magazín BDSM.CZ - my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali

Jak jsem ztratil právo volby

Život ve výcvikovém táboře plynul přesně tak, jak jsem očekával. Nedělal jsem si iluze o vojenském drilu, který mi budou vtloukat do hlavy. Přijel jsem sem jako úplně normální kluk, který se chtěl naučit víc, než jen jak přežít v Severním Irsku s britskými speciály za zadkem, podobně jako většina nováčků v táboře. Všichni sotva osmnáctiletí, celí nedočkaví až se naučíme bojovat, abychom konečně mohli zatočit s nenáviděnými vojáky. Každý jsme měli nějaký vzor, já svého bratra, a věděli jsme, o čem je partyzánská válka, která probíhala v naší zemi. V žádném případě jsme si nepřipouštěli, že jak IRA, tak její Prozatímní větev jsou považovány za teroristické organizace.

Až doteď jsme všechny dny trávili venku, ale dnešní den začal překvapivě jinak, než ty předešlé. Hned z ranní rozcvičky nás místo na cvičák nahnali do učebny, a tam nám rozdali jakýsi psychologický test, který měl ukázat, jak odoláváme stresu. Pak nám řekli, že nás další den rozdělí do skupin podle toho, jak test dopadne a dál budeme pokračovat ve výcviku v nových skupinách. To mě překvapilo, protože tím pádem by mě mohli přiřadit k jinému instruktorovi. Chvíli jsem uvažoval o tom, jestli bych si to přál nebo ne a pak to pustil z hlavy. Naši skupinu čekal zrovna výcvik na střelnici, na který jsem se těšil.

Díky Seanovi už jsem měl v ruce snad všechny bouchačky, které kdy viděly Irsko, a taky z nich střílel, takže jsem se pokládal za děsného profíka. A to byla chyba! Ztratil jsem respekt ze zbraní, protože pro mne byly něčím všedním, obyčejným. Střílel jsem sice dobře a za mé výsledky mne dokonce i instruktor pochválil, ale i tak na sebe nenechal průšvih dlouho čekat. V euforii ze střelby z malého českého samopalu Škorpion jsem zcela opomněl bezpečnost na střelnici a otočil se s namířenou nabitou zbraní v ruce, takže hlaveň zamířila jinam, než do bezpečného prostoru.

„Okamžitě to polož, ty kreténe!“ zahřměl střelnicí instruktorův hlas, takže jsem se pěkně lekl a malér si ještě zhoršil, protože jsem se s nabitou zbraní otočil zase zpátky k terčům a teprve pak ji položil.

„Pojď sem!“ Instruktor přišel ke stolu, kde se vydávaly a vracely zbraně a tvářil se jako sedm čertů. Pomalu a neochotně jsem se přišoural k pultu, vědom si toho, že mne sleduje patero vykulených nováčků z naší skupiny. Probíhal právě čtvrtý den našeho výcviku a zatím se vše odehrávalo bez tělesných trestů, takže hořeli zvědavostí, co se bude dít. „Ty nevíš, jak se má bezpečně zacházet se zbraní?“ pokračoval instruktor v hartusení, zatímco jsem před ním stál se skloněnou hlavou.

„Vím, pane,“ špitl jsem.

„To bych ani neřekl, když tady máváš nabitým samopalem sem a tam a ohrožuješ všechny okolo. A navíc jsi mě neposlechl! Řekl jsem ti, abys to okamžitě položil a tys to neudělal.“

„Já myslel, že…“ větu jsem nedokončil.

„Ty nemáš co myslet! A navíc jsem se tě na nic neptal! Drž hubu, nebo pomažeš rovnou do klády!“

Vytřeštil jsem na instruktora oči a zmlknul. Připadal jsem si jako malý kluk, kterého si ředitel školy pozval na kobereček. Tenkrát jsme se Seanem provedli pěknou blbost. Zalezli jsme do odvodňovacích rour pod starou textilní fabrikou, abychom celý ten systém prozkoumali. Sean tam tenkrát chtěl něco schovávat a já se ho prostě držel jako klíště. Byli jsme na tu výpravu podle našeho názoru perfektně připravení. Nic se nám nemohlo stát. Všechno jsme měli promyšlené, bohužel až na počasí. Ve chvíli, kdy se přihnal ten přívalový déšť, mohli jsme se utopit jako koťata. Voda bleskem zaplnila systém rour, určený k jejímu odvodu z pozemku fabriky a my se chvíli prodírali proti proudu, později už jen drželi a nakonec nás ten proud spláchl, jako kus výkalu a vyplivl v moři o pár set metrů dál. Kdyby se tenkrát Sean neprobral včas, nenašel mě a nevytáhl na břeh, teď bych tady nestál.

„No, takže co s tebou?“ vytrhl mě z úvah instruktor řečnickou otázku, na kterou rozhodně nečekal odpověď. Obcházel mne a prohlížel si mě, jak tam stojím se svěšenou hlavou. Vzhledem k tomu, co už jsem ale za těch pár dní s tímto sadistou zažil, nabýval můj pták rozhodně na optimismu a já věděl, že můj mučitel si té boule v mých kalhotách musel všimnout. Ještě chvíli si mě prohlížel a potom mi poručil: „svlíkni si kalhoty!“

Bylo mi jasné, že ten rozkaz přijde. Beze spěchu jsem se tedy svlékl a byl jsem rád, že k ostatním bažantům stojím zády. Zato instruktor se spokojeně usmíval, při pohledu na můj trčící ocas. Čekal jsem, že ze skříně vedle pultu vytáhne nějakou rákosku. Jaké ale bylo mé zděšení, když vytáhl postroj z černých kožených řemínků, na kterém se výsměšně houpal anální kolík. Zíral jsem na tu věc neschopen slova a slyšel za sebou tiché zalapání po dechu. I ostatní bažanty ta pomůcka zjevně překvapila.

„Protože trest má být proveden hned po prohřešku, ale já teď nemám náladu tě tu půl hodiny mrskat, dostaneš tenhle postroj, abys věděl, že jsi v trestu a pro svých padesát ran si ke mně přijdeš po večeři.“

Panebože, to je až za pět hodin! To mám mít TOHLE pět hodin v zadnici? Ta představa byla naprosto příšerná.

„Copak, něco se ti nelíbí? Ale není to vidět,“ podotkl instruktor tiše a přejel mi rukou po ztopořeném ocasu. Pak vzal ze skříně lubrikant a začal ho roztírat po kolíku. „Vybral jsem ti ten nejmenší. Víš, že není v mém zájmu moc si tě roztáhnout,“ zašeptal mi do ucha a mrknul na mě, takže mi přeběhl mráz po zádech.

„Ohni se a roztáhni si půlky,“ pokračoval instruktor už zase pěkně nahlas a já musel potupně vystrčit zadnici směrem k ostatním klukům, kteří se shlukli v půlkruhu za mnou a navíc si ji rukama pěkně rozevřít. Nedovolil jsem si ani náznak protestu, protože jsem věděl, že další prohřešek už by pravděpodobně skončil tancem biče po mých zádech a oblinách. Stál jsem tam rozkročený a roztažený a cítil chlad mezi půlkami. A pak jsem ucítil prsty, které mi roztíraly lubrikant kolem análního otvoru a vzápětí ten jeden, který vnikl tvrdě dovnitř. Ač jsem měl za sebou už několik brutálních znásilnění instruktorem, můj konečník a zejména svěrač byl stále pevný a citlivý, takže mi rejdění prstu v mé zadnici nebylo moc příjemné. Také jsem byl docela odřený, protože instruktor byl při šoustání mého zadku všechno jiné, jen ne ohleduplný. Strpěl jsem ale prstění díry v klidu, protože jsem věděl, že nemám na výběr.

Konečně prst vytáhl, ale to horší mě teprve čekalo, když do mě začal tlačit anální kolík, který byl sice o dost menší, než jeho kláda, ale tušil jsem, že za pět hodin udělá svoje. Už jsem věděl, jak si ulevit od bolesti, a tak jsem vyšpulil zadnici co nejvíc a zatlačil proti kolíku. Nemělo smysl se vzpírat a stahovat konečník, tím bych si to jen zhoršil. Naopak jsem se povolil a kolík do mne hladce vklouzl až po svou rozšířenou část. Ztuhl jsem, protože to ostře zabolelo, jak se prudce roztáhl můj svěrač. Instruktor ale hned na kolík zatlačil, takže rozšířená část vklouzla dovnitř a můj svěrač se s úlevou sevřel kolem mnohem menšího průměru. Pak instruktor několikrát s kolíkem zavrtěl, aby se ujistil, že mi v zadku dobře sedí a začal se zabývat navlékáním a zapínáním postroje.

Myslel jsem si, že zavedením kolíku budu mít to nejhorší za sebou, ale opak byl pravdou. Postroj na kolík byl stejný, jaký jsem viděl hned první večer v táboře u muže, nataženého v kládě. Měl důmyslnou sestavu řemínků a otvorů, kterými se musely protáhnout moje koule, i pták. Na druhé straně vedl řemínek zaříznutý mezi půlkami a připnutý k řemeni, staženému okolo pasu. Instruktor mi přikázal ještě víc se rozkročit, aby zezadu dobře mohl k mým varlatům. Protože jsem se však od prvního noci s instruktorem nemohl vystříkat a můj mučitel mé potřeby očividně přehlížel, byly mé žlázy nalité a citlivé na dotek. Neustálé vzrušení a časté zkušené dotyky mého milence, které mě nikdy nepřivedly k vyvrcholení, udělaly svoje, a tak bylo stahování mých varlat do postroje pravým peklem. Instruktor mě vůbec nešetřil, když protahoval mé objemné žlázy otvory a následně je brutálně stáhl. Ječel jsem a měl jsem co dělat, abych dodržel přikázaný postoj a neuhnul, jenže vidina večerního bičování byla mocným strašákem.

Když byl instruktor konečně hotov a já se mohl postavit rovně, měl jsem pocit, že mám varlata ve svěráku. Můj mučitel si zálibně prohlížel, jak se mi rýsují pod tenkou pokožkou a potom ještě dotáhl řemínky, které celý postroj fixovaly v pase, aby měl jistotu, že je vše pořádně napnuté, nepohodlné a kolík nemohu ani trochu vytlačit. Potom nechal ostatní bažanty, aby si tu řemínkovou nádheru dobře prohlédli a vyzkoušeli si, jak je všechno pevné. Desatero zvídavých rukou mne osahávalo, mačkalo mi rozbolavělá varlata, kroutili ptáka a tahali za kolík v mém zadku a já musel jen stát rozkročený s rukama za hlavou a instruktor se lačně pásl na mém ponížení. Asi po pěti minutách tu zábavu ukončil a dovolil mi obléct se. V tu chvíli jsem byl vděčný za volné maskáče, které poskytovaly mým koulím dostatek prostoru.

„Takže pokračujeme ve výcviku, šmejdi,“ okřikl nás instruktor, když viděl, jak intermezzo s mým trestem snížilo naší skupině morálku. „Dáme si fofrem tříkilákový kolečko kolem cvičáku a pak budem pokračovat ve střelbách,“ oznámil nám a sladce se na mě usmál, protože ten běh byl samozřejmě určen mně. Můj mučitel chtěl, abych si tlačící kolík v prdeli a stažené koule pořádně užil.

Řekl jsem si, že v noci sice patřím svému mučiteli, ale dny mu nedaruju. Nebude mu patřit celý Kieran, jen ten, kterého sám objevil, ten, který dobrovolně chodí do jeho bytu a hlásí pořádkovým strážným v kasárnách, že jde na konzultaci k instruktorovi, aby ho pustili ven. Stálo mě to sice hodně úsilí a sebeovládání, ale vyrazil jsem pěkným tempem na kolečko kolem cvičáku, což instruktor jistě nečekal. Určitě předpokládal, že se budu courat někde vzadu, skučet a ulevovat si od toho rafinovaného postroje, ale to se spletl a já zaznamenal své první, bolestně vykoupené vítězství. "Odměnou" mi bylo nenápadné, ale důrazné sevření varlat poté, co nás instruktor po výcviku odvelel do sprch, ale to se dalo přežít.

„Za hodinku tě čekám," připomněl mi ještě zbytečně a pak konečně odkráčel do svého bytu na protějším konci buzerplacu.

Snažil jsem se ve svém mučicím postroji co nejrychleji osprchovat. Nestál jsem o to, aby mou výbavu viděli i bažanti z ostatních skupin. Pak jsem do sebe naházel večeři, protože sezení na tvrdé lavici v jídelně jsem chtěl zkrátit na minimum. A jako finále podvečera jsem porušil táborová pravidla a nezúčastnil se večerního trestu. Přesněji: nedokoukal jsem to týrání do konce. Sean, který mi jako tradičně dělal společnost, se na mě díval dost překvapeně, když jsem mu řekl, že nenápadně zmizím, ale já prostě chtěl mít chvíli pro sebe.

Byl jsem v jádru samotář, i když jsem už odmalička byl členem různých pouličních band a gangů. Ale to byla v naší čtvrti podmínka přežití. Ten, kdo byl oddělen od stáda, byl konkurenční partou uloven, přemožen, spolknut a vyvržen a vlastní stádo už ho zpět nikdy nepřijalo. Přesto jsem se občas pohyboval po světě sám, bez ochrany a anonymity skupiny podobně starých výrostků. Rád jsem občas zmizel z ulice a zašil se do své skrýše, o které nikdo, ani můj bratr, nevěděl.

„Zahráváš si, brácho," varoval mě Sean a ukázal bradou k mrskanému klukovi, vřeštícím v kládě, aby mi dal najevo, jak bych mohl skončit. Určitě si myslel, že se chci ztratit, protože si chci někde v klidu honit ocas.

„Pro jednou se to snad nezblázní. Musím za chvíli k instruktorovi na konzultaci a chci mít aspoň chvilku pro sebe," vysvětlil jsem.

„Kolik sis jich vysloužil?" Optal se Sean se smíchem v očích, protože soukromé konzultace s instruktory měly v táboře vždycky disciplinární podtext.

„Nic moc, jenom dvacet. Udělal jsem dneska blbost na střelnici," zalhal jsem, jakoby o nic nešlo a mávl nad tím rukou. Pak jsem ještě dlouho přemýšlel, proč jsem vlastně Seanovi neřekl pravdu.

?

„Probudil jsem v tobě excelentního masochistu, že, Kierane?“ pronesl instruktor o dvě hodiny později, když jsem nahý s rukama spoutanýma za zády a stále v postroji klečel na jeho koberci. V bytě byly rozsvícené svíčky, ale většina prostoru tonula v temnotě. Instruktor na sobě měl jen maskáče a černé kožené rukavice a jeho opálená pokožka se matně leskla. V pravé ruce držel jezdecký bičík a pleskal si jím o dlaň levé. Chvíli mne obcházel a potom se zastavil přede mnou a pohladil bičem můj dokonale ztopořený úd. Bylo to jako rána elektrickým proudem a já sebou cuknul, když mi vlna vzrušení a bolesti projela tělem.

Už víc než pět hodin jsem na sobě měl ten mučicí výtvor z řemínků a mému ohonu se to natolik líbilo, že mne týral neustávající erekcí. Následkem toho byl celý citlivý a já jen nadrženě doufal, že mi dneska můj mučitel konečně dopřeje vyvrcholení. Pevná kůže na konci biče mi zase obkroužila žalud a potom instruktor pohnul zápěstím a lehce mě přes žalud bičíkem popleskal. Zasyčel jsem bolestí a málem ztratil balanc a rozplácl se na koberci. Musel jsem to rychle vyrovnat stažením svalů zadnice, takže kolík v mém konečníku se tvrdě přihlásil o slovo. Celé odpoledne mi nedával zapomenout, že ho mám v sobě. Tlačil a dřel při každém kroku a sezení na tvrdé lavici v jídelně bylo očistcem. Bohužel ale současně dráždil mou prostatu, takže můj pták opravdu nevěděl, co se s ním děje.

„Pověz mi něco o sobě, Kierane.“ Plácačka jezdeckého bičíku zase pohladila můj žalud a já se snad posté zachvěl. „Řekni mi, co se ti na tom tak líbí? Co tě na té hře vzrušuje.“

Mlčky jsem hleděl na svého instruktora a přemýšlel, co vlastně. Poníženi? Ne, to ne, v tom jsem si nijak zvlášť neliboval a bolest sama o sobě to taky nebyla.

„Že nemám právo volby, pane“ odpověděl jsem konečně tiše a po důkladné rozvaze.

„Hmmm, to tedy opravdu nemáš.“

Další záchvěv mi projel tělem a nebylo to jen dotekem bičíku na mých varlatech. To suché, bezcitné konstatování mi zježilo všechny chlupy na těle.

„A bolest se ti líbí taky?“ Švihnutí bičem a mlaskavý dopad plácačky na mou zadnici.

„Ne! Bolest ne,“ vyhrkl jsem, ale potom jsem se opravil: „aspoň ne samotná. Musí k tomu být i to ostatní.“

„Co všechno?“ Znovu lehké plesknutí bičíku přes můj žalud. „Máš první a poslední možnost mi říct, co si přeješ, Kierane. Tak si ji važ a využij ji.“

Zavřel jsem oči a chvíli si představoval, co OPRAVDU chci. Obraz, jež se mi odvíjel před očima, mne ale šokoval. „Jsem pevně připoutaný a vy určujete, co se bude dít. Žádné prosby ani volání DOST vás nemůže zastavit. Ovládáte mě, mučíte a znásilňujete. Neberete na mě žádné ohledy a já nemám ve své moci cokoliv ovlivnit,“ vysypal jsem ze sebe a pohlédl svému instruktorovi do očí. „Pak teprve je ta bolest příjemná.“

„A nebojíš se, že zajdu moc daleko?“ zeptal se mě instruktor konverzačním tónem a pleskal přitom bičíkem do análního kolíku.

Znovu jsem zavřel oči a přemítal nad svými pocity. Bál jsem se, to ano. Věděl jsem, že mě může trestat, jak se mu zlíbí a může mi způsobit i pěkně bolestivá zranění. Na druhou stranu jsem si ale byl jistý, že mi neublíží, že nikdy neudělá nic, co by mělo trvalé následky. Vždycky to bude jen kůže, se kterou půjdu na trh.

„Věřím vám, pane,“ pronesl jsem nakonec rozvážně a zase se mu díval do očí.

„Nic jiného ti ani nezbývá,“ uchechtl se a rozmáchl se celou paží, aby bičem znovu poctil mou zadnici. Zařval jsem, protože mě vůbec nešetřil.

„Nečekal jsem, že i po těch hodinách budeš mít tak nádhernou erekci,“ usmál se instruktor a bič znovu pohladil mou chloubu. „Jsem ale zvědavý, jak ti bude stát, až tě budu trestat. Víš, že musíš dostat padesát ran a to jsem ještě hodně mírný. Těch prohřešků jsi měl dneska víc, takže by byl na místě mnohem přísnější trest.“

Neodvážil jsem se nic říct, protože tím bych si to jenom zhoršil. Pokud se mě instruktor na nic neptal, neměl jsem dovoleno mluvit. Sledoval jsem mého mučitele, jak obchází pokojem a stále si do dlaně levé ruky pleská bičem. O něčem přemýšlel a já doufal, že to pro mě neznamená špatné zprávy. Nakonec se znovu zastavil přede mnou a znovu mě lehce popleskal bičíkem po ocasu, jakoby chtěl vyzkoušet, jak pruží.

„Mám pro tebe dobrou zprávu, Kierane. Nepotrestám tě, aspoň ne tak tvrdě, jak bych měl. Vstaň!“

S trochou obtíží jsem se zvedl. Bez pomoci rukou nebylo úplně nejsnazší udržet balanc. Nechápal jsem, co pro mě instruktor chystá, protože byl známý tím, že svou oblíbenou ratanovou rákosku používal mistrovsky a velmi tvrdě.

„Ohni se tady přes kozu a neboj se, budu si s tebou chvíli hrát, a pokud dodržíš pravidla, odložíme tvůj trest na jindy.“ Dovedl mě k dřevěné, léty používání ohlazené trestné koze, vybavené koženými řemeny. Lehl jsem si poslušně břichem na vrchní díl kozy a mučitel mi odemkl pouta na zápěstích, aby mě mohl znehybnit na tom nástroji utrpení. Dával si záležet a užíval si to. Začal od mých doširoka roztažených, mírně pokrčených nohou. Nejdřív stáhl řemeny kolem mých kotníků a následně připoutal má ohnutá kolena. Potom se na chvíli věnoval mému tělu a rukou v kožené rukavici mi přejížděl po vnitřní straně stehen, až do rozkroku. Tam si zlehka pohrál s mými ztýranými koulemi a pak pokračoval mezi půlkami a zahýbal kolíkem v mé zadnici, spokojený, jak sedí pevně.

„Máš krásně pevné svaly. Čekal jsem, že se po pár dnech šukání uvolníš, ale tvoje prdel je pořád pevná, jako ten první den,“ pochválil mě a přejel mi po vystrčených půlkách. Měl pravdu. Jeho znásilňování mne bolelo pořád stejně, jen jsem tu bolest vnímal jinak. Sice jsem řval, protože průnik jeho obřího údu do mého konečníku byl prostě peklo, ale taky jsem si to pořádně užíval. Až dodnes jsem nechápal, kde se to ve mně bralo, protože jsem nikdy nepatřil k vyznavačům bolesti. Při sexu s tímhle mužem to ale bylo jiné. K němu krutost a trýzeň prostě patřila a já byl celý nadržený z představy, že mi zase bude ubližovat.

„Osvobodím tě konečně od toho postroje,“ pokračoval instruktor a pak po dlouhých hodinách rozepnul řemen, pevně utažený kolem mého pasu. Tím se uvolnily řemínky, které jsem měl protažené rozkrokem, takže ten zadní mohl bez problémů povolit. Ležel jsem bez hnutí a jen čekal. Nedovolil jsem si vytlačit anální kolík, i když teď už by to šlo. Věděl jsem, že tím bych svého mučitele vytočil do nepříčetnosti. Ten se mezitím už věnoval mým sekšírovaným koulím, což bylo hodně tvrdé. Musel mé citlivé žlázy prostrčit otvory v kůži, aby ze mě celý ten postroj mohl sundat a určitě si přitom nepočínal nijak jemně. Ječel jsem bolestí, ale díkybohu to netrvalo dlouho a má varlata i můj ocas byly po šesti hodinách konečně volné. Instruktor mi genitálie ještě chvíli mnul mezi prsty, aby zvýšil prokrvení mých mučených tkání. Já si přitom sice docela pěkně zařval, ale i tak to byla úleva.

Ležel jsem vystrčený na koze, postroj se mi houpal na řemínku mezi koleny a anální kolík jsem měl ještě stále v sobě. Zdálo se, že to tak ještě nějaký čas zůstane, protože instruktor se začal znovu věnovat mému poutání. Vzal oba konce řemenu, které visely z horní desky kozy, a utáhl mi je kolem pasu. Tím přimáčkl mé břicho k horní desce a já se musel pěkně prohnout v zádech a ještě víc vystrčit zadnici.

„Drž v sobě ten kolík, nesmí ti vypadnout,“ upozornil mne, když mě pohladil přes vystrčené polokoule. Sevřel jsem okamžitě konečník a začínal tušit, v čem bude instruktorova hra spočívat. Ach bože, pomyslel jsem si. Ten kolík není zas až tak moc velký a já mám za těch šest hodin svěrač už pěkně uvolněný a můj odřený a bolavý konečník se chce toho vetřelce zbavit. A navíc byl kožený postroj, visící na kolíku, docela těžký. To vůbec nevypadalo dobře.

Jako poslední mi instruktor připoutal zápěstí a potom ke mně přistoupil s černou páskou a uvázal mi ji přes oči. Ztuhnul jsem, protože to ještě nikdy neudělal.

„To ti pomůže líp vnímat vlastní tělo,“ vysvětlil mi. Nebudou tě rušit okolní vjemy, ale také neuvidíš, co pro tebe chystám. Všechno pro tebe bude překvapením. Platí ale jedno pravidlo!“ zvýšil hlas. „Ať se bude dít cokoliv, musíš v sobě udržet ten kolík. Jestli ti vypadne, potrestám tě.“

Tím určil jediný pevný bod mého vesmíru. Věc, na kterou se musím soustředit za každou cenu. Šílená hra! Chodil okolo mne a dotýkal se mého těla, bezpochyby zase jezdeckým bičem. Hladil mně po zádech a po zadku, říkal mi, jak mám krásně vypracované svaly a jak ho baví narážet si mě na svůj kůl. Pak mě bez výstrahy švihnul a já měl co dělat, abych ten kolík udržel. A najednou z ničeho nic pokračoval v mém výslechu, jako by ho nikdy ani nepřerušil.

„Kdo vlastně jsi, Kierane? Vím, že jsi Seanův bratr a taky vím, že umíš držet hubu, protože tvůj bratr o našem vztahu neví vůbec nic. Nechal sis pro sebe, že tě šoustám, i když jsi mě mohl prásknout. Jinak o tobě ale vím jen to, co máš v papírech.“ Bič neustále lačně přejížděl po mém těle, ale zatím mě jen hladil.

„Co chcete vědět? Že nebýt Seana a peněz, tak jsem nedodělal školu, protože nám zemřel otec a matka neměla na to, aby mě uživila? Že jsem nenašel žádnou práci a tak makám jako dělník na stavbě? Nebo vás zajímá, co si čtu v posteli pod peřinou a kolikrát denně si honím péro?“

Bič se mi zařízl se strašným hvíznutím do vystrčené zadnice a já zoufale zařval.

„Drzý jsi na mě byl naposledy!“ varoval mě instruktor a přidal další strašnou ránu. Potom mi koncem biče zálibně přejel po čerstvých jelitech a já měl co dělat, abych nezapomněl držet kolík ve své zadnici.

„Tak mi řekni, co si čteš v posteli pod peřinou.“

„Knoflíkovou válku a Kerouaca,“ zavrčel jsem, protože jsem se mezi těmi tvrdými muži v táboře za své zájmy styděl. Oni četli tak maximálně Tarzana, manuály ke zbraním a příručky o přežití, jenže já chtěl původně na univerzitu. Kdybych měl peníze, bylo by všechno úplně jiné.

„Zajímavá kombinace,“ usmál se instruktor, čímž mě úplně vykolejil. „Kdysi dávno, v minulém životě, jsem učil v Dublinu. Ale to je teď vedlejší. Teď tu máme na práci důležitější věci,“ poklepával mi zezadu na koule a projížděl koncem biče rýhu mezi půlkami, načež mě zase pěkně bolestivě přetáhl.

Hrál si tak se mnou dlouho a já byl napnutý jako struna, protože jsem netušil, co přijde, zda dotek, pohlazení bičem nebo švihnutí. Přitom se mě ptal na mou holku a na mé sexuální zkušenosti. Taky chtěl vědět, jaké to je, když do mě vniká ON. Jaké u toho mám pocity a zjevně ho vzrušovalo, když jsem mu líčil, jak moc mě to bolí. A potom té hry najednou nechal, přistoupil ke mně zepředu a já slyšel rozepínání kalhot. Zrychlil se mi dech. Už jsem věděl, co bude následovat a vůbec jsem se netěšil. Hlavu jsem měl ve správné výšce, ale protože jsem přes pásku na očích nic neviděl, tak mne instruktor musel trochu nasměrovat. Já jen pořádně otevřel pusu, aby jeho kládu dostal vůbec dovnitř. Už jsem byl za těch pár dní zkušenější a tolik se mi to nehnusilo, jako ten první den, kdy jsem měl problém ten nástroj vůbec vzít do úst. Teď už jsem věděl, co po mě můj mučitel chce a začal jsem ihned jazykem obdělávat jeho lesklý mohutný žalud a zajížděl špičkou až do ústí močové trubice, kde to chutnalo obzvlášť odporně hořce, ale věděl jsem, že když to neudělám, potrestá mě.

Má snaha a pokora ho vzrušila a tak začal přirážet do mých úst a klouzat mi čurákem až do krku. Ve stejném rytmu mě shora švihal po zadku jezdeckým bičíkem, takže jsem zatnul všechny svaly a jen držel a modlil se, aby mi kolík nevyklouzl. Bič byl dlouhý, takže když se instruktor natáhl, bez problémů mě zasáhl i svisle přes celou zadnici. Šoustal mě do pusy a poháněl mě bičíkem a rány bolely čím dál víc, protože s jeho blížícím se vyvrcholením nabývaly na intenzitě. Můj mučitel se přestával kontrolovat a bičoval mě ve zběsilém rytmu svých přírazů.

A pak rány najednou ustaly. Má ústa zaplnil mohutný výstřik jeho semene, které jsem musel všechno spolykat, a po bezděčném uvolnění zatnutých svalů mi zvolna vyklouzl anální kolík z prdele. Ještě jsem se ho v sobě na poslední chvíli pokusil zadržet, ale marně. Výsměšně ťuknul o koberec a já bez ohledu na obrovskou úlevu celý ztuhnul.

„Ale, ale, co to vidím, broučku. Ty jsi nesplnil rozkaz a neudržel jsi v sobě kolík,“ instruktor se královsky bavil.

„Omlouvám se, pane,“ řekl jsem jen, protože cokoliv jiného bylo zbytečné.

„To bys měl!“ instruktor mlčky obcházel kozu a já se roztřásl strachy. Hrozně jsem se bál, že vezme rákosku a seřeže mi zadnici. Místo toho mi ale na zadku přistál o mnoho přívětivější bič, opletený černou kůží. I tak jsem ale zařval, protože rána byla příšerná a zcela nečekaná. Prut biče zasvištěl vzduchem a s mlasknutím dopadl na můj vystrčený zadek podruhé a já zase zařval.

„Tak,“ švih! „Co“ švih! „S tebou“ švih! „Provedeme?“ ptal se instruktor akademicky a maloval mi prdel na fialovo. A pak najednou svist biče ustal a instruktor mi začal povolovat pouta. Nevěřil jsem tomu, že tím můj trest skončil, to bych vyvázl velmi lacino.

„Pojď, dokončíme to v koupelně,“ vysvětlil mi a táhl mě, stále s páskou na očích, do rozlehlé místnosti, vybavené nerezovým stolem k připoutání. Už jsem ho znal, protože jsem si na něm před dvěma dny vytrpěl svůj první klystýr a oprávněně jsem se bál, že tu bolestivou proceduru můj mučitel zopakuje. Dokonce i do té doby ztopořený ocas mi strachy klesnul. Šel jsem po boku instruktora jak svázaný a koupelna mě vůbec nelákala. Prosit o milost jsem se ale neodvážil. Nakonec jsem skončil v podobně potupné pozici, jakou instruktor preferoval na posteli. Ruce připoutané, nohy doširoka roztažené a zvednuté, genitálie a zadnice volně přístupná. Zcela bezmocný.

„Vidím, že se pěkně bojíš,“ konstatoval instruktor pobaveně a honil a kouřil mé povadlé mužství, dokud se znovu nedostalo do původní formy. Vzápětí jsem ale ucítil prudkou bolest, jak mi můj mučitel podvázal koule i ptáka řemínkem. Pak se chvíli nic nedělo, ale slyšel jsem šustění oblečení, takže jsem pochopil, že si instruktor svléká maskáče. Poté ke mně zase přistoupil.

„Takže pokračujeme v trestu,“ oznámil mi a potom najednou zasáhl má rozbolavělá varlata ostrý proud ledové vody. Zavřeštěl jsem zčásti bolestí a zčásti leknutím, když ledový proud ustal a místo něj mi žalud začal přejíždět pulzující proud vody horké. Řval jsem jako šílený, protože to citlivé místo pálilo a bolelo. A pak nastala zase změna a znovu mě zasáhl prudký proud horké vody, ale pro změnu vnikl do rozevřeného análu.

„Ááááááůůůůůů!“ ječel jsem jako smyslů zbavený, zatímco proudy vody různé teploty a intenzity týraly mé koule, ptáka, odřený konečník i zbičovanou zadnici. Instruktor se snažil co nejvíc střídat teploty, aby byl šok vždy dokonalý a v zasahování rozbolavělých a citlivých míst byl opravdový virtuos. A já ječel a snažil se uhnout před tím proudem, ale pevné připoutání mi nedovolovalo žádný pohyb a má poloha zajišťovala naprosté roztažení.

„Líbí se ti to, Kierane?“ zeptal se najednou a proud vody na chvíli přestal bičovat můj rozkrok.

Rozdýchával jsem bolest, takže jsem jen potřásl hlavou. Ne, tohle se mi opravdu nelíbilo.

„To je dobře! Nebyl by to správný trest, kdyby sis to užíval. Trest musí bolet, aby sis ho pamatoval,“ usmál se a znovu se chopil hadice a začal si hrát.

Když konečně skončil, byl jsem úplně vyčerpaný. Panebože a to jsem se radoval, že mi nedal těch slibovaných padesát ran rákoskou. Proti tomuhle mučení vodou, by byly legrací. Všechno mě bolelo a voda ze mě crčela proudem. Doufal jsem, že už mě instruktor odváže, ale to jsem se spletl. Povolil řemínky na mých genitáliích a hned na to jsem ucítil prsty na své díře a vzápětí kapky lubrikačního gelu, vtírané do rýhy i dovnitř. A potom jeho jako skála tvrdý ocas. Vnikl do mě bezohledně a způsobil mi muka jako pokaždé a dokonce větší, vinou mého kolíkem odřeného zadku. Zarazil do mě ten svůj výstavní kůl až po kořen a já se v poutech celý napnul bolestí a vžil se do pocitů nadívaného kuřete.

„Řvi!“ pobízel mě instruktor lačně a já mu jeho přání ochotně plnil. Po chvíli se ale už můj konečník přizpůsobil a já si to bolestivé a dobyvačné šukání začal užívat tak, jako už několikrát před tím.

Ruka na mém ocasu to ještě vylepšila a já se mílovými kroky blížil k vrcholu. Nezadržitelně a neovladatelně, bez ohledu na prožité týrání. Doufal jsem, že tentokrát to instruktor dokončí, že mě udělá, jinak už bych to asi nevydržel a bez ohledu na následky se vyhonil sám.

Pár tahů rukou po mém ohonu a k tomu dráždění mé prostaty a já stříkal snad až do stropu a v obrovských křečích. Orgasmus se přeléval mým tělem, jako obrovská příbojová vlna a já ho díky zavázaným očím prožíval mnohem intenzivněji. Po několika dnech abstinence jsem konečně cítil úlevu a připadal si jako v sedmém nebi. A vzápětí jsem ucítil pár tvrdých přírazů, zaškubání údu hluboko v mém nitru a instruktor byl hotov také.

Zůstal ve mně ještě dlouho, tak, jak to měl rád a hrál si s mými bradavkami, než mne odvázal a dovolil mi vstát. Pak mi konečně rozvázal i pásku na očích a já zamrkal do ostrého světla koupelny.

„Umyj se a pak za mnou přijď do postele,“ usmál se tajemně.

Dnešní noc ještě zdaleka neskončila.

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku: