magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Jak mi skončil ráj na zemi (3/5)

Když jsem konečně dorazil do Gainesville, byl už večer. Dopoledne jsem odletěl z bahamského Nassau do Miami a vnitrostátní spoj přes Tampu do univerzitního města mi letěl až ve čtyři odpoledne, takže má zlatá platební karta utrpěla docela citelné ztráty v letištních buticích. V Tampě pak nastoupila do stejného letadla má spolužačka Sophie a tak jsem se alespoň nenudil. Sundal jsem z uší sluchátka, která mi prala do mozku nejnovější album britských Depeche Mode, které jsem dostal od Górdana a usmál se na tu dívku, která by si jistě dala říct. Situace, kterou jsem znal ze své rodné čtvrti, se v kampusu opakovala. Holky mě naháněly a sázely se, která mne uloví, ale tentokrát neměla žádná šanci. Kdysi dávno jsem pár holek měl, takže jsem vlastně taky byl bisexuál, jako Górdan, vždycky to bylo ale jen kvůli ukojení fyzické potřeby, vztah a zájem v tom nebyl žádný. Tehdy jsem to nechápal a říkal si, že později to třeba bude lepší a pak jsem poznal mého instruktora Connora, který můj život změnil od základů. Nejen že ve mně probudil masochistu, ale otevřel mi dveře do světa homosexuality, kde jsem se okamžitě začal cítit jako ryba ve vodě. Jemu jsem vděčil za svůj comming out a byl jsem rád, že proběhl tak, jak proběhl. Nebýt Connora, možná bych se doteď trápil v nenaplněných vztazích s dívkami a sex by pro mne byl stále jen pouhou tělesnou potřebou.

„Byl jsi u táty na Bahamách?“ zeptala se mne Sophie, sotva jsme se posadili na dvě volná místa vedle sebe. I na univerzitě žili všichni v domnění, že ten muž, který mne občas navštěvoval a objevoval se i na univerzitních oslavách a akcích, je můj otec. Pouze studijní oddělení vědělo, že sir Górdan je předsedou nadace, platící mé školné a občas se někde objevil názor, že je mým kmotrem. A já všechny nechával v blahé nevědomosti a bylo mi úplně jedno, co si myslí. Pravdu se stejně nikdy nikdo nedozví.

„Jo, celý týden buď na jachtě, nebo u bazénu. Děsná nuda,“ odpověděl jsem se smíchem. Věděl jsem, že rodiče Sophie mají ve Venice na pobřeží krásnou vilu a rozhodně nejsou chudí. Proto mi bylo jasné, že můj vtip pochopí.

„Mohls zavolat, když ses tak nudil. Já mám doma spousty kamarádek. Byly jsme každý večer v jiném klubu na pláži,“ Sophie mi položila ruku na stehno a stiskla.

Zvedl jsem tu její tlapku a položil zpět na opěrku sedadla. Pak jsem se na ní usmál. „Promiň, ale jsi sice úžasná a vtipná kamarádka, ale já už někoho mám,“ řekl jsem neutrálně. Rozhodně jsem se nechtěl prozradit. Spojené státy byly snad ještě horší, než homofobní Irsko. Nikdo v kampusu by mou orientaci nepochopil a nakonec by mne ještě vyhodili z kolejí. Kluci by se mne začali stranit a skončil bych jako vyděděnec společnosti. Úžasné a tolerantní londýnské Soho bylo jenom jedno.

„Ty máš holku na Bahamách?“ zajímala se atraktivní brunetka Sophie a tvářila se přitom docela otráveně.

„Tak nějak,“ opáčil jsem a v duchu se docela bavil představou, co by Sophie řekla, kdyby tu „holku“ uviděla.

„Tak to kámošky nebudou rády. V našem tajném hlasování jsi vyhrál soutěž krásy kluků na univerzitě a navíc jsi ještě zabodoval jako majitel nejhezčí prdelky,“ vyzradila mi Sophie nejžhavější dívčí tajemství kampusu.

