Byl to ten nejlepší den mého života, nebo aspoň tak jsem si to myslel, když jsem se probudil ve svém dusném stanu na louce plné metalových fanoušků. Legendární festival uprostřed léta, kde se vzduch třásl basami a pachem potu, piva a grilovaného masa. Měl jsem na sobě staré tričko s logem Iron Maiden, vybledlé od slunce, a kraťasy. Vlasy mi padaly do očí – tmavé, neupravené, jako u každého dvacetiletého kluka, který si myslí, že vypadá cool. Byl jsem průměrný, štíhlý, ale ne příliš svalnatý, s tetováním draka na rameni, které jsem si nechal udělat po maturitě, aby to vypadalo drsně. Srdce mi bušilo vzrušením z lineupu – dnes večer měly hrát moje oblíbené kapely, a já jsem byl připravený se nechat unášet hudbou až do rána.
Procházel jsem se mezi stánky, popíjel teplé pivo z plastového kelímku a sledoval dav. A pak jsem je uviděl. Dvě dívky stály u stánku s merchem, smály se něčemu, co jedna z nich řekla, a vypadaly jako z jiného světa. Ta vyšší, s vlasy barvenými na ohnivě červenou, které jí padaly v divokých vlnách až po pas, měla na sobě černou koženou vestu přes crop top s logem Slayer, který odhaloval její ploché, tetované břicho – viděl jsem tam nějaký symbolický pentagram. Její oči byly zelené, pronikavé, jako by viděly skrz lidi, a rty měla natřené tmavě červenou rtěnkou, která se leskla na slunci. Byla štíhlá, ale atletická, s dlouhýma nohama v síťovaných punčochách a těžkých botách, které vypadaly, jako by je mohla použít k drcení srdcí. Jmenovala se Lena, jak jsem později zjistil, a vyzařovala z ní ta dravá energie, která vás donutí se podívat dvakrát.
Vedle ní stála ta druhá, menší, s krátkými černými vlasy ostříhanými do pixie cutu, který jí zdůrazňoval jemnou tvář s pihami na nose. Měla na sobě minisukni z černé kůže, která sotva skrývala její křivky, a tričko s nápisem OBEY přes prsa, která se vlnila s každým smíchem. Její oči byly hnědé, teplé, ale s jiskrou. Byla roztomilá, ale sexy – plnější rty, měkké tvary, a na krku měla tenký obojek. Na takovém festivalu to nosí kdekdo – gothové, metalistky, lidi, kteří chtějí vypadat edgy. Říkala si Mia, a když se na mě podívala, ucítil jsem mrazení v zádech.
Okukoval jsem je, to přiznávám. Snažil jsem se to skrýt za pohledem na trička ve stánku, ale bylo to marné. Lena si mě všimla první – otočila se, usmála se tím predátorským úsměvem a zamávala mi. „Hej, ty tam! Vidím, že máš dobrý vkus na kapely. Přijď blíž, nekoušu... zatím.“ Její hlas byl hluboký, s lehkým chraplákem, snad od cigaret nebo moc hlasitého zpěvu, a já cítil, jako by mě přitáhla neviditelná nit. Mia se zachichotala a mrkla na mě, její pihy se rozsvítily na slunci. „Jo, pojď,“ dodala Mia, „my jsme tu samy a nudíme se.“
Přistoupil jsem, srdce mi bušilo jako buben v mosh pitu. „Ehm, jo, Iron Maiden jsou bozi,“ zamumlal jsem, snažil se znět cool, ale cítil jsem, jak mi teplo stoupá do tváří. „A máš rád Slayer? To je klasika,“ odpověděla Lena a ukázala na svůj crop top. „Já jsem Lena, tohle je Mia. A ty jsi...?“ „Tom,“ řekl jsem rychle. „Tom, jo? Tak Tome, co říkáš na dnešní lineup? My jsme tu kvůli Behemoth, ty basy nám jdou až do kostí,“ zeptala se Mia a naklonila se blíž, její obojek se zaleskl na slunci. Mluvili jsme o hudbě, o tom, jak ten festival je jako ráj pro metalisty – „Pamatuješ na loni? Ten déšť a mosh pit plný bláta, to byla jízda,“ smála se Lena. „Jo, ale letos je to suché, aspoň se nebudeme topit,“ odpověděla Mia a já se smál jejich vtipům – Lena měla ten ostrý humor, který vás donutí se zamyslet, jestli to myslí vážně, a Mia přidávala ty roztomilé poznámky, které to celé odlehčily. Vypadaly jako nejlepší kamarádky, ty dvě – Lena byla ta, která vedla konverzaci, Mia se držela v pozadí, ale smála se na všechno, co Lena řekla. „Ty vypadáš, jako bys potřeboval někoho, kdo ti ukáže, jak se tu opravdu bavit,“ řekla Lena a položila mi ruku na rameno. Její dotek byl pevný, autoritativní, a já ucítil, jak mi po zádech proběhlo vzrušení. „Přesně, pojď s námi, Tomi. Ukážeme ti náš obvyklý spot,“ navrhla Mia a přitiskla se k Lence z boku, jako by hledala ochranu, ale její oči na mě hleděly trochu hladově.
Než jsem se nadál, byli jsme v davu společně. Přes den mě tahaly za sebou jako svého nového kamaráda, ale postupně to nabíralo na obrátkách. Nejdřív to bylo nevinné – Lena mi nařídila, abych jim donesl pití: „Buď hodný a přines nám pivo, jo? A žádný teplý šunt. Mia to má ráda dobře chlazené, víš?“ Řekla to s úsměvem, ale v tónu byla ta dominance, která mě donutila poslechnout. „Jo, jasně, hned to zařídím,“ odpověděl jsem a běžel. Cítil jsem se trochu ponížený, běhat pro ně před všemi těmi lidmi, ale zároveň to bylo vzrušující – vidět, jak se smějí, když se vrátím s kelímky v rukou. „Dobrá práce, Tomi,“ zažertovala Mia. „Díky, to bylo rychlé. Teď nám řekni, co sis o nás myslel, když jsi nás okukoval?“ zeptala se Lena a já se zakoktal: „No, ehm, vypadaly jste cool.“ „Cool? To je málo. Mia, co ty na to?“ „Jo, málo. Musíš být upřímnější,“ smála se Mia a pohladila mě po tváři, její prsty byly měkké. Lena ji okamžitě stáhla zpátky: „Ne tak rychle, on si musí zasloužit. Teď nám dones ještě něco k jídlu, ty hranolky vypadají dobře.“ Mluvily o mně, jako bych byl jejich společný projekt, a já to bral jako flirt. „Dobře, hned,“ řekl jsem a poslechl.
V mosh pitu mě Lena strhla dovnitř, tlačila mě do davu svým tělem, a Mia se držela za námi, smála se, když jsem se snažil držet krok. „Nenech se převálcovat!“ křičela Lena přes hudbu do mého ucha. „Drž se nás, Tomi!“ přidala Mia. „Jo, snažím se!“ odpověděl jsem zadýchaně, cítil se chráněný, ale zároveň úplně pod jejich vlivem, omámený jejich kouzlem.
Zbytek odpoledne se to stupňovalo. Seděli jsme na trávě u jednoho ze stánků, popíjeli a poslouchali hudbu z dálky. Lena si sundala boty – ty těžké, černé, zaprášené od bláta festivalu – a protáhla se. „Tyhle boty jsou zabité,“ zažertovala. „Někdo by je mohl vyčistit. Co ty, Tomi? Vypadáš, jako bys měl čas.“ Podívala se na mě s tím svým úsměvem, a já, aniž bych přemýšlel, řekl: „Já to udělám, paní Leno.“ Vyšlo to ze mě přirozeně, jako vtip, protože ona byla ta, která všechno řídila. „Paní Leno? To se mi líbí,“ zasmála se Lena. Mia se zasmála taky: „Jo, zní to dobře. A já jsem paní Mia?“ „Dobře, tak klekni si a pusť se do toho,“ pokračovala Lena. Cítil jsem, jak mi hoří tváře – kleknout si před nimi na trávě, mezi lidmi? Ale dav byl zaneprázdněný, nikdo si nevšímal, a já to udělal. Vzal jsem si její botu, otřel ji rukávem trička, snažil se to udělat co nejlépe, zatímco ony se bavily o koncertech. „Vidíš, Mia, on je poslušný,“ řekla Lena. „Jo, a moje boty? Vyčistíš je taky, Tomi?“ zeptala se Mia a podala mi je. „Ano, paní Mio,“ odpověděl jsem, klečel tam, čistil jim boty, a ony se smály, ale v tom smíchu bylo něco teplého, přitažlivého. „Dobře, teď vstaň a řekni nám, jak se cítíš,“ přikázala Lena. „Cítím se... dobře, paní,“ zamumlal jsem, vzrušený tím pocitem poslušnosti.
Pak přišel ten moment – zapomněl jsem u stánku Mie její bundu. „Ty jsi to zapomněl? To je trestuhodné,“ řekla Lena polovážně, ale s úsměvem. „Co s ním uděláme, Mio?“ „Možná by měl dostat varování,“ navrhla Mia. Přitáhla mě k sobě a plácla mě po zadku – ne tvrdě, ale dost na to, aby to zabrnělo. „Tak, aby sis to příště pamatoval. Teď běž pro tu bundu!“ Cítil jsem, jak mi teplo stoupá nejen do tváří, ale i jinde – to plácnutí bylo jako vtip, ale probudilo ve mně něco, co jsem nečekal. „Ano, paní Leno, hned to napravím,“ řekl jsem a poslechl. Od té doby jsem jim začal vykat víc, říkat „paní Leno“ a „paní Mio“, nejdřív jako sranda, ale pak Lena řekla: „Líbí se mi to. Od teď nám budeš říkat Paní. Žádné ty, jasné? Řekni to nahlas.“ A já přikývl, srdce mi bušilo: „Ano, Paní Leno. Ano, Paní Mio.“ Bylo to přirozené, jako by to tak mělo být, a Mia se usmála, jako by to byla jejich hra. „Dobře, teď nám dones ještě vodu, Paní Lena má žízeň,“ dodala Mia.
Když slunce zapadlo a poslední kapela dohrála, dav se rozcházel. Bylo kolem půlnoci, program skončil, doznívaly poslední tóny hudby a vzduch byl plný unavených výkřiků a smíchu. Lidi se trousili zpátky k stanům, někteří se ještě zdržovali u ohňů nebo u stánků s jídlem, ale já přemítal o tom, že i v Popelce kouzlo o půlnoci skončilo. Byl jsem unavený, ale nabuzený – celý den s Lenou a Miou mě naplňoval tou zvláštní energií, směsí vzrušení a poslušnosti, kterou jsem nikdy předtím nezažil. Ale teď, když se festival ukládal k spánku, jsem si myslel, že je čas se rozloučit. „No, byl to skvělý den, Paní Leno, Paní Mio,“ řekl jsem trochu nervózně, když jsme došli na louku plnou stanů a aut, kde se účastníci festivalu usazovali na noc. „Měl bych jít do svého stanu...“
Lena se na mě podívala těma svýma zelenýma očima, které se v měsíčním světle leskly jako dravčí. „Cože? Rozloučit? To si myslíš, že jsme s tebou skončily, chlapče?“ řekla s tím svým autoritativním tónem, který mě donutil zůstat stát na místě. Mia se zachichotala a chytila mě za ruku: „Pojď s námi, Tomi. Nemůžeš nás teď nechat samotné. Máme pro tebe ještě překvapení.“ Její hnědé oči byly plné touhy, a já cítil, jak mi srdce buší. „Ale... můj stan je támhle,“ zamumlal jsem, ale Lena mě přerušila: „Žádný ale. Přikazuji ti, abys šel s námi. Jasné?“ „Ano, Paní Leno,“ odpověděl jsem automaticky a šli jsme dál přes louku, mezi světly čelovek a vůní dýmu z táboráků.
Došli jsme k jejich obytné dodávce – starému Fordu Transit, který vypadal, jako by prožil lepší dny, ale byl pečlivě opravený. Byl natřený matně černě, s nálepkami metalových kapel jako Slayer, Behemoth a nějakými okultními symboly na bocích, které se leskly v měsíčním světle. Dodávka měla velké off-road pneumatiky, jako by byla připravená na apokalypsu a na střeše byl solární panel, který poháněl světla uvnitř. Zadní dveře byly otevírací do stran, s malým schůdkem, a na oknech měly závěsy s černými krajkovými vzory, které dodávaly celému vozu ten tajemný, gotický nádech. Uvnitř, jak jsem později viděl, byla postel s matrací pokrytou černými povlečením, malá kuchyňka s plynovým vařičem a police plné lahví, knih o hudbě a nějakých... zajímavých předmětů, které vypadaly jako hračky pro dospělé.
Holky se začaly chlubit, jak to všechno samy přestavěly. „Vidíš ten solární panel? To jsme si nainstalovaly loni v létě, Lena to celé zapojila, já jsem dělala interiér,“ řekla Mia hrdě, když otevřela dveře. „A ta kuchyňka? Šikovně jsme to vymyslely, vejde se tam všechno – lednička na pivo, vařič na rychlou večeři. A postel? To je naše mistrovské dílo, pohodlná pro tři,“ dodala Lena s úsměvem, který naznačoval víc než jen spaní. „Celý ten Transit jsme koupily za pakatel, starý vrak, ale teď je to náš mobilní hrad. Já jsem svařovala ty police, Mia šila závěsy. Jsme docela šikovný tým, viď?“ pokračovala Lena, ukazovala na detaily, jako by to byl jejich největší úspěch. Já jsem přikyvoval, ale upřímně, šlo mi to jedním uchem tam, druhým ven. Zajímaly mě spíš ony – Leniny červené vlasy, jak jí padaly přes ramena, Miiiny pihy na nose, které se zdály ještě roztomilejší v tom slabém světle, a ta energie, kterou vyzařovaly. Dodávka byla cool, ale já jsem myslel jen na to, co bude dál.
Vtáhly mě dovnitř, Mia zavřela dveře a Lena zapnula malou lampičku, která vrhala teplé, oranžové světlo po interiéru. Vzduch byl teplý, voněl po vanilce z nějaké vonné tyčinky a lehce po kůži od jejich oblečení. „Tak, teď si sundej to tričko,“ přikázala Lena bez okolků. „Stejně ho máš špinavý od toho, jak jsi nám čistil boty. Nechceme, abys nám zašpinil postel.“ Cítil jsem, jak mi teplo stoupá do tváří, ale poslechl jsem – stáhl jsem si tričko přes hlavu a odhodil ho do kouta. Stál jsem tam polonahý, moje štíhlé tělo s tím drakem na rameni se lesklo potem od celého dne, a ony si mě prohlížely jako kus zboží.
Mia se natáhla a prohmatala mi hrudník, její měkké prsty klouzaly po mé kůži, zatímco Lena stála vedle a pozorovala mě s tím svým pronikavým pohledem, ruce zkřížené na prsou, jako by byla královna hodnotící svého poddaného. „Hmm, pěkný, viď, Leno? Trochu hubený, ale to se dá napravit,“ zažertovala Mia, ale v jejím tónu byla ta jiskra, která mě donutila se zachvět. Cítil jsem se jako kus masa na prodej – její prsty se zastavily u mé bradavky, lehce ji stiskly, a já mimoděk zasténal, což je obě rozesmálo. „Podívej, jak reaguje, jako malý štěně,“ smála se Mia, a Lena přikývla: „Jo, slušný materiál. Ale chceme vidět všechno. Svleč se celý, Tomi. Ukaž se nám – pomalu, ať si to užijeme.“ Její hlas byl pevný, neodbytný, plný dominance, která mě donutila poslechnout bez otázek, jako by její slova byla řetězy, které mě svazují.
„Ano, Paní Leno,“ zamumlal jsem, hlas se mi třásl, když jsem si sundával kraťasy. Cítil jsem jejich oči na sobě, jak mě propalují, a když jsem si stahoval spodní prádlo, cítil jsem se úplně odhalený, nahý nejen tělem, ale i duší. Ponížení mě zalévalo jako vlna – byl jsem tu pro ně, vystavený jejich pohledům, bez jakéhokoli skrývání, a to mě naplňovalo tou divnou směsí studu a vzrušení. Stud mi hořel v tvářích, v hrudi, ale dole... dole to vzrušení narůstalo, jako by se mé tělo vzpíralo mé mysli, toužilo po tom, aby mě viděly v mém nejslabším stavu. Stál jsem tam, ruce po stranách, a snažil se neskrývat – vzduch v dodávce se najednou zdál chladný, jak mé tělo hořelo. Lena se usmála, její zelené oči se zúžily: „No tak, nebuď stydlivý. Otoč se, ukaž nám ten zadek. A ruce za záda.“ Poslechl jsem, otočil se zády k nim, ruce za zády, cítil, jak mi teplo stoupá do tváří, věděl, že vidí všechno – moje slabosti, moje vzrušení, které se nedalo skrýt. Ponížení bylo intenzivní, jako bych se topil v něm, ale to vzrušení... to mě drželo nad vodou, dělalo to všechno sladkým, opojným, jako droga, která mě nutí chtít víc.
Mia se zasmála: „Podívej, Leno, on se červená až po uši! Jako by to dělal poprvé.“ „Možná dělá,“ odpověděla Lena a přistoupila blíž, její ruka sjela po mém zádech dolů k zadku, stiskla ho pevně, až jsem sebou trhl. „Pevný, ale ne dost. Budeš muset trénovat, chlapče. A teď se otoč zpátky – pomalu, ať vidím, jak se ti to líbí.“ Její dominance byla ohromující – nebyla to jen slova, byla to její přítomnost, způsob, jak stála vysoko, hleděla dolů na mě, jako bych byl její majetek. Otočil jsem se, a ponížení se prohloubilo, když viděly mé vzrušení v plné síle. Cítil jsem se malý, bezmocný, ale to mě paradoxně naplňovalo touhou – touha po jejich schválení, po jejich doteku, po tom, aby mě ovládaly ještě víc.
„Předveď se pořádně,“ dodala Mia s úsměvem, který byl roztomilý, ale krutý zároveň, a Lena přikývla: „Ano, ruce vzhůru, nohy od sebe. Chci vidět všechno.“ Otočil jsem se zpátky k nim, ruce jsem zvedl, nohy roztáhl, aby viděly všechno – moje hrudník, břicho, a dole... moje vzrušení, které mě zrazovalo. Ponížení mě svíralo v krku, dusilo mě, ale vzrušení ho proměňovalo v něco extatického – cítil jsem se živý, exponovaný, a to mě dělalo závislým na jejich reakcích. „Teď si klekni před námi, ruce za hlavu,“ přikázala Lena ostrým tónem, který brodila žádný odpor. „A drž oči dole – nezasloužíš si na nás dívat, dokud ti to nedovolím.“ Klekl jsem si na podlahu, kolena na tvrdém koberci, který mě štípal do kůže, ruce za hlavou, což mě ještě víc vystavilo – moje tělo se natahovalo, nic neskrývalo. Cítil jsem se zranitelný, jako bych byl na jevišti před publikem, které se směje mé nahotě. Srdce mi tlouklo jako blázen, stud mi zaléval celé tělo, ale to vzrušení... to mě drželo na místě, nedovolilo mi utéct. Ponížení bylo jako oheň, který pálí, ale zároveň hřeje, spojuje se s touhou po podrobení, po tom, aby mě Lena ovládla úplně.
Mia se naklonila blíž, její tvář jen centimetry od mé, a prohmatala mi koule – jemně nejprve, pak pevněji, vážila je v ruce jako ovoce na trhu. „Podívej, Leno, pěkný pytlíček. Měkký, ale slibný – trochu malý, ale to se dá vycvičit,“ řekla a zachichotala se, její pihy se rozsvítily v lampičce. Ponížení mě zasáhlo jako úder – být takto hodnocen, jako bych byl jen částmi těla, mě donutilo se zachvět, ale vzrušení narůstalo, jako by ten stud byl palivem. „Jo, a ten zadek?“ přidala se Lena, obešla mě zezadu a prohmatala mi ho znovu, tentokrát oběma rukama, roztáhla půlky od sebe. Lehce, jen aby mě donutila se zachvět a zasténat. „Pevný, dobrý na... no, víš. Ale budeš muset poslouchat, abys ho udržel v kondici. A teď řekni nahlas, jak se cítíš – přiznej se, že jsi náš otrok.“ Jejich smích mě zasáhl jako vlna – „Podívej, jak se třese, chudáček,“ smála se Mia. „Ale líbí se mu to, viď, Tomi? Přiznej se – řekni nahlas, jak se cítíš.“ „Ano, Paní Mio... cítím se ponížený, bezmocný, ale... vzrušený, Paní Leno. Chci, abyste mě ovládaly,“ zašeptal jsem, hlas se mi lámal, a ony se zasmály ještě víc, bavíce se mými rozpaky, tím, jak jsem se jim úplně odevzdal.
Připadal jsem si jako kůň na trhu, kterého si prohlížejí potenciální kupci – prohlížejí, prohmatávají, kontrolují zuby, rozhodují, jestli stojím za tu cenu, jestli jsem dost dobrý, dost poslušný. Lena se podívala na Miu, kývly si navzájem – zjevně se rozhodly, že mě „koupí“, že jsem pro ně dostatečně zajímavý. „Dobře, bereš ho?“ zeptala se Lena polohlasně. „Jo, vypadá, že se dá ochočit,“ odpověděla Mia s úsměvem. Ale já vůbec netušil, co s mnou chtějí dělat – jejich plány, jejich hry. Byl jsem jimi tak uhranutý, jejich úsměvy, doteky, ta dominance, která mě ponížila a zároveň pozvedla, že jsem je nechal udělat cokoliv. Lena se naklonila a zašeptala mi do ucha: „Dobře, chlapče. Teď jsi náš – a já rozhoduji, co s tebou bude.“
Lena se opřela o okraj postele, její červené vlasy se leskly v měkkém světle lampičky, a s přísným, ale hravým úsměvem se podívala na Miu. „Svléknout. Donaha.“ Její hlas byl klidný, ale plný nezpochybnitelné autority, jako by každé slovo bylo příkazem vytesaným do kamene. Mia okamžitě zareagovala, bez známky studu nebo zaváhání. S jistotou, která mě ohromila, si stáhla tričko přes hlavu, odhalila kůži posetou pihami. Pak si sundala koženou minisukni a černé krajkové spodní prádlo, pečlivě každý kousek složila a položila na poličku vedle kuchyňky – tričko zarovnané na milimetr, sukně složená do úhledného čtverce, spodní prádlo diskrétně přeložené. Každý pohyb byl plynulý, jako by to byla choreografie, kterou nacvičovala tisíckrát. Nakonec na sobě měla jenom ten tenký kožený obojek, který najednou očividně nebyl jenom módním doplňkem.
Když byla nahá, klekla si vedle mě, ve stejné poloze – ruce za hlavou, kolena na tvrdé podlaze, oči sklopené. Nemohl jsem si pomoct a prohlížel si ji – její štíhlé tělo, pihy, které se táhly přes nos až na ramena a prsa. Její prsa byla plná, s růžovými bradavkami, které se zvedaly s každým dechem, úzký pas přecházel do širších boků a mezi nohama se skrývaly úhledně oholené intimní partie. Ten pohled mě vzrušil ještě víc – cítil jsem, jak mi teplo stoupá do celého těla, moje vlastní nahota se stala ještě zřetelnější, vzrušení narůstalo, jako by její podrobení bylo zrcadlem mého vlastního, ale ona vypadala... hrdě. Její ramena byla vzpřímená, koutky úst lehce zakřivené do úsměvu, jako by byla pyšná na to, že může předvést své tělo a dokázat, jak dokonale umí poslouchat svou Paní. Ten kontrast mě zasáhl – moje vlastní zranitelnost, ten stud, který mě rozechvěl, vedle její sebejistoty, jako by pro ni bylo podrobení uměním, které dokonale ovládá.
Lena si nás oba prohlížela, její zelené oči se zúžily, když si všimla, jak se na Miu dívám, pak přešla pohledem k mému špinavému tričku a kraťasům, které jsem před chvílí ledabyle odhodil do kouta dodávky, a nakonec k mému evidentnímu vzrušení. „Tomi, copak to je?“ řekla ostrým tónem, který mě donutil zvednout oči, i když jsem věděl, že bych neměl. „Nejdřív okukuješ Miu, jako by sis myslel, že na to máš právo. To je neúcta k ní i ke mně. Za druhé – tvé oblečení leží na hromadě jako nějaký odpad. A teď se podívej na Miu.“ Ukázala na úhledně složený stoh oblečení na poličce – Miiny věci, pečlivě zarovnané, jako by i to byl projev její poslušnosti. „Ona ví, jak se chovat. Ale ty? Ty jsi nepořádný. A za třetí – podívej se na sebe, jsi příliš nadržený, neumíš se ovládat. To vzrušení je vidět na sto honů, chlapče. Nepořádnost, neúcta a nedostatek sebeovládání – to všechno si žádá trest.“ Její hlas byl chladný, ale v koutcích rtů se jí zračila ta hravá krutost, která mě zároveň děsila a přitahovala. Cítil jsem, jak mi srdce buší, ponížení se mísilo s touhou po jejím schválení. „Promiňte, Paní Leno,“ zamumlal jsem, hlas se mi třásl. „To nestačí,“ odsekla a přistoupila blíž, její boty cvakaly na podlaze. „Přiznej to všechno nahlas. Přiznej, že jsi okukoval Miu, že jsi nepořádný a že se neumíš ovládat. A pak mě pokorně popros o trest za všechny tyhle prohřešky.“
Cítil jsem, jak mi stud zalévá tváře, krk, hrudník – stát tu nahý, klečet před ní, přiznávat své slabosti? Bylo to, jako by mě svlékla ještě víc, až na dřeň mé duše. Ale to vzrušení, ta touha být jejich, být pod jejich kontrolou, mě přemohla. „Přiznávám, Paní Leno, že jsem okukoval Miu bez dovolení. Přiznávám, že jsem nepořádný a neuklidil si oblečení. Přiznávám, že jsem příliš nadržený a neumím se ovládat,“ zašeptal jsem, hlas nejistý, ale upřímný, s hlavou sklopenou. „Prosím, Paní Leno, potrestejte mě přísně za všechny tyhle prohřešky. Zasloužím si to.“ Lena se usmála, spokojená, a otočila se k Mie. „Vidíš, Mio? Učí se. Ale ty rozhodneš, jaký trest dostane. Co si myslíš, co si tenhle nepořádný chlapec zaslouží?“
Mia zvedla oči, její pohled byl roztomilý, ale v nich byla ta stejná jiskra, kterou jsem viděl u Leny – touha hrát tuhle hru. Pomalu se usmála, jako by si vychutnávala moc, kterou jí Lena dala. „Hmm, nechte mě přemýšlet, Paní Leno,“ řekla a naklonila se blíž ke mně, její pihy se zdály ještě výraznější v tom teplém světle. „Myslím, že by mohl za tři přečiny dostat tři.“ Začala vyjmenovávat, její hlas byl lehký, ale plný zlomyslné radosti. „První – mohl by dostat výprask jezdeckým bičíkem, deset ran na zadek, pomalu, a po každé ráně by musel nahlas poděkovat a říct, že je nepořádný a nadržený kluk. Druhý – mohl by klečet se zadkem rudým po výprasku, bez hnutí, a pozorovat, jak se my dvě milujeme, bez toho, aby se mohl dotknout sebe nebo nás. A třetí – obě ho ojedeme připínacím penisem, dokud nebudeme spokojené.“
Lena si opřela ruce v bok, její zelené oči se leskly spokojeností, když poslouchala Miiny návrhy. Její úsměv byl široký, téměř predátorský, a v tom teplém světle dodávky působil ještě více dominantně. „Mio, to jsou skvělé nápady,“ řekla pomalu, její hlas byl hluboký a plný autority. „Ale myslím, že je trochu vylepšíme, aby náš nepořádný chlapec opravdu pocítil, co znamená být náš.“ Přistoupila blíž, její boty cvakaly na podlaze, a já cítil, jak mi srdce buší, směs studu, očekávání a vzrušení mě úplně pohltila. Mia, stále klečící vedle mě, se lehce usmála, jako by věděla, že Lena posune vše na další úroveň.
