magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Padesát odstínů šedé: Recenze filmu

V roce 2011 byla poprvé, svépomocí a na základě požadavků přátel a čtenářů spisovatelčina blogu vydána autorkou E.L.Jamesovou kniha s názvem Fifty Shades of Grey. Během chvíle se stala jednou z nejžádanějších knih v cílové skupině mířící na ženy. A celá edice červené knihovny fungující do té doby to mohla zabalit.

Autorka sama nezastírá, že tento počin vytvořila v důsledků své posedlosti teenagerovskou sérií Twilight – jako fan-fiction po dospělácku. A ať chceme nebo ne, sakra se jí to vyplatilo.

Stručně tedy:  Anastasia Steel, jedenadvacetiletá prostoduchá studentka vysoké školy + Christian Grey, sedmadvacetiletý sexy absolvent, milionář, nadsamec a dominant = nejpromakanější marketingová akce mířící na „maminy na mateřské” za dlouhou dobu.

50 Shades of Book

Byť z jazykového /literárního hlediska můžete horší text najít snad už jenom tabloidech typu Story nebo Blesk, čtenářky absolutně nekriticky toto dílo adorují a v USA mám dojem, že se snad díky tomu zvedla i 9 měsíců po vydání knihy porodnost. Ne, že bychom autorce za to museli zrovna líbat ruce, minimálně američtí manželé by jí ale mohli poděkovat za zvýšený sexuální apetit svých žen.

Bylo nasnadě, že se Hollywoodská studia začnou prát o práva k zfilmování, a proto nebylo překvapením, když Universal/Focus Features tato získal v roce 2012 za více než 5 milionů dolarů plus procenta ze zisku (variety.com). Pro srovnání – Da Vinci Code šel za 3 miliony…

Proč všechno tak obšírně popisuji – prostě proto, že tento film nelze hodnotit jen tak, samostatně, ale je nutné k tomu přistupovat jako k balíčku, jako k celku: blog, kniha, film, merchandise.

Nezastírám, že i mě se knižní mánie dotkla a když jsem, po zkušenostech čtení knih edice Harlequin, byla schopná se dostat přes fázi rozčilení z práce editora, čtení minimálně prvního dílu jsem si užila.

50 Shades of Rating

O to víc jsem byla zvědavá na filmové zpracování Hollywoodem – ne L. von Trierem, režisérem Nymfomanky nebo A. Kechichem, režisérem Života Adele, ne zpracování v benevolentní Evropě, ale prudérním, úzkoprsým Hollywoodem, který se podle očekávání a s vidinou vyšších zisků bude snažit k filmu dosáhnout hodnocení podle MPAA PG13, (např. Ve Francii je film přístupný od 12), nakonec tedy získal rating R (strong sexual content including dialogue, some unusual behavior and graphic nudity, and for language) zatímco čtenářky doufaly v přístupnost až od 18, protože samozřejmě očekávaly trochu tvrdší erotiku.

50 Shades of Film

Takže ještě jednou, mladá perspektivní studentka Anastasia (v jedenadvaceti stále ještě panna, která nemá mobil a laptop se jí chuděrce taky rozbil, neholí si nohy, podpaží a ani přirození) je svou spolubydlící požádána, aby pro univerzitní časopis udělala rozhovor s absolventem školy, super-ultra-mega-sexy milionářem Christianem Greyem. Ten, byť může mít kteroukoliv ženu, na kterou ukáže, zakouká se zrovna do naivní Any (protože si okusuje spodní ret a cudně klopí zrak).

Samozřejmě, že jí o panenství připraví, ale co víc, podělí se s ní o své nejvíc nejtajnější tajemství – je dominant a jinou formu vztahu než D/s nepřipouští. Ana je na vážkách – je fascinovaná Christianem, ale zároveň by raději klasické randění.

A v tu chvíli jí tvůrci vrhnou do kolotoče drahých aut, vrtulníků, letadel, bytů, dárečků, oblečení atd., atd., prostě všeho toho, čemu mladá dívka nemá šanci odolat.

Ale ona je pevných morálních zásad! Ona prostě přijde na kloub tomu, proč ten chudák Christian je tak zvrhlý a nemůže navázat normální vztah! Zaručeně je to zneužíváním v dětství nebo něčím podobným, protože taková úchylárna, kterou on provozuje, přeci nemůže být normální!

50 Shades of Being Sorry

Bohužel – to slovo mě provázelo v průběhu celého filmu:

  • Bohužel: Protagonisti byli vybráni špatně. Zatímco protřelého Christiana hraje nemastný a neslaný a absolutně neuhrančivý J.Dornan, mladou a nevinnou Anu hraje D.Johnsonová, které tu nevinnost nemůžete sežrat ani kdybyste se snažili sebevíc.
  • Bohužel: Vztah mezi hlavními hrdiny je jiskřivý asi jako vztah, který máte s paní na recepci na středisku u praktického lékaře.
  • Bohužel: Přes zjevnou profesionalitu tvůrců, která ale byla jistě často vystavována zkoušce odolnosti při konfrontacích s autorkou předlohy (update – natáčení druhého dílu se už právě z tohoto důvodu nebude účastnit ani režisérka, ani hlavní hrdina), kdy kamera lichotivě snímá příjemné interiéry, použitá hudba je báječná, nasvícení pomůcek v „herně“ je příjemně erotizující, hlavní hrdinka je somnambulní blbka nesnesitelná tak, že už i Bella ve výše zmíněném Twilightu je proti ní vrcholná akční hrdinka.
  • Bohužel: Erotické scény, především tedy ta nejdelší odehrávající se v „herně“, vypadají jak reklamní spot na Erotic City, kde se v průběhu asi 3 minut snaží tvůrci představit veřejnosti co nejširší škálu erotických pomůcek a praktik.

50 Shades of Wasted Time

Za nejlepší scénu z filmu považuji tu poslední, kde Ana konečně dostane pořádně páskem 5 ran na zadek. Už při tom ufňukaně „eroticky“ nevzdychá a já pociťuju konečně zadostiučinění.

Bohužel nám ale neukáže ani červené pruhy na zadku. Prostě proto, že film v této chvíli skončí, aby divačky chtěly a musely přijít na díl další.

Podle serveru imdb.com a MTV ve filmu za celou dobu vidíme Anina prsa 24x, plácnutí přes zadek 14x, vidíme jí 23x vzdychnout a 15x skousnout spodní ret a 17 minut souložit s Christianem Greyem.

To se sice celkem solidní statistika na film, který trvá 125 minut, ale přesto si myslím, že návštěvu druhého a třetího dílu v kině si ráda ušetřím a raději doma doháčkuju ten ozdobný přehoz na televizi.

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:

Ani nevíš, milá dámo, jak moc moc mě potěšilo čtení tvé recenze! Speciálně poté, co moje skoro-přítelkyně (asi spolu nebudeme, nejen kvůli tomuto) mě doslova přinutila ten "film" vidět. Sbíral jsem 14 dní odvahu, abych pak ze sebe vyklopil "promiň, lásko, je to absolutní sračka..".. uff!

Vanilka, kýč, odfláknuté.. téma. Mimochodem těch závěrečných ran bylo 6 a - stejně jako ty - jsem ten konec vzal tak, že bude pokračování, a - světe div se - tohle byla jedna z mála věcí, které jsem na tom ocenil (myslím, že filmaři schválně nechali otevřený konec, kdy ona je "zklamaná", "uražená"..) Jinak jsem měl chuť tak trochu zvracet. Jedna moje kamarádka napsala "moje 103 letá babička nechápe, proč se okolo toho dělá takový vítr.." a dodala "hurá zpátky k Jackie Collins..", hurá! :)

Dva momenty mě zaujaly - když jí božský mr.šedivý říká "bolest je jen ve tvé hlavě" a "není to o bolesti, ale o vzrušení.." a pak, těsně před koncem, když ho ona vyzývá "tak mi tedy ukaž, co nejhoršího bys mi udělal..", chvilku to vypadalo, jako že se holka skutečně chce dozvědět pravdu.. no a pak ten konec.. o tom už jsem psal.

Obrovská "vanilková" rána "našemu" krásnému bdsm světu... a že to ty slepice - nejen - v usa baští jen potvrzuje to, že to jsou... jo, slepice.

Ještě jednou díky autorce za krásnou recenzi. Díky!

Pavel

Ahoj všichni, kdo jste komentovali. Chci nejdříve podotknout, že jsem četla tuto knihu i viděla zmíněný film. Autorka recenze má v mnoha ohledech pravdu, ale je třeba také zmínit, že pravděpodobně vůbec nečetla knihu, a že některé docela důležité detaily

se ve filmu od knihy dost liší - vůbec nechápu, z jakého důvody byly tvůrci pozměněny. Všichni dost možná máme v hlavě tu neúnavnou mediální masáž a tudíž není možné, aby naše očekávání dosáhla alespoň minimáního uspokojení. Za sebe musím říct, že i když byla kniha o dost šťavnatější a pro mě zcela určitě důvodem k dalšímu objevování BDSM, ač nebyla nijak zvlášť dobře přeložená, líbila se mi. Přečetla jsem ji v době, kdy se o filmu ještě vůbec nediskutovalo. Nic jsem o ní dopředu nevěděla a tudíž jsem neměla žádná zbytečná očekávání. Splnila účel, přivedla mě na jiné myšlenky, když jsem 5 týdnů ležela na "udržování" v nemocnici poté, co se moje dítě rozhodlo, že se narodí o měsíc dřív. Musím taky podotknout - no, možná už ani nemusím- že zapadám do kategorie "mamina", kterou nám opět vnutila zdárná recenzistická mediální masáž. Ještě chci říct, že rozhodně nejsem žádná tupá pipina - jsem vysokoškolačka, domluvím se několika světovými jazyky a ani ne v 15 letech jsem přečetla lecjakou světovou klasiku. A přesto se mi to líbí! Nebuďme tak nepřející jeden k druhému. Nic není jen černé nebo bílé, občas je něco pro někoho šedé!:))) Zdravím všechny s otevřenou myslí!!!

odpovědětodpovědět Gravatar

RE: Wow! Díky...!

Řekla bych, že knihu četla. Je to na konci kapitoly 50 Shades of Book.

Já sama jsem knihu nijak nevyhledávala, před lety, když se objevila a začalo všechno to šílenství okolo, jsem se zařekla že já tohle teda číst nebudu, i když téma znělo lákavě (dominantní muž a domnívala jsem se, že submisivní dívka, což se nepotvrdilo). Ke knize jsem se dostala poměrně nedávno a náhodou, bez toho, že bych ji vyhledávala, spíše ona se dostala ke mně, jakkoli to může znít divně. Ze zvědavosti jsem nakoukla a už jsem to nedokázala nedočíst. Také si o sobě nemyslím, že bych byla tupá pipka. Osobně si myslím, že mi kniha jistým způsobem supluje v současné době neexistující vztah, nedobrovolnou citovou a sexuální abstinenci (blížící se rozvod po dvaceti letech manželství), ale rozhodně jsem knihu nečetla "s jednou rukou pod peřinou", jak se o tom sem tam psalo v tisku. Prostě jsem prožívala jejich příběh a aspoň chvíli jsem se nenimrala v tom svém.

Konfrontoval jsem to s několika lidmi z BDSM komunity a - kupodivu (?)- nikdo z nich necítil potřebu na základě propagandy knihy a pak i filmu číst ani knihu, ani shlédnout film. Právě tak mně to nepřipadalo přitažlivé. A to jsem sakra zvědavý člověk - i jenom proto, abych si pak řekl:" Vždyť jsem to tušil - shit!" Tímto bych chtěl poděkovat recenzentcea vyslovit jí uznání, že se obětovala, všechno to vytrpěla a potvrdila mi mé domněnky, aniž bych já sám musel psychicky strádat při četbě knihy, či shlížení filmu. Myslím, že americká ultrakonzervativní společnost nemá světu ani v téhle oblasti co dát. Kde je kšeft, tam končí všechno umění - bohužel. A to, co vzrušuje (či rozhořčuje) americké zpátečníky, nevzruší v Evropě už ani ranného pubescenta.

Já bych to tak prudce neodsuzovala. Je to zkrátka pohádka pro dospělé,další z mnoha verzí příběhu o Popelce. Oddechová záležitost,u které se nad dějem nemusí příliš přemýšlet a člověk se jen kouká na hezké kulisy. A hezké oči J.Dornana ! :-)

odpovědětodpovědět Gravatar

RE: 50 . verze Popelky.

Tedy, přirovnat tohle dílo k Popelce, na tom jsem se pobavila víc, než u celé recenze a komentářů dohromady. :D

Ale nakonec ano, je to celkem přiléhavé...

Tolik zbytečné cizí řeči, že se ani obsah nedá přes to pojmout