„Panebože! Kdy se to hlasování konalo?“ zeptal jsem se, i když jsem odpověď tušil. Asi před měsícem se konala u jednoho spolužáka přímo v Gainesville dost odvážná maškarní sexy párty a já na ní pro zábavu nejen míchal koktejly, ale i vystupoval, převlečený za striptéra. U baru jsem se vrátil do té skvělé doby, kdy jsem byl hvězdou za barem nočního gay klubu v Soho. Tu práci jsem miloval, i když byla jen zástěrkou pro seznámení s Lewisem. V tom klubu jsem se také poprvé setkal s pánským striptýzem a pak si začal v soukromí domova to, co jsem viděl, zkoušet. Majitel klubu mi tenkrát nabízel dokonce místo striptéra, ale já odmítl, protože jsem nebyl žádný exhibicionista. Zopakovat si ale z legrace svou taneční sestavu na mejdanu spolužáků, to byla prostě skvělá zábava. Tančil jsem na pódiu a svlékal se až do spodního prádla, kterým byla zlatá tanga. Holky z toho tenkrát šílely a kluci řvali smíchy, ale zejména jsme se všichni výborně bavili a brali to jako skvělou recesi. Nikoho tenkrát ani ve snu nenapadlo, že se nesvlékám pro holky, ale že si z toho všeho vlastně dělám legraci.

„Hlasovaly jsme po té párty, kde jsi vyhrál nejlepší sexy číslo večera,“ potvrdila mi Sophie mé úvahy.

„To je mi líto, ale já tam tančil jen pro zábavu. Žádný jiný důvod to nemělo.“

„To vidím,“ usmála se na mne má spolužačka, ale v očích moc veselosti neměla. Spíš se mi zdálo, že nad něčím usilovně přemýšlí. Nejspíš si ale připadala nezdvořilá a asi chtěla i využít doby, kdy mne měla sama pro sebe, takže se začala zvědavě vyptávat na všechno možné. Zajímalo ji, kde jsem se naučil míchat tak skvělé koktejly, tak jsem si vymyslel, že v Karibiku od tátova barmana. Spolkla to jako malinu a nechala se slyšet, že to musí být úžasné, cestovat mezi Evropou a tropickými ostrovy, že ona sama zatím neopustila Spojené státy.

„V Irsku by ti byla zima,“ ušklíbl jsem se nad domácím podnebím.

„To je v Maine taky,“ opáčila mi Sophie, která vyrostla na Floridě a nedokázala si představit, že existuje něco ještě mnohem horšího, než sever východního pobřeží USA. „Ty jsi doma studoval umění?“ vyzvídala dál.

„Jenom chvíli. Pak mě přepadli, a když jsem se vrátil z nemocnice, otec mne postavil před hotovou věc, že v Irsku nezůstaneme,“ zopakoval jsem jí to, co bylo vlastně veřejným tajemstvím.

„A tancovat ses naučil taky na Bahamách?“ zeptala se, kde jsem přišel ke své striptérské sestavě.

„Ne, v Londýně,“ řekl jsem jí jen část pravdy.

„Do Londýna bych se hrozně chtěla podívat. Strašně miluju princeznu Dianu,“ začala se Sophie rozplývat nad úžasnou britskou monarchií a já se snažil zachovat aspoň neutrální tvář, protože jsem její nadšení vůbec nesdílel. A když se mne zeptala, jak jsem jako poddaný Jejího Veličenstva prožíval královskou svatbu, stiskl jsem pevně čelisti a odvětil něco jako skvěle. Těžko jsem jí mohl říct, že mě tou dobou krutě mučili čtyři speciálně vycvičení britští vojáci a snažili se ze mě dostat, kde je můj bratr, údajný terorista.

