magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Jak mě málem zabila moje zvědavost (1/3)

Stál jsem na okraji buzerplacu a vůbec nevěděl, co mám dělat. Před deseti minutami mne konečně propustil doktor z ošetřovny, kde jsem si nakonec i s nemocničním intermezzem pobyl skoro čtyři týdny. Důvod, proč jsem tam byl tak dlouho, byl prostý. Jednoho dne asi ve čtyři hodiny ráno mne probrala tak krutá bolest kdesi v zádech, že jsem putoval šupem zpátky do nemocnice, a tam mi zjistili zánět ledvin. Vysoké horečky se přihlásily o pár hodin později, takže jsem strávil těch několik dní pod clonou analgetik a sedativ a moc si z toho nepamatoval. Začal jsem pořádně vnímat až v ten den, kdy si pro mě přijeli z tábora, aby si mě odvezli z nemocnice zpátky na ošetřovnu. Auto řídil můj instruktor a jako doprovod v dodávce přijel samozřejmě brácha Sean ale také ošetřovatel Bill. A ten projevoval takovou radost, že mě zase vidí a vrhal na mne tak významné pohledy, že mi bylo okamžitě jasné, že můj instruktor nemohl nepochopit. A to bylo zlé!

Rozhlídl jsem se po okolí tábora s pocitem vězně, kterého právě pustili ze samotky na dvůr. Lesy okolo tábora zářily v zapadajícím slunci všemi podzimními barvami. Byla to taková krása, že jsem dostal okamžitě chuť se rozběhnout do přírody. To ale nešlo, protože bez propustky jsem sám z tábora nesměl. Sedl jsem si na lavičku před kasárnami, vyhřátou od zapadajícího slunce a zadíval jsem se na vězeňský dvůr. Byl jako vždy prázdný, nikdo z trestanců ven nechodil. Bezděčně jsem si vzpomněl na vojenský náklaďák a kluky, které odváděli dozorci do útrob budovy. Měli na sobě volné vězeňské tepláky, ale byli bosí a celkově působili úplně odevzdaně a apaticky.

„Ta nesmrtelnost chrousta je ale náročnej problém, co?“ Bill se se smíchem posadil vedle mě.

„Neslyšel jsi někdy o nějakých transportech vězňů?“ zeptal jsem se v náhlém vnuknutí. Bill se na ošetřovně jistě dozvěděl každý táborový drb.

„Tobě asi bratříček zavřel zobáček málo, že?“ opáčil Bill tiše. „Ty se chceš za každou cenu namočit do maléru. Už jenom tím, že tady sedíš a čumíš na věznici, jsi hrozně nápadnej.“

„Jdi do háje, Bille! Všichni mi jen vyhrožujete, ale pravdu se od vás nedozvím.“

„Jestli chceš vědět pravdu, tak za mnou přijď pozítří večer. To budou odvážet dalších dvacet kluků a já za nimi vždycky jedu s doktorem, se sanitkou. Vlezeš si dozadu pod lehátko a můžeš si hrát na detektiva. Já nevím nic víc, než že ty kluky vždycky odvezou na takovej velkej statek asi hodinu cesty odsud a za dva, tři dny je vrátěj nazpátek. A za pár dní tam jede zase jiná skupina.“

„A to tě nikdy nenapadlo zjistit, co tam s těmi kluky dělají?“

„Zezačátku jo, ale byl jsem důrazně upozorněn, ať se neptám. Doktor mi pak jednou v opilosti prozradil, že mu ti hřebečci pěkně vydělávají. Nic víc ale nevím.“

„To fakt zavání obchodem s bílým masem,“ řekl jsem si spíš sám pro sebe, ale Bill mě dobře slyšel.

„Jede v tom pár instruktorů, ale Connora jsem nikdy neviděl, že by se kolem transportu motal. Jestli mu věříš, zeptej se ho. A jestli přijdeš na to, jak mu zdrhnout, tak doraž k tomu odjezdu,“ řekl mi jen a zvedl se z lavičky. To mě přimělo podívat se na hodinky. Vyskočil jsem na nohy. Za pár minut jsem se měl hlásit u svého instruktora a málem jsem to prošvihl. Přeběhl jsem buzerplac a zaťukal na ty dveře od bytu, na které jsem klepal už pětkrát předtím. Dnes to ale poprvé bylo ještě za světla, takže pravidla návštěvy budou nejspíš odlišná.

„Pojď dál a zamkni za sebou,“ ozvalo se stroze a já během chvíle stál v pozoru obýváku na koberci, který jsem až příliš důvěrně znal z úplně jiného úhlu pohledu.

„Jsi přesný,“ konstatoval můj instruktor a listoval přitom nějakými deskami. „Víš, proč jsi tady?“ zvedl oči od papírů a zabodl je do mých. Měl jsem co dělat, abych pohledem neuhnul.

„Nevím, pane,“ vykoktal jsem v roli naprosté naivky, protože přiznávat se k mým sexuálním dobrodružstvím s Billem jsem určitě neměl v úmyslu. Hrozně jsem se ale bál, že právě to je ten důvod, proč tu stojím a že mne čeká zatraceně dlouhá noc.

„Musíme spolu vyřešit jeden problém, Kierane. Protože jsi byl dlouho nemocný a ještě dost dlouho budeš mít zakázanou větší fyzickou aktivitu, nemůžeš se vrátit ke své skupině, ve které jsi byl před tím malérem s kopřivami. Musel bys dohnat několik týdnů výcviku a to je prakticky nemožné. Tvá skupina už má teď za sebou horolezecký výcvik a manipulaci s výbušninami. Už bys jim nestačil a všechny je jen zdržoval.“

„A co se mnou teda bude?“ zeptal jsem se překvapeně. Tohle jsem tedy opravdu nečekal. Strach mne zvolna opouštěl. Třeba to nakonec nebude tak zlé.

„Navrhl jsem, aby tě přeřadili do mé skupiny,“ usmál se instruktor. „Ještě stále se věnujeme výcviku na střelnici a v učebně probíráme teorii o zbraních, používaných Brity. Taky jsme zahájili výcvik v řízení auta,“ vysvětlil mi. „Nic, co bys neznal a nemohl rychle dohnat. Navíc to až na výjimky není tak fyzicky náročné, jako výcvik přežití v přírodě.“

Zadíval jsem se instruktorovi do očí a v duchu se zaradoval. To vypadalo jako dobrá zpráva. „Děkuji vám, pane,“ odpověděl jsem.

„To dobře děláš,“ pokýval instruktor hlavou. „Zatím všichni, kdo z nějakého důvodu museli přerušit výcvik, ho nakonec celý opakovali. Tak aby tě tohle nepotkalo, protože budeš přeci jen muset dohnat nějakou tu teorii, budu se ti po večerech soukromě věnovat při doučování a za tím účelem jsme se s velitelem tábora dohodli, že budeš bydlet u mě v tom zadním pokoji,“ ukázal, kterou místnost má na mysli. „Už jsem ti ho nechal zařídit.“

Zalapal jsem po dechu a vytřeštil na něj oči. To bylo něco tak nestydatého, že to vyžadovalo nesmírnou drzost anebo dobrou známost s velitelem, anebo obojí.

„Velitel je můj dobrý kamarád, takže mi rád vyšel vstříc, Kierane. Jediným problémem se jevil tvůj bratr, ale nakonec jsme se shodli na tom, že jemu o tvém nadstandardním bydlení říkat nebudeme. Nemusel by to pochopit. A tobě bych radil taky držet hubu!“ Velitel zvýšil hlas a já poznal, že ještě neskončil. „A potom tady máme ještě jeden problém,“ pokračoval. Týká se tebe a toho, co jsi prováděl na ošetřovně!“ zařval na mě.

„Ale pane, já…“ větu jsem nedokončil.

„Nedovolil jsem ti mluvit!“ zpražil mne a pak pokračoval. „Jak sis vůbec mohl dovolit vystrčit před tím ošetřovatelem svou prdel, o které dobře víš, že je moje? Jak sis představoval to, že mu umožníš šoustat tu svou nádhernou díru, kterou mám právo šukat jenom já? To bys takhle podržel každýmu chlapovi se stojícím ocasem?“

Mlčel jsem a začínal se klepat strachy.

„Na něco jsem se tě ptal, ty nevěrná děvko!“ řval na mě instruktor.

„On mě hrozně vzrušoval, když mi potíral hojivou mastičkou ty popáleniny na intimních místech. Je mi to hrozně líto, pane, ale nedokázali jsme se ovládnout,“ odpověděl jsem s očima zavrtanýma do koberce před mýma nohama.

„A kolikrát jste se neovládli? Kolikrát jsi mu dovolil vystříkat se ti do zadku?“

„Čtyřikrát,“ zalhal jsem. Bylo to šestkrát, ale to jsem se neodvážil přiznat.

„Lžeš! Ale to je vedlejší. Bylo to prostě víc než jednou, takže žádná náhodná spontánní akce a žádná falešná lítost. Tys mi úplně klidně zahýbal a myslel sis, že ti to projde.“

Mlčel jsem, hlavu svěšenou. Instruktor měl pravdu. Opravdu jsem myslel, že se mu mé sexuální dobrodružství s Billem nedonese.

„Tak teď ti řeknu, co tě čeká,“ soptil stále instruktor. „Nejdřív dostaneš pořádný klystýr a ne jeden. Musím ti tu tvou pošpiněnou díru pořádně vyčistit. A potom tě vobtáhnu tolikrát, že tě přejde chuť roztahovat půlky před nějakým jiným chlapem. A nejen to. Čeká tě spousta bolesti a ponížení, Kierane, jako trest za tvou nevěru. Ne ale hned, protože ještě nejsi v takové formě, abys to fyzicky zvládl. Budu tě trestat postupně, ale věř mi, bude to stát za to.“

Zíral jsem na něj a mráz mi běhal po zádech. Bylo mi jasné, že zažiju něco nepředstavitelného a že se mi to nejspíš moc líbit nebude. V prvním okamžiku jsem měl sto chutí se otočit a zdrhnout. Byl to takový šílený iracionální impuls. Přitom jsem věděl, že dveře od bytu jsou zamčené a ven se prostě nedostanu. Navíc pokusem o útěk bych si všechno jen zhoršil.

„Svlíkni se!“ zazněl strohý rozkaz, který jsem bez váhání poslechl. Teprve v tom okamžiku jsem si uvědomil, že závěsy v bytě jsou zatažené. Pochopil jsem, proč.

„Mazej do koupelny A věř mi, že si to pěkně užiješ.“

Neměl jsem ani sílu, ani odvahu vzdorovat. Bylo mi jasné, že cokoliv než absolutní poslušnost, by mi jen přitížilo. Během pár minut jsem skončil pevně připoutaný k nerezovému stolu, ale tentokrát ne vleže na zádech, ale vkleče, se zadnicí vystrčenou ke stropu. Instruktor věděl, že tahle potupná poloha mne velmi ponižuje a tak ji při trestání používal obzvlášť rád. Vadilo mi, že nemám kontakt s jeho tváří a že ze mě vidí vlastně jen ten vyšpulený zadek. V téhle poloze jsem se stával věcí. Připadal jsem si jako nafukovací panna, určená jen k ukojení jeho sadistických choutek, což mě deptalo a uráželo.

Prudká bolest mě bez varování krutě vytrhla z úvah. Můj mučitel mi do konečníku právě bezohledně vrazil pořádně velký dutý anální kolík. Zakvílel jsem a celý ztuhnul. Věděl jsem, že prudká bolest z roztažení svěrače po chvilce odezní, ale já si zatím přál jen, ať ze mě tu věc okamžitě vyndá. Nesplnitelné přání.

„Bolí to?“ zeptal se instruktor pobaveně. „A to je teprve začátek. Teď pustím vodu. Pro začátek bude vlažná, ale v dalším kole si dáme třeba studenou.“

Sice jsem neviděl, jak otočil kohout od průhledné nádrže na vodu, ale proud tekutiny jsem cítil okamžitě. Tohle jsem nenáviděl. Zpočátku jsem sice bolest necítil, ale mé pocity byly hodně nepříjemné, a jak se tlak vody v mých střevech stupňoval, přihlásila se i bolest o slovo. Pak jsem už jen prosil o slitování a nakonec i brečel. Opravdu brečel! A můj instruktor stál nade mnou, hladil mě po vystrčených půlkách a zespod po plném břiše a mně se zdálo, že snad trpí se mnou.

„Já vím, že to hodně bolí, Kierane, ale je to trest, takže to tak musí být. Vím, že to snášíš hůř, než mrskání zadku, které tě stimuluje a vzrušuje. Pořádný klystýr ale prostě jenom bolí a proto to dělám. Věř mi, že ti takhle neubližuju rád a je to pro mne docela těžké. Nechci ti způsobovat jenom bolest, chci ti pomáhat, aby sis to víc užíval, aby byl náš sex zajímavější. Tresty jsou ale něco úplně odlišného a za to, cos provedl, si trest odbýt musíš,“ říkal mi, zatímco jsem s útrobami plnými vody bojoval s křečemi a nevolností. „Udělal jsi chybu a teď za ni zaplatíš tak, aby sis navždy zapamatoval, že tvoje zadnice patří jen mně a před každým jiným ocasem budeš držet půlky pěkně u sebe.“

Přikyvoval jsem jako o život, hlavně aby mi už konečně dovolil zbavit se toho tlaku vody uvnitř. Nevím, kolik litrů vody mi do střev nateklo, ale měl jsem pocit, že snad prasknu. Instruktor mě nechal ještě asi deset minut skučet a svíjet se v křečích, než mi dovolil odejít na záchod, kde jsem strávil snad půl hodiny. Pak mne z té místnůstky potupně vytáhl se slovy, že schovávat se před ním nebudu, že máme ještě spousty práce. Poté mě znovu připoutal do stejné polohy jako předtím a celé kruté mučení vodou se opakovalo. Nakonec jsem to celé musel vytrpět pětkrát a můj mučitel si musel zavolat i své pomocníky, strážce pořádku, protože jsem se začal bránit a utekl jsem mu z koupelny. Bojoval jsem jako o život, prosil jsem, sliboval, ale nebylo mi to nic platné. Nedocílil jsem tím ničeho jiného, než pár pěkných jelit na zadku za neposlušnost.

Když mě konečně odvedl dokonale čistého do ložnice, byl jsem mu dost vděčný. Pošesté už bych to asi nepřežil. Sotva jsem se držel na nohou a žaludek se mi pořád houpal. To ale neznamenalo, že by na mě instruktor bral nějaké ohledy. Přikázal mi kleknout si na postel a připoutal mne za zápěstí k tyči za postelí.

„Tak, ty kurvičko, a teď poznáš, jakej ohon patří do tvý prdele,“ oznámil mi, zatímco se svlékal. Zavřel jsem oči a jen odevzdaně vyčkával. Bylo mi jasné, že to bude pořádně bolet, protože do mě strčí tu svou obrovskou kládu bez jakékoli přípravy a gel použije jen kvůli sobě. Kdyby mohl, jistě by mne s radostí ojel nasucho, ale to by bolelo i jeho. Klekl si za mě na postel, beze slova mi nakapal lubrikant na okolí řitního otvoru a pak začal plnit to, co jsem předpokládal. Prohnul jsem se v zádech a vystrčil zadek, co to šlo a on mi odtlačil půlky dlaněmi a vrazil do mne ten svůj ohromnej ohon.

Řval jsem a nepřestával, protože jsem byl od vodních hrátek v koupelně docela odřený. Můj mučitel mě navíc šukal bez jakýchkoli ohledů, tvrdě a hned od začátku až na doraz. Užíval si celou délku svého výstavního údu, klouzal jím v mém zadku a blaženě u toho funěl. Pokaždé ho skoro vytáhl a pak tvrdě přirazil až po kořen a zase pomalu ven a prudce dovnitř. Držel mne přitom za boky a vůbec si nevšímal ani mé bolesti, ani mých potřeb. O mé uspokojení vůbec nešlo, i když po vodním mučení už se můj ocas vzpamatoval a i přes bolestivé šoustání mého zadku stál jako stožár. Bylo mi ale jasné, že dnes se orgasmu nedočkám.

Konečně byl instruktor hotov, vystříkal se do mě v obrovských křečích a jako pokaždé ve mně zůstal zaražený až po kořen. Po chvíli se natáhl po krabičce na nočním stolku. Netušil je, co je uvnitř, obsah mi neukázal. O to větší jsem zažil šok, když mi surově vytáhl pravou bradavku a cvaknul na ní dřevěný kolíček. Zaječel jsem, protože to byla zcela nová a nečekaná bolest. Tohle ještě nikdy neudělal. Než jsem se ale vzpamatoval, obsloužil stejně i levou bradavku. A potom, stále hluboko zaražený ocasem v mém konečníku, začal ty kolíčky přejíždět lehce rukama. Brnkal do nich a pohyboval s nimi a já jen ječel a přál si, ať už to skončí.

„Zdá se, že se ti to nelíbí, Kierane. Ale šukání s Billem se ti líbilo, že?“ posmíval se mi mučitel a cvakal mi na tělo další kolíčky. Postupoval po kožní řase od bradavek do podpaží a dolů směrem k pasu, nejdřív na pravé straně mého těla a potom na levé. Když byl hotov, přejel přes konce kolíčků rukama a já šílel.

Konečně vytáhl svůj ocas z mého ztýraného zadku a já doufal, že si od téhle bolesti konečně odpočinu, ale to jsem se spletl. Tu jeho kládu vystřídal v mém zadku anální kolík podobných rozměrů, což bylo také něco nového. Dřív instruktor vždycky trval na tom, že si má roztažená díra musí odpočinout, aby byla pořád pevná, ale to mu teď bylo zjevně jedno. Důležitější bylo, že jsem trpěl.

„Ten kolík v sobě udržíš, Kierane, stejně jako mé sperma. Zůstane v tobě tak dlouho, dokud budu já chtít a věř tomu, že ti tam brzo ještě něco přidám,“ oznámil mi suše. „A teď vstávej. Půjdeš si prohlídnout svůj pokoj,“ přikázal mi a odemkl mi pouta na zápěstích.

Šel jsem před ním s půlkami staženými, protože stále hrozilo, že kolík z mého uvolněného zadku vyklouzne. Navíc mne mučitel cestou popleskával svým oblíbeným jezdeckým bičíkem, aby mne donutil jít rychleji. Díkybohu chodba ke dvěma zadním pokojům nebyla dlouhá. Instruktor mi pokynul ke dveřím vlevo a pak ukázal na protilehlé dveře. „Tady bydlí ti dva hlídači, takže tu budeš v nejlepší společnosti,“.

Otevřel jsem dveře, které vedly do mého království, a strnul jsem. V pokoji nebyla žádná postel, kterou bych tam očekával, nebo skříňky na věci. Místnosti vévodila má dobře známá trestná koza, ale tahle byla jinak skloněná, takže hlava trestaného byla níž a zadek výš a to dovolovalo jeho větší vyšpulení. Na jedné stěně jsem uviděl poutací kříž ve tvaru písmene X a na protilehlé byly pověšeny všechny možné bičíky, rákosky a důtky. Také tam byl slušný výběr análních kolíků, dild a různých řemínků a postrojů na podvazování koulí a ptáků. Další věci byly v poličkách, ale neměl jsem čas si je moc prohlížet.

„Tady si budeme hrát, Kierane. Tady budeš trávit většinu času v tomto bytě, pokud zrovna nebudeš v mé posteli,“ vysvětlil mi instruktor. Je to tvůj pokoj, takže mezi tvé povinnosti bude patřit i péče o všechny ty propriety, které tady vidíš. Všechno budu používat jen na tebe, takže to budeš vše udržovat v čistotě a pořádku, aby to bylo připravené na další večer a noc.

Zíral jsem na to vybavení a začínal jsem být nejen vyděšený, ale taky vrcholně vzrušený. Vinou bolestivé hry s kolíčky, které jsem na sobě stále měl, se můj ocas odporoučel do říše snů, ale teď už zase stál a dával o sobě pěkně vědět. Instruktor si té reakce mého těla dobře všiml a sáhl pro dva spojené řemínky. Už jsem je znal, takže mne nepřekvapilo, když mi je pevně utáhl nad varlaty a kolem kořene ocasu. Zabolelo to, jako vždycky, ale tohle byla ta příjemná bolest, ta, která se dala transformovat ve slast.

„Pojď sem,“ ukázal mi na poutací kříž a já poslechl. Přitiskl jsem se zády ke stěně a nechal se připoutat širokými koženými pouty v koncích kříže. Instruktorovi chvíli trvalo, než nastavil správnou výšku pout, abych byl pořádně natažený, ale za pár minut byl se svou prací hotov a spokojeně si prohlížel své dílo. Potom vzal svůj jezdecký bičík, který si před tím odložil a začal mne dráždit jeho plácačkou po trčícím ocasu a vyrýsovaných koulích. A potom zasáhl jeden z kolíčků na bradavkách a já zaječel a na poslední chvíli jsem si vzpomněl na povinnost držet kolík v konečníku. Bylo to jen tak tak, ale zvládl jsem ho v sobě udržet.

„Jáááááůůůůůůůůů,“ vřískal jsem z plných plic, když se hra biče s kolíčky přiostřila a pár z těch, které jsem měl na bocích trupu, odlétlo. A další švih, a nová sprška kolíčků se rozlétla po podlaze mé vlastní mučírny. A instruktor pokračoval. Mrskal mne bičíkem už nejen po kolíčcích, ale docela bolestivě i po podvázaných genitáliích a já se svíjel na kříži jak v pekelném ohni. Už zase jsem prosil a sliboval hory doly, jen když přestane, ale on pokračoval až do té doby, dokud mi na těle nezůstaly už jen ty dva kolíčky, mučící mé bradavky. Poklepal na ně bičíkem a pak naznačil úder a já zavřeštěl, až se zatřásla okna za těžkými závěsy. Bič se ale kolíčků ani nedotkl, místo toho zasáhl můj obnažený žalud.

