magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Jehly

„Kurva dýchej pravidelně, ať mi tu neomdlíš,“ houkl jsem na něj a zvedl jsem ruce v rukavicích. Sledoval jsem, jak se pomalu zase začíná uvolňovat a po tváři se mu rozlívá blažený úsměv. „Mám pokračovat?“, zeptal jsem se opatrně a on rozhodně kývnul. Lehce se posunul v křesle, aby našel o chlup pohodlnější pozici a opět položil hlavu. Při zabodávání další jehly už ani nesykl bolestí. Jen lehoulince pohnul pánví a ihned se zase uvolnil. Bylo vidět, že si to konečně začíná užívat. Ještě chvíli jsem opatrně pracoval mezi jeho nohama, než jsem si dovolil zvednout se, sundat si rukavice, a z odstupu si prohlédnout svůj výtvor.

Ležel na zádech na vyřazeném gynekologickém křesle. Nohy chycené v opěrkách mi dávaly volný přístup k jeho koulím i péru. Mírně zvednuté tělo mi pak odkrylo pohled na jeho bradavky, každou do kříže protknutou jehlami s šedou koncovkou. Pohled na péro byl ještě impozantnější. Do šourku už měl nyní zapíchnuto deset jehel směřujících špičkou dolů směrem k díře. Spodní strana péra byla propíchnuta na třech místech. Obešel jsem křeslo a položil mu ruku opatrně na břicho. Na chvilku napjal svaly, jak se bál že si jen připravuji prostor pro další kolo zapichování, když ale pochopil, že v ruce opravdu nic nemám, uvolnil se.

„Chceš napít?“, zeptal jsem se.

„Ano, prosím,“ vydechl skoro neslyšně.

Natáhl jsem se pro sklenici, ponořil jsem do ní brčko a opatrně jsem mu ho přisunul k ústům. Sál pomalu, ale vytrvale. Evidentně měl sucho v ústech; tak holt působí stres, kterým si doteď prošel. Pustil slámku ze rtů a opět skoro neslyšně poděkoval. Nadzvedl jsem mu hlavu, ať mu můžu rozepnout škrabošku a pomalu jsem mu ji stáhl z obličeje. Opatrně otevřel oči a začal mrkat. Ostré zářivkové stropní osvětlení ho po více než 40 minutách ve tmě oslňovalo. Usmál se na mě a chytil mě za zápěstí. Stáhl mě k sobě a políbil mě na ústa. Tak to jsem opravdu nečekal. Nebyl ten typ, který by se líbal s chlapem. Evidentně to byl speciální dárek pro mě, věděl, že se mi občas líbí proložit trápení něžnostmi. Ten nával citů jakoby ho samotného překvapil. Naše první hraní to nebylo, ale první polibek ano. Lehce se na pár vteřin zarazil, ale pak se do mých rtů vpil ještě lačněji.

Opatrně mě kousnul do spodního rtu. „Děkuju za tenhle zážitek, je to úžasné,“ řekl, když se mi podíval do očí.

„Neboj, ještě jsem neskončil,“ usmál jsem se na něj. Nasadil jsem mu škrabošku zpátky na oči a opatrně ho ještě jednou políbil na rty. Už poslepu nahmatal mojí dlaň a chytil mě za ní.

„Už jsem našel odpověď na tu otázku, cos mi položil předminule,“ řekl a se zakrytím očí opět přešel do mírného šepotu.

„Na kterou?“, zeptal jsem se.

„Na tu, jestli ti už opravdu věřím.“

„Ano? A co?“

„A věřím ti. Netušil jsem, že ti to řeknu, ale opravdu ti věřím. Můžu mít jednu prosbu?“

„Zkus to.“

„Prosím, zapomeň na hranice, které jsem stanovil původně. Dělej, co uznáš za vhodné. Když se mě dneska dotýkáš, je to úplně jiné.“ Pak se ještě trochu rošťácky usmál a dodal: „A ta bolest je taky hrozně příjemná.“

Ještě jednou jsem ho opatrně políbil a natáhl se pro krabici s čistými rukavicemi.

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:

Krásný příklad toho,jak se buduje důvěra.