magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Jak mi skončil ráj na zemi (2/5)

Náš společný týden před mým návratem na univerzitu a Górdanovým odletem na nějaká jednání do Venezuely, nejspíš o financování PIRA, ubíhal neskutečnou rychlostí. Zdál se být tak krátký, že i když jsme se oba snažili užít si toho druhého co nejvíc, věděli jsme, že si už den po rozloučení budeme chybět. Možná i proto jsme ztráceli ostražitost a dovolili si víc, než obvykle. Górdan mne majetnicky objímal kolem ramen i tam, kde nás mohl vidět někdo z personálu a já ho zase klidně hladil po stehně u večeře. Všechny tyhle prohřešky proti místnímu puritánskému zákonu nám ale bez problému prošly, možná i proto, že personál byl vděčný za dobře placenou a ne příliš náročnou práci. Zaměstnanci se starali o dům, který byl víc než polovinu roku prázdný, přitom plat měli stále stejný. Na přepracování si proto rozhodně stěžovat nemohli.

„Nepůjdeme někam na večeři?“ zeptal se mne Górdan předposlední den, když jsme se oba nazí bezstarostně vyhřívali u bazénu v domnění, že vysoký živý plot z neprostupných ibišků a různého pichlavého houští nás spolehlivě chrání před zvědavci. Byli jsme v naší červené zóně, takže jsem se přetočil na lehátku a ovinul Górdanovi paže kolem krku.

„Chci tě mít sám pro sebe,“ zaprosil jsem a zabodl svůj modrý pohled do jeho černých očí.

„Když se na mě takhle díváš, tak bych ti klidně upsal duši,“ usmál se a vášnivě se přisál na mé rty. Jeho jazyk se probojoval do mých úst a já jen zavřel oči a celý se oddal tomu nádhernému okamžiku. Nelíbali jsme se moc často, ale když už, stálo to za to. Když jsem oči po několika minutách zase otevřel, pohled mi padl na vyděšenou tvář mladičkého zahradníkova pomocníka, který za stěnou kus od bazénu řezal suché listy palem. Stál na žebříku a tak viděl přes živý plot to, co mělo jeho pohledu zůstat skryto.

Netrvalo nám ani deset vteřin, než jsme si s Górdanem oblékli bermudy a tiše vyrazili pro toho vyjukaného voyeura. Neměl nejmenší šanci nám utéct, protože jsme oba byli tiší a velmi rychlí. Górdan ho znehybnil stejným chvatem, jako nedávno na lodi mne a já mu rychle zacpal pusu a pomohl ho odtáhnout do domu. Celou dobu nevydal vyděšený kluk ani hlásek, takže se nám naše počínání podařilo utajit. Skončil tam, kde jsem býval častokrát svázaný já, v šatně bez oken, která neměla velmi pevné tyče na ramínka jen pouhou náhodou. Byla konstruovaná jako mučírna a šatna ten účel jen dovedně maskovala. Chytl jsem kluka zezadu pod pažemi a kolem hrudníku tak, že mu prostoru k pohybu moc nezbývalo a pak jsem jen čekal, co se bude dít. Pochopil jsem, že dojde na velmi tvrdé výhrůžky, aby bylo jisté, že nás chlapeček nepráskne.

„Chytli jsme v domě zloděje, že Kierane,“ pronesl Górdan anglicky, aby mu kluk rozuměl.

Přikývl jsem a mlčel, protože tahle hra byla v Górdanově režii a já zatím nedostal scénář. A kluk zjevně taky ne, protože ječel jako šílený, že není žádný zloděj a snažil se z mého sevření jako v kleštích vykroutit. Přišlápl jsem mu jednou nohou nárt, abych ho ještě víc znehybnil a přenesl na ni váhu. Asi ho to bolelo.

„Jsme tu dva svědkové na jednoho!“ Górdan kluka prudce chytl pod krkem a stiskl, takže křik odumřel, jako když se sfoukne plamínek svíčky. „Musíme ho prohledat, abychom viděli, co ukradl,“ otočil se na mne. „Asi by bylo dobré zavolat někoho z ochranky, ať máme dalšího nezávislého svědka.“

„To myslíš vážně?“ zeptal jsem se svou mateřštinou.

„Jo! Musíme ho pořádně vyděsit,“ odpověděl mi Górdan tvrdě a bez špetky slitování také irsky, aby vyděšený mladíček ničemu nerozuměl.

Přikývl jsem a pomohl Górdanovi toho kluka přivázat za ruce k jedné z pevných tyčí uprostřed šatny. Tu určitě nevytrhne, říkal jsem si. Sám jsem na ní visel mnohokrát. Zatímco mu Górdan přivazoval nohy, došel jsem do pokoje k telefonu. A pak jsme všichni tři pár minut počkali, než se objevil jeden z vojáků PIRA, kteří se nám starali o bezpečí.

„Chytli jsme s jeho lordstvem zloděje a potřebujeme svědka při jeho osobní prohlídce,“ vysvětlil jsem muži, který se jmenoval Martin. Znal jsem ho z ochranky nejlíp a chodil s ním často střílet z pistole i z pušky, abych se udržoval ve formě. Taky jsme spolu chodívali po ránu, dokud nebylo moc velké horko, běhat.

Górdan zalepil vřískajícímu klukovi pusu, takže decibely přestaly útočit na naše uši a v šatně bylo najednou slyšet i vlastního slova. Potom mu začal šacovat kapsy u lehkých bavlněných kalhot. Vytáhl balíček cigaret, které podal Martinovi, aby je vysypal a prohlídl krabičku. Další přišlo na řadu balení papírových kapesníků, které jsem dostal k prohlídce já. Nic jiného ale zahradníkův pomocník v kapsách neměl. Podíval jsem se do klukových očí, které nad stříbrnou lepicí páskou vyděšeně sledovaly naše počínání. A když Górdan klidně rozepnul klukovi kalhoty a stáhl je ke kolenům, začal se údajný zlodějíček svíjet v poutech a znovu křičet do roubíku. To ale Górdanovi vůbec nepřekáželo v tom, aby mu vrazil ruku do slipů a důkladně prověřil, zda ve spodním prádle něco neschovává. A pak se otočil, v očích vítězoslavný, spokojený výraz a v ruce odznak svého starodávného šlechtického rodu, nesmírně vzácný zlatý pečetní prsten.

„Věděl jsem, že tady něco ukradl!“ zvolal s prstenem, který vytáhl klukovi ze slipů, na dlani. Nechápal jsem, jak to dokázal, protože ten prsten u sebe u bazénu neměl a pokud vím, byl bezpečně zamčený v trezoru. Zíral jsem na ten šperk asi stejně překvapeně, jako ten kluk. Jeho tmavé oči nás tiše sledovaly s výrazem naprostého šoku.

„Martine, jsi moc hodný, že jsi přišel. Viděl jsi stejně jako my dva s Kieranem, že tenhle můj prsten měl ten kluk ukrytý ve spodním prádle. Kdyby bylo potřeba, dosvědčíš to na policii, ale myslím, že k tomu nedojde. Už můžeš jít a my se tady s mladíkem dohodneme, jak tuhle jeho krádež vyřešíme,“ pronesl Górdan a elegantně se tak zbavil svědka, který teď už nebyl potřeba. Potom si spokojeně navlékl svůj prsten a přitom na mě rošťácky mrknul.

„Takže co s tebou uděláme?“ otočil se zpět na kluka s řečnickou otázkou. Jeho oči jako koláče ho stále sledovaly. „Budeme tě muset potrestat za tu krádež prstenu i za to, že jsi nás šmíroval.“ Chytl ho zase pod krkem a svou pohlednou tvář naklonil až těsně k jeho obličeji. „A jestli se někdo dozví, cos viděl u bazénu, zavolám na policii a udám tě za vloupání do mého domu. Svědků na to mám dost!“ dodal tvrdě a chladně.

Mladíčkovy oči nad zalepenou pusou se hrůzou snad ještě zvětšily a jeho hlava začala energicky kmitat ze strany na stranu a dávat tak najevo, že on určitě nic neřekne.

„Rozuměl jsi mi dobře?“ ujistil se Górdan ledovým hlasem, bez jediné stopy emocí. Ty se víc zračily v mé tváři, protože jsem na svého milence zíral asi dost překvapeně. V roli zlého muže jsem ho kromě našich erotických her viděl poprvé a dost mi tím imponoval. Celkem ochotně bych si s tím pomocníkem zahradníka vyměnil role.

Kluk právě o sto šest přikyvoval, že dobře rozuměl a nic neřekne. Vypadalo to, že si každou chvíli hlavu ulomí.

„Dobře!“ Górdan konečně pustil jeho krk, na kterém zůstaly krásné rudé podlitiny. Chvíli se zdálo, že snad kluka odváže, ale pak mu jedním trhnutím stáhl slipy a došel si pro silný pásek, visící na háčku vedle ramínek s kalhotami. Přeložil ho napůl a podal mi ho.

„Pořádně ho seřež, ať si pamatuje, že nemá šmírovat svého zaměstnavatele.“

Neptal jsem se, proč já. To nebylo potřeba. Vypadal jsem možná mladší, než ten kluk, připoutaný v naší tajné mučírně a Górdan si přál, aby poznal, kdo je tady pánem. Zhluboka jsem se nadechl a obdivně se na svého milence zadíval. Ještě před několika hodinami jsem byl jeho hračkou do postele a teď ze mne před tím zahradníkovým pomocníkem udělal Mastera, který bude rozhodovat o jeho osudu. Oči mi zasvítily, rty se roztáhly do šťastného úsměvu, a kdybych mohl, vrhl bych se Górdanovi kolem krku. Právě mi dal najevo, že mám v tomto domě stejná práva jako on a personál se ke mně musí chovat se stejnou úctou. Ten pocit byl k nezaplacení.

Obešel jsem napůl svlečeného kluka a rozhodl se, že ho nejdřív trošku vyděsím. Poplácal jsem mu jeho chlupaté půlky dlaněmi a pak mu je roztáhl, abych si prohlídl jeho anální otvor. Vůbec se mu to nelíbilo. Ječel do roubíku a svíjel se v provazech, což mne motivovalo k tomu, abych zašel ještě dál. Naslinil jsem si prst a pomaličku mu ho strčil do té sevřené ochlupené dírky, která se ze všech sil bránila. Kluk se celý napnul v poutech, ztuhnul nepříjemným tlakem i bolestí a vyrazil skřek, který i přes jeho zalepenou pusu musel být slyšet až k bazénu.

„Víš, co v téhle zemi čeká homosexuály?“ zašeptal jsem mu do ucha, zatímco jsem mu bezcitně vrtěl prostředníčkem hluboko v prdeli. „Jsme tu dva, kteří dosvědčí, že jsi chtěl, abych tě tím prstem pěkně ošukal.“ Začal jsem mu do zadku přirážet a dobře se přitom bavil.

Górdan, který stál vedle mě a laskal mi jazykem ucho, vyprsknul smíchy. To ho nenapadlo, že toho šmíráka ještě navíc zkompromitujeme. Mrknul na mě a pak mi vsunul jazyk do úst, zatímco já jsem pořád týral tu panenskou a krásně pevnou díru. Napadlo mne, že se dostáváme do dalšího levelu zvrácenosti, když si užíváme při ponižování někoho třetího. Master Kieran a Master Górdan v akci.

Konečně jsem vytáhl svůj pátravý prstík a otřel ho klukovi pod nos a na tváře, abych ho opravdu pěkně ponížil. Třeštil na mě své tmavé oči a určitě se bál, že ho v další minutě obtáhnu. To mě ale ani náhodou nenapadlo, můj ocas patřil jedině do Górdanovy zadnice. Znovu jsem se vrátil za klukův zadek, chopil se pásku, kterým jsem ho měl potrestat a ještě si toho šmíráka trochu vychutnal. Sevřel jsem mu šourek a popleskal páskem jeho varlata. Pak jsem teprve, pobaven klukovým vřískotem, ustoupil o krok a rozmáchl se na ten hezký tmavý zadek. Nebylo řečeno, kolik ran mu mám dát, takže i tohle rozhodnutí nechal Górdan na mně. Napřáhl jsem se a ze všech sil mu na tu hladkou prdelku přišil první pěkný šlehanec.

Mladíček ječel do roubíku, slzy mu tekly po tvářích a z nosu nudle, když jsem ho mrskal tím silným koženým opaskem. Vůbec jsem ho nešetřil, podobně jako kdysi v Londýně toho spratka Lewise Harpera. I ten se málem pochcal bolestí, když se mi dostal do rukou a tenhle skoro zahradník k tomu taky neměl daleko. Jeho tmavá zadnice získávala ještě tmavší barvu, podbarvená rudou krví těsně pod kůží. Nebyla zbarvená dočervena, tak, jak jsem byl zvyklý z pohledu na svůj zadek a nebyla na ní patrná ani fialová jelita. Měnila jen barvu ze zlatohnědé na rudohnědou. Přejel jsem po té rozpálené nádheře a pak mu ještě přidal pár pěkných švihnutí, než jsem uznal, že už má dost. Górdan ho poté, co mu ještě důrazně připomněl co by ho čekalo za krádež prstenu, odvázal a odvedl zpátky do zahrady a já se rozvalil v křesle s bermudami u kotníků a čekal, až se můj úžasný milenec vrátí.

Na nic nečekal a klekl si mezi mé nohy, aby nejdřív polaskal můj ocas ústy. Objel jazykem žalud a pak ho pevně přitiskl na uzdičku, kterou párkrát olízl. Potom mi špičkou jazyka začal lízat ocas zespod a bral to až od varlat, která následně jedno po druhém dostal do svých úst a cucal je, zatímco mi pomaličku a důkladně honil ptáka. Pak si klekl na postel ve své oblíbené pozici a já si nejdřív pohrál jazykem s jeho hladce oholenou dírou a pak do něj prudce vrazil svůj pevný kolík až nadoraz. Věděl jsem, že i on má rád bezohledné a tvrdé šukání a tak jsem mu ho to odpoledne dopřál do sytosti a ve finále mu postříkal svým semenem obliny zadku, které jsem poté celé pěkně smyslně olízal. Teprve poté jsem se důkladně věnoval jeho ocasu a přitom mu masíroval prostatu dvěma ohnutými prsty. Netrvalo to dlouho a polykal jsem další pořádnou dávku jeho semene, které mi proudem stříkalo až do krku.

Leželi jsme vyčerpaní na široké posteli, která ničím nepřipomínala starožitný nábytek z Górdanova severoirského hradu. Byla jednoduchá, ze světlého tropického dřeva, jako veškerý nábytek v domě. O to byla ale pohodlnější a prostornější a já neměl daleko k tomu, abych usnul, jako když mne do vody hodí. A pak se ozvalo tiché diskrétní zaťukání na dveře a já byl v momentě zcela bdělý a vylítl z té postele i z Górdanovy náruče, protože mi bylo jasné, že se muselo stát něco velmi závažného, když si komorník zjednal přístup do pánovy ložnice. Sice o nás věděl všechno, ale vidět nás po milování v jedné posteli opravdu nemusel. O to nikdo z nás nestál. Tiše jsem se vytratil do společné koupelny, zatímco Górdan na sebe natáhl plavky a šel otevřít.

„Co se děje?“ slyšel jsem jeho podrážděný hlas, ale komorníkovu odpověď jsem neslyšel. A pak se Górdan objevil v koupelně a v ruce držel obyčejnou bílou dopisní obálku. „Přijel můj tajemník Shamus McGregor. Dnes tu bude spát a zítra večer spolu odlétáme nejdřív na jednání do Caracasu a pak zpět do Irska. Přivezl ti s sebou dopis,“ vysvětlil mi, jak se ta nepopsaná obálka dostala až na Bahamy

„Od koho?“

„Od tvého bratra,“ řekl tiše.

Jako ve snách jsem si vzal obálku, došel do svého pokoje a sedl si na pohodlnou rohovou sedačku, čalouněnou smetanovou látkou. Byl jsem sám, Górdan respektoval mé soukromí. Pochopil, že tak ryze osobní věc, jako je dopis od bratra, si budu chtít přečíst beze svědků. Obálka nebyla zalepená a dopis psaný rukou vypadal, že už ho někdo četl. Život s Górdanem nebyl peříčko a i mé soukromí podléhalo cenzuře. Možná že on sám už obsah toho dopisu od svých špionů znal. Dřív by mě to hrozně vytočilo, ale po těch letech už jsem věděl, že jde i o mé bezpečí. Ušklíbl jsem se, rozložil pomačkaný list obyčejného papíru a začal číst:

Ahoj brácho,

byla docela makačka zjistit, kde jsi a jak se s tebou spojit. Nakonec jsem požádal Connora, protože jsem si byl jistý, že on bude vědět a mé tušení bylo správné. Connor mi řekl nejen jak se s tebou spojit, ale i všechno o vašem vztahu během tvého výcviku a i o tvém současném milenci, který se o tebe stará a chrání tě pomalu líp, než oko v hlavě. Upřímně, když si představím, jak tě obě ty buzny šukají do prdele, asi bych je oba zabil, ale vím, že jsi šťastný a nic ti nechybí, tak se snažím tyhle představy potlačit. Navíc by to teď rozhodně nebylo nejmoudřejší.

Brácho, jsem v maléru a velikým. S Connorovou pomocí jsem zdrhnul z tábora, protože mi tady začala hořet koudel u zadku. Začalo to tím, že jsem se pohádal s velitelem tábora a došlo to tak daleko, že jsem tomu kreténovi nakonec dal pěstí. Tím jsem si ale moc nepomohl a při první příležitosti se mi to vrátilo, jako bumerang. Na cele se mi oběsil kluk. Nebyl zdaleka první ani poslední, kdo to tady nezvládl, ale ukázalo se, že najednou je hrozně důležité najít obětního beránka a tím jsem byl samozřejmě já. Dřív se takovýhle maléry vždycky nějak zakamuflovaly, ale tentokrát se na mně velitel povozil do sytosti. Skončil jsem v táborový věznici a víš sám moc dobře, jak to tam chodí. No, a aby nebylo všem průšvihům konec, doneslo se mi od kluků, že se mne PIRA chystá obětovat.

Sám jsi přímo u pramene, takže máš zprávy o jednáních mezi Brity a Iry z první ruky. Možná se ti už doneslo, že jako vstřícný krok budoucí dohodě o Severním Irsku se PIRA nabídla vydat pachatele atentátu na lorda Moutbattena britské exekutivě. Prý je to ústupek na oltář vlasti, ale znáš mě, já se mám docela rád a nestojím o to, nechat se umučit v Castlereagh, nebo v Long Kesh.

Potřebuji tvou pomoc, bráško! Teď se skrývám, ale dlouho to nezvládnu. Jdou po mně a nikomu nemůžu věřit, jenom tobě. A tvůj mecenáš a milenec sir Górdan má peníze, vliv i moc. Mohl by mne zachránit, kdyby promluvil s těmi správnými lidmi.

Prosím!

Sean

Přečetl jsem si dopis ještě dvakrát a pak jsem se zvedl a vyrazil za Górdanem, který na mne čekal u sebe.

„Co o tom víš?“ uhodil jsem na něj tvrdě a mrsknul mu dopis pod nohy.

Zvedl ten list papíru a vážně se na mě zadíval. „Dovolíš mi, abych si to aspoň přečetl, než ti odpovím?“ zeptal se sarkasticky.

„Nekecej, že o tom dopise nic nevíš! Ti tví zasraní špiclové ho jistě přečetli i pozpátku a určitě tě informovali.“

Górdan už se ale mezitím začetl do toho Seanova zoufalého volání o pomoc. „Kierane, nevím, kde jsi vzal tu svou konspirační teorii, ale já o tom dopise skutečně nevěděl. Nečmuchám v tvém soukromí i třeba pro tu maličkost, že ti důvěřuji. A navíc nemám prsty ani v tom, o čem píše tvůj bratr. PIRA ani Sinn Féin své lidi nepodráží a neprodává. Seana bychom nikdy Britům nevydali, to je nesmysl.“

„Takže chceš říct, že si Sean vymýšlí? Že je paranoidní?“ zaječel jsem na něj zoufale. Natáhl ke mně ruku a já uhnul v domnění, že mi chce dát facku.

„Proboha,“ zavrtěl hlavou, přitáhl si mě k sobě a objal mne. „To, že tě fackuju a biju při sexu, protože ty to tak chceš, neznamená, že to budu dělat i jindy. Kdysi jsem řekl, že bych na tebe nikdy nevztáhl ruku a to pořád platí.

„O co tady teda jde? Sean si nevymýšlí! Někdo ho zradil! U těch jednání s Brity přece nejsi sám. Třeba někdo podrazil i tebe.“ Slzy mi vyhrkly do očí a tekly po Górdanově nahém hrudníku, o který jsem se opíral. Objímal mne a hladil po vlasech a přitom mlčky přemýšlel.

„Co se děje?“ zeptal jsem se ho, když jsem se uklidnil a došlo mi, že už dobrých pět minut nepromluvil.

„Odvolám svá jednání ve Venezuele, tam stačí Shamusova maličkost, protože je to stejně celé k ničemu. Já se pěkně potichu vrátím rovnou domů a zjistím, o co tady k čertu jde a pak to hlavní: kde je Sean.“

Vděčně jsem se na něj usmál. „Poletím s tebou,“ navrhl jsem, protože jsem měl dojem, že nikdo jiný, než já, Seanovi nepomůže.

„Ty musíš do školy,“ zavrčel. „Vzhledem k vážnosti situace ti ale dovolím domluvit si individuální studijní plán. Z rodinných důvodů to univerzita umožňuje. Pak za mnou přiletíš do Irska a pokusíme se ten Seanův malér nějak vyřešit.“

Překvapeně jsem na něj vykulil oči, což Górdana rozesmálo.

„Stejně bys do Irska tajně odletěl, kdybych ti to zakázal, takže to takhle bude jednodušší. Aspoň tě budu mít na očích a nedovolím, abys provedl nějakou blbost.“

„A víme, jak se se Seanem spojit?“

„Jeden z článků řetězu, přes který se spojil s tebou, to vědět bude. Stačí jen jít zpátky po stopách toho dopisu, což udělám hned, jak dorazím domů. Než přiletíš ty, už to snad budu vědět.“

„Děkuju,“ řekl jsem vděčně a vstal, abych se před večeří osprchoval a převlékl. Vzhledem k tomu, že dorazil Górdanův tajemník, budu si muset ke stolu obléct něco jiného, než jen kraťasy a tričko. Górdan si jistě vezme oblek a ode mě se budou vyžadovat dlouhé kalhoty a košile.

„Kierane,“ zavolal na mě Górdan, když už jsem byl skoro v koupelně.

„Ano?“

„Pevně doufám, že až se seznámím se Seanem, tak od něj za to šukání jeho bratřička do prdele, nedostanu pěstí,“ mrknul na mě.

Rozesmál jsem se při té představě. „Kdyby Sean věděl, co všechno se mnou provádíš, tak by ti rovnou naporcoval ptáka nůžkami na drůbež,“ odpověděl jsem mu vážně.

„Ó, děkuji! Tos mne tedy uklidnil,“ zaslechl jsem odpověď těsně před tím, než jsem pustil vodu v masážním boxu. Ta přátelská přestřelka mi pomohla, jenže ne nadlouho. Strach o Seana mne brzo zcela pohltil. Sesunul jsem se ve sprchovém boxu na zem a bojoval se slzami. Moc mi toho na světě nezbývalo. Měl jsem Seana a naši matku bůh ví kde u nějakého chlapa, ale věděl jsem, že jsou naživu a můžu se s nimi vidět, kdybych o to stál. A pak jsem měl samozřejmě Górdana. Nebyl jsem ještě připravený na to, že bych o někoho z těch tří nejdůležitějších lidí mého života mohl přijít.

Górdan mne ve sprchovém boxu objevil asi o čtvrt hodiny později. Vytáhl mne ven, zabalil do osušky a ve svém pokoji mi nalil velkého panáka jednadvacetileté whisky Bushmills.

„Vypij to, nediskutuj a koukej se sebrat! Vím, že to bolí, ale v životě se takové věci prostě stávají. A navíc ty hážeš flintu do žita hrozně brzo.“

„Mám o Seana strach,“ přiznal jsem zkroušeně.

„Já to chápu, ale tímhle mu nepomůžeš. Nemůžeš se chovat jako vykroucená primadona. Byl jsi vždycky kluk do nepohody, tvrdej cynik, odkojenej ulicí. To jsem na tobě obdivoval,“ vyčítal mi Górdan tvrdě a měl ve všem pravdu. Mlčky jsem se na něj díval a pak si s ním dal ještě druhého panáka severoirského ječmene.

„Nejsem zvědavý na náladovou princeznu,“ varoval mne chladně a pořádně naštvaně. „Koukej toho rychle nechat! Kdybych stál o ufňukanou slečinku, pořídím si ji, víš moc dobře, že jsem bi. Mě ale přitahuješ ty, obyčejnej rošťák z ulice s dokonalou vizáží. Takového tě chci a takového tě miluju.“

Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl při zmínce jeho bisexuality. Měl v Severním Irsku manželku, se kterou dávno nesdílel společnou postel, protože ji sdílel se mnou. Přesto to ale zabolelo, protože obnažil mé obavy, jako živý drát. Vždycky jsem se bál, že mne jednou opustí kvůli ženě a taky jsem mu to řekl. Když už mi tak tvrdě pomlouval do duše, zasloužil si upřímnost.

Ticho v pokoji by se dalo krájet, než Górdan konečně promluvil.

„Promiň, neměl jsem to říkat, bylo to bezcitné. Chtěl jsem tě tím jen popíchnout a nejspíš tě i ranit. Teď už ti budu těžko dokazovat, že po zkušenostech s tebou mne sex se ženou ani trochu neláká.“

„Víš, kde bych skončil, kdybys mne pustil k vodě? Vrátit se do té Belfastské díry, ve které jsem se narodil, už bych teď nezvládl,“ prozradil jsem mu tiše mou další noční můru. Už bych nedokázal žít v chudinské katolické čtvrti, oddělený od hezkých domů britských protestantů vysokou zdí s ostnatým drátem, jako nějaké vzteklé zvíře. Protestanti měli pod palcem veškerou práci a tak skoro nebyla šance se z toho pekla katolického ghetta dostat ven. Ten, komu se to podařilo, jezdil do práce přes vojenské checkpointy, obsazené britskými okupanty a nemohl si být jist, kdy ho pod nějakou záminkou seberou. A nám, kteří jen chtěli důstojně žít ve vlastní zemi a mít stejná práva jako Britové, říkal svět teroristé. K zblití! Ještě že jsme měli muže, jako Górdan, kteří se navenek hlásili k monarchii a přitom tajně podporovali a štědře financovali irský boj za nezávislost.

„Nakonec bych odjel zpět do Londýna a dělal model Jasonovi, nebo točil porno. Víš sám dobře, kolik jsem měl na baru v klubu nabídek,“ dodal jsem. I já jsem uměl zraňovat.

„Jen to ne!“ zavrtěl důrazně hlavou. „Nedopustím, abys skončil jako nějaká děvka, i když věřím, že by ses přes noc stal superstar. Jenže to má i svý stinný stránky. Kromě všech možných nemocí, které bys při tom provozu nejspíš chytl, bys mohl dopadnout jako ten kluk, co si říkal Rafael,“ připomněl mi tvrdě tragédii, která se v Soho nedávno stala. Sotva jednadvacetiletého zbožňovaného porno herce, kterého jsem shodou okolností znal osobně, tam našli ubodaného. A zavraždil ho ze žárlivosti jeho největší obdivovatel.

„Je mi jasné, že jsem za tebe zodpovědný,“ pokračoval mezitím Górdan. „Nejsem žádný hajzl, který tě bude zneužívat a až se tě nabaží, vykopne tě jako psa. Snad to časem pochopíš, že můj vztah k tobě není jen o sexu, i když si ho užíváme plnými hrstmi.“

Jen jsem mu přikývl, protože jsem kupodivu vůbec nevěděl, co mu odpovědět. „Jdu se převlíct k večeři,“ řekl jsem nakonec rozpačitě a vstal z křesla.

„Miluju tě, Kierane,“ zvedl se také a objal mne kolem ramen. „Prosím, důvěřuj mi! Se mnou jsi v bezpečí.“

„Věřím ti a nechci o tebe přijít,“ usmál jsem se na něj, protože pravdou bylo, že důkazů jeho lásky jsem měl za ty roky dost. Kdybych řekl cokoliv jiného, byl bych k němu jen hrozně nespravedlivý. „A věřím i tomu, že mi pomůžeš zachránit Seana.“

„To udělám!“ odpověděl mi důrazně a pak mne otcovsky políbil na tvář.

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku: