magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Miluju tě, má přítelkyně

Tento text je součástí archivu BDSM.CZ.

Původní datum vydání: 20. února 2005, Autor: Virgeen

Rodiče konečně vypadli! Za hodinu má přijít Filip, už jsem se lekla, že to nevyjde. Musím to tady nachystat. Už se na něj těším! Tahle příležitost se nenaskytne každý den.

Crrrr! Zvonek! Cože? Vždyť je ještě brzo. Že by si pospíšil? To se mi teď ale moc nehodí. Snad to miláček nějak přežije. Lehce se usměji. Můj miláček...

Tereza?! Co ta tady dělá? Ta se mi tu hodí nejmíň. Ještě chudinka neví, že její miláček už jaksi není její. Filipa už to s ní prostě nebaví. V poslední době je víc než divná, taky jsem si toho všimla a to s ní nejsem zrovna nejlepší kamarádka.

Nervózně se podívám na hodinky. Určitě si jde jenom pro učení, byla přece nemocná. Netvářím se zrovna moc přívětivě, nahodím nacvičený úsměv.

„Ahoj Tery, co tady děláš, potřebuješ něco? Nestalo se nic?“ zamračím se upřímnou obavou - opravdu nevypadá dobře.

„Jsi doma sama? Můžu dál?“ zeptá se a už se cpe dovnitř. Potřebovala by lekci slušného chování.

„Klidně. Posaď se v obýváku, přinesu něco na pití. Proč jsi přišla?“

„Nic nosit nemusíš. Bude to jen chvilka.“ Huráááá! Filipe, těš se! Upřímně se teď usmívám. Sedám si do křesla naproti mé návštěvě. Úsměv z tváře mi mizí hned, jak se Tereze zadívám do tváře. Ty oči! Něco se stalo. Má v nich něco jiného než jindy, když prohodíme těch pár slov. Vůbec se mi to nelíbí. Je to nenávist a vztek! Co jí Filip proboha řekl?! Ublížit mi nemůže, jen mě čeká menší hádka, na kterou můžu rychle zapomenout a potom se radovat s Filipem.

Cítím, že sama sobě lžu. Na téhle holce mi záleží víc, než bych sama chtěla. Vždycky mě na ní něco fascinovalo, musela jsem si jí všímat, pořád jsem zjišťovala něco o ní, jaký sport dělá, s kým chodí, s kým kamarádí, koho nesnáší. Něco mě na ní přitahovalo. Vždycky jsem jí chtěla bejt blíž, víc si s ní povídat, dostat se jí pod kůži, vždycky jsem měla pocit, že bychom si šíleně rozuměly. Začalo to vypadat, že se k ní konečně dostanu – přes Filipa, ale bohužel se to nějak zvrtlo. Promiň, Terezko. Mám tě moc ráda, i když ty o tom nemáš ani ponětí.

Měla bych se konečně začít soustředit na to, co mi chce.

„Chci vědět proč? Proč jsi to udělala?! Proč jsi mi ho vzala?“ mluví klidně, vyrovnaně – docela mě to překvapuje.

Pokrčím rameny, musím dál hrát svou hru „ty mě nezajímáš“. „Prostě se mi líbil. Měla bys to chápat. Tobě se líbí taky, ne?“ usměji se jako správná mrcha-naivka. Nejradši bych si nafackovala. Já to tak nechtěla! Prosím nafackuj mi, zmlať mě. Přesně to si zasloužím!

Facka! Opravdu! Tereza se už neudržela a... druhá! „Já ti ukážu, ty mrcho! Tohle už víckrát žádný holce neuděláš!“ slyším Terezku. „Padej do svýho pokoje. Na postel!“ Nechci! Chci odporovat. Strčí do mě. Má sílu. Radši hned poslechnu.

Ležím na posteli. Vyčkávám. Přichází za chvíli.

„Svlíkni se. Do spodního prádla.“ Poslechnu. Ono mě to snad vzrušuje. Ne, to nesmí! Budu odporovat! Přece se nevzdám tak lehce! Stoupám si.

„Hele, co si myslíš, že děláš?! Zbláznila ses, Terezo? Co mi chceš udělat? Chceš mě zmlátit, zabít mě? Chceš, aby tě zavřeli? K čemu ti to bude? Víš, co? Sednem si a popovídáme si. Co ty na to? Chceš Filipa? Fajn, ale on tebe už ne. V poslední době jsi prej divná a jeho ty tvoje nálady už nebavěj. Potřeboval si popovídat, taky je člověk. Vybral si mě a nějak jsme si porozuměli. Tys mu nebyla schopná pomoct. Nechceš si nejdřív ujasnit něco sama se sebou?!“ řvu. Kopne mě do holeně. Nedobrovolně si musím kleknout.

„Co to děláš, ty krávo?“

Au! Něčím mě přetáhla po zádech. Co to je? Šňůra od lampičky. Člověk by neřekl, jak to bolí. Jsem teď na všech čtyřech. Mlátí mě přes zadeček.

Au! „Bože, přestaň! Ty krávo! Co to děláš? Zavolám policajty a ti tě pošlou do Bohnic!“ Chci se zvednout. Další rána do zad. Zařvu. Bolí to.

„To ty jsi ta děvka, ta kráva, zlatíčko! Tys s ním začala spát a ty si zasloužíš trest! Drze jsi mi přebrala kluka. a to jsem přitom myslela, že my dvě budeme kamarádky! Přišlas mi tak strašně fajn...“ křičí, v jejích slovech jsou ale slyšet slzy.

Bolí to, pálí. Jen tři rány a já už nechci. Kolik mi jich ještě dá?! Jak to mám proboha vydržet?

Bere něco jiného.

„Kdypak jsi asi naposledy zametala, kurvo? Nebo to vy v tom svym bordelu už neděláte? Asi byste to nestíhali, viď? Při tom vytížení...“ Je jedovatá. Cítím, jak moc ji to bolí.

Auuu!!! Už chápu – vzala si smetáček. Jak nápadité! Rána!

„Ne, už ne, prosím! Neee! Na holou ne!“ křičím, když mi stahuje kalhotky. Snažím se bránit, ale odpovědí je mi jen další rána. Ta bolest... Nepřetržitě křičím. Snažím se jí vysmeknout – rány dopadají i na záda a stehna. Bolí to! Šíleně!

Auuu! Moje ruce! Není nejlepší nápad chránit si s nimi zadeček... Ať už to skončí! Bože, pomoz mi! Kolik už to bylo?! Kdy přestane?

Uráží mě. Řve, jaká jsem kurva, děvka. Mám nadrženou, roztaženou kundu, která chce furt šukat, pořád objímat ptáka. Nadávání jí jde! Moc to ale nevnímám, kroutím se.

Přestala! Hurááá - konec!

„Když tě tak vidím, už opravdu víc nevydržíš. Lehni si na postel. Trochu se pobavíme!“ Její úšklebek a ironie v hlase mi nadšení opravdu nedodá. Nakonec – co mi může udělat horšího než mi dát pár facek? Poslušně si lehnu.

Zavazuje mi oči. Pomalu mi přivazuje ruce a nohy – každou do jiného rohu postele. Nemohu se hnout. Kde je? Snažím se naslouchat, hledám ji ve své temnotě.

Nechává mě všechno si pořádně srovnat. Nevím, jak dlouho to trvá. Uvědomuji si však jednu velice šokující skutečnost. Vlhko! Jsem z toho pěkně vlhká, vzrušená. Chtěla bych se s tebou milovat, Terezo... Sama se leknu této myšlenky.

Cítím její pohled! Cítím její pohled na svém těle!

Něco chladného! Ostrého! Nožem přejíždí po mém těle. Zatajím dech. Cítím, jak vlhnu. Mám pocit, že už pode mnou musí být kaluž. Klouže nožem po mém krku, obkrouží bradavky. Okamžitě mi ztvrdnou. Panebože, co si musí myslet? Že jsem opravdu nadržená kurva, jen mi roztáhnou nohy, jsem hned vzrušená.

Krouží okolo mého pupíku. Chlad na mé kundičce! Ostřím rozhrnuje pysky mé kundičky. Bože... Musí vidět mou vlhkost! Nic neříká. Nůž se dotkne mého poštěváčku. Nedýchám. Chce mě snad pořezat? Proč nic neříká?! Proč mě nechává trpět v nejistotě? Mučí mě tím nejkrutějším způsobem?

Odkládá nůž. Ruku pokládá na mou roztouženou kundičku. Že by vyslyšela mé myšlenky?! Prudce vydechnu. Čekám něco příjemného.

Ona ale uhodí! Prohnu se. Au! Další rána! Přidává na síle! Néé, prosím, už nééé!!!

Snažím se bolest nevnímat – nejde to! Přeji si konec. Kundička pálí, každá rána bolí desetkrát víc než ta předchozí. Uhýbám, prohýbám se. Snažím se otočit. Nic ji nezastaví. Ruka si razí svou cestu dál. Snad omdlím! Ta bolest! Už nechci! Ať je to jen sen, ať se probudím! Prosííííím!!!! Pomoz mi, Bože...

Konec! Opravdu konec! Po nekonečně dlouhé chvíli mě odvazuje.

„Lež!“ Snad teď neodejde. Jsem ráda, že její trest už konečně skončil, ale zároveň si přeji další. Co to se mnou je? Přeji si, ať neodchází, ať mě klidně dál trestá, jen ať zůstane. Moc chci její tělo pro sebe... Toužím po ní!

„Filip nepřijde, nestarej se o něj. Mluvila jsem s ním a řekla mu, že už ho nechceš v životě vidět. Už ho nikdy neuvidíš, jasný? A nebudeš ho hledat! Rozumíš? Jinak schytáš výprask ještě desetkrát větší a tu kundu ti fakt proříznu. Dobrou noc!“

Mám ještě zavázané oči. Ona chce odejít! To ne!

„Terezko, počkej prosím!“ Otočí se.

„Jestli chceš, klidně to všem vykecej! O tohle ti jde, viď? Víš, proč jsem divná? Právě kvůli tomuhle! Nedávno jsem pochopila, co opravdu chci, po čem toužím, jenže mi hned došlo, že on, nikdo okolo mě nepochopí. Snažila jsem se najít někoho, kdo ano. Někoho, na kom to uvidíš na první pohled. My dvě jsme spolu nikdy moc nekamarádily, ale přišlo mi, že v poslední době se mi snažíš být nějak blíž, měla jsem pocit, že snad ty bys mohla... To už je teď jedno. Myslela jsem špatně, ale to už se v životě stává, viď?“ Slyším její smutek, nemá daleko k pláči. Rozhodí rukama. „Měla jsem to čekat. Jak jsem jen mohla být tak naivní? Proč bys ty se mnou chtěla kamarádit?“

Je mi jí tak líto! Tak moc bych jí chtěla pomoct. Co jsem to proboha udělala?! Vždyť ji mám opravdu ráda nebo snad...?

„Miluju Tě, Terezo...“ Sama těm slovům nemohu uvěřit, ale cítím to tak. Všechno to do sebe najednou zapadá! Celou dobu jí chci být co nejblíž, obdivuji ji, miluju ji. Celou dobu to tak je, jen jsem si to neuvědomila. Bála jsem se připustit si to.

Cítím, že neví co říct. Ona nemá nic říkat – teď je to na mně.

„Bála jsem se toho. Víš, já... Chtěla bych se s tebou milovat. Nikdy jsem nic takového necítila a navíc... Moc mě to vzrušovalo. Chceš si sáhnout?“ Vstanu. Bolí to, ale na to teď nechci myslet. Svlékám si podprsenku. Stojím před ní – nahá, pokořená a taky šíleně roztoužená.

Pomalu ji zbavuju oblečení. Teď už je nahá také. Pohladím ji po vlasech a... políbím ji.

Líbá mě také! Bože, je to tak něžné, je tak teplá, měkká, voňavá. Je jiná než kluci a tak šíleně přitažlivá!

Beru její ruku a zajíždím si s ní mezi nohy. Chci, aby cítila, jak moc se mi to líbilo. Při tom doteku mnou projede vlna vzrušení. Chci ji! Chci ji nejenom fyzicky. Chci ji milovat – dávat jí lásku. Společně jdeme do postele. Líbám ji na celé tělo – krk, bradavky. Má tak krásná prsa! Jak to, že jsem si toho nikdy předtím nevšimla?! Mazlím se s jejími ňadry, hladím její kundičku. Začíná vlhnout, vzdychá. Už to nemohu vydržet! Její ruku si zasouvám do kundičky. Prohnu se. Má ruka vniká do jejího klína. Obě vzdycháme, prohýbáme se. Je to moc krásné. Hladí mě, opětuji jí stejně. Má krásný poštěváček a tak krásně vzdychá! Moc mě to vzrušuje! Vlhnu čím dál tím víc, ale... Pořád tomu něco chybí. Najednou mi to dojde!

„Bouchni mě prosím...“ Usměje se. Auuu! Vykřiknu.

Bouchne ještě dvakrát a pak... Vrchol! Cítím to horko, ona prožívá to samé. To nejkrásnější, co jsem v životě zažila... Bože!!! Chci být s ní! Chci s ní být navždy...

V tu chvíli řekne větu, která mi utkví v hlavě do smrti: „Miluji Tě, přítelkyně...“

Po jejích tvářích stékají slzy. Obejmu ji. Cítím lásku, něhu, pochopení – jako k nikomu předtím.

Miluji tě, přítelkyně...

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:

Pěkně napsané:-) Přesně můj šálek. Kdyby to bylo třeba i delší a mělo to nějaké pokračování, bylo by to fajn:-)