Pomočil jsem se bolestí. To už se opravdu nedalo vydržet. Kolík v zadku jsem zase na poslední chvíli uhlídal, ale plný močový měchýř ne. Instruktor se se zájmem díval, jak ze mne tryská ten proud a rozstřikuje se o podlahu u mých nohou. Potom se zle usmál a já poznal, že to nejlepší právě nastalo. A pak se rozmáchl a sestřelil bičíkem kolíček, týrající mou pravou bradavku.

Jestli jsem si myslel, že znám bolest, tak jsem sám sobě kecal. Svět potemněl a roztočil se kolem centra té bolesti a já v tom bláznivém kolotoči jen řval a řval. Měl jsem pocit, že mi můj mučitel bradavku utrhl i s kolíčkem, tak strašně bolel návrat krve do toho citlivého místečka. Když jsem zase začal vnímat okolí, zjistil jsem s hrůzou, že mi po vnitřní straně nohou stéká cosi teplého a anální kolík se válí kousek ode mne. Ach bože, to ne!

„Ty si nevážíš mého semene!“ zařval instruktor a popleskal na poslední kolíček na mém těle, takže jsem jen zaskučel. „Až s tebou skončím a vytřeš tady ten svinčík, tak se půjdeš osprchovat a potom si klekneš v ložnici a poprosíš za odpuštění. A taky si rozmyslíš, jaký si zasluhuješ trest. Potrestám tě ale až zítra, protože dneska už máš dost a já tě nechci zabít.“

Celou tu dobu si instruktor hrál bičíkem s mou kolíčkem sevřenou bradavkou. Přitom se mi díval do očí a dokonce párkrát naznačil úder, čímž mne přinutil zařvat. Smál se mi a bavil se tím, jak jsem vyděšený.

A pak se rozmáchl a konec bičíku se bolestivě zaryl přímo do mé levé bradavky. Kolíček odletěl a já se bezvládně zhoupl v poutech. Když jsem po pár vteřinách zase začal vnímat, odepínal mi instruktor jednou rukou pouta a druhou mi držel na levé bradavce kus gázy. Byl celý od krve.

„Promiň, Kierane, tohle jsem nechtěl. Špatně jsem se trefil, je mi to opravdu líto,“ šeptal mi do ucha omluvy a podpíral mne. „Hodně to krvácí, protože bradavka je překrvená, ale není to na šití, neboj se. Pojď, pomůžu ti do sprchy. O tu zasviněnou podlahu se postarají strážní,“ řekl mi. „Jsi celý zelený, horká sprcha tě probere a pak si musíš rychle lehnout.“

Málem jsem se mu složil do náručí. Byl jsem opravdu vyčerpaný, ale ve víru adrenalinu jsem si to vůbec neuvědomil. Zato teď se bolest z roztržené bradavky přihlásila o slovo. Instruktor mne mezitím doprovodil pod sprchu, kde mi sundal i řemínky, stahující mé koule a ocas, a pak si znovu pečlivě prohlídl zranění, které mi způsobil. Asi měl s tím šitím pravdu, protože ranka přestávala zvolna krvácet, a kostka ledu, přinesená z mrazáku, krev téměř zastavila. Pak mi instruktor bradavku vydezinfikoval a přelepil a dovedl mě rovnou do své obrovské pohodlné postele, kde jsem s ním trávil noc už víckrát.

Myslel jsem si, že mě už nechá spát, ale on mne otočil na bok a zezadu se ke mně přivinul. Začal mne hladit po oblinách zadku a dráždit prsty mou bolavou díru. A já mu i přes únavu vycházel vstříc, protože jsem věděl, že nemám jinou možnost. Nanesl si gel na prsty a dvěma vnikl dovnitř. Byl jsem pořád roztažený od kolíku, tak nenarazil na žádný velký odpor. Masíroval mi konečník a já slastně vzdychal, i když to bolelo. Sám jsem ale přirážel v touze dostat ty prsty co nejhlouběji.

„Vidím, že tě Bill naučil pěkné věci,“ konstatoval jen instruktor tiše a bolestivě mi sevřel koule. „Ale nemysli si, že jsem zapomněl na tvůj trest. Jestli čekáš, že se slituju a udělám tě, tak se šeredně pleteš. Vystříkám ti znovu pořádně prdel, aby se mi líp spalo a nic víc nečekej.“

Nemělo smysl prosit, omlouvat se a žadonit. Vše bylo řečeno naprosto jasně a vzápětí jsem už ucítil jeho nedočkavou chloubu na svém řitním otvoru. Zatlačil jsem proti jeho žaludu, protože to tak podstatně méně bolelo a pak už jsem cítil, jak mi projíždí zadnici dlouhými a mučivě pomalými tahy. Sykal u toho blahem a dráždil mi můj ohon, ale jen tak, abych trpěl ještě víc. Vždycky pár tahů a konec, pár tahů a konec a tak pořád dokola. A pak si mne překulil na všechny čtyři, aby měl víc prostoru pro přírazy, které pomalu ale jistě nabývaly na rychlosti. Pořád měl ale snahu šoustání mého zadku prodlužovat a tak přírazy přerušoval a zůstával ve mně zabodnutý až po kořen.

Nevím, jak dlouho to trvalo, ale připadalo mi to nekonečné. Hekal jsem a skučel bolestí a můj mučitel postupně zrychloval a jeho přirážení bylo čím dál tvrdší.

„Jestli chceš moje semeno, tak pořádně sevři zadek. Příště už ti tak velký anální kolík nedám ani náhodou. Už jen úplně nejmenší,“ zašeptal mi do ucha a já v zoufalé snaze ukončit týrání mé rozbolavělé prdele stáhl svaly a pevně v sobě sevřel jeho ohon.

„Úžasný,“ zašeptal mi do ucha a zrychlil. „To je přesně ono! Pořádně stáhni půlky!“ pobízel mne a já ho svíral ze všech sil, i když to bolelo o to víc. Začal jsem nahlas řvát a nejen protože ho to vzrušovalo. Opravdu jsem řval bolestí. A pak se najednou prohnul ve slastné křeči, velkou silou do mne zarazil tu svou kládu, a byl hotov.

Úplně zničený jsem se sesunul na břicho a on si lehl na mne, jako vždy zasunutý co nejhlouběji. Věděl jsem už, že při svých rozměrech je schopný zůstat uvnitř klidně celou noc a mou povinností je, udržet ho v sobě, což znamenalo mít stále kontakt s jeho klínem. Naznačil jsem mu tedy, že se chci otočit na bok a on se sesunul vedle mne a stáhl si mě s sebou, takže jsem skončil uvězněný mezi jeho nohama. To byla nejbezpečnější poloha, abychom zůstali i ve spánku spojeni. Zavrtal jsem se mu zadnicí do klína a zavřel oči.

Vnímal jsem jeho ruce, jak mne objímají kolem pasu a hladí, a přál si, aby zrušil můj hrozný trest a dopřál mi orgasmus. Můj ocas byl v pozoru a stačilo by pár doteků, jenže sám jsem se udělat nesměl. Znovu jsem se neklidně zavrtěl v jeho klíně.

„Copak, máš nějaký problém?“ zeptal se s jasnou ironií v hlase.

„Prosím, pane, dovolte mi orgasmus,“ požádal jsem co nejpokorněji. Bylo to nesmírně ponižující.

„Ani náhodou, holoubku,“ dodal přísně a já se málem rozbrečel zoufalstvím.

Už nikdy nebudu pánovi nevěrný, říkal jsem si, zatímco jsem pomalu usínal. A pak se mi před očima zase objevila ta skupinka kluků, jak je bachaři odváděli do věznice.

„Pane,“ nedalo mi to a dovolil jsem si instruktora oslovit.

„Co je?“ zeptal se kupodivu docela přívětivě.

„Víte něco o transportech vězňů z tábora někam na nějaký statek?“

„Panebože,“ vydechl a strnul. „Jak ses o tom dozvěděl?“ Překvapením se posadil, takže osvobodil můj zadek od svého ocasu.

Otočil jsem se na záda, abych mu viděl do očí. „Viděl jsem jednou ten náklaďák i ty spoutané kluky, které přivezl.“

„Nepleť se do toho, Kierane!“ varoval mne důrazně.

„Co s nimi dělají?“ zeptal jsem se otevřeně, protože mi to opravdu vrtalo hlavou.

„Abych pravdu řekl, tak nevím přesně. Zkoušel jsem se ptát těch, kteří si tím statkem prošli, ale nic mi neřekli.“

„Jestli mě pozítří večer pustíte, tak to možná s Billovou pomocí zjistím. Řekl mi, že s ním můžu jet v sanitce,“ prozradil jsem konečně svůj plán.

Instruktor se mi chvíli jen díval do očí a pak zavrtěl hlavou. „Nejen že tě s Billem nepustím vůbec nikam, ale nedovolím, abys lezl jak ovce do oprátky. Chráním tě před návštěvou táborové věznice, jak můžu. Lžu o tvých trestech a nehlásím žádné tvé prohřešky, právě proto, aby ses nedostal mezi tu dvacítku kluků, které odvezou v utajení z tábora na statek. Nedopustím, abys jim vlezl rovnou do chřtánu.“

„Ale pane, měl bych jedinečnou příležitost zjistit pravdu,“ zkoušel jsem to ještě.

„Já jsem ti svůj názor řekl a dál už ani slovo! Jinak si užije rákoska takový tanec na tvý zadnici, žes to ještě nezažil!“ uťal instruktor další diskuzi rezolutně a já poznal, že nemá smysl už ani otvírat pusu. Znovu jsem se otočil na bok a nabídl mu svůj vystrčený zadek, ale jeho ocas nebyl v takové formě, aby ho dostal dovnitř. Po dlouhé době jsem proto usínal sice nalepený na instruktorův klín, ale bez jeho mužné ozdoby v sobě.

Vzbudily mne letmé a velmi příjemné dotyky na mém ocasu, který mi vyzývavě stál, pomalu jako každé ráno. S trhnutím jsem otevřel oči a uviděl jsem instruktora, jak klečí mezi mýma nohama a něžně a zkušeně mi zpracovává ptáka jazykem. Byl zcela zaujat lízáním mého žaludu a drážděním uzdičky, že si ani nevšiml, že jsem otevřel oči. Zareagoval až po chvíli, když na mne mrknul, aby viděl, co se mnou jeho aktivity dělají. Usmál se.

„Spící kráska se nám probudila,“ prohodil a pokračoval v kouření s ještě větší vervou a já zažíval pocity, dosud nepoznané. Můj ocas mu mizel skoro celý v ústech, kde se dočkal obdělávání jazykem zespoda. Bylo to úžasně dráždivé, jenže k čemu, když se nesmím udělat? To je jen mučitelova další sadistická hra.

„Rozhodl jsem se, že tě odměním za to, jak jsi mě před spaním fantasticky udělal. Zasloužíš si to,“ řekl mi, jakoby četl mé myšlenky. „Lehni si na záda, roztáhni nohy a pokrč je,“ poradil mi a já vděčně poslechl, aby měl nerušený přístup k mým genitáliím. A potom jsem jen s hlavou na polštáři slastně zavřel oči a vychutnával si tu dokonalou práci jeho rtů i jazyka nejen na svém ohonu, ale i na koulích. Pomalu jsem přirážel pánví ve stejném rytmu, v jakém on mne kouřil, a když přidal i ruku a stiskl mi ocas, zrychlil jsem tempo. A pak jsem ucítil prst, který si probojoval cestu do mé zadnice a zkušeně mi začal masírovat prostatu a to byla ta poslední kapka. Mé pohyby se zrychlily a mé hlasité vzdechy naplnily přítmí ložnice. Vrchol už bych nadosah a já doufal, že to opravdu není jen další krutá hra s mým tělem. A pak sebou můj úd v jeho ústech zaškubal a já se mu v úžasném orgasmu vystříkal až do krku. Cítil jsem, jak se k mému ocasu přisál a lačně polykal, aby ani kapka nepřišla nazmar. A poté mi láskyplně celý ocas olízal a očistil.

Díval jsem se na něj naprosto nechápavě a zmateně. Vždyť ještě před několika hodinami tvrdil, že mi vyvrcholení neumožní ani náhodou a teď mi najednou dopřál jeden z nejúžasnějších orgasmů, které jsem zažil. Chtěl jsem se ho zeptat, co to mělo znamenat, když jsem si uvědomil, že se na mě mile usmívá.

„Na nic se neptej, Kierane. Nekaž to otázkami. Já jenom chci, abys věděl, že i když tě trestám za to, cos mi provedl, tak tě mám pořád rád. Chci, abys věděl, že mi můžeš důvěřovat, že ti nikdy neublížím. A věř tomu, že když jsem ti zakázal jet s Billem sledovat ten náklaďák, tak to bylo jenom pro tvé vlastní dobro. Mám o tebe prostě strach,“ objal mne kolem ramen a já se mu vděčně schoulil do náručí a pocitem naprostého klidu a bezpečí.

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:

Zatím jsem přečetl od 1. až do téhle povídky a vážně se mi to líbí :3 čtu to i ve škole o hodinách ^^ je to opravdu úžasný a nechápu jak tohle někdo mohl napsat ... i mé kámošce se to líbilo i kamarádovy z intru , vážně chválím :3 nemá to chybu :33 ^^