my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali
BDSM.CZ
Trojúhelník pomsty
Sakra, musím ho potkat právě teď? Zoufalá elfka se spěšně otočila a vydala se na druhou stranu již skoro úplně vylidněného náměstíčka rodné vesnice. Proplétala se mezi keři a boty se jí blátem lepily k zemi. Pootočila hlavu, aby zjistila, zda ji nesledují. Nikde nikoho neviděla, přesto zrychlila chůzi a mířila si to k temné uličce na konci. Jako kdyby nestačilo, že se mu musím vyhýbat při oslavách. Teď už mi nedá pokoj ani jen tak venku! Tiše zuřila a přemítala nad svou bezvýchodnou situací.
Zvířátko je nemocné
Všechno zlé je pro něco dobré. Kůň mé známé měl včera zažívací problémy a mé vlastní zažívání se nejspíš rozhodlo inspirovat tím ubohým zvířetem a celý den vydává pozoruhodné zvuky (u lektora na kurzu obzvláště pikantní) a je mi tak nějak napůl šoufl. Jinému zvířátku (resp. Zvířátku) bylo před patnácti lety taky šoufl, ale nakonec to dobře dopadlo.
Klášterní tajemství
Začaly dopadat první kapky. Proklínala jsem Boha, toho samého Boha, ke kterému jsem se ještě před týdnem vroucně modlila. V suchu kláštera se dobře věřilo, že On všechny spasí, zachrání, nakrmí hladové a uzdraví choré. Teď ale bylo všechno jinak. Musela jsem si pomoci sama. Měla jsem jedinou jistotu a to tu, že On mi určitě nepomůže.
The Sacred Place
Další povídka z archivu. Pokud mi paměť slouží, je to snad jediná BDSM povídka, kterou jsem napsal v angličtině. Napsal jsem ji před patnácti lety pro účely literární soutěže SSS SSC a inspirovala mne k ní jedna věta, kterou jsem použil jako poslední. Povídka skončila na třetím místě.
Coitus interruptus
Můj obojek má na sobě napsáno NOKIA. Sice ho nenosím kolem krku, ale zato má zcela reálnou schopnost dostihnout mne kdykoliv a kdekoliv. I na koňském hřbetě uprostřed plání. Zase jsem si ho zapomněl vypnout. Naštěstí, jako všichni členové domácnosti, i koně přivykli zvukům, které vydávají moji rozliční křemíkoví pomocníčci. Takže nějaké zvonění mobilu je nemůže vylekat.
Dovolená na venkově (7/7)
Ještě se mi nikdy nestalo, aby dvě ženy konferovaly, jestli se tedy smím nebo nesmím udělat a za jakých podmínek. Bylo to zcela nesmyslné, ale zároveň v téhle situaci vlastně docela přirozené. A docela vzrušující. Docela hodně vzrušující… Zážitky posledních dnů byly obecně takové. Nesmyslné, zejména pro někoho zvenčí, kdo nesdílí naše fetiše, záliby a úchylky. Ale vlastně docela přirozená a zcela určitě hodně vzrušující.
Dovolená na venkově (5/7)
Po obědě jsem se zase musel svléknout skoro donaha a Monika mne odvedla do dosud neprobádané části statku za stájemi. Bylo vidět, že do ní se renovační snahy nedostaly s takovou vehemencí. Byla tam místnost, která nejspíš v minulosti bývala sedlovnou. Byly v ní dvě řady věšáků na stěnách, několik držáků na sedla (na jednom z nich dokonce stále leželo sedlo, ale nevypadalo v úplně dobrém stavu) a stůl, jehož stabilita nevzbuzovala valné důvěry. Na zemi a stole ležela vrstva roztodivného harampádí.
Dovolená na venkově (4/7)
Usnul jsem rychle a brzo a možná i proto bylo moje vstávání druhý den ráno méně krušné. Rozhodně jsem nezapomněl na pravidlo ohledně oblečení, nebo spíše absence oblečení, a nevysloužil jsem si tudíž trest hned po probuzení. Zato jsem byl svižně zapřažen do práce, stejné jako předtím: vyčistit boxy a zamést. Tentokráte jsem si dal pozor a zametl i pod rohožemi a celkově myslím, že mi to šlo lépe a rychleji - praxe ze včerejška se projevila. Když Monika přišla moji práci zkontrolovat, obešlo se to bez poznámek a naštěstí i bez trestů nebo jiných výchovných zásahů.
Dovolená na venkově (3/7)
Když jsme se najedli, šel mi Marek ukázat ty části statku, které jsem večer neviděl. Přiléhala k němu pastvina pro kozy, ohrazená laťkovým plotem (přes který se prý kozám bez větších obtíží a k pramalé radosti sousedů dařilo pravidelně utíkat) a elektrickým ohradníkem obehnané pastviny pro krávy a větší a menší výběh pro koně, každý s přístřeškem, který koně chránil před deštěm, prudkým sluncem a větrem.