Koňský pohled na víkendový sraz v Jizerkách

V pátek jsem běhal po městě a sháněl vázací špagát, očka a přezky, do toho mi volá kůň že mu upadl vejfuk u feldy já mu říkám že nemůžu najít prasklej kus uzdy a že to budeme asi muset spravit až na místě, dále volá kobyla že je v ústí na studijnim a že se zdrží, volám kámošovi do servisu jestli nám může zavařit vejfuk, tak že nemůže, kůň volá že sehnal barvu ale že neví jestli bude držet a ptá se jestli by to (vejfuk) nešlo spravit izolačkou, na poslední chvíli došívám dlouhý stahováky. čtyři hodiny po plánovaném čase odjezdu se konečně scházíme (i se zavařeným vejfukem). při nakládání sulky zjišťuju že nemám spojovací šrouby a jelikož už je osm tak je asi neseženu. Volá Altair kdy že dorazíme. Na benzínce nefunguje vzduch. Na další bezínce zjišťuju že jedna duše je vháji a kolo nejde nafouknout. V Jablonci se ztrácí kůň s feldou. Opět volá Altair ať přijedeme do desíti abych jako organizátor udělal brief. Voláme koňovi kde je, tvrdí že na nás čeká, odpovídám že čekáme na něj. Posléze se scházíme až ve Smržovce.

Následně se zcela ztácíme v silničkách u souše a marně hledáme hotel. Pasoucí se srna po té co jsme jí potřetí minuli, ležerně odchází vykecat stádu že "přijeli nějaký koňové". Kobyla začíná vyšilovat neboť rendl na ní pořvává "STOP". Hotel nalezen v 11 večer. Vítám se s přátely. Na brief už seru dávám si vodku a pár piv a odcházím upadnout do spacího Espace. Kobyla zdůrazňuje abych si nezačínal (to je toho jen jsem jí objímal, no) načež ráno jsem se probudil s jejím zadkem napasovaným k mýmu rozkroku. Se stále ještě přiopilým koněm vyrážim feldou do desný sehnat šrouby a duši do kola. Opět volá Altair, kde jako že jsme a kdy teda bude ten brief a vůbec. Vracíme se a jdeme smontovat sulku, zjišťujeme že nemáme vercajk, Nakonec se podaří sehnat šroubovák, kladivo a klíč 17. Konkurenční stáje zjištují že moje sportovní sulka je opravdu stavěná jen na mejch 60 kilo a velká ženská se na ní neudrží. S pomocí dobrovolníků, dřeva a lepící pásky začnou sulku upravovat k nepoznání. (i na deku došlo i když ne přez palubku). S Altairem vymýšlime a realizujeme trasu závodu. Trasa je poměrně náročná ale o to zajímavější. Můj prvotní předpoklad že vyhraju všechno je nabourán příchodem Achnatona s jeho novou kobylkou. Od tohoto okamžiku je jasné že soutěž o nejkrásnějšího koně nemám šanci vyhrát. Kamarád mi věnuje poukaz na oběd a odchází opět na wc (ze slivovice, ne z nás) čas startu je průběžně posouván z 14:00 na 15:30 - koně se mi malují a zjišťují že ta barva je naprd, altair hledá část postroje, další hledá klíče od pokoje, další hladá zaběhlý koně. Se spožděním ale přece se mi daří všechno zorganizovat (časomíru, zapisovatele, fotografy, traťový rozhodčí).

Koně se předvádějí v paddoku a jakožto organizátor neustále někoho otravuju "podrž mi koně, musím něco zařídit". Klisnička Wanabee je naprosto skvělá ale zlobí z nedočkavosti, kůň Rony se tváří poněkud natvrdle.

Samotný závod popisovat přesně nebudu protože jsem měl hlavu plnou jen jediný myšlenky "VYHRÁT" takže to najdete v Altairově repo. Taky vlastně ani nevim kdo mi naboural sulku a podobně.

Místo pohárů a kokard jsme dostali jen svazky mrkve, kterou moji koně pohrdli, a místo toho si na mě objednali panáka. Taky jsem si dal panáka a ve velmi rozverné náladě jsem si půjčil Achnatonovu kobylku a swičnul se na koně abych udělal scénku "Lady Godiva" (s ní na ramenou) no a při tom jsem si nabil držku a mám sedřený lokty a kolena. Jezdkyni se zaplať buh nic nestalo.

Soutěž o nejkrásněšího koně dle předpokladu vyhrála Achnatonova Titi a protože tato cena je dle pravidel ACHAK sponzorována diváky, Titi jí velmi elegantně v podobě ruské zmrzliny rozdala všem zůčastněným.

V neděli jsem byl (na rozdíl od normálních lidí které budí budík nebo obligátní kohout) probuzen kobylou s její podprdou a tangama pod hlavou, vedle nahromaděnejma houbama a cedulkou "Tome, dnes nepij, musíš řídit- já nemůžu" Kobyla opět vyšilovala že je rozbitý auto protože svítí "STOP" což jsem nakonec hravě opravil tím že jsem odpojil čidlo hladiny brzdovky. No a to je vlastně celý.

PS: Přestože Titi oprávněně vyhrála soutěž o nejkrásnějšího koně, mám za to že nejlepší kobylka byla Wannabee - Titi byla víc subinkovatější a krásná ale Wannabee byla víc kobylkovatější.

Úžasná kobilka,to se jen tak nevidí :-)

Haf Haf, sraz byl dobrej a uplne super byla konska prehlidka a zavod. Musim rici taky ze opravdu Titi mela muj nejvetsi obdiv ze zvadla veskere usili trati a uplne s gracii sobe vlastni dorazila do cile se svym spokojenym jezdcem. JInak jak pise Altar o cestovani vlakem mam taky podobne zkusenosti ja pouzivam tedy inkartu jako elektronickou penezenku a u jednoho pruvodciho vyraz ze chci z tedle stanice do tedle a platba inkartou, si myslel ze si z nej delam srandu a ze to je nemozne platit inkartou, a jeste kdyz sem mu rekl ze chci jizdenku na Rozhrani tak to byla konecka. proste cd to je kapitola sama prosebe. Jinak altare moc rad sem te svezl, akorat sem nevedel kde je vic konu jestli pod kapotou nebo na zadnim sedadle:-) .