila v jeden plamen bolesti a každý šleh tím chlupatým těžkým sisalovým lanem pálil, jakoby se mého zadku zařezával žhavý železný prut. Tohle určitě nepřežiju, říkal jsem si sklesle a snažil se myslet na něco jiného, než na strašlivou bolest, jenže to nešlo. Svaly mi ovládl třes, a kdybych nebyl připoutaný za ruce, už bych se dávno se stolu svezl na zem, protože nohy mne přestávaly poslouchat.

Švih! Švih! Švih! Švih!

Švih! Švih! Švih! Švih!

Konečně Górdan ten kus lana, které mělo v průměru dobře tři centimetry, odložil. To už jsem ani neřval, protože bolest byla taková, že se mi tmělo před očima.

„Podívej se, není to nádhera?“ můj pán a milenec si zálibně prohlížel své dílo a pak mi natočil dveře skříně se zrcadlem tak, abych z toho taky něco měl. Vytřeštil jsem oči, protože má prdel hrála snad všemi barvami spektra mezi červenou a temně fialovou a pokrytá byla úchvatnými vodorovnými jelity.

„Bože,“ hlesl jsem tiše nad krásou mého zadku a sledoval Górdana, kterému se mezi nohama nedočkavě klátil jeho neúnavný ocas. Přišel ke mně a bez váhání mi svou chloubu vrazil do pusy. Nezajímal ho můj názor. Chytl mi hlavu, abych neměl možnost uhnout a šoustal mě až do krku. Byl jsem rád, že má jen těch sedm palců a ne mých osm, protože tvrdě vyžadoval, abych ho do sebe dostal celý a to bych nejspíš ocenil i ty blicí pytlíky. Nedaroval mi ani milimetr a narval si mou hlavu do klína, bez ohledu na to, že jsem se dusil. A pak znovu přešel k mému vystrčenému zadku a prudce mi svůj kolík zarazil do konečníku. Hekl jsem bolestí a pak jen tiše sténal, protože přírazy na můj seřezaný zadek stály za to a i mé zmučené koule je ocenily. Górdan ale vzal do ruky můj ohon, který mu okamžitě prozradil, že jeho modrooký andílek s krásnou tvářičkou je pěkně perverzní masochista.

„Už jsem se bál, že jsem to přehnal,“ zasmál se, ale potom mi velkoryse osvobodil varlata a jeho přírazy nabyly na intenzitě a honění mého klacku také. Vyšel jsem mu vstříc a pořádně přirážel, protože bolest mých zbitých oblin byla tím správným pikantním kořením, které jsem k šukání potřeboval. Skučel jsem sice při každém kontaktu s jeho tělem, ale o to to bylo krásnější. A jak jsem se blížil k vrcholu, kroutil jsem zadkem a otíral se o jeho slabiny, aby ty bolestivé vjemy byly ještě intenzivnější. A on mi vsunul do zadku ke svému ohonu navíc prst a to bylo něco nepopsatelného. Prudce jsem přirazil, abych ho do sebe dostal co nejhlouběji a pak zkropil svým mohutným výstřikem celou jeho ruku, kterou mistrovsky tu bílou záplavu zachytil.

Sešli jsme se přesně tak, jak to měl Górdan rád. Já na vrchol dorazil malou chvilku před ním a svými křečemi jsem ho doslova vyždímal do poslední kapky. Zhroutil se na mne, vysílený po těžké fyzické práci, jakou bití a mrskání mého zadku bylo. Můj Top se nadřel jako nevolník, aby mne uspokojil a teď zhluboka vydýchával tu námahu, hladil mne a líbal a přitom beze spěchu uvolňoval provazy na mých zápěstích. Ještě pár krásných minut ve mně zůstal až po kořen a potom se narovnal a pomohl mi zvednout se se stolu.

„Nesložíš se?“ strachoval se, když viděl, jak jsem bledý. Znal mě a věděl, že jsem se po fyzickém vypětí vinou nízkého tlaku občas octl na zemi. I proto mne pevně držel celou dobu, co jsem se sykající bolestí sunul pod studenou sprchu. Má rozpálená zadnice ale po ničem jiném, než po ochlazení, netoužila.

Po sprše jsem se natáhl na břicho na sedačku v lodním salonu a Górdan mi jemně potřel zmasakrovaný zadek olejem, kterým ho zásoboval mistr japonské bondage, Mistr Nobu. V tom oleji byla přírodní anestetika i něco, co podporovalo hojení, a já věděl, že zítra už se budu moct nejen obléct, ale i posadit. Ten olej byl zázračný a bez něj jsem si naše sadomasochistické hrátky ani nedokázal představit. Cestu lodí zpátky do přístaviště jsem ještě absolvoval nahý a vleže na břiše ale po dvou hodinách už jsem si volné bermudy oblékal bez syčení bolestí a do domu jsem taky došel s hlavou hrdě vztyčenou. Komorník Louis se na mne sice pobaveně a tázavě zadíval, když si všiml mých pevně zaťatých čelistí, ale nijak to nekomentoval, jen ironicky podotkl, že mi přinese do ložnice šampaňské a hodně ledu. Obdařil jsem ho svým pověstným drzým úsměvem, abych mu dal najevo, jak si jeho diskrétnosti a loajality vůči Górdanovi i mé maličkosti cením a pak se ve svém pokoji vděčně svlékl donaha a plácl sebou na břicho na postel.

Ve chvíli, kdy mi Górdan opatrně pokládal na bolavý zadek v rozpuštěném ledu namočený ručník, už jsem víc než napůl spal.

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:
odpovědětodpovědět Gravatar

Je to výborné, díky !

Prosím pokračuj :)

Těším se na pokračování, nejlepší dárek na nový rok :)