„Za tvou nepořádnost, Tomi, dostaneš výprask, jak Mia navrhla,“ začala Lena, její hlas byl pevný, jako by už bylo rozhodnuto. „Ale deset ran je na takový kus, jako jsi ty, málo. Patnáct ran jezdeckým bičíkem – pomalu, ať to cítíš. A po každé ráně budeš děkovat a přiznávat, že jsi nepořádný a nadržený kluk, přesně jak Mia říkala. Jasné?“ Přikývl jsem, hlas mi uvízl v krku, a jen jsem zašeptal: „Ano, Paní Leno.“
„Za to, že jsi okukoval Miu bez dovolení, dostaneš další trest,“ pokračovala, a její oči se zúžily, když se naklonila blíž, její tvář jen pár centimetrů od mé. „Budeš se dívat, jak si hrajeme, přesně jak Mia navrhla – nahý, v kleče, bez možnosti se dotknout sebe nebo nás. Ale aby to bylo zajímavější, podvážeme ti varlata a penis tenkým provázkem, pěkně těsně. A na natažených rukách budeš držet jezdecký bičík, kterým tě předtím ztrestáme. Pokud ho pustíš, dostaneš další výprask – přísnější, s dvaceti ranami. Rozumíš?“ Cítil jsem, jak se mi točí hlava, ponížení mě spalovalo, ale vzrušení bylo silnější, jako oheň, který mě poháněl dál. „Ano, Paní Leno,“ zašeptal jsem, hlas roztřesený.
„A za to, že jsi tak nadržený, že se neumíš ovládat,“ pokračovala s úsměvem, který byl zároveň krutý i lákavý, „tě ojedeme připínacím penisem – nejdřív Mia, pak já.“ Mia se zachichotala, její pihy se roztančily v lampičce, a já cítil, jak mi teplo stoupá do tváří i jinde. Ponížení, že jsem takto vystavený, že mé touhy jsou tak očividné, mě drtilo, ale zároveň mě to přitahovalo k nim ještě víc, jako bych byl jejich majetkem, jejich hračkou, kterou si můžou tvarovat podle své vůle.
Lena se narovnala a přešla k poličce, kde ležel jezdecký bičík – tenký, černý, s lesklou rukojetí, který vypadal, jako by byl stvořený pro trestání, ne na pobízení koní. Držela ho v ruce, lehce s ním švihla vzduchem, a ten zvuk mě donutil se zachvět. „Než začneme, Tomi, chci slyšet, jak pokorně prosíš o svůj první trest. Popros mě o ten výprask. Řekni mi, jak moc si ho zasloužíš.“ Její hlas byl jako nůž, ostrý a neúprosný, a já cítil, jak se mé ponížení prohlubuje, ale vzrušení mě hnalo dál. Sklopil jsem oči, kolena mě bolela na tvrdém koberci, a zašeptal jsem: „Prosím, Paní Leno, potrestejte mě přísně výpraskem za mou nepořádnost. Zasloužím si těch patnáct ran jezdeckým bičíkem, protože jsem neuklidil své oblečení a byl jsem neuctivý. Prosím, potrestejte mě, abych se naučil být lepší.“ Lena se usmála, spokojená, a podívala se na Miu, která přikývla s rozzářenýma očima. „Dobře, chlapče,“ řekla Lena. „Připrav se.“
Lena chytila jezdecký bičík pevněji do ruky a mávla jím vzduchem, aby mě zastrašila – ten ostrý svištivý zvuk mi proběhl mráz po zádech. „Vstaň, Tomi,“ přikázala stroze. „Přehni se přes postel, ruce vpřed, nohy roztažené. A drž pozici, nebo to bude horší.“ Poslechl jsem, srdce mi bušilo jako kopák, vzrušení smíchané s nervozitou mě donutilo se třást. Přehnul jsem se přes matraci, moje nahé tělo se dotýkalo chladného povlečení, ruce natažené dopředu, nohy široce rozkročené na podlaze. Cítil jsem se úplně vystavený – můj zadek nahoru, varlata a penis volně visící, a vzrušení, které se nedalo skrýt, mě dělalo ještě zranitelnější. Mia zůstala klečet na zemi, ale její oči se leskly nadšením, jako by to byl ten nejlepší koncert na festivalu – sledovala mě s úsměvem, který byl plný zlomyslné radosti, její pihy se zdály ještě živější v tom teplém světle.
Lena se postavila za mě, její přítomnost byla ohromující – cítil jsem teplo jejího těla, vůni vanilky a kůže. „Začneme,“ zašeptala, a první rána přišla nečekaně – tenký bičík švihl vzduchem a dopadl na můj zadek s ostrým prásknutím. Bolest byla okamžitá, jako by mi někdo nalil horký olej na kůži – štípalo to, pálilo, a já se instinktivně napnul. „Jedna! Děkuji, Paní Leno, jsem nepořádný a nadržený kluk,“ vyhrkl jsem, hlas se mi lámal, ale věděl jsem, že musím počítat a děkovat, jinak by to bylo horší. Mia se zachichotala, její hnědé oči se rozšířily vzrušením – seděla tam na kolenou, nahá kromě obojku, a viděl jsem, jak si kousá ret, jako by si to užívala příliš, její prsa se zvedala s každým dechem, jako by se nemohla dočkat, co bude dál.
Druhá rána přišla rychle za první, na druhou půlku zadku – tentokrát to štíplo ještě víc, bolest se rozlila jako vlna, a já ucítil, jak mi kůže rudne. „Dva! Děkuji, Paní Leno, jsem nepořádný a nadržený kluk,“ zaúpěl jsem, snažil se držet pozici, ale tělo se mi třáslo. Lena nečekala dlouho – třetí, čtvrtá, pátá rána dopadaly v rytmu, každá přesně cílená, bičík zanechával tenké červené pruhy na mé kůži, která teď hořela jako po slunci. Štípání bylo intenzivní, jako tisíc jehel, a s každou ranou se bolest hromadila, můj zadek se stával rudým, horkým, citlivým na každý dotek vzduchu. „Pět! Děkuji, Paní Leno, jsem nepořádný a nadržený kluk,“ řekl jsem zadýchaně, slzy mi málem vytryskly do očí, ale vzrušení to všechno zesílilo – ta směs bolesti a podrobení mě dělala ještě tvrdším, poníženým, ale závislým na jejím souhlasu.
Mia to sledovala s rostoucím nadšením – její úsměv se rozšiřoval, oči jí zářily, jako by to byl její oblíbený film. Viděl jsem, jak se lehce pohupuje na kolenou, její nahé tělo se lesklo potem, a slyšel jsem, jak si mumlá: „To je ono, Paní, dejte mu to pořádně.“ Její škodolibost byla očividná, užívala si mé úpění, mé červenání. Lena pokračovala neúprosně – šestá až desátá rána byly rychlejší, bičík švihal vzduchem s práskavým zvukem, každá dopadla na jiné místo, a můj zadek teď byl celý rudý, pálivý, jako by ho někdo ožehl ohněm. Štípání se šířilo do stehen, do zad, a já počítal: „Deset! Děkuji, Paní Leno, jsem nepořádný a nadržený kluk,“ hlasem, který byl už chraplavý od bolesti.
Posledních pět ran bylo nejtvrdších – Lena je dala pomalu, s pauzami, aby se bolest rozlila plně. Jedenáctá dopadla přes střed, štípla tak, že jsem se zakousl do rtů, dvanáctá na horní část, kde to bolelo ještě víc. „Dvanáct! Děkuji, Paní Leno, jsem nepořádný a nadržený kluk,“ vydechl jsem, slzy mi teď skutečně tekly po tvářích, ale vzrušení mě drželo, ta bolest se mísila s touhou po víc. Třináctá, čtrnáctá a patnáctá – každá jako úder blesku, můj zadek byl teď tmavě rudý, horký na dotek, pruhy se křížily jako síť, a štípání bylo nepřetržité, jako bych seděl na žhavém uhlí. „Patnáct! Děkuji, Paní Leno, jsem nepořádný a nadržený kluk,“ zaúpěl jsem nakonec, celé tělo se mi třáslo, ale pocit úlevy smíchaný s ponížením mě naplňoval tou zvláštní blažeností.
Lena odložila bičík na polici, kde se lehce zachvěl, a prohlédla si své dílo – lehce přejela rukou po mém rudém zadku, její prsty chladné a měkké na horké kůži, což mě donutilo zasténat bolestí i potěšením, bolest se zesílila na dotek, jako by se otevřely nové rány, a vzduch se naplnil ještě silnější vůní mého potu smíchaného s vanilkou. Pak se otočila k Mie, která se smála tak nadšeně, že to bylo skoro přehnané, její smích se rozléhal dodávkou jako veselý, ale temný zvuk, plný zlomyslné radosti. „Mio, vidím, že sis to užívala až příliš,“ řekla Lena přísně, ale s úsměvem, její hlas opět plný autority, který rezonoval v uzavřeném prostoru. „Tvá škodolibost je vidět na sto honů – smála ses jeho bolesti, jako by to byla hra jen pro tebe. Za to si zasloužíš trest taky. Přehni se vedle něj, dostaneš deset ran, stejně přísných jako ty jeho. A budeš počítat a děkovat za to, že dostáváš trest za svou škodolibost.“
Mia se na okamžik zatvářila překvapeně, ale pak se usmála ještě šířeji, jako by to čekala – vstala, přehnula se vedle mě přes postel, její nahé tělo se dotýkalo mého, její kůže teplá a měkká proti mému boku, vůně jejího vzrušení sladká a opojná, smíchaná s lehkým potem, který se leskl na jejích pihách. Její pihatý zadek teď byl nahoru, vystavený stejně jako můj, její nohy roztáhnuté na tvrdé podlaze, kde jsem slyšel, jak se jí chodidla lehce posouvají po nerovném povrchu. Lena zvedla bičík znovu, jeho kůže se napjala v její ruce, a první rána dopadla na Miu s prásknutím, které se ozvalo jako ozvěna mých vlastních, svištění vzduchem vysoké a ostré, jako by se prostor naplnil elektrickou energií. Bolest pro ni musela být stejná – okamžité štípání, jako horký olej na kůži, které se rozlilo po jejím zadku, a já slyšel, jak se jí dech zadrhl. „Jedna! Děkuji, Paní Leno, zasloužím si trest za svou škodolibost,“ řekla Mia, hlas plný vzrušení, ale s nádechem bolesti, její tělo se lehce zachvělo vedle mě, teplo jejího boku se dotýkalo mého, a vzduch se naplnil jejím lehkým sténáním.
Druhá rána přišla rychle, na druhou půlku jejího zadku – prásknutí bylo hlasité, jako úder bubnu, a já cítil, jak se Mia napnula, bolest se rozlila jako vlna ohně, její kůže začala rudnout, horko stoupalo, a vůně jejího potu se zesílila, sladká a zemité. „Dva! Děkuji, Paní Leno, zasloužím si trest za svou škodolibost,“ zaúpěla, hlas roztřesený, ale stále s tou hrdostí, její prsty se vpíjely do matrace vedle mých, drsná tkanina pod nimi skřípala lehce. Lena pokračovala v rytmu – třetí, čtvrtá, pátá rána dopadaly přesně, každá s tím svištivým zvukem, který mi zaléhal v uších, bičík zanechával tenké červené pruhy na její pihaté kůži, která teď hořela, štípání intenzivní jako tisíc jehel, a s každou ranou se bolest hromadila, její zadek se stával rudým, horkým, citlivým na každý pohyb vzduchu, který se lehce pohnul, když Lena ustoupila dozadu. „Pět! Děkuji, Paní Leno, zasloužím si trest za svou škodolibost,“ řekla zadýchaně, slzy jí málem vytryskly do očí, ale vzrušení v jejím hlase bylo patrné, chuť slaných slz na jejích rtech se mísila s potem, který jí stékal po zádech.
Šestá až desátá rána byly neúprosnější – Lena je dala s pauzami, aby se bolest rozlila plně, čas mezi nimi se táhl, vzduch vibroval očekáváním, a každá dopadla s práskavým zvukem, který se odrážel od stěn, pruhy se křížily na jejím zadku jako síť ohnivých čar, štípání se šířilo do stehen a zad, její kůže teď tmavě rudá, horká na dotek, vzduch plný jejího sténání, které se mísilo s mým dechem, a vůně našeho společného potu a vanilky se stávala dusnější. Mia počítala a děkovala po každé: „Deset! Děkuji, Paní Leno, zasloužím si trest za svou škodolibost,“ s dechem, který byl zadýchaný, ale plný touhy, její tělo se třáslo vedle mě, bolest pulzovala jako rytmus basů z festivalu, teplý a nepřetržitý.
Lena se na nás potěšeně usmála, její zelené oči se leskly v oranžovém světle lampičky, která vrhala dlouhé stíny po stěnách dodávky. Vzduch byl teď ještě dusnější, prosycený naším potem – mým slaným a těžkým od bolesti, Miiným sladkým a vzrušeným – a tou vanilkovou esencí, která se vznášela jako ironický protiklad k našim rudým zadkům. Můj zadek pulzoval teplem jako připomínka patnácti ran, kůže horká a citlivá, jako by na ni někdo nalil roztavený vosk. Mia vedle mě dýchala zrychleně, její pihatý zadek se leskl potem, pruhy červené jako čerstvé tetování, a já cítil teplo jejího těla, jak se dotýkalo mého, měkké a vlhké.
„Dobře, Mio, vstaň,“ přikázala Lena klidně, ale s tou neúprosnou autoritou, která mě donutila se zachvět. Mia poslechla okamžitě, vstala z postele s lehkým zasténáním – bolest z výprasku ji zřejmě ještě štípala, protože se lehce zakymácela, její nohy se dotkly chladné podlahy, která skřípala pod jejími chodidly. „A ty, Tomi, zůstaň přehnutý ještě chvíli,“ dodala Lena ke mně, její hlas jako sametový nůž. Přešla k poličce, kde ležel tenký provázek – obyčejný, černý, hladký na pohled, ale já věděl, že bude krutý. Vzala ho do ruky, jeho materiál se leskl v světle, a otočila se k nám. „Teď připravíme druhý trest. Za to, že jsi okukoval Miu bez dovolení, budeš se dívat, jak si hrajeme. Ale nejdřív tě připravíme, abys to cítil opravdu hluboko.“
Přikázala mi, abych se narovnal a klekl si zpátky na podlahu – moje kolena se vpíjela do tvrdého koberce, který mě štípal do kůže, již citlivé od předchozího klečení, a můj rudý zadek se dotýkal pat, což zesílilo bolest jako nový plamen. Vzduch byl plný mého zadýchaného dechu, slaného potu, který mi stékal po zádech, a teď i Miiny přítomnosti – stála vedle Leny, její nahé tělo se lesklo, pihy jako hvězdy na bledé kůži, a její oči se leskly touhou pomáhat. Lena podala Mie konec provázku: „Mia, pomoz mi. Podvážeme mu varlata a penis – pěkně těsně, ať cítí každý tep.“ Mia přikývla, její prsty – měkké, ale pevné – vzaly provázek, jeho chladný, hladký povrch se dotkl mé kůže, když ho začala omotávat kolem základny mého penisu.
Cítil jsem to okamžitě – chlad provázku proti horké kůži, která byla již vzrušená a citlivá, jako by mi někdo nalil studenou vodu na rozpálený kov. Mia ho omotala jednou, dvakrát, těsně, ale ne příliš bolestivě na začátku – pocit byl jako lehký stisk, který zesílil mé vzrušení, ale zároveň mě omezil, krev se hromadila, a já cítil, jak se mi penis napíná, varlata se stahují pod tlakem. Lena dohlížela, její ruka přidala další smyčku kolem varlat, těsněji, a teď to začalo bolet – štípavý pocit, jako by mi někdo svíral citlivá místa v pěsti, vzduch se naplnil mým lehce zasténáním, slaným potem, který mi stékal do očí, a vůní jejich těl, vanilky a kůže. „Těsněji, Mio,“ zašeptala Lena, a Mia poslechla, utáhla provázek, až jsem ucítil, jak se mi točí hlava, těsnost zvyšovala zranitelnost, každý tep byl jako úder bubnu dole, bolest smíchaná s touhou, která mě dělala ještě bezmocnější.
Když bylo hotovo, provázek byl uvázaný pevně, jeho hladký povrch se vpíjel do kůže, chladný kontrast k horku mého těla, a já cítil, jak mi to omezuje pohyb, zesiluje vzrušení, ale zároveň mě mučí – jako bych byl spoutaný neviditelnými řetězy. Lena pak vzala jezdecký bičík, jeho rukojeť teplou od předchozího použití, vonící kůží a potem, a položila mi ho do natažených rukou. „Drž ho na natažených rukách, před sebou, jako bys nabízel dar,“ přikázala, a já poslechl – ruce vpřed, bičík ležel na dlaních, jeho váha lehká, ale držení v té pozici mě brzy začalo bolet v ramenou, svaly se napínaly, a vzduch se naplnil mým těžkým dechem. Mia se usmála, její pihy se roztančily, a Lena se otočila k ní: „Teď začneme naši hru, Mio. On bude dívat – a držet.“ Přitáhla si Miu blíž, jejich těla se dotkla, vůně jejich vzrušení se zesílila, sladká a opojná, a já věděl, že příprava skončila, trest začíná.
Lena se pomalu začala svlékat, její pohyby záměrné, jako by chtěla prodloužit mé utrpení. Stáhla si koženou vestu, odhalila pevná prsa pod černým topem, a pak i ten shodila, její kůže se leskla v lampičce, tetovaný pentagram na břiše jako temný symbol její moci. Síťované punčochy a těžké boty si nechala, což jen zvýrazňovalo její dominanci – byla částečně oblečená, zatímco já a Mia jsme byli úplně nazí, vystavení. Lena chytila Miu za vlasy, její prsty se propletly krátkými černými pramínky, a přitáhla ji blíž, jejich těla se přitiskla, a já slyšel, jak Mia lehce zasténala, když se jejich kůže dotkla, zvuk jejich dechu tichý, ale intenzivní, jako šelest před bouří. Moje ruce se chvěly, bičík byl těžší s každou sekundou, a já cítil, jak se mi točí hlava – jejich blízkost, jejich doteky, to všechno mě drtilo, ponížení, že jsem jen divák, mě pálilo jako oheň, ale touha po nich mě hnala dál, jako bych chtěl být ještě víc jejich.
Lena políbila Miu, nejdřív jemně, její rty sklouzly po těch Miiných, plných a měkkých, a pak tvrději, jejich jazyk se proplétal, zvuk jejich polibků vlhký a tichý, mísil se s mým těžkým dechem. Cítil jsem, jak mi srdce buší rychleji, provázek dole mě svíral, zesiloval každý tep, a moje vzrušení bylo nesnesitelné – sledovat jejich rty, jejich pohyby, bylo jako dívat se na něco zakázaného, co mě lákalo a mučilo zároveň. Lena sjela rukou po Miině krku, přes obojek, jehož kůže tiše zaskřípala, a dolů k prsům, kde stiskla bradavky, až Mia zasténala hlasitěji, zvuk měkký, ale plný touhy, který se mísil s mým vlastním zadýchaným sténáním. Moje mysl křičela – chtěl jsem se přidat, dotknout se jich, ale provázek a bičík mě držely, ponížení mě svíralo jako pouta, a přesto mě to vzrušovalo víc, než cokoliv co jsem kdy zažil, jako by jejich hra byla pro mě tou největší odměnou i trestem.
Lena tlačila Miu dolů, dokud neklekla před ní, její pihatá tvář na úrovni Lenina pasu. „Buď hodná, Mio,“ zašeptala Lena, a rozepnula si kalhoty, pomalu je stáhla, odhalila černé krajkové kalhotky, které brzy následovaly na zem. Lena chytila Miu za vlasy a přitáhla ji blíž, její pokyny byly tiché, ale jasné: „Ukaž, co umíš.“ Mia se naklonila dopředu, její rty se dotkly Leniny kůže, a já slyšel tichý, vlhký zvuk jejích polibků, které se změnily v něco intenzivnějšího, Miiiny dechy se zrychlily, její sténání se mísilo s Leniným tichým vzdycháním, jako melodie, jež mě mučila. Cítil jsem, jak se mi ramena třesou, bičík byl těžší, provázek mě řezal, a moje mysl byla chaos – touha, ponížení, bolest, vše se mísilo, když jsem je sledoval, jak se jejich těla proplétají, jejich zvuky plní dodávku, a já jsem byl jen divák, spoutaný jejich mocí, toužící po víc, ale věděl jsem, že nemůžu selhat, jinak mě čeká další trest.
Lena se podívala na mě, její oči se zúžily, když si všimla, jak se mi ruce chvějí. „Drž ten bičík, Tomi,“ zavrčela, její hlas ostrý, ale plný vzrušení. „Pokud ho pustíš, víš, co tě čeká.“ Mia pokračovala, její pohyby rytmické, její ruce na Leniny bocích, a Lena se lehce prohnula, její dech rychlejší, vzduch plný jejího tichého sténání, které se mísilo s Miinými zvuky a mým těžkým dechem. Dodávka byla jako uzavřený svět, plný jejich zvuků, a já cítil, jak mě jejich hra pohlcuje, moje tělo křičelo touhou, ale provázek a bičík mě držely v kleci, ponížení a vzrušení mě k nim ještě víc přitahovalo.
Lena se prohnula v bocích, její červené vlasy se rozlily po ramenou jako vodopád ohně, a její kůže, lesklá potem v oranžovém světle lampičky, se zvedala s každým rychlým dechem. Mia klečela před ní, její pihaté tělo se lehce chvělo, ruce na Leniny bocích, její rty a jazyk pracovaly rytmicky, vydávajíc tiché, vlhké zvuky, které se mísily s Leniným stále hlasitějším sténáním. Leniny zelené oči byly přivřené, obličej zrudlý vzrušením, rty pootevřené, a její dech se lámal v krátkých, nepravidelných vzdycháních, jako by se propadala hlouběji do rozkoše. „Lízej pořádně, Mio,“ zavrčela přísně, její hlas chraplavý, plný touhy, už jen stěží srozumitelný. „Neflákej se... víc, dělej, nebo tě seřežu!“ Její slova se lámaly, mísila se s vlnami slasti, které ji pohlcovaly, a její ruka pevně svírala Miiny vlasy, tlačila ji blíž.
Já jsem klečel na tvrdém koberci, kolena mě bolela, rudý zadek pulzoval žárem od patnácti ran, a tenký provázek svazující mi varlata a penis byl jako mučící nástroj, každý tep byl jako úder kladivem, krev pulzovala, a mé vzrušení rostlo do nesnesitelné intenzity. Ruce mi třásly, jezdecký bičík na natažených dlaních byl těžší s každou sekundou, jeho kožená rukojeť teplá a kluzká od mého potu, a ramena mě pálila, svaly protestovaly. Sledoval jsem je – dvě překrásné, nadržené holky, jejich těla propletená, Miiny polibky, Lenin sténání, a nemohl jsem dělat vůbec nic. Moje mysl křičela – chtěl jsem se dotknout, přidat se, ale provázek a bičík mě držely, ponížení mě svíralo jako pouta, a přesto mě to hnalo dál, jako by jejich hra byla pro mě tou největší odměnou i trestem.
Právě ve chvíli, kdy se mi ruce roztřásly tak, že jsem cítil, jak mi bičík klouže z dlaní, jako by měl každou sekundu spadnout na podlahu, Lena se náhle prohnula ještě víc, její dech se změnil v hlasitý výkřik, ruce pevně svírající Miiny vlasy. „Lízej, čubko, dělej, udělej mě, nebo tě seřežu jako psa, makej!“ zavrčela, její hlas už byl jen sténavý výkřik, slova téměř nesrozumitelná, plná vzrušení a přísnosti. Rychle se ke mně otočila, vyrvala mi bičík z rukou – jeho teplá rukojeť mi vyklouzla z prstů, a já se zachvěl strachem i očekáváním – a bez varování švihla Miu přes záda a zadek. Začala ji přísně pobízet, bičík dopadal na její zadek a záda s práskavým zvukem, který se odrážel od stěn dodávky. První rána dopadla na její už rudý zadek, štípnutí jako blesk, a Mia zasténala, její tělo se napnulo, ale pokračovala v lízání, jak Lena přikázala. „Lízej dál!“ zavrčela Lena a dala druhou ránu, tentokrát na horní část zad, kde zanechala tenký červený pruh, který se rychle barvil do tmavšího odstínu. Mia se zachvěla, její dech se zlomil, ale její rty zůstaly přitisknuté k Leně, vydávajíc vlhké zvuky, které se mísily s jejím sténáním.
Třetí, čtvrtá a pátá rána dopadaly rychle, na zadek a záda, pruhy se křížily jako síť, štípání muselo být intenzivní, protože Mia se po každé ráně zachvěla, její pihatá kůže se leskla potem, a její dech byl teď směsí bolesti a touhy. Lena byla ve svém vzrušení přísná a tvrdá, její pohyby byly neúprosné, bičík švihal vzduchem s vysokým svištěním, a každá rána zanechávala stopu – červené pruhy na Miiině zadku a zádech, některé už tmavly do modrofialových odstínů, jako by Lena malovala své dílo. „Víc, Mio, makej! Jinak tě zmrskám jako poslední čubku!“ křičela Lena, její hlas se lámal, tělo se třáslo, a další rány – šestá až desátá – dopadaly s krutou přesností, tři na zadek, dvě na záda, každý zásah doprovázený Miiným zasténáním, její tělo se třáslo, ale stále pokračovala, její rty a jazyk pracovaly rychleji, jako by ji bolest poháněla. Vzduch byl plný zvuků – práskání bičíku, Miiina sténání, Leniných výkřiků – a moje tělo reagovalo, provázek mě svíral, krev pulzovala, a já sotva dýchal, ponížený a vzrušený, sledoval jsem jejich hru, jejich krásu, jejich moc, a cítil jsem, jak mě to pohlcuje.
Lena se prohnula v poslední křeči, její tělo se třáslo jako list ve větru, a pak se zhroutila do Miiných rukou, její dech byl těžký, nepravidelný, jako by se snažila chytit vzduch po dlouhém běhu. Její zelené oči byly skelné, přivřené, a na chvíli vypadala úplně mimo – seděla na okraji postele, opřená o Miu, její červené vlasy slepené potem padaly do tváře, ruce se jí lehce třásly, když se snažila narovnat. „Já... to bylo...“
Chvíli jen seděla, dýchala zhluboka, její prsa se zvedala a klesala, kůže lesklá potem, a já viděl, jak se snaží soustředit, ale její tělo jako by ještě vibrovalo dozvuky orgasmu. Mia ji držela, její pihaté tělo také vyčerpané, ale na tom líp – její dech byl rychlý, ale rovnoměrný, oči jí zářily touhou, která ještě nebyla ukojena, jako by čekala na svůj vlastní vrchol. Její rty byly lesklé, tvář zarudlá, ale stála pevně, její rudý zadek a záda s pruhy od bičíku ji zřejmě bolely, ale to ji jen pohánělo dál, její vzrušení bylo vidět v každém pohybu.
Po dlouhé chvíli, kdy se čas táhl jako melasa, Lena konečně zvedla hlavu, její oči se zaostřily, a usmála se slabě, ale s tou svou predátorskou energií, která se vracela. „Dobře... teď ten třetí trest,“ zašeptala, hlas stále trochu chraplavý, ale pevný. Otočila se k Mie: „Mio, vezmi si strap-on. Je čas, aby náš chlapec pocítil, co znamená být náš.“ Mia přikývla, její pohyby byly pomalé, ale jisté – přešla k poličce, kde ležel strap-on, černý, lesklý, s pásy z kůže, které si omotala kolem boků. Připínací penis byl robustní, silikonový, temně černý, a já si hned uvědomil, že je rozhodně o fous větší než můj vlastní – tlustší, delší, s žilami, které vypadaly hrozivě realisticky. Ale na tom nezáleželo, protože tady očividně nebyl od toho, abych někoho ošukal já. Naopak – já byl ten, kdo bude ošukán, ponížený, vystavený jejich touze, a ta myšlenka mě zasáhla jako vlna, vzrušení smíchané se strachem, protože jsem neměl žádné zkušenosti, jen tu touhu se poddat.
Lena mi přikázala: „Přehni se přes postel, Tomi. Nastav ten rudý zadek.“ Poslechl jsem, srdce mi bušilo, kolena se mi podlamovala, když jsem se přehnul přes matraci, ruce vpřed, nohy roztáhnuté, můj rudý, pálivý zadek nahoru, štípání od ran zesílilo na chladném vzduchu, jako by mi někdo nalil alkohol na otevřené rány. Mia se postavila za mě, vzala lahvičku s lubrikantem – chladný, kluzký gel, který mi nanesla na otvor, jeho vůně lehce chemická, smíchaná s vanilkou, a já se zachvěl, když její prsty pronikly dovnitř, jemně, pomalu, připravujíc mě. „Buď klidný,“ zašeptala Mia, její hlas měkký, ale plný touhy, a pak přitiskla špičku strap-onu k mému zadku. Začala pomalu, přirážela jemně, jen trochu dovnitř, a já cítil nezvyklý tlak, směs bolesti a plnosti, která mě donutila zasténat – bylo to nové, intimní, ponižující, ale vzrušující, moje tělo se napínalo, provázek dole mě svíral, zesiloval touhu, kterou jsem nemohl uvolnit.
Postupem času se tempo zrychlilo – Mia přirážela hlouběji, její boky narážely na můj rudý zadek, což zesílilo štípání, jako by každý náraz oživoval pruhy od bičíku, bolest se mísila s rostoucí rozkoší, její dech byl rychlý, sténání lehké, jako by si to užívala, její ruce na mých bocích pevné, ale ne tvrdé. Cítil jsem, jak se moje tělo přizpůsobuje, plnost mě zaplňovala, vzrušení narůstalo, ale byl jsem podvázaný, nemohl jsem nic dělat, jen přijímat, ponížený tou rolí, která byla obrácená – byl jsem s krásnou holkou, ale já byl ten, kdo byl brán, ovládán, a to mě drtilo i pozvedávalo.
Po chvíli Lena zastavila Miu – „Dost, Mio, teď já,“ zavrčela, její hlas plný energie, která se vrátila. Vystřídala ji, připoutala si strap-on na sebe, její pohyby byly rychlé, zkušené, a pak přitiskla špičku k mému zadku, namazanému lubrikantem. Její šukání bylo mnohem energičtější – pronikla dovnitř tvrdě, pevně mě držela za boky, její prsty se vpíjely do kůže, jako by mě chtěla přikovat na místo, a přirážela drsně, hluboko, rytmicky, každý náraz zesílil bolest v mém rudém zadku, štípání jako oheň, který se rozhořel nově, pruhy od bičíku pálily, jako by je oživovala. Byl jsem nadržený, moje tělo křičelo touhou, provázek mě mučil, zesiloval každý tep, ale nemohl jsem nic dělat – jen přijímat její přírazy, její dominanci. Nikdy jsem nezažil, že bych byl s krásnou holkou, ale role obrácené, já jsem byl ten, kdo byl ovládán, ponížený, toužící... Její sténání se mísilo s mým, její tělo naráželo na moje.
Lena zrychlila, její přirážení se stalo divočejším, její dech byl rychlý, a pak to přišlo – další bouřlivý orgasmus, její tělo se prohnulo, křičela hlasitě, ruce mě svíraly tak pevně, že to bolelo, a její pohyby se zastavily v křeči, vlna slasti ji pohltila, a já cítil, jak se celá třese, přitisknutá ke mně, vzduch plný jejího výkřiku a našeho společného dechu.
„Já... to bylo...“ zamumlala nesouvisle, hlas slabý, jako by se ještě nevzpamatovala z té bouře rozkoše, která ji pohltila. Chvíli jen seděla, dýchala zhluboka, její prsa se zvedala a klesala, kůže lesklá potem, a já viděl, jak se snaží soustředit, ale její tělo jako by ještě vibrovalo dozvuky orgasmu. Mia ji držela, její pihaté tělo také vyčerpané, ale na tom líp – její dech byl rychlý, ale rovnoměrný, oči jí zářily očekáváním, které ještě nebylo ukojeno, jako by čekala na svůj vlastní vrchol. Její rty byly lesklé, tvář zarudlá, ale stála pevněji, její rudý zadek a záda s pruhy od bičíku ji zřejmě bolely, ale to ji jen pohánělo dál, její vzrušení bylo vidět v každém pohybu.
Mia se lehce odtáhla, její hnědé oči se upřely na Lenu s toužebným pohledem, a zašeptala: „Paní Leno... prosím... dovolte mi se taky udělat. Jsem tak nadržená, nemůžu to vydržet.“ Její hlas byl měkký, prosící, ale plný touhy, která jí vibrovala v těle – viděl jsem, jak se jí prsa zvedají rychleji, její pihy se zdají ještě výraznější v zarudlé tváři, a její nohy se lehce třesou. Lena, stále trochu mimo, přikývla pomalu, její úsměv se vrátil, slabý, ale dominantní. „Dobře, Mio... zasloužíš si to,“ zamumlala, hlas ještě chraplavý, a vstala, její nohy se lehce zachvěly, ale rychle se vzpamatovala. Lena z postroje sundala původní černé dildo, aby ho nahradila jiným. To nové bylo o něco větší, tlustší, s absurdně veselými duhovými pruhy, které se leskly ve světle lampičky jako nějaký karnevalový vtip, barevný kontrast k temné atmosféře dodávky.
„Polož se na záda, Mio,“ přikázala Lena, její hlas už pevnější, a Mia poslechla okamžitě – lehla si vedle mě na postel, nohy roztažené, ruce nad hlavou, jako by se nabízela. Její pihatá kůže se leskla potem, prsa se zvedala rychle, bradavky tvrdé touhou, a mezi nohama byla vidět její vzrušenost – vlhká, připravená. Lena se naklonila nad ni, její červené vlasy padaly jako závoj, a pomalu nanesla lubrikant na dildo – chladný, kluzký gel, který se leskl v duhových pruzích – a pak na Miiiny intimní partie, její prsty klouzaly jemně, což donutilo Miu zasténat, její tělo se prohnulo v očekávání. „Prosím, Paní... teď,“ zašeptala Mia, hlas plný touhy, a Lena se usmála a pomalu pronikla dovnitř.
Mia se okamžitě prohnula, její dech se zadrhl, když ji zaplnilo větší dildo, duhové pruhy mizely uvnitř, a její oči se zavřely v extázi. „Ano... Paní... to je ono,“ zasténala, její hlas měkký, ale plný slasti, jako by každý pohyb byl pro ni dokonalostí. Lena začala přirážet pomalu, její boky se pohybovaly rytmicky, dildo klouzalo dovnitř a ven, a Mia si to užívala – její ruce svíraly povlečení, prsty se vpíjely do tkaniny, která skřípala, její prsa se vlnila s každým nárazem, bradavky tvrdé, a její sténání se zvyšovalo, tiché vzdychy se měnily v hlasitější výkřiky. „Ano... prosím, Paní... ano!“ křičela, její tělo se třáslo, kůže zarudlá vzrušením, pihy jako by tančily, a já vedle ní cítil teplo jejího těla, slyšel vlhké zvuky jejich spojení, které se mísily s jejím dechem, a moje vlastní vzrušení rostlo, podvázaný a bezmocný, sledoval jsem, jak se propadá do rozkoše.
Lena zrychlila tempo, její přirážení bylo energické, ale kontrolované, její ruce na Miiných bocích, prsty se vpíjely do kůže, a Mia reagovala – její nohy se omotaly kolem Leniny pasu, tělo se prohnulo v luku, a její sténání se stalo nepřetržitým proudem, „Ano... Paní... nedržte se... udělejte mě!“ Její tvář byla zkřivená slastí, slzy vzrušení jí stékaly po tvářích, slané a horké, a její intimní partie klouzaly po dildu, duhové pruhy se leskly vlhkostí. Nakonec to přišlo – Mia se prohnula v mohutném orgasmu, její tělo se otřáslo křečemi, křičela hlasitě, hlas se lámal v extázi, nohy se stáhly, prsty svíraly povlečení tak pevně, že se trhalo, a vlna slasti ji pohltila, její dech se zadrhl, jako by se svět na chvíli zastavil, její pihaté tělo se lesklo potem, zrudlé a uvolněné. Lena zpomalila, vyklouzla ven, a Mia ležela tam, zadýchaná, oči přivřené, úsměv na rtech, úplně vyčerpaná, ale spokojená.
Lena se pomalu zvedla, sundala si postroj se strap-onem, její pohyby byly unavené, ale spokojené, kůže lesklá potem, který jí stékal po tetovaném břiše. Vzduch v dodávce byl těžký, prosycený vanilkou, potem a tou intenzivní vůní našeho společného vzrušení, která visela jako mlha. Já jsem klečel na podlaze, můj rudý zadek pálil jako oheň, pruhy od bičíku štípaly při každém pohybu, a tenký provázek dole mě mučil – krev pulzovala v podvázaných varlatech a penisu, vzrušení bylo nesnesitelné, jako by mě někdo natahoval na mučidle, ale nemohl jsem se dotknout, nemohl jsem uvolnit. Byl jsem poslední nadržený, neuspokojený, tělo křičelo touhou, mysl plná jejich obrazů – jejich sténání, jejich těl, jejich moci – a já věděl, že tohle je moje chvíle prosit.
Zhluboka se nadechl jsem, kolena mě bolela na tvrdém koberci, a klekl jsem si před ně, hlavu skloněnou, ruce na stehnech, úplně vystavený. „Paní Mio, Paní Leno,“ zašeptal jsem, hlas roztřesený, plný touhy a ponížení, které mě spalovalo. „Dovolte mi, prosím, abych se taky mohl udělat... nemůžu to vydržet, jsem tak nadržený, prosím, nechte mě se udělat.“ Slova mi vyšla z úst jako prosba otroka, srdce mi bušilo, a já cítil, jak mi teplo stoupá do tváří – prosit je takhle, před nimi oběma, nahý a ponížený, bylo vrcholem mého podrobení, ale touha byla silnější než stud.
Mia otevřela oči, její úsměv byl roztomilý, ale plný soucitu – viděl jsem, jak se jí pihy roztančily, když se na mě podívala, její tělo stále teplé a vlhké od rozkoše. „Paní Leno, prosím,“ zašeptala, její hlas měkký, ale naléhavý, a lehce se dotkla Leniny ruky. „Nechte ho, byl tak poslušný celou noc. Zaslouží si to, ať se vystříká. Byl by to pěkný konec.“ Její slova byla jako most, přimlouvající se za mě, a já cítil vděčnost, smíchanou s touhou, když jsem viděl, jak se Lena zamyslela, její zelené oči se upřely na mě, pronikavé, ale s nádechem milosti.
Lena přikývla, její úsměv se rozšířil, slabý, ale dominantní. „Dobře, chlapče. Zasloužil sis to. Ale bude to za mých podmínek.“ Přistoupila blíž, její boty cvakaly na podlaze, a klekla si přede mě, její prsty – chladné a pevné – se dotkly provázku. „Drž se,“ zašeptala, a začala ho odvazovat, pomalu uvolňovat smyčky kolem varlat a penisu. Jakmile se napnutí uvolnilo, krev se vracela do stažených míst jako přílivová vlna – štiplavá bolest, jako tisíc jehel vpíchnutých najednou, pálivá a intenzivní, která mě donutila zasténat hlasitě, tělo se mi napnulo, a já ucítil, jak mi slzy vytryskly do očí. „Au... Paní Leno, to bolí,“ vydechl jsem, ale ona se jen usmála: „To je cena za svobodu, Tomi. Vydrž.“ Bolest se mísila s úlevou, krev proudila, a mé vzrušení explodovalo, penis se napjal volně, tvrdý a citlivý.
„Teď na všechny čtyři,“ přikázala Lena, a já poslechl, položil jsem se na podlahu, ruce a kolena na koberci, který mě drhl do kůže, rudý zadek nahoru, vystavený, štípání zesílené vzrušením. „Máš minutu, abys se udělal. Mia, hoň ho rukou. Já ho budu mrskat bičíkem, aby se snažil.“ Mia se zasmála, její oči zářily, a klekla si vedle mne, její měkká ruka se obemkla kolem mého penisu, kluzká od zbytku lubrikantu, a začala ho honit – pomalu, prsty klouzaly po celé délce, stisk jemný ale pevný, a já ucítil vlnu rozkoše, která mě prošla jako blesk, moje tělo se napnulo, dech se mi zadrhl.
Lena vzala bičík, jeho kůže se napjala v ruce, a první lehká rána dopadla na můj rudý zadek – prásk, štípání jako oheň, který mě pohnal dál, „Pohni se, chlapče!“ zavrčela, a Mia zrychlila, její ruka pracovala rychleji, prsty svíraly, klouzaly, a já byl tak nadržený, že to trvalo jen pár sekund – rozkoš se hromadila jako bouře, moje tělo se otřáslo, sténání mi vyšlo z hrdla, a pak to přišlo, výbuch, který mě přemohl, semeno vystříklo na koberec, horké a uvolňující, moje nohy se podlomily, dech se mi lámal, a já se zhroutil vpřed, úplně vyčerpaný, ale spokojený, v jejich moci.
Postupně jsme se všichni vzpamatovali a já cítil, jak se mi únava rozlévá po těle jako teplá vlna. Mia se protáhla, její pihy se roztančily v úsměvu, Lena si promnula ramena, její červené vlasy se rozcuchané padaly do očí, a já se pomalu zvedl z podlahy, kolena bolavá, zadek pálící, ale s pocitem úlevy, který mě naplňoval. „Teď by se hodila sprcha,“ zamumlal jsem, hlas chraplavý od sténání a únavy, „ale fakt se mi nechce zpátky do toho festivalového chaosu. Lidi, bláto, fronty...“ Mia se zasmála. „To není problém, Tomi,“ řekla Lena s úsměvem, který byl teď měkčí, méně dominantní, ale stále plný té energie. „Máme sprchu tady v dodávce. Venkovní, vedle auta. Žádný stres.“
Otevřely zadní dveře dodávky, která opravdu potřebovala pořádně vyvětrat – teplý noční vzduch se nahrnul dovnitř, přinášejíc vůni dýmu z táboráků a vzdálené hudby. Sprcha byla jednoduchá, ale funkční – hadice připojená k solárnímu ohřívači vody, zavěšená na bočnici Transitu, s malým plastovým závěsem pro soukromí, ale v tomhle davu stanů a aut to bylo spíš symbolické. Mia šla první, vůbec se za svou nahotu nestyděla – vystoupila ven, její pihaté tělo se lesklo v měsíčním světle, rudé pruhy na zadku a zádech jako abstraktní tetování, a zapnula vodu, která šla teplá, parní. Když na ni někdo z nedalekého stanu zahvízdal – dlouhý, obdivný hvizd – otočila se, mrkla a poslala mu vzdušný polibek, její plné rty se zakřivily v roztomilém úsměvu, jako by to byl kompliment, který si zasloužila. Voda jí stékala po křivkách, pihy se leskly, a ona se smála, mydlila se pomalu, vychutnávajíc si to.
Pak přišla Lena – svlékla si zbylé oblečení, koženou vestu a punčochy, její atletická postava se ukázala v plné kráse, tetovaný pentagram na břiše se leskl pod měsíčním světlem, a vstoupila pod sprchu, voda jí spláchla pot z červených vlasů. Když na ni ten samý chlápek hvízdnul znovu, tentokrát hlasitěji, otočila se, její zelené oči se zúžily, a ukázala mu prostě fakáče, s úsměvem, který byl ostrý jako břitva. „Táhni a vyhoň si ho,“ zařvala vesele. Voda jí tekla po dlouhých nohách, ona se mydlila energicky, jako by to byl rituál vítězství.
Jako poslední jsem šel já – styděl jsem se, to přiznávám, moje štíhlé tělo s drakem na rameni a rudými pruhy na zadku se mi zdálo tak obyčejné vedle jejich krásy, a vzduch festivalu, plný cizích pohledů, mě donutil sklopit oči. Ale nechtěl jsem se nechat holkami zahanbit – vstoupil jsem pod sprchu, voda byla teplá, uklidňující, spláchla mi pot a zbytky lubrikantu, štípání na zadku zesílilo, ale bylo to osvobozující.
I na mě někdo hvízdnul, nevím, jestli doopravdy nebo jako vtip, ale ucítil jsem, jak mi hoří tváře. Než jsem cokoliv udělal, vystoupila z dodávky Lena, stále nahá, vlasy mokré, a zakřičela: „Ten je náš, nechte si zajít chuť! Najděte si vlastního mazlíčka.“
Nakonec jsme se všichni, pořád nazí, zalezli zpátky do dodávky – Mia se stočila do klubíčka na posteli, její pihy se schovávaly pod povlečením, Lena se protáhla vedle ní, její červené vlasy se rozlily po polštáři jako plamen, a já se vmáčknul mezi ně, jejich teplá těla se tiskla k mému, kůže na kůži, vůně mýdla a vanilky. Voda z našich vlasů kapala na matraci, ale nikomu to nevadilo – únava nás pohltila jako teplá přikrývka, dech se synchronizoval, a já cítil, jak se mi oči zavírají. Byl to ten nejlepší den mého života.