Je tomu přesně rok, co jsem si na Facebooku přečetl zprávu o smrti Petra Felixe Chudoby, známého mezi českým úchyláctvem jako Pavel Šťastný. Letmo jsem očima prolétl text a první co mne napadlo bylo, že musím zavolat Tomášovi - producentovi Felixových scénářů - a musíme udělat něco na jeho památku.
Tomáš o Felixově smrti nevěděl a požádal mě, abych mu zprávu přečetl. Četl jsem ji nahlas do telefonu a přitom jsem si uvědomil, že nečtu zprávu o Felixově smrti, ale že čtu jeho dopis na rozloučenou.
Dny už se budou jenom krátit a tmy přibývat.
V ideálním světě chlap umírá při něčem, co dělá rád a dobrovolně, ale zrovna je to silnější než on. Ve snesitelném světě spokojeně odchází, když nikdo nepotřebuje jeho a on nepotřebuje nikoho. V žádném ze světů by ale neměl přežívat závislý na něčí pomoci, byť by o něj bližní pečovali rádi a s láskou. Jsem nenapravitelně chromý, neodvratitelně slepnu a zažívání mi už téměř nedovoluje vycházet z bytu. Ve dvou předcházejících generacích jsem zblízka viděl, jak to probíhá. Přeji si zemřít ve chvíli, kdy to pro mne ještě nebude vysvobození a pro mé blízké úleva.
...
Párkrát v životě jsem byl docela nahoře a párkrát hodně hluboko ve sračkách, ale i v těch jsem dovedl být hochštapler a životem tančit. Už mi to nejde. Je čas.
Uvědomil jsem si, jak jsem to četl nahlas, že čtu svůj dopis na rozloučenou. Protože Felix se zabil. A pokud budu někdy v podobné situaci jako on, doufám že najdu sílu a odvahu udělat totéž. A zdůvodním to možná ne týpiž slovy, ale týmiž pohnutkami. Což píšu s plným vědomím toho, že to při mém technickém stavu je dosti pravděpodobné.
Záměrně píšu, že se Felix zabil, ne že spáchal sebevraždu. To druhé sousloví totiž implikuje, že udělal něco špatného. Že spáchal hřích, nebo zločin, vraždu a je okolností polehčující leč nikoliv zprošťující. To je pohled blízký především monoteistickým náboženstvím (křesťanství, islám) a totalitním diktaturám (například v Severní Koreji je sebevražda brána jako "zrada socialismu"). V našem civilizačním okruhu, který bere stát jako následovníka feudální a později socialistické tradice, je tento akt brán především jako selhání. Někdy konkrétního jednotlivce, který se rozhodl takto ukončit svůj život, někdy jeho okolí, někdy abstraktní "společnosti" jako celku.
Mně je blízký spíše pohled antického Řecka či Říma, který bere zabití vlastní rukou jako přijatelný, čestný způsob řešení jinak neřešitelné situace. Ostatně, odkazuje-li se Evropa začasté k římské republikánské tradici, neměla by zapomenout, že u zrodu římské republiky měla stát právě sebevražda Lukrécie, která byla později coby příkladný čin oslavována.
Jsem - stejně jako Felix - velkým příznivcem individuální, osobní svobody. Práva žít svůj život dle svých zásad, s vědomím následků. K čemuž nevyhnutelně patří i právo jej ukončit, pokud naznám, že jeho další pokračování mi přinese utrpení. Pokud vidím, že se dny budou už jenom krátit a tmy bude jenom přibývat. Pokud nechci, aby mne tma pohltila. Protože, abych parafrázoval slova jednoho starého sci-fi filmu, někdy jediný způsob jak vyhrát, je přestat hrát.
Přestat hrát není v České republice - na rozdíl od přibližně třetiny zemí - nelegální. Je ale - podle § 144 Trestního zákoníku - trestným činem k ní jinému napomoci. Což činí eutanazii nelegální. Nikoliv nepřítomnou - děje se to v českých zdravotnických zařízeních naprosto pravidelně, ale zcela mimo legální rámec.
Pokládám za barbarské, že lidem nejsme ochotni dopřát to, co dopřáváme zvířatům: rychlou, bezbolestnou a milosrdnou smrt. Na zvířatech mi obecně záleží víc než na lidech, ale myslím si, že i lidé si zaslouží trochu toho soucitu a milosrdenství. Upřímně bych si přál, abych si mohl prokázat stejnou poslední službu, jakou jsem už v životě musel prokázat svým milovaným zvířatům.
Podle průzkumů je v ČR pro uzákonění eutanazie naprostá většina (81 %) občanů, včetně lékařů a zdravotnických pracovníků. Pro politiky je to ožehavé téma, ale má své zastánce napříč politickým spektrem, včetně současného prezidenta republiky. Dosavadní pokusy o přijetí příslušného zákona podpořili poslanci z tak rozdílních stran, jako je ANO, KSČM, ODS, Piráti, STAN nebo TOP 09.
Působí u nás Spolek pro uzákonění eutanazie, který se snaží tuto situaci zlepšit. před několika dny uspořádali Felixovi pozůstalí v BDSM klubu Ateliér vzpomínkovou akci, na které jsem také vystoupil. Byly na ní vydraženy některé osobní věci z Felixovy pozůstalosti s tím, že výtěžek bude věnován právě tomuto spolku. Na akci se vybralo přes 40 000 Kč, což je částka pro spolek velmi významná (hospodaří s rozpočtem okolo 65 000 Kč).
Poslední scénář Pavla Šťastného
Po dohodě s Felixovými pozůstalými zveřejňuji poslední scénář, který napsal. Nejedná se o scénář k filmu Lupus Pictures, ale ke krátkému divadelnímu představení, které jsme sehráli v loňském roce na BDSM festivalu. Scénář nese typický Felixův rukopis, humor a značnou sebeironii, se kterou přistupuje ke svému, už tehdy nedobrému, zdravotnímu stavu.
Pokud se představení týče, dopadlo to celé samozřejmě úplně jinak, než jak bylo ve scénáři. Nicméně, konečně máte unikátní příležitost se seznámit, s tím, jak to mělo ve skutečnosti vypadat:
Prosím vás o to, abyste - pokud se vám scénář líbil - na Felixovu paměť přispěli Spolku pro uzákonění eutanazie na jeho činnost. Číslo jeho účtu u FIO banky je 2601964963/2010.
