Tento text je součástí archivu BDSM.CZ.
Původní datum vydání: 31. srpna 2001, Autor: Ďábel Medvědovitý
Otrokyně Trnka svému pánovi Šimonovi krásně vyplela zahradu. Až po týdnu, když se dosazené malé rostlinky ujaly a povyrostly, si Šimon všimnul, že Trnka po dokončení pletí dosadila některá volná místa po chcíplých rostlinách dobře vybraným plevelem, který se, dokud byl malý, vzdáleně podobal okolním užitkovým rostlinám. Mezi saláty dala pampelišky, k mátě a meduňce kopřivy, mezi malinké kedlubny malé bodláky. Do hrachu a fazolí přisadila svlačec se svízelem. Několik kapitálních bodláků nechala růst vzadu za keři na posekaném trávníku, který vyžínala srpem. Když si toho Šimon všiml, Trnka se šíleně rozchechtala. "Ty bodláky tu pěstuješ proto, abych tě měl čím potrestat, ty mrško!" zvolá Šimon, urve bodlák a švihne párkrát Trnku přes prdelku, ale pak uvidí, že Trnka dala kopřivy i mezi len, který byl původně zaplevelen svlačcem. "Ty asi chceš, abych ti udělal šaty z kopřiv, co? To byl nápad na dokonalý trest za tohle rošťáctví. Šimon uváže roztaženou nahatou Trnku ke stromu a uplete jí sukýnku z kopřiv s bodlákovým opaskem a kopřivový živůtek (dnes bychom řekli podprsenku), z něhož jí dolů na bříško plandají četné malé kopřivy. Jak to Trnka slyšela, vyškubla se Šimonovi a začala utíkat, ale on ji hned chytil a stáhl z ní šaty. Zmítala se jak hádě, ale nebylo jí to nic platné. V koutě zahrady rostla vhodná jabloň, na kterou Šimon uvázal svlečenou Trnku jako na ondřejský kříž.
Nejdříve zkroutí dvě velká povřísla z největších kopřiv. Mozolnatýma rukama kroutí urostlé kopřivy, jako by to byla obyčejná sláma, a dodává: "Poctivýho kopřiva nepálí." Jedno povříslo, ve kterém je vpleten i bodlák, Trnce uváže kolem pasu a druhé těsně pod ňadry. Potom ukroutí dva prostřední provazce z kopřiv, na konci rozdvojené a udělá jí ramínka kopřivové podprsenky. Rozdvojené konce uváže na obou stranách každého prsu. Pak opatrně uplete provazec z jemných štiplavých kopřiv tak, aby neodřel listy, a přiváže jí ho mezi nohy. Trnka se začne kroutit, štiplavé listy mladých kopřiv jí pálí přímo na stydkých pyscích. Šimon jí teď udělá sukýnku z prostředních kopřiv a pak jí vyplete ňadra jemnými mladými kopřivami. V půli paží, kolem loktů, kolen a na lýtkách dívce uváže chomáčky mlaďounkých kopřiv. Na povříslo pod ňadry nakonec uváže řadu drobných kopřiv, které plandají a štípají Trnku na bříšku a bocích. Z nejjemnějších kopřiv Trnce udělá i náhrdelník a čelenku. Vše nakonec ozdobí fialovými květy bodláku. Odváže Trnku, a ruce jí zkroutí za záda, jednu zezdola a druhou seshora a spoutá je kusem provazu. Pak ji pustí. Trnka popoběhne, zapiští a hned se zastaví. Při každém pohybu jí kopřivy šíleně štípají. Chvilku přemýšlí a pak vyrazí k plotu. Přitiskne se k plaňce a pokusí se kopřivové povříslo, které má pod prsy, zaháknout za plaňku a urvat. Hned přiběhl Šimon a práskl dlouhým bičem. Konec biče třeskl jen půl dlaně za Trnčinou prdelkou. "Okamžitě toho nech, jinak tě zpráskám jak divokou krávu!" Dlouhý bič, jaký používají skotáci ke krocení vzpurných býků, budil hrůzu. Pastevci ho používali i k sebeobraně, často jím dokázali zlodějům dobytka vyrazit z ruky meč nebo dýku.
Trnka se lekla a začala bezhlavě utíkat na druhý konec zahrady. Šimon popadl veliký bodlák a začal ji honit a švihat bodlákem po hýždích. Po chvíli udýchanou Trnku dohnal a povídá: "To stačí, teď tě rozvážu a můžeš si to sundat." Osvobozená Trnka skočila po Šimonovi a rvala z něj košili: "Nesundám, teď se mi to začalo líbit. Já tě miluju. Pojď si zatancovat!" Teď zase prchal Šimon před pichlavou a pálivou ženou. Celá rudá od kopřiv, oči jí svítily jako dva řeřavé uhlíky a ze rtů čišela bolest, proměněná v divokou vášeň. Stala se z ní hotová ďáblice. Šimon před ní utíkal a nakonec vylezl na strom. Kopřivy už byly na vnitřní straně odřené a tolik Trnku neštípaly. Její požahané tělo ale už bylo rozpáleno do tmavě rudého žáru. Na návsi potulní muzikanti hráli čardáš a jejich muzika doléhala přes plot i do zahrady. Trnka začala tancovat a svádět Šimona. "Pojď si užít, frajere, přece se nebojíš kopřiv. Ukaž, že seš chlap!" Šimon seskočil, popadl Trnku a začali vířit po zahradě. Každý dotyk Trnčiných kopřivových šatů ho pálil, vnější strana kopřiv byla čerstvá, ale držel, aby ukázal, že není srab. Klopýtl o krtinu, Trnka z něho stáhla natrženou košili a obejmula ho. Šimon ji setřásl, ale ona se na něj znovu vrhla a ňadra, obalená kopřivami, mu nacpala do tváře. Začala ho lechtat, on se rozchechtal a už byl úplně bezbranný. Stáhla mu kalhoty i spodky a nohou, obalenou kopřivami, ho třela v rozkroku. Řval jak potrefený a marně se bránil přítulce, která se okolo něj omotávala a pálila po celém těle kopřivami. Najednou ale i na něj začal působit povzbudivý účinek pálivých bylin. Obejmul jí a přitiskl k sobě, nosem rozhrnoval štiplavé kopřivy a líbal jí hlava nehlava po celém těle. Pak vyskočil, pomohl jí vstát a pokračovali v divokém tanci. Tiskli se k sobě a jen kopřivy oddělovaly jejich rozpálená těla. Muzikanti dohráli, Šimon na konci závěrečné otočky popadl Trnku do náruče, zatočil s ní a mrskl ji na kupu posekaných kopřiv a plevele. Dívka se natáhla jak dlouhá tak široká a Šimon na ni skočil. Dlouho divoce dováděli a úplně ztratili pojem o čase. Když už se unavili, leželi zadýchaní vedle sebe na hromadě plevelu a hleděli na soumračné nebe, kde začala vycházet večernice. "Trnko, jestli jsem ti udělal kluka, tak ho pojmenujeme Bivoj, protože bude tak silný, jako on." "A jestli to bude holka, tak se bude jmenovat Vlasta." odpověděla Trnka. Pak si ale vzpomněla, že dnes nejspíše nemá plodný den.
"Asi z toho ale nebude nic. Ale to nevadí, možná je to spíš dobře. Stejně nejsme dobře připraveni na chování. I tak to bylo skvělý. A Bivoje mi uděláš v pravý čas, když budeš chtít. Moje lůno je ti vždy otevřeno. Budu v něm ráda nosit tvoje dítě."