magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali
Dovolená na venkově (4/7)

Dovolená na venkově (4/7)

Usnul jsem rychle a brzo a možná i proto bylo moje vstávání druhý den ráno méně krušné. Rozhodně jsem nezapomněl na pravidlo ohledně oblečení, nebo spíše absence oblečení, a nevysloužil jsem si tudíž trest hned po probuzení. Zato jsem byl svižně zapřažen do práce, stejné jako předtím: vyčistit boxy a zamést. Tentokráte jsem si dal pozor a zametl i pod rohožemi a celkově myslím, že mi to šlo lépe a rychleji - praxe ze včerejška se projevila. Když Monika přišla moji práci zkontrolovat, obešlo se to bez poznámek a naštěstí i bez trestů nebo jiných výchovných zásahů.

Dovolená na venkově (3/7)

Dovolená na venkově (3/7)

Když jsme se najedli, šel mi Marek ukázat ty části statku, které jsem večer neviděl. Přiléhala k němu pastvina pro kozy, ohrazená laťkovým plotem (přes který se prý kozám bez větších obtíží a k pramalé radosti sousedů dařilo pravidelně utíkat) a elektrickým ohradníkem obehnané pastviny pro krávy a větší a menší výběh pro koně, každý s přístřeškem, který koně chránil před deštěm, prudkým sluncem a větrem.

Dovolená na venkově (2/7)

Dovolená na venkově (2/7)

Ráno mne vzbudilo rázné plesknutí po nahém zadku. Byl to Marek, který ze mne stáhl peřinu a přetrhl mé ranní snění. „Vstávat a cvičit,“ zavolal s veselostí ranního ptáčete, zatímco já jsem se snažil uvědomit si kde jsem a co tam dělám. „Teda, stačí, když budeš vstávat, o výcvik se ti postará Monika,“ hlaholil vesele. Cosi jsem znechuceně zabručel. „Klusej do maštale, čeká na tebe. A na tvém místě bych si pospíšil.“

Dovolená na venkově (1/7)

Dovolená na venkově (1/7)

Vystoupil jsem z auta na tmavém dvoře. Byl večer na sklonku babího léta a já jsem přijal nabídku své kamarádky, abych na její farmě strávil víkend v rámci „pracovního, výchovného, výcvikového a rekreačního pobytu“, jak to nazvala. Věděl jsem, že nudit se rozhodně nebudu; na to jsme se znali moc dobře.

Zemanovo krušné odpoledne

Zemanovo krušné odpoledne

„Neřáde černej, proč já tě vůbec živím, darmožroute. Jinej by tě dávno dal rozsekat do fašírky. Takhle mi oplácíš?“ Hromování a nadávky se nesly široko daleko. Kdo by se podíval na jezdce, který se právě zvedal ze země, ani by se jim nedivil. Nebyl na něj hezký pohled: pravou polovinu těla měl obalenou bahnem, stejně jako větší část tváře, zjevně po pádu z černého hřebce, který ho sledoval s výrazem půl pobaveným, půl nezúčastněným a hromování na něj nedělalo přílišný dojem, protože si v jeho průběhu uškubl pár zelených lístků z blízkého stromu a začal je zaujatě žvýkat.

Ta rána poté

Ta rána poté

Damien přišel do obýváku o nějakých deset minut později, s ručníkem kolem pasu. Voda mu ještě kapala z mokrých světle hnědých vlasů, a celkově vypadal podstatně zdravěji. Jen se pořád tvářil jako zpráskaný pes, na což dle Eirana neměl nárok, protože ho nikdo nezpráskal. Zatím.

Kniha "Základy BDSM pro začátečníky" začátečníkům do rukou nepatří

Kniha "Základy BDSM pro začátečníky" začátečníkům do rukou nepatří

Recenze knihy marketované jako průvodce světem a životem BDSM se všemi jeho aspekty. Pokud jste začátečníci, vyhněte se jí obloukem. Nejen že nepomůže, ale aktivně škodí.

BDSM a psychologie aneb koníček spojený s profesí

BDSM a psychologie aneb koníček spojený s profesí

Jak jde dohromady zájem o BDSM se studiem psychologie a s partnerským vztahem? Nejen o tom je následující rozhovor...

Koníčky a koníčci (2/2)

Koníčky a koníčci (2/2)

Zatímco svými slovy vdechoval život mladému holštýnskému hnědákovi Covenantovi, jsem ho postupně zbavoval oblečení. Neměl toho na sobě moc, takže jsem ještě využil šance, a v rekordním čase se převlékl zpátky do jezdeckého – tedy kromě bot. Fakt, že oblečení bylo cítit skutečnými koňmi, mi teď stejně nahrával.

Koníčky a koníčci (1/2)

Koníčky a koníčci (1/2)

Ke koním jsem své… jiné koníčky nikdy netahal, byť některé – dobrá – mnohé, pomůcky byly více než sympatické. Bič, který jsem měl na Case, byl zkrátka jeho, nikdy mě ani nenapadlo ho použít k jiným účelům, snad i proto, že jsem měl doma jiný, vhodnější. A Casovu uzdu nebo uzdečku, jakkoliv pěkné to kožené řemení bylo, bych na člověka nasadil jen těžko. Ale hlavně, zkoušet to na zajíčka, kterého jsem sotva potkal...