Tři dny mi trvalo, než jsem si na studijním oddělení vyběhal individuální studijní plán na celý další semestr. Předložil jsem jim k tomu i dopis od Górdana, který mé studium financoval a tak měl jistá práva, kecat do toho, jak a kdy budu studovat. A ještě dýl, dokonce celý týden mi trvalo, než jsem oběhl všechny profesory a domluvil si s nimi termíny konzultací a zkoušek. A protože jsem nechtěl být nespolečenský, zúčastnil jsem se v těch deseti dnech v kampusu všech akcí, které mí spolužáci organizovali. Bavil jsem se rád a to, že jsem byl gay, mi nebránilo chodit na večírky. Navíc jsem byl jako zdánlivě bohatý Evropan dost oblíbený, takže jsem měl pozvání zajištěná. Po rozlehlém kampusu jsem v duchu svých tradic chodil nejradši pěšky, ale po Gainesville jsem se pohyboval na motorce. Górdanovi se to sice moc nezdálo, považoval motorku za nebezpečnou, a vyhrožoval, že mi radši koupí auto. Jenže já nechtěl! Na mašině jsem se dostal všude a přitom byla pěkně rychlá. A navíc jsem nebyl žádný vyznavač alkoholu, takže jsem se na motorku rád vymlouval. Ač jsem byl samozřejmě vždycky tam, kde bylo veselo, sám jsem na akcích mimo kampus nikdy alkohol nepil. A i párty, pořádané v univerzitním areálu, jsem většinou odbýval maximálně třemi drinky. Nestál jsem o to, dopadnout jako někteří mí spolužáci, které jsem pak viděl klátit se parkem. Navíc z toho hrozil dost velký průšvih, protože konzumace alkoholu byla na univerzitní půdě zakázaná a tolerovali nám tak maximálně pivo. Jenže zákazy byly samozřejmě od toho, aby se porušovaly a zatím nám to prostě procházelo, i když za to v krajním případě hrozil vyhazov z university.

Jednou za měsíc jsem na motorce zajížděl i dost daleko od Gainesville, směrem k Jacksonville, do motorestu, kde se scházeli motorkáři, ale i gay komunita. Sice utajeně, ale všichni věděli, o čem je píseň. Nejezdil jsem tam ale za účelem lovit, nebo být uloven, ale jen abych si mohl prostě pokecat a nemusel si dávat pozor na každé slovo. Dal jsem si tam vždycky burger se salátem a počkal, jestli se objeví jeden kluk z Irska, který na Floridě pracoval a jeho sexuální orientace ho vyhnala z rodného ostrova až za oceán. Asi si moc nepolepšil, ale Florida byla přeci jen tolerantnější, než náš zelený domov. Jmenoval se Kevin, bylo mu skoro třicet a poznal jsem ho při své třetí návštěvě v motorestu. Od té doby jsme byli domluvení, že se tady každé první úterý v měsíci večer sejdeme, pokud budeme mít čas. To nám na popovídání stačilo a Kevin byl celý vděčný za možnost mluvit irsky, podobně jako já. A zejména byla výhoda, že nám nikdo okolo nerozuměl, takže jsme měli pocit naprostého soukromí.

O svých výletech do motorestu jsem pochopitelně řekl i Górdanovi, protože jsem správně předpokládal, že se mu nějakým záhadným způsobem donesou. Nedělal jsem si iluze o jeho špiclování za mým zadkem, ale nevnímal jsem ho nijak negativně, spíš mi nějakým zvráceným způsobem lichotilo a prohlubovalo mou submisivitu. Od té doby, co jsem v Belfastu na rušné ulici zmizel uprostřed bílého dne a objevil se až za týden víc mrtvý než živý, měl jsem pořád za sebou hodně diskrétní stíny. Věděl jsem o nich anebo alespoň tušil a předpokládal jejich existenci. A i proto jsem Górdanovi poslušně nahlásil do telefonu, že jsem objevil tajný gay klub a seznámil se tam zcela nezávazně s jedním Irem. Z plných plic se zasmál a řekl mi, že už o tom ví a čekal, jak dlouho mi bude trvat, než se k tomu sám přiznám. Pak mi popřál příjemnou zábavu a řekl mi, že mu samozřejmě nevadí, pokud si jednou za čas vyrazím pokecat, ale na nic víc ať ani nepomyslím, jinak bude zle.

Ve středu jsem zašel na jednu z nejzajímavějších přednášek týdne. Byla z psychologie a jejím námětem byla davová psychóza. Zapsal jsem se na psychologii zejména ze zvědavosti, protože mne zaujala už na Ulsterské universitě. Na Floridě jsem ale dokonce začal zvažovat změnu studijního oboru, protože přednášející doktor psychologie byl jedním slovem skvělý. Jenže literatura mne zajímala taky a tak jsem si nakonec tu psychologii snadno zdůvodnil. Pokud jsem chtěl někdy v budoucnu psát, budu muset přece umět pochopit a zdůvodnit jednání svých postav. V posluchárně jsem byl mezi prvními, tak jako vždy a tak jsem si sedl do první řady. Měl jsem při zajímavých přednáškách rád kontakt s přednášejícím. Tentokrát mi ale pan doktor doslova vyrazil dech, když mě po přednášce, když jsem si s ním chtěl domluvit termíny zkoušek, pozval na pivo. Vzhledem k tomu, že jsem ho ve městě několikrát potkal s manželkou, dvěma dětmi a občas ještě se psem, pozvání jsem přijal. Tenhle muž určitě nebyl gay, na to už jsem měl vypěstovaný dost slušný čich, takže za pozváním nebude jistě nic, z čeho bych musel překotně couvat.

Jak se ukázalo, psycholog měl zase dost slušně vypěstované vnímání pro psychické problémy ostatních a navíc jeho přednášky často víc, než cokoliv jiného připomínaly skupinovou terapii. Proto nebylo divu, že jsem ho přitahoval, jako světlo můru. S různými problémy jsem se totiž bojoval pořád a nebylo to jen neustálým skrýváním mé sexuální orientace. S Górdanem jsem se vídal tak maximálně jednou za měsíc, ale spíš méně, takže možností otevřeně si s někým promluvit, jsem měl pramálo. Chyběl mi otec, to už jsem si dokázal přiznat sám a možná i proto jsem byl tak beznadějně zamilovaný právě do Górdana. Nahrazoval mi otcovskou autoritu, kterou dřív znamenal starší brácha Sean, protože svého pravého otce jsem vlastně ani nepoznal. S tímhle jsem ale těžko mohl na pana doktora jen tak vyrukovat a s tím, že jsem gay, to bylo podobné. Proto jsem si ho při pití nedobrého amerického piva opatrně testoval a vyprávěl mu o mých rodinných problémech v Severním Irsku, kvůli kterým potřebuju nějaký čas volno.

Samozřejmě, že jsem mu neřekl, že je mému bratrovi hrozí uvěznění za podíl na vraždě lorda Moutbattena, tak pitomý jsem opravdu nebyl, ale svěřil jsem se psychologovi s tím, že bratr má nějaké problémy a že mu hrozí trestní stíhání a já mohu dosvědčit, že je nevinný. Bylo to tak obecné, jak to jen šlo, a můj přednášející se na nic nevyptával. Řek mi, že se mnou chtěl mluvit hlavně proto, že ze mě na sto honů čišela beznaděj a zoufalství a že to zdaleka nebylo poprvé. A pak mi řekl zajímavou věc, že prý se mnou chtěl mluvit už dávno, ale dlouho se rozmýšlel, protože u lidí vzbuzuju ochranitelský komplex. Asi jsem na něj dost dlouho překvapeně zíral, protože mi právě jednou větou objasnil Górdanovy snahy mne chránit před světem. A přitom já jsem byl dítě ulice, které se o sebe vždycky umělo dobře postarat samo a Górdanovou vinou jsem ztrácel reflexy džungle podobně, jako divoké zvíře v bezpečí ZOO.

Po dvou hodinách jsem doktorovi psychologie poděkoval za pivo i za rozhovor a slíbil mu, že když budu mít jakýkoli problém, zajdu za ním. Byla to docela úleva, vědět, že se můžu někomu svěřit, sice ne s celou pravdou, ale aspoň s její částí. A třeba časem získá psycholog mou důvěru natolik, že mu řeknu i o tom, že jsem gay, jenže to si bude muset ještě počkat a třeba se nikdy nedočká. Přitom nebyl hloupý. Důrazně mi naznačil, že mu neříkám všechno, ale taky mi řekl, že to je v pořádku a ani slovem se nezmínil, že by chtěl vědět víc. Stačilo mu ke štěstí, že jsem mu dovolil pomoct mi se strachem o bratra, aby se nedostal do vězení.

Když jsem přišel do pokoje na koleji, docela mě rozladilo, že můj spolubydlící je doma. Měl spousty mimoškolních aktivit a tak jsem míval většinou pokoj sám pro sebe až do pozdních nočních hodin. A já chtěl být právě po rozhovoru s psychologem chvíli sám a utřídit si myšlenky, tak jsem se otočil ve dveřích, nasedl zpět na mašinu a vyrazil meditovat k pár mil vzdálenému Newnans Lake. Už několikrát jsem tam dokonce spal pod širákem, protože venku, pod klenbou hvězd, jsem se nikdy nebál. Zajel jsem do parku Palm Point, kde často už od rána bývali rybáři, ale dnes byl výběžek kupodivu pustý. Zaparkoval jsem motorku, která byla terénní, takže jsem se na ní dostal všude, a slezl až na travnatou pláž, kde jsem si lehl na záda a zadíval se na hvězdy. Zaposlouchal jsem se do šplouchání vlnek a uvažoval o tom, že si dám další noc venku, když do té tiché idylky pronikl dívčí smích.

„Hele, tak tady se nám schovává,“ proniklo mi k uším. Sophie a její spolubydlící Brenda. Určitě mne zahlédly na mašině při průjezdu Gainesville a tak se rozhodly mne sledovat a já si jich pitomec nevšiml. Sophie dostala k dvacátým narozeninám červené porsche, které bylo tak nápadné, že jen slepý idiot by ho nezaznamenal. Smířil jsem se s tím, že jsem slepý idiot.

„Copak tady děláš tak sám? Nechceš společnost?“ zvonivým hláskem švitořila Sophie a já poznal, že si dala určitě pár piv a možná i mariánku. Pěkně riskovala, protože kdyby ji takhle za volantem chytli policajti, nebyly by jí ani miliony jejího papínka nic platné.

„Nechci společnost. Kdybych ji chtěl, nebudu tady, ale někde v baru,“ zavrčel jsem nerudně, protože jsem byl rozladěný z toho, že objevily mou zašívárnu. Vinou mé vlastní nepozornosti si budu muset hledat jiné místo.

„Ale hele, chlapeček je protivnej. Asi mu nejsme dost dobré, asi myslí na tu svou na Bahamách,“ vykecala Brendě pohotově.

Sedly si ke mně, každá z jedné strany, takže mi nezbývalo nic jiného, než se začít tvářit aspoň trochu společensky. A pak dívky odněkud vyčarovaly ještě orosené láhve piva a tak jsem si s nimi dal a říkal si, že ten večer vlastně není až tak špatný. Vyprávěl jsem jim o Górdanově domě na Bahamách, kde žiju a pak jim prozradil, že mým domovem v Severním Irsku je středověký hrad a tím jsem je dostal úplně. Jenže to jsem jim říkat neměl, protože hned chtěly vědět, jaký mám šlechtický titul, když žiju na hradě. A tak jsem jim zase vyprávěl, že titul má můj starší bratr a že my si na nějaké tituly moc nehrajeme, protože jsme republikáni. Tomu nerozuměly, protože republikáni pro ně byli bez rozdílu teroristé. Natolik jim britská propaganda vymyla mozky a nejen jim, ale celému světu. A tak jsem zase vysvětloval, že v Irsku není nic černobílé, podobně jako jinde na světě a pak jim dokonce prozradil, že koncem týdne odjíždím z rodinných důvodů na jeden semestr domů. To holky zaujalo a začaly se o něčem šeptem dohadovat. Brzo toho ale nechaly a nakonec jsme si povídali tak dlouho, až se na východě nad jezerem přihlásilo nesmělé svítání. To už jsme byli všichni tři pěkně unavení, ale Sophie alespoň vystřízlivěla. Ubezpečila mne, že s Brendou o mé zašívárně nikdy nikomu neřeknou, ale musel jsem jim za to slíbit, že před odletem přijdu na mejdan, který zorganizují na mou počest. A já jim to slíbil.

Mejdan se konal ve víkendovém srubu, který měli kus od Gainesville rodiče dívky, která se jmenovala Vanessa. Moc jsem ji neznal, ale věděl jsem, že patří do skupiny Sophiiných vyvolených, neboli jejích nejlepších kamarádek. Když jsem vešel do toho srubu, ke kterému jsem přijel jak jinak, než na motorce, překvapilo mě, že jsem tam jediný kluk. Ta absence testosteronu mi hned byla podezřelá, ale holky mi prostě řekly, že ostatní kluci dorazí později. A pak mi nabídla Sophie nějaký drink a to bylo to poslední, co jsem si na nějakou dobu pamatoval.

Probudil jsem se jen ve slipech, přivázaný k posteli a s pusou plnou čehosi, co jsem identifikoval jako své vlastní ponožky, přelepené několika vrstvami kancelářské lepicí pásky. Těch pět holek, co mne uspalo a přivázalo, se skvěle bavilo, já už ovšem méně. Začínal jsem chápat, k čemu neodkladně dojde a bylo mi z toho dost hrozně. Ty holky byly nejen opilé, ale určitě i sjeté, jinak by jim určitě došlo, že tady přestává veškerá sranda. S vytřeštěnýma očima jsem se díval na Sophii, která si v krátké sukni bez kalhotek stoupla nad mé roztažené tělo a obřadně pronesla rozsudek. Odsoudila mne k hroznému mučení za to, že jsem žádné z holek ještě nedal. A pak si mi sedla na hrudník a Brenda jí podala košíček s dřevěnými kolíčky.

Snažil jsem se zachovat důstojnost a stoický klid, když mi cvakaly ty šílené mučitele na nahý hrudník. Jasně, že začaly bradavkami a každou obsloužily dvěma kolíčky. Jen jsem bezmocně mával svými dlouhými řasami, abych zaplašil slzy, deroucí se do očí. Pevně jsem zatínal čelisti, aby ty potvory nepoznaly, jak šíleně mě to bolí. Mučení mého těla kolíčky ale pokračovalo a mne by strašně zajímalo, kde získaly ty mrchy zkušenosti. Cvakaly mi kolíčky od podpaží až k pasu přes provázek, aby za něj pak mohly trhnout a celou tu řadu dřevěných mučitelů ze mne servat. To bylo něco, co jsem ještě v životě nezažil a ani zažít nechtěl. Neměl jsem ale na výběr, a když k tomu škubnutí za provázky došlo, byl jsem rád, že jsem nepomočil postel, na které jsem ležel a že mi oči nevylezly z důlků. Řval jsem jako siréna do svých oslintaných ponožek a modlil se, aby tohle mučení už holky nezopakovaly. Marně!

Krásná černovlasá Vanessa se objevila s nůžkami a já jen vytřeštěně zíral, co se bude dít. A ona si nejdřív klekla mezi mé násilně roztažené nohy a začala mi vlhkým a horkým jazykem zpracovávat ptáka, schovaného pod bílou látkou od Calvina Kleina. Netrvalo dlouho a můj ohon na to laskání začal zcela nevítaně reagovat. Nic jiného jsem od něj ale ani nemohl čekat, protože ta dívka byla skoro profesionálka. Vždycky jsem říkal, že nejlíp kouří chlap, protože sám ví, co na jeho chloubu platí, ale Vanessa byla skoro tak dobrá, jako Górdan, který už přesně věděl, co na mne zabírá. Během krátké chvíle jsem měl ve slinami promáčených slipech dokonalou erekci a citlivý žalud se mi třel o bavlněnou látku. A Vanessa se znovu vytasila s nůžkami a za nadšeného jásoty ostatních holek mne dvěma šmiknutími zbavila toho posledního kousíčku luxusního prádla, které jsem byl zvyklý nosit.

Do akce se vrhla Sophie i se svou nejlepší kamarádkou, blondýnkou Cindy. Sophie se otočila svým zadečkem k mému obličeji a začala mi luxusně objíždět dokonale ztopořený ocas jazykem a Cindy mi mezitím opatrně cvakala kolíčky na varlata. Třeštil jsem bezmocně oči a syčel bolestí, ale slast měla jasně navrch a ten subík a masochista ve mně si to celé nesmírně užíval. Přirážel jsem pánví do Sophiiných úst a i můj zrychlený dech mne prozradil. Ach bože! Jsem tu přivázaný a bezmocný s pěti holkama, které mne znásilňují a mně se to líbí, říkal jsem si a přemýšlel o tom, jak to vysvětlím Górdanovi. A Cindy mi mezitím ozdobila kolíčky celý šourek i linii vnitřní strany stehen a sadisticky po nich přejížděla rukou. Skučel jsem do roubíku a můj pták dokonce trochu ochabl, ale Sophie ho brzo zas dostala do vrcholné formy.

V mém zorném úhlu se zase objevila Vanessa, asi nejsadističtější z dívek, které mne týraly. Držela v ruce půl metru dlouhé plastové pravítko, které si jistě přivezla z pokoje na kolejích. Sophie s Cindy mi odvázaly nohy, zvedly mi je za hlavu a tam přivázaly na stejné místo, kde jsem měl připoutané ruce. Můj holý zadek se tak octl na vrcholu všeho dění a rázem také středem pozornosti Vanessy, která si nemohla nevšimnout blednoucích podlitin od sisalového provazu. Dostal jsem jím teprve před čtrnácti dny a některé stopy byly ještě stále patrné.

„Hele, tebe už někdo docela pěkně seřezal,“ pronesla a pohladila mé vyšpulené půlky. „Že by táta?“

Celý rudý studem jsem jen přikývl, protože s ponožkami v puse jsem ani jinou možnost neměl.

„Takže ty máš rád spanking!“ rozesmála se zvonivým smíchem. „No fajn, tak to si užiješ, protože teď tě seřežou spolužačky,“ výskla nadšeně a hned se pustila do díla. Rozmáchla se tím pravítkem a přišila mi první strašnou ránu přes obě poloviny zadku. Pružné plastové pravítko se zakouslo do mé našponované prdele s palčivým štípnutím, za které by se nemusela stydět žádná plácačka světa.

Každá z holek mi vysázela dvacet ran, deset na každou půlku, a pak pravítkem srazila z mého těla pár kolíčků, a ač se to zprvu zdálo jako snesitelné, utrpení se brzo nasčítalo a má prdel plála žhavým plamenem šílené bolesti. Občas se nějaké dívce podařilo můj zadek zasáhnout hranou pravítka a to bylo opravdu na pochcání bolestí. Dost jsem se divil, že nemám zadek rozsekaný do krve, protože přesně tak bolel. Mým drahým spolužačkám se ale dařilo vyrábět mi jen temná rovnoběžná jelita a krev kupodivu tekla minimálně. To nejhorší jsem si ale uvědomil ve chvíli, kdy byla exekuce už skoro u konce. Došlo mi, že u sebe nemám ani kapku toho zázračného anestetika od Mistra Nobu, protože jsem neměl nejmenší důvod si ho s sebou brát. To tedy znamenalo, že si zmrskanou prdel užiju při letu zpátky do Irska do poslední slzičky.

„Hele, vám chlapům se prý hrozně líbí, když se vám při sexu dráždí prostata,“ nechala se slyšet zrzavá Brenda, původem odněkud ze Skotska.

Ježíšikriste, to snad ne!

„To jsem viděla na videu!“ ozvala se poprvé na ježka ostříhaná rockerka Kim, která se do té doby mého ponižování moc aktivně neúčastnila. Teď se ale vytasila s kovovou lahvičkou deodorantu ve spreji. Nějaká dobrá duše jí podala tubu s krémem, který mi napatlala mezi půlky a natřela s ní i lahvičku a pak se začala zabývat mým análním otvorem. A Sophie opět zaklekla svou kundičkou nad můj obličej a začala mne znovu kouřit.

Vřískal jsem bolestí, protože do mne tu lahvičku surově narvaly bez přípravy a jakéhokoliv citu. Tohle bylo opravdu moc, a i když se Sophie snažila, můj ocas na to týrání zareagoval okamžitě vyvěšením bílé vlajky a vzdal to bez boje.

„Nechte toho!“ okřikla Sophie zbylé tyranky. „Takhle si nic neužijeme. Bolí ho to.“

Bravo, Sophie! Pomyslel jsem si, protože lahvička z mého zadku během chvíle zmizela a svět se stal hned krásnějším. A její dokonalé kouření znovu probudilo můj ocas k vrcholné formě. Dívky mi zase přivázaly nohy tak, jak jsem je měl na začátku a najednou se kolem mne začaly rojit nahé. Vyndaly mi od slin mokré ponožky a čísi vlhká kunda mi zacpala ústa. Bránil jsem se, ale nakonec jsem váhavě vsunul jazyk do té mušličky, lízal ji a cítil se přitom hrozně. Vůbec se mi to nelíbilo a nevylepšilo to ani nasednutí jiné dívky na můj vztyčený vlajkový stožár, který se dokonce dočkal obdivu pro svou délku i tloušťku. Byl jsem zcela prozaicky znásilněn. Vystřídalo se na mně všech pět spolužaček a pěkně si to užily a já u toho měl pocit, že se každou chvíli propadnu hanbou. Dokud mne nedonutily k pohlavnímu styku, ještě se to dalo vydržet, ale teď, když mne beze studu ojížděly vždycky dvě najednou, byl jsem psychicky úplně zdeptaný. Přesto se těm potvorám povedlo mne udělat. Vystříkal jsem se Sophii do pusy a ona to s vítězoslavným úsměvem spolkla a olízala mi celého ptáka.

Konečně byla ta hrůza u konce a dívky mne odvázaly a dovolily mi obléct se, i když naostro, protože mé slipy byly na kousky. Ani mne nevarovaly, že o jejich počínání nesmím nikomu říct, to se rozumělo samo sebou. Pak mi všechny se smíchem poděkovaly za skvělý zážitek a vystrčily mne bez cavyků na verandu. Stál jsem tam chvíli jako opařený a pak jsem sešel o kus níž, kde byl venkovní gril a sezení. Natáhl jsem se na břicho na lavičku, protože nohy mne nějak odmítaly poslouchat a představa jízdy na motorce se seřezanou zadnicí mne nijak nelákala. Hlavu jsem složil na předloktí a rozbrečel se čirým zoufalstvím. Bylo mi příšerně. Byl jsem celý bolavý, zdeptaný a ponížený a navíc vyděšený z toho, jak všechno řeknu Górdanovi. Jasně, mohl jsem mu to zatajit, ale to bych nedokázal. Nemohl bych mu lhát a navíc má jelita na zadku, bych těžko nějak vysvětlil.

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku: