magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Ano, šéfová!

Když jsem ten telefon zvedl, netušil jsem, že se mi obrátí život naruby. Příjemný hlas ženy středního věku se mne po představení dotázal, zda mám ještě zájem o volnou pozici asistenta ředitelky personálního oddělení. Chvilku mi trvalo, než jsem se zorientoval. Na podobnou pozici jsem asi psal, sice byla pod mou kvalifikaci, ale práci jsem potřeboval. Kdo navíc tvrdí, že pěkný, třicetiletý kluk mluvící dvěma jazyky si práci najde lehce, tak se plete. Rychle jsem tedy odpověděl „ano, samozřejmě.“

„Výborně. Mohli bychom se sejít ve čtvrtek odpoledne, řekněme ve čtrnáct hodin?“

„Ano, určitě. To by bylo výborné,“ měl jsem pocit, že to ze mne leze jak z chlupaté deky.

„Dobře. Ještě vám pošlu mailem adresu. Jenom písněte že potvrzujete a já se budu těšit.“

„Také se těším,“ stále jsem se snažil reagovat co možná nejseriózněji, ale nějak se to nedařilo.

„Nashle ve čtvrtek,“ znělo z telefonu a já měl pocit že slyším potutelný úsměv. Telefon ztichl. Pár okamžiků a měl jsem práci skoro jistou. Je to tak čtyřicítka, zapůsobím svým vzhledem, upozorním na zkušenosti a místo bude moje. Pak už stačí jen ukázat že jsem schopný a kariéra zase poroste. Už jsem se těšil.

Ve čtvrtek jsem nasedal do auta vystrojený jak na první rande, alespoň podle času stráveného v koupelně a vydal se na Prahu. Polední provoz byl dobrý, navigace pomáhala orientovat se v nové džungli administrativních budov a dokonce mi nabídla parkoviště, které bylo opravdu parkovištěm a navíc volné. „Hezký den,“ usmál jsem se a po zaparkování se usmál tomu, že z místa řidiče opravdu pravou nohou nevystoupím. Na recepci jsem se s úsměvem ohlásil, následoval telefon na ověření a lehce podmračená paní mě nasměrovala na konec chodby, kde se nacházel meeting room. „Paní ředitelka si Vás vyzvedne.“

Chodbou jsem proplul ani nevím jak, prošel otevřenými dveřmi a posadil se na jednu z židlí u zdi. Než jsem se stihl porozhlédnout ozvalo se krátké „Jste tu?“

Otočil jsem se po hlase a automaticky odpověděl „Dobrý den, rád vás pot...“ pohled na ta prsa mě zarazil. To „...kávám“ jsem už pronesl s pohledem sklopeným nepatřičným směrem.

„To věřím,“ pronesla s úsměvem, což rozhodně nebyla běžná uvítací fráze. „Pojďte se mnou.“

Polohlasně jsem odpověděl „ano“ a jal se ji následovat. Čtyřicítka to byla, postava trochu oplácanější, ale ty kozy a zadek byly prostě úžasný. Dozadu naštěstí neviděla, takže jsem cestou sledoval její boky. Ani nevím, do jaké místnosti jsme došli.

„Posaďte se,“ pronesla stále zády ke mně a nenuceně se posadila do širokého křesla.

„Děkuji,“ stihl jsem ještě správně zareagovat a posadil se na místo, kam předtím naznačila rukou.

„Tak vy byste mi chtěl dělat asistenta“ prohodila opět s poloúsměvem a lehce kývla hlavou. Nebyla z nejmladších. Tak o deset let starší než já. Rysy v obličeji hladké, vlasy blond krátce střižené.

„Ano, to bych moc rád.“ Co má na to člověk odpovědět.

„Podle praxe byste měl na víc, ne?“ Teď zněla opět normálně, bez známek jakékoli emoce.

„Je krize“ odpověděl jsem zlehčujícím tónem.

„No, ale i tak,“ až teď jsem si všiml, že drží v ruce můj životopis. Měl jsem stejný pocit jako při tom telefonu. Totálně zmatenej a nemohl se soustředit.

„Prostě chci nějakou práci, která mě bude bavit,“ rychle jsem se snažil vzpomenout si na připravené odpovědi. „Kariéru už jsem si jednou vybudoval a netoužím se za ní znovu honit. Navíc si myslím, že bych tu mohl zúročit své zkušenosti.“

„Jak?“ Tak tou otázkou mne opravdu dostala

„Jsem komunikativní, svědomitý...“

„...já chci někoho spíše poslušného.“ Tak to mě opravdu dostalo. V tu chvíli jsem musel vypadat jako datel co si splete strom s betonovým sloupem.

„Já jsem i poslušnej, hodně.“ Bylo asi to jediný co jsem ze sebe dostal, spíše vykoktal. Nakonec jsem přidal i úsměv, což nevím jak se mi podařilo.

„Opravdu?“ Znovu se vrátila ke svému poloúsměvnému tónu.

„Ano, ve vztahu k ženám jsem hodně submisivní.“ Dopr... co to do mě vjelo? Já jsem deb... “Teda, jako že se rád nechám navigovat.“ Už radši mlč. Co to plácám. Navigovat.

Její úsměv se prohloubil a vypadala dost pobaveně: „To zní slibně.“

Vědomi si toho že ze sebe dělám úplného vola jsem se pokusil o poslední záchranu. „Jé, já jsem z vás nějak rozhozenej.“ No záchrana to nebyla, alespoň jsem však něco řekl.

„No ale tu submisivitu jste mi teda vysvětlete.“ Přikázala tázavě s úsměvem, jako když flirtuje v baru a ne v kanceláři.

„No, jako ... jsem spíše submisivní. Jako... ve vztahu k ženám... že mi nevadí...,“ už jsem byl v koncích.

Usmála se ještě víc. „Jako že když něco rozkážu, tak mi to splníte?“

Netuše nějaký podraz jsem s nuceným úsměvem prohodil, „no ano.“

„Svlíknout“ znělo tentokrát bez úsměvu. „Bude následovat prohlídka nového uchazeče.“

Hlavou mi začalo šrotovat. Skrytá kamera? Dělá si ze mě prdel? Chce si se mnou zašukat? Ráda když jí kluk poslouchá? Zní to úžasně. Je to sen?

„Takže poslouchat asi neumíte, co?“ Vytrhlo mne z přemýšlení.

„Umím.“

„Takže?“

Kvapně si začal rozepínat kravatu. Pak jsem si vzpomněl na sako a odložil ho. Čekal jsem že mě zastaví a pořád nic. Podíval jsem se na ní. Seděla v křesle stále se stejným poloúsměvem. Pokračoval jsem. Košile, kalhoty. Podíval jsem se znovu. Lehce pokynula hlavou, že to myslí opravdu vážně. Kámoš mezi nohama mne zradil, začal se nalévat krví a spolu s ním i hlava. V jejím případě to však nebylo vzrušením. Boxerky spadly ke kotníkům.

„Šikulka,“ usmála se a zvedla svůj velký, ale hezky tvarovaný zadek ze židle. „Poslušný mám ráda.“ Popošla ke mně. Začala mi rukou přejíždět od ramen po zádech dolů a potom po břiše. Vždy se zastavila zhruba v půlce, kousek poodešla. Začal jsem lehce zatínat svaly abych vypadal dobře. Jeden sval se však zatínal sám. Mrazivé dotyky potenciální šéfové se přesouvaly z mých zad a hrudníku přímo mezi nohy. „Hezký,“ přejela mi po něm od spodku nahoru. „Moc hezký. Umíš být ještě víc poslušnej?“

„Ano paní,“ vyrazil jsem ze sebe ani nevím jak.

Usmála se. „Dobrý, klekni si,“ rukou mi ukázala místo před u zdi stojící pohovkou, ke kterému posléze přišla a posadila se. Rozkaz jsem splnil. Klekl jsem si hned a pak se po kolenou šoural po drsném koberci k ní. Olízla si rty. „Teď se budeš dívat,“ rozkázala. Nevím odkud, snad z krabice vedle pohovky, vytáhla vibrátor. Červený, docela velký, po délce boulovatý, s rukojetí na konci. Roztáhla nohy a sukně se jí vyhrnula až k širokým bokům a já spatřil béžové kalhotky s velkým flekem tam, kde měla být její kundička. Byla mokrá a bylo to vidět. V tu chvíli už zajížděla červeňákem k místu, kde jsem tušil poštěváka. Zapnula vibrace. Jemné vrnění se telepaticky nebo nevím jak přenášelo do mého penisu. Trčel na pozdrav a já nevěděl co mám dělat. Asi si toho všimla a jakoby mimochodem podotkla: „Ruce podél těla a ani se ho nedotkni.“ Pokračovala s malými krouživými pohyby a kalhotky vlhly čím dál víc. Začínal jsem být napjatý k prasknutí. Chtěl se přisát a zabořit. Dotkl jsem penisu, teda spíše po něm jen přejel. „To jsem ti nedovolila,“ zaznělo ostře.

„Omlouvám se, nemohu to vydržet.“ To byla pravda.

„Nemůžeš? Já ti pomůžu,“ odvětila stejně ostře jako předtím a začala si stahovat kalhotky. „Líbí?“ Na odpověď nečekala a mávla mi s nimi před obličejem. „Tady máš,“ a natáhla mi kalhotky přes hlavu. Nevím jak, jen jsem ucítil její vůni a vlhko na tváři. Oči jsem měl volné a asi pěkně vyvalené. „Na všechny čtyři a fofrem.“

„Ano paní,“ zahuhlal jsem přes vlhkou bavlnu a předklonil se. Obličej jsem měl těsně před jejím klínem. Sukni měla vyhrnutou na břiše, takže její faldíky byly částečně skryty. Široké boky a stehna mě obepínali zdánlivě ze všech stran. Civěl jsem na tu kundičku, ze které na spodu stékala kapička k růžovému řitnímu otvoru. Chtěl jsem se znovu zabořit. Líznout si. Místo toho vzala toho červeňáka a nacpala mi jeho rukojeť i přes kalhotky do pusy.

„Drž.“ Na to nebylo co odpovědět a ani to technicky nešlo. Přístroj stále vrněl, takže jsem jej opatrně svíral rty a moje sliny se mísily se šťávou na kalhotkách. Ucítil jsem tlak na hlavě směrem dopředu a posunul se tím směrem. Hezky pomalu. Její mokrá štěrbinka se přibližovala. V to chvíli mi zase odsunula hlavu tlakem do čela. Poslechl jsem. Následoval rozkaz. „Takhle pojedeš, jasný?“ Lehce jsem pokývl a opakoval pohyb hlavou. „Zrychli.“ Poslechl jsem. „Takhle pokračuj,“ znělo poněkud zajíkavě. Pokračoval jsem v uvedeném tempu. Její dech se postupně zvyšoval a já tušil, že bude brzo hotová. Stále jsem se přibližoval a oddaloval v uvedeném tempu. Chtělo se mi ho do ní vrazit, ale ovládl jsem se. Náhle se prohnula, nemotorně mi odsunula hlavu až červeňák vypadl na zem a zaryla nehty do své kundy. Následovalo pár vzdechů. Byl jsem napjatý k prasknutí, a vida že se mi na chvíli nevěnuje, začal jsem si ho honit. Reakce přišla hned. „Co to děláš?“

„Promiňte, já už nemůžu,“ vykoktal jsem.

„Ještě jsem se tebou neskončila,“ konstatovala bez jakékoli emoce a zvedla se. Zůstal jsem klečet a ruce silou vůle držel od nateklého ptáka, který ronil slzičku za slzičkou. „Vidím, že máš dost problém se ovládat. Jelikož jsi se snažil, tak ti pomůžu. Ruce za hlavu a čekej.“

„Ano madam,“ zablekotal jsem

„Ujasníme si oslovení. Budeš mi říkat paní šéfová, jasný?“ po dlouhé době zase ten poloúsměv. Jsem přijat? No to je úžasný. To je sen. „Rozumíš?“

„Ano ma... šéfová.“ teď jsem to vykoktal opravdu příkladně. Lehce se usmála, a otočila zpět k pohovce. Srdce mi divoce bušilo a ani nevím kdy jsem zvedl ruce za hlavu. Sledoval jsem její velký zadek, růžový análek, který na mně špulila a hledala něco vedle pohovky. Než jsem se stačil rozkoukat, otočila se a s úsměvem mi ukázala provaz.

„Slíbila jsem že ti pomůžu.“

„Děkuji šéfová,“ teď už mi to oslovení šlo lépe.

Přesunula se za mě, chytla jednu ruku a počala obmotávat provazem. Když vzala druhou, cítil jsem zvláštní mrazení v zádech a tep se stále zvyšoval. „Hodný kluk,“ pronesla opět bez jakékoli emoce a pokračovala. „Chtěl by sis zašukat?“

„Ano šéfová, moc rád.“

Následoval opět úsměv, tentokrát hlubší, „tak se předkloň.“ Nechápal jsem co se děje, ale příkaz ihned vykonal. Ona mě chce šukat? To ne. „Hodnej kluk. Teď popros abych tě ošukala“

„Né šéfová, prosím.“ Znělo z mých úst skoro automaticky, ale podvědomě jsem cítil, že to chci. Chci aby mi ubližovala, ukájela se na mně...

„Cože?“ Zaznělo ostře. „Ty se nechceš udělat?“

„Chci ma... šéfová“. Opět jsem byl zmatený, ale chtěl jsem to. Moc.

„Tak popros“

„Prosím, šéfová. Ošukejte mě jako děvku, prosím. Chci aby jste si se mnou dělala co vás napadne. Snesu všechno, prosím.“ Ani nevím, jak jsem to ze sebe všechno vychrlil.

„Tak je to správně,“ znělo trochu ironickým tónem a já cítil jak mi z naběhlého penisu odkápla další kapička touhy. V tu chvíli jsem ucítil doteky. Jemné doteky. Přímo na koulích. Doteky se měnily v sevření, které se stupňovalo. Začal jsem prohýbat páteř a vystrkovat zadek. Připadal jsem si jako kurva. Začala za ně jemně tahat a já skoro šílel. Doteky přestaly. Ucítil jsem lehké přejetí na penisu a myslel že exploduju. „Popolez k tomu gauči a polož se na něj,“ zaznělo za mými záda a já ihned poslechl. Stačilo pár sunů po drsném koberci a byl jsem tam. Po předklonu jsem sebou žuchnul přesně do místa, kde předtím seděla a ucítil její vůni. Znovu jsem vyšpulil zadek a čekal co se bude dít. Dech se pomalu klidnil, ale penis stále divoce pulsoval. Uslyšel jsem rachocení vedla pohovky, ale jelikož jsem měl hlavu na druhou stranu, nic jsem neviděl. Najednou to přišlo. Něco chladného mezi mými půlkami. Gumová rukavice? Cítil jsem, jak mi roztírá gel okolo análního otvoru. Opět jsem dostával strach a zároveň byl šíleně vzrušený. Najednou tlak. Nebyl silný a ani nepříjemný, jen tlak. Po chvíli polevil a zase se stupňoval. Opět polevil a já cítil tlak v břiše. Uvědomil jsem si průřez tím vibrátorem s boulemi po jeho délce. Musí tam být už minimálně tři. Najednou jsem ucítil jak něco vyjíždí ze mne ven. Instinktivně jsem zatáhl sval a uvědomil si, že to nepomáhá. Opět tlak, tentokrát větší a jiným směrem. Povolení a zase tlak. Nevím proč, ale začal jsem se chvět. „Líbí?“ znělo pobaveně za mými zády.

„Uah... no... ano šéfová,“ vydechl jsem.

Pobavený úsměv se ozval znovu a následoval další tlak směrem dovnitř. Instinktivně jsem se ještě více prohnul a trochu mu šel napřed. „Hezký,“ znělo zezadu. „Šukej se sám.“ Nevím jak, ale začal jsem tlačit proti tlaku v zadku. Když jsem měl pocit, že mi střeva prasknou, odsunul jsem se zpět. S rukama za zády to nebylo moc jednoduché a jak jsem zatínal svaly v nohou, tlak na můj řitní otvor stále rostl. Další příraz byl již rychlejší. „Šikovná děvka,“ znělo zezadu a z tónu hlasu bylo znát velké pobavení, možná i vzrušení. „Zrychli děvko, nebo ti pomůžu.“ Vzepjal jsem se a narazil se co to šlo. Tlak začal být nepříjemný. Díky nepravidelnému tvaru červeňáka se můj zadek každým přírazem minimálně třikrát otevřel a zase sevřel. Začalo mě to vzrušovat a já stále zrychloval jako v tranzu. Náhle jsem ucítil sevření na koulích. Musela je chytnout pevně do ruky a táhnout dolů. Každým mým pohybem jsem myslel, že mi je urve. Dost to bolelo, ale mé vzrušení to nesnížilo. „Dost,“ zaznělo ostře. Okamžitě jsem přestal a zhluboka vydechl. Pustila mi koule a mně zaplavila vlna vzrušení. Vibrátor byl stále ve mě a svaly se snažili ho vypudit ven. „Narovnej se,“ zněl další rozkaz. Pokusil jsem se zvednout, ale nějak to nešlo. Zkusil jsem se sesunout, abych získal větší oporu. To bylo lepší. Povedlo se mi narovnat. Podíval jsem se dolů na svůj penis, který byl na špičce úplně olepený, ale na hlavní explozi stále čekal. V tu chvíli jsem ucítil prudkou bolest v břiše. Musela mi červeňáka plnou silou narvat hlouběji. Vyjekl jsem. „Ticho, nebo ti ho tam narvu až po rukojeť. Není tam ani z půlky,“ znělo zezadu a v hlase jsem tentokrát již plně rozpoznal vzrušení. „Lehni si na záda“

„Nevím jestli to půjde šéfová,“ uvědomil jsem si že se mi vrátila řeč. Pokusil jsem se nějak splnit příkaz, ale výsledkem bylo, že jsem se skulil na bok. Ten kus plastu stále vězel ve mně a já se pomalu narovnával do polohy na zádech. Otočil jsem zrak na svou šéfovou, která se právě zvedala, stále s vykasanou sukní. „Prosím, osedlejte si mě,“ vyhrkl jsem zoufalou prosbu. Penis trčel do výše a já se snažil ruce nacpat pod zadek, protože jsem nevěděl co s nimi. Provazy se zařezávali, ale povedlo se mi pro ně najít vhodnou polohu. Ona neodpovídala.

Poodešla opět k pohovce a já si konečně všiml velké krabice ležící vedle. Předklonila se a nechala mě kochat se opětovným pohledem na její velký zadek, promáčenou štěrbinku a růžový zadní otvůrek. Narovnala se a v ruce držela další vibrátor a balíček kondomů. Konečně. Udělám se. Moje nadržení bylo snad největší v životě a nevěřil jsem, že je takový stav vůbec možný. V tu chvíli bych udělal snad cokoli by poručila. Ona však mlčela. Rozkročila svá široká stehna nademnou a začala si mi klekat nad obličej. Její kunda se ke mě blížila a já tušil že to s tím uděláním nebude tak snadné. „Otevři pusu.“ Poslechl jsem a uviděl že nový vibrátor má na spodku něco jako kouli a ta se mi blíží k puse. „Stiskni a drž“ zněl další příkaz, který jsem provedl. Nadzvedla se a dle očekávání se nabodla na černý kus gumy čnějící z mé pusy. Šlo to překvapivě lehce. Zmizel v té rozmáčené díře úplně celý a já měl v tu chvíli neskutečný výhled. Čekal jsem, že se zase zvedne a dosedne, ale ona se spíše přesunula dopředu tak, že se můj nos zabořil do její štěrbiny. Trochu se předklonila a rukama se opřela v předu. Trochu se zavrněla a já si uvědomil že se poštěváčkem trefuje do mého nosu. Opět dosedla. Zjistil jsem, že nemohu dýchat. V tu chvíli se opět nadlehčila a já se nosem plně nadechl vůně z její kundy. Trochu jsem zvedl zrak a spatřil její kozy visící nademnou jako dva melouny. Byl to úžasný pohled. Než jsem se ho nabažil, následoval další příraz, chvilkové zatmění a opět uvolnění.

Tempo se zvyšovalo a já se snažil strefit se dechem mezi přírazy. Moc to nešlo, ale kupodivu jsem se neudusil. Najednou jsem ucítil prudké uvolnění v zadku. Červeňák byl přemožen mými svaly a hladce vyklouzl ven. Cítil jsem tam zvláštní uvolnění, ale jakýkoli můj pocit rozehnal další příraz. Byl opravdu mohutný. Ze shora nad kozami jsem slyšel chroptění a rázem mi celý obličej zmáčela šťáva, která se drala i do nosu. Reflexně jsem se předklonil, což znamenalo úplné zaboření do té kundy. Chroptění ustalo a ta růžová věc, která mě chtěla pozřít se začala vzdalovat. Vydechl jsem nosem zbytek šťávy a měl pocit že se stejně udusím.Naštěstí kolem balónku v puse se teď dalo dýchat. Zhluboka jsem se nadechl a uvědomil si opětovně své nadržení. To snad není možné. Šéfové se mezitím srovnal dech, hrábla po té černé věci v mé puse a vytáhla ji ven. „Chceš se udělat?“ zněla strohá otázka.

„Ano, prosím, moc,“ vyrazil jsem ze sebe zoufale a sledoval jak pomalu dosedá vedle mně na koberec.

„Otoč se na bok,“ rozkázala.

„Ano šéfová,“ a ihned jsem tak učinil. Cítil jsem, že mi rozvazuje provazy a do rukou se mi dere opět krev.

„Zpátky na záda,“ poručila jakmile byly mé ruce volné. „Ale honit se začneš až ti to dovolím, jasné?“

„Ano,“ odpověděl jsem spěšně myslíce pouze na to jediné. Konečnou explozi mezi nohama a ukončení trýznivého pocitu tamtéž.

„Dobře,“ řekla klidně a pomalu se začala přesouvat zpět nad mojí hlavu. Tentokrát však nedosedla, ale zůstala kundou asi deset centimetrů od mé pusy. „Začni.“ Na ten povel jsem se okamžitě chopil svého kolíku a začal ho naučenými pohyby masírovat. „Otevři pusu“ zaznělo odkudsi a já to automaticky udělal. Oči přimhouřené, vnímajíc jen přicházející orgasmus jsem se soustředil na svůj kolík. V tu chvíli jsem měl plnou pusu vody. Ne, voda to nebyla. Ona na mě čůrala. Ne na mě, ale do pusy. Bylo to perverzní, cítil jsem se tak ponížený, ale zároveň to byl poslední impuls k mému vyvrcholení. Ten pocit byl neskutečný. Nevnímal jsem nic. Ani proud moči tříštící se mi po obličeji, jen úžasný pocit osvobozujícího uvolnění a slasti. Vydechl jsem zbytky moči z pusy, abych se mohl nadechnout a schoulil se na bok do klubíčka. Pulzujícího klacek jsem svíral v ruce. Nirvána doznívala a já nabíral vědomí.

Po pár okamžicích jsem se ohlédl po mé trýznitelce a dárkyni slasti. Už neklečela nademnou, ale stála opodál a rovnala si sukni. „Děkuji paní šéfová,“ vydechl jsem ze sebe.

„Rádo se stalo,“ znělo na oplátku doprovázené šibalským poloúsměvem. „Kdy můžete nastoupit?“

„Kdy poručíte šéfová,“ oplatil jsem úsměv a uvědomil si, že mám na krku její kalhotky a že ani nevím, kdy tam sklouzly.

Cestou domů k manželce jsem schytal tu pravou odpolední dopravní zácpu, ale na jednu stranu jsem byl rád. Na řízení jsem se nemohl soustředit a tak jsem se nechal unášet vlnou pracujících jedoucích domů, ke kterým jsem ode dneška opět patřil. Kdyby tak věděli, jakej mám skvělej flek.

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:

Zajímalo by mne, nakolik jsou tyhle povídky inspirovány skutečností. Tedy, samozřejmě, si nemyslím, že vás při vstupním pohovoru pomočila budoucí šéfová, ale stejně...

V tomto případě je to jen "zbožné přání". :-)

Máte zvláštní představu "zbožnosti" :-)))))

Zbožňovat se přece dá cokoli.... :-)

odpovědětodpovědět Gravatar

Fajn výběrové řízení

Sice bych si prohodil role a rád takle uvítal svoji asistentku ale zatim se nepovedlo rozhodně bych tuhle formu konkurzu bral.

Mno tak san někdy :)

odpovědětodpovědět Gravatar

RE: Fajn výběrové řízení

Dík za příspěvek. Je smutné, že stovky vhodných protějšků by si daly říct a my o nich nevíme. Každopádně držím palce.