Uchopil ji pravou rukou pod levým podpaždí a dovedl ji ke stolici. Šla jako ve snách. Postavil ji k vyšší straně. Oblou mírně vyvýšenou hranu měla proti podbřišku, ale kvůli mírnému zešikmení se o ni neopírala. Pan baron ji mírný tlakem mezi lopatky přinutil se předklonit. Zjistila, že mezi zadníma nohama stolice je čalouněná zábrana, která ji bránila vsunout své nohy mezi nohy stolice. Ztratila kvůli tomu rovnováhu a musela se opřít rukama. Pán si stoupl za ni, uchopil ji za boky a donutil ji přitlačit se k přední šikmé stěně stolice, takže se o ní opírala celými stehny. Pustil její boky a obešel ji zepředu. Stále v předklonu, v nestabilní namáhavé pozici, opřená jen stehna a o ruce pochopila, proč pan baron musel Majdalence pomoci vstát, bez pomoci to určitě nešlo. Pán jí podal ruce. Uchopila nejprve jednu, celou vahou se o ni opřela, a pak i druhou. Chvíli ji tak držel, aby neupadla a díval se jí do očí. Motýlci v jejím bříšku začali šílet. Neznatelně přikývl a pomalu jí ruce táhl dopředu. Jak ztrácela postupně rovnováhu, musela se začít pokládat na stůl, nejprve ucítila tlak vyvýšené hrany v tříslech a vzápětí dolehla na stůl celým tělem. Pustil jí ruce, které svěsila dolů. Hbitě se shýbl a karabinky řetízků zacvakl do pout. Nepatrně si oddechl. Teď se neměla sama jak vyprostit. Rukama se neměla kde opřít a vzájemně si rukama na pouta nedosáhla. To vše si uvědomovala i ona. Váha jejího těla ji tlačila do pozice s vystrčenou zadnicí, hlava jí visela za stolem. Uvědomila si, že je zcela bezmocná a ten pocit ji znova naplnil horkostí. Cítila, jak ji vlhkost zaplňuje lůno a uvědomila si, že nejspíš již prostupuje látkou rajtek. Zrudla studem nad představou, že si toho pán všimne a ten stud jen prohnal jejím lůnem další vlnu vzrušení. Byl to začarovaný kruh.
Pan baron přešel na stranu, kde byly upevněné řemeny. Trhnutím hlavy si přehodila vlasy na stranu, aby jej mohla sledovat. Očekávala, že ji připoutá nejprve přes bedra, ale to se spletla. Přehodil jí přes lopatky ten druhý řemen, obešel stolici na druhou stranu, provlékl jej přezkou a utáhl. Cítila, jak ji řemen nesmlouvavě přitlačil prsa mezi vyvýšené boky stolice a znehybnil ji. Boky a nohy měla zatím volné, tak s nimi zakroutila ze strany na stranu a nohy si protáhla dozadu. Pán se jejímu počínání zasmál, líbilo se mu. „Tak co děvče, líbí se ti to?“, pokračoval v tykání. „Ano pane“, řekla a znova rozverně zakroutila zadečkem. „Ty se mi vážně líbíš“, zasmál se znova a přešel k jejímu levému boku. Zajel prsty pod lem rajtek, kde bylo zapínání a začal knoflíky rozepínat. „Co to děláte, barone?!“ vykřikla a trhla rukama, až řetízky zařinčely. „Rozepínám ti kalhoty, abych ti je mohl svléknout, holčičko“ odvětil vlídně pán. To ji dokonale umlčelo. Holčičko jí nikdo neřekl už dvacet roků. Pán mezitím skončil s knoflíky a počal z ní rajtky zároveň se spodním prádlem stahovat. Hravě jí plácl po zadku, pak ještě jednou. Pochopila nevyslovenou výzvu a nadlehčila se na špičkách, aby mu to usnadnila. Pásek kalhot pomalu minul vpředu úžlabinu pod bříškem a vzadu přejel celou oblinu polokoulí a než se nadála, měla je v půli stehen. Málem se propadla studem, kdyby měla kam. A do toho si uvědomila, že nyní už pán nemůže přehlédnout, jak je na tom s vlhkým prádlem. A taky že ne! „Ale ale ale, copak to tady máme? No tedy, ty se nezdáš holčičko. Já věděl hned, že tě to vzrušuje, ale až tak?“ komentoval svoje objevy. Umírala hanbou, ale taky vzrušením. „Prosím pane, pusťte mne“ vypadlo z ní. „To bys vážně chtěla? Ty už nejsi zvědavá?“ Obešel ji a přidřepl k jejím obličeji. „Ale to ne! Jsem!“ skoro vykřikla polekaně. „Jsem pořád zvědavější“ dodala si odvahy. Spokojeně přikývl, vrátil se dozadu, uchopil ji za kotník, ohnul nohu v koleni a jemně a pomalu jí stáhl botu a pak druhou. Stála bosa s kalhotami do půl žerdi, které jí pak stáhl úplně na zem a plácnutím přes holý zadek ji vyzval, aby z nich vystoupila. Kalhoty zvedl ze země i s kalhotkami a odložil je na stůl.
Teď tu tedy ležela břichem na kůží čalouněné stolici od pasu dolů nahá, hlavou mírně dolů, zadeček vyšpulený do prostoru, sice bezmocná, ale zatím ji v pohybu boků a nohou nic nebránilo. Vědomí, že se na ni pán zezadu dívá, ji naplnilo horkostí. Instinktivně se chtěla zakrýt rukama, ale dosáhla jen toho, že se řetízky napjaly a znova slabě zařinčely. Nemohla si sáhnou ani na nos, natož k zadečku. Náhle ucítila tlak v podkolení. To jí pán přiložil a zapnul řemen, který ji omezoval pohyby nohou. Teď už mohla jen ohnout nohy v kolenou a možná si ještě stoupnout na špičky. Cítila jeho pohled, tak instinktivně sevřela stehna, aby jí nebylo vidět až do lůna. Moc se to ale nepovedlo, toho si byla vědoma. „S tímhle taky něco uděláme“ ozval se za jejími zády Jeho hlas. „S čím?“ zeptala se přiškrceným hlasem. „S tím, jak se přede mnou pokoušíš schovávat své vzrušení. Vážně myslíš, že O něm - Nevím?“ Svá slova doprovodil mohutným plácnutím přes jednu a vzápětí i druhou holou půlku.
Tohle nečekala a vykvikla. Nikoli nepříjemná palčivá bolest se rychle rozlila v příjemné teplo, které ji začalo neodbytně tepat mezi nohama. Pán ji náhle odepnul karabiny od pout a uvolnil řemen přes hrudník. Nechápala. „Tak vstaň holčičko, musíme to dokončit. Na kůži má ležet zase jenom kůže“. Uchopil ji pod paží a pomohl jí se částečně napřímit. Stála nepohodlně opřená v předklonu o ruce, přivázané nohy ji neumožňovaly se narovnat. Rozšířenýma očima sledovala Pánovy prsty, které zručně rozepínaly knoflíky její krajkové halenky, pod kterou měla jen košilku. Uchopil spodní lem obou a rychle jí je přetáhl přes hlavu a přes ramena. Pak jí pomohl stáhnout z rukou nejprve jeden a pak druhý rukáv. Halenku s košilkou odhodil k rajtkám na stůl. Znaleckýma očima ocenil plná a vyzývavě trčící ňadra. Pod jeho zkoumavým pohledem jí naskočila husí kůže a již předtím ztopořené bradavky se ještě více zvětšily a prodloužily a ztmavly, jak v nich tepala mladá krev. Znova ji zavalila vlna horkého studu. Styděla se za svou nahotu, styděla se za reakce svého těla, styděla se za své vzrušení, styděla se horkost a vlhkost svého klína – vždyť už cítila, jak z něj něco vytéká. Pokusila se prsa jednou rukou přikrýt, ale jen jednou rukou se neudržela a znova upadla celým tělem na kožený povrch stolu. Nyní tedy ležela zcela nahá na stolici, zrovna tak jak před tím Majdalenka. Kůže patří na kůži, vzpomněla si. Kůže intenzivně voněla a její dotyk jí byl příjemný a vzrušoval ji. Měla bych utéct, napadlo ji, ale vtom už zase zachrastily řetízky a bylo na cokoli pozdě. Znova vykvikla, protože obdržela další mohutné plácnutí, které ji popostrčilo co nejvíce dopředu a vzápětí na svém kříži ucítila váhu masivního řemene a již pán utahoval přezky. Široký, měkce polstrovaný řemen se jí nesmlouvavě přitlačil na kříže, prohnul ji přes vyvýšený okraj stolice, čímž ji donutil ještě více vyšpulit již mírně začervenalý zadeček do prostoru. Rychle jí ještě přehodil řemen přes hrudník a také přitáhl.