magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

V kanceláři

Tento text je součástí archivu BDSM.CZ.
Původní datum vydání: 12. května 2000, Autor: Gerhard Spanking
Doris mi občas pomáhala v kanceláři, stejně jako tenhle pátek odpoledne. Už jsme byli na odchodu, když mi zavolal jeden rozzuřený zákazník; prý jsem zapomněl na dodávku jeho zboží. Asi jsem někam založil objednávku, ale vůbec jsem nevěděl, jak.

Hned jsem se to dozvěděl - Doris vyřizovala telefonát kvůli změně termínu, ale už mi o tom zapomněla říct. Byl jsem vzteklý na nejvyšší míru. "Nejradši bych ti dal na zadek," vyjel jsem na ni. To, co mi ale odpověděla, mi na chvíli vyrazilo dech. "Jestli to tím napravím, tak to klidně udělej," řekla, otočila se a vešla do kanceláře. Můj vztek se změnil ve zvědavost...a něco víc. Šel jsem za ní. "Jak to myslíš?" zeptal jsem se ."Přesně tak, jak to říkám," odpověděla Doris, trochu v rozpacích.

Důkladně jsem si ji prohlížel. Měla na sobě těsné džíny, obepínající její pěkný zadeček, a přiléhavé tričko. Nechtěl jsem jí nechávat moc času na rozmyšlenou. Posadil jsem se na židli a povídám: "Nejdřív si tě přehnu přes koleno a pak uvidíme." Její pěkná zadnice rozhodně nevypadala na to, že by měla dostat výprask poprvé; ihned totiž přikývla a ohnula se do správné polohy. Povytáhl jsem si ji za džíny ještě trochu výš a začal jsem ji lehce plácat rukou. Bez odezvy! Ta ženská mě udivovala čím dál víc. Tloukl jsem ji silněji, ale ani to s ní moc nepohnulo. Teď už mě to začalo opravdu zajímat. "Vstaň a polož se na stůl!" Doris poslechla a zkušeně mi tak předvedla svoji zadnici - zřejmě věděla, jak vzrušující musí být tenhle pohled: nohy napnuté, hořejšek těla položen na stole, vystrčený zadeček. Vzal jsem do ruky pravítko a postavil se za ni. V rychlém sledu jsem jí vysázel několik silných ran. Lehce zasténala - ale zřetelně víc vzrušením než bolestí.

"Ty si asi myslíš, že je to jenom hra, jak tě poškádlit. Svleč si kalhoty!" Teď poprvé trochu znejistěla.

"Úplně?" zeptala se. Jenom jsem přikývl. Chvilku otálela, jako by čekala, že se otočím - ale na co, stejně za chvíli uvidím víc, než by jí bylo milé. Konečně si rozepnula zip a vyklouzla z džín. "Hraješ vlastně ještě každý pátek stolní tenis?" zeptal jsem se. Přikývla, asi překvapená, kam tím mířím. "Tak přines z tašky svoji pálku!" Šla do šatny a udělala, co jsem jí nařídil. "Ještě přes stůl?" chtěla vědět. Já jsem ale přitáhl doprostřed místnosti vysokou barovou stoličku. Hned věděla, co má dělat; položila se na ni, prostrčila skrz ni nohy a ruce spustila dolů. "Takhle to ještě není úplně ono," řekl jsem a při tom jsem jí stáhl kalhotky o něco níž. "Prosím, ne," řekla, ale pár plácnutí přes stehna ji rychle přimělo k povolnosti. "To sis měla rozmyslet dřív," prohlásil jsem panovačně. Klekl jsem si a stáhl jsem jí kalhotky pomaloučku až ke kotníkům. Jasně, že jsem si ten pohled vychutnal. Když jsem jí něžně přejížděl rukama po stehnech vzhůru, tichounce zasténala.

"Padesát!" prohlásil jsem výhrůžně. Doris jen přikývla. Nejdřív dvacet pořádných úderů na levou půlku zadnice; krátká pauza - půvabný pohled, z poloviny zarudlý zadeček, který čeká, aby se mohl vybarvit stejnoměrně. Potom dvacet - právě tak silných - na pravou. "Kolik ještě?!" "Deset," zasténala. Roztáhl jsem jí půlky od sebe a vysázel čtyři rány na vnitřek každé z nich. Nemohl jsem od té růžice odtrhnout oči. Vypadalo to, že má zadnici v jednom ohni. Na poslední dvě rány si ale musí ještě chviličku počkat. Pořádně jsem se rozpřáhl a udeřil ji dvakrát plnou silou přes obě půlky. "Aaaahh!" stiskla zuby. Hladil jsem ji po horkém zadečku a zkoumavě jí zajel mezi nohy. Byla ohromně vzrušená.

"Nezdá se mi, že bys to doposud nějak považovala za trest," prohlásil jsem přísně. "Vytáhni mi pásek z kalhot!" Udělala to, ale nejen to - hned se na mě chtěla sápat. "Jen počkej! Hned tě trochu zchladím. Lehni si na podlahu - na záda!" Poslechla. "Nehýbej se!" Šel jsem do kuchyně a přinesl jsem misku s kostkami ledu a dřevěnou měchačku. Pak si Doris musela položit nohy za hlavu. V téhle poloze jsem ji přivázal pevně ke dvěma židlím a postavil je od sebe. "Teď by ses měla vidět," poznamenal jsem a její tváře byly rázem rudé jako zadeček.

Abych ji ještě víc ponížil, posvítil jsem si na ni lampičkou. Pak jsem jí pomalinku roztáhl zadnici a dráždil jí dírku. "Snad je aspoň tohle pro tebe něco nového," řekl jsem a s požitkem jsem ji začal plácat měchačkou přes tu její sladkou prdelku. Přestal jsem teprve, když už jsem neviděl ani kousíček bílé pokožky. Chvěla se a vzdychala. "Teď si vytáhni tričko až nahoru a dej ruce za hlavu!" Nechal jsem jí ledovou vodu kapat na zadnici, kostkou ledu jsem jí přejížděl po páteři. Voda jí stékala mezi nohy, kde jsem ji jemně dráždil ledem. Chvěla se a já taky. Ale trest je trest. Prudce jsem jí strčil led do její dírky, až vykřikla. "Naučíš se, jak ovládat tu svoji nadrženost," a přetáhl jsem ji koncem řemene přes její cukající se mušli. Třásla se vzrušením, které už nemohla vydržet ani ovládnout. Ledová voda, smíšená s vlhkostí z její lačné dírky, kapala na koberec. Znovu jsem jí roztáhl zadek od sebe a vmáčknul jí do prdelky kostku ledu. Zasunul jsem ji tam prstem hluboko a lízal jí okolí dírky, kterou mi tak nedobrovolně nabídla.

Déle to ale nemohl vydržet ani jeden z nás. Rozepnul jsem si kalhoty a vrazil jsem ptáka hluboko do ní. Doris sténala, cukala sebou, křičela. To byl ale pocit - můj klacek v horké dírce, v ledové vodě - horká, ledová, horká, ledová...

Rozvázal jsem ji a strčil jsem jí klacek do pusy. Kouřila tak, jak už jsem to dlouho nezažil. Ohnul jsem se přes ni a olizoval její kundu a hrbolek, dokud jsem se jí do pusy neudělal.

Chvíli jsme leželi nehybně. "Musím jít," řekla potom. A když odcházela: "Mimochodem: myslím že jsem zapomněla něco vyřídit. Před pár dny volal nějaký pan Miller a říkal, že mu máš hned zavolat. Omlouvám se, ale můžeme to probrat v pondělí...".

Musel jsem se smát. Někdy to není tak zlé, zmeškat termín dodávky.

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku: