Mnozí z čtenářů jistě budou pamatovat legendární akční sraz v MayDay, kde jsme s Altairem a Margit předvedli scénu bičování oběti, divadlo zahalené do hávu náboženského obřadu. Svíčky, pentagram, mumlání v latině a spousta diváků upřímně vtažených do děje. Ten výstup řadím mezi své nejlepší BDSM zážitky.
Proč se některé scénky podaří a jiné působí trapně a usmrkaně? Existuje nějaký konkrétní postup, kterého bychom se mohli přidržet, abychom po zážitku s D/s partnerem nebyli zklamaní? Jasně, stoprocentně spolehlivý návod neexistuje, život není kuchařka od Rettigové. Jelikož ale nerada skládám ruce do klína a dobrý teoretický text si přečtu raději než sexy povídku, strávila jsem dvě odpoledne nasáváním informací o duchovních aspektech úchyláckých aktivit. Pojďme si něco povědět o rituálech v BDSM.
„In nomine Dei nostri…“
Rituál je činnost, která má symbolický význam. Může to být prosté přání dobrého dne sousedovi, anebo naopak velká společenská akce – svatba, imatrikulace, pitka na oslavu narození dítěte. Lidé mají rituály rádi, protože symbolická podstata věci jim umožňuje vypnout unavený mozek a nechat pracovat nelogično, které jinak po většinu času zahálí. Lze tak dosáhnout změn vnímání, které by za normálních okolností rozum a logika zadusily v zárodku. Cílem rituálu může být buď změna vědomí samotná, anebo konkrétnější účel – utužení sociálních vztahů, demonstrování nějakého postoje vůči okolí, příprava na fyzický výkon, magie…
„A to když jsi ta masochistka, tak tě vzrušuje třeba vrtání zubů?“
BDSM praxe, z velké části absurdní a nelogická, si s rituály výborně rozumí. Nasazení obojku, klečení před dominantem, zdvořilé oslovení Pána otrokem. D/s vztah je z velké části založen na symbolech moci a podřízení a je v podstatě jedním velmi dlouhým nikdy neukončeným rituálem složeným z mnoha dílčích vnořených obřadů. Pro masochistu zase rituální "omáčka okolo" znamená rozdíl mezi bolestí příjemnou a nepříjemnou (ne, ani já nemám orgasmy v zubařském křesle, děkuji za optání). No a bondáž, ta je v podstatě rituálem sama o sobě :-) Jak to ale zaonačit, aby byl akt co nejpříjemnější pro všechny zúčastněné?
„Myslíš, že pseudosatanistický rituál s černým hřebcem v roli exekutora ještě dnes může někoho pohoršit?“
Tradičně má rituál v hrubém rozlišení tři fáze: přípravu, samotný akt a doznívání.
Připravit rituál znamená v prvé řadě ujasnit si záměr, s jakým do věci jdu. "Prostě chci udělat nějaký rituál" není postačující motivace. Aby byl výsledek pro účastníky uspokojivý, musí mít rituál definovaný cíl, jehož dosažením bude završen. Chci dominantovi předat moc a pak si ji zase vzít zpátky? Líbí se mi extatický stav dosažitelný naprostým ponížením? Chci se vžít do role koně a co nejpřesněji vystihnout atmosféru parkurových závodů? Mám potřebu veřejně deklarovat, že jsem otrokyní?
Poté, co zvolíte cíl rituálu a najdete tematicky kompatibilní účastníky, přichází praktické plánování. Načrtněte hrubý obrys akce – všichni by měli vědět, kdy, kde, jak dlouho a co se vlastně bude dít. Jak poznám, že rituál skončil? Co si účastníci odnesou, budou to „jen“ zážitky, nebo dostanou i něco fyzického jako symbolickou připomínku proběhlé události, byť by to byly jen červené pruhy na zadečku? Jaké rekvizity budete potřebovat? V čem se liší očekávání zúčastněných a jaká bude jejich role v obřadu? Která omezení (technická, etická, zákonná, nekonsensuální praktiky) je nutné respektovat? Jaké problémy mohou nastat? A hlavně: kdo to všechno bude uklízet? ;-)
„Teď si půjdeš dát důkladnou sprchu. Až přijdeš, budeš mít vlasy svázané do ohůnku. Klekneš si přede mě a řekneš ‚Jsem připravená, Pane‘.“
V krátkodobém horizontu se před rituálem provede příprava místa. Odstraňte překážející věci, vypněte zvonění na mobilu, přineste všechny potřebné rekvizity. Vykoupejte a převlékněte se, zapalte svíčky, zamkněte dveře mučírny, pusťte hudbu – máte pět smyslů, nebojte se je použít. Vaším klíčovým úkolem je vytyčit, očistit a zabezpečit prostor uvnitř své hlavy! Přesvědčte podvědomí, že se nachází na zvláštním místě, kde platí jiné zákonitosti, než venku, je to jiná realita. Soustředěně si představujte téma a cíl rituálu. Dopřejte si čas, myšlenkám chvíli trvá, než se přeskupí do požadovaného tvaru.
„Tak tos přehnala! Přines mi zpátky ten bičík… V zubech. Jako aportující čubka.“
Průběh hry samotné je nesmírně variabilní a závisí na cílech rituálu, které předem účastníci dohodli. Zmíním tedy jen pro inspiraci typické scénáře: úkol (submisiv plní příkaz a dominant poté zhodnotí provedení), znehybnění a ponižování (dominant manifestuje fyzickou nebo psychickou převahu nad submisivem), potrestání viníka, zkouška (fyzické zdatnosti, psychické odolnosti, oddanosti), závody, přehlídka, nasazení obojku, zapůjčení otroka jinému Pánovi.
Nejste-li si jisti optimální délkou akční části, udělejte ji raději kratší. U delší hry střídejte „extrovertní“ úseky intenzivní bolesti a silných pocitů s „introvertními“ částmi, kdy dominant se submisivem neinteraguje vůbec, nebo jen velice málo. Oba tak mají čas nechat prožitky vstřebat a rozvinout, podobně jako když si gurmán vychutnává dobré jídlo. Ale pozor – nejedná se o přestávku, jen o zmírnění intenzity. Nesmíte opustit vytyčené fyzické a myšlenkové místo, rituál nelze přerušovat! Odskakovat si k počítači od partnera plně pohrouženého do submisivního vytržení není znak dominance, ale plytkosti.
Hra je uzavřena vyvrcholením (tím nemyslím nutně orgasmus). Všem musí být jasné, že k ukončení došlo, proto je nutné před rituálem dohodnout konkrétní symbol, rekvizitu, slovní obrat, předání věci, které akční část ohraničí. Stejně zřejmý by mimochodem měl být i začátek.
„…a vítězem dostihu se stává…“
Poslední fáze, doznívání, zabezpečí splavný návrat do reality. Shrňte nahlas výsledek rituálu. Došlo-li k trestu, mělo by nyní být oficiálně odpuštěno. Závodící koně dostanou kokardy, jejich majitelé snítku máty do huby :-).
Zrušte pomyslné vytyčené místo v mysli, fyzický prostor je potřeba očistit od následků vašeho konání a navrátit mu světskou podobu, třeba rozsvícením obyčejného světla.
Poděkujte zúčastněným a po určité době věnujte čas zhodnocení rituálu – proberte, nakolik splnil vaše očekávání a deklarovaný cíl, co byste rádi zopakovali, jaké případné modifikace vás napadají.
„Asi bych měla cítit pokoru a odevzdanost… Tak proč mám sakra chuť dát mu úder loktem na solar?“
Snad se mi v tomto textu podařilo osvětlit, že BDSM scénka, pokud z ní máte mít hluboký psychický zážitek, je spletitá věc, neuvěřitelně náchylná k omylům a nedorozuměním, z mé vlastní zkušenosti i u dlouholetých partnerů. Špatné načasování. Odlišná očekávání. Buď praštíte moc, nebo naopak málo. Uprostřed opuštěné lesní paseky se najednou začínají rojit davy houbařů. A tak dále a tak dále.
Nestyďte se proto plánovat, domlouvat, předem promýšlet technické detaily. I pokud jste staří pardálové a máte pocit, že všechno víte, projděte si s partnerem znovu po letech některý z dotazníků se seznamem BDSM praktik, možná budete překvapeni. Tempora mutantur nos et mutamur in illis.
Zdroje: