Leopoldovo dětství
Leopold Ritter von Sacher–Masoch se narodil 27. ledna 1836 v dnešním Lvově na Ukrajině (tehdy se město jmenovalo Lemberg v Haličsko-Vladiměřském království, části Rakouského císařství). Když byl Leopold malý chlapec, často navštěvoval svoji tetu Xenobii. Byla to krásná dominantní žena, která se ráda oblékala do drahých kožichů. Komtesa byla vysoká blondýna a měla přirozené vůdčí schopnosti. Leopold byl fascinován její krásou a extravagantním oblečením, zejména kožichy.
Mnoho sexuologů tvrdí, že právě komtesa Xenobia měla zásadní podíl na Leopoldově sexuálním vývoji.
Důležitým bodem při formování jeho masochistické osobnosti byla scéna, kdy Leopold spatřil, jak Xenobia zmrskala svého manžela, který ji načapal s milencem. Tento příběh se stal, když bylo Leopoldovi deset let. Leopold byl tajně v ložnici Xenobie, kde se dotýkal jejího kožichu a očichával ho. Teta náhle přišla domů a on ji slyšel, jak jde po schodech se svým milencem. Leopold se schoval do skříně. Teta začala s milencem souložit. Její manžel, který přišel domů ještě se dvěma kamarády, jí nachytal. Teta si oblékla kazajku s bohatou kožešinou a začala manžela bít a ponižovat ho. Potom všechny tři vyhodila z pokoje. Milenec utekl. Leopold se tak stal svědkem jejího tajemství a teta na něj proto dostala vztek. Vrhla se na něj a zfackovala ho. Za chvíli se manžel vrátil zpět, ale ne rozběsněný, ale pokorný jako otrok. Klekl si na kolena a prosil o odpuštění. Teta Leopolda vyhodila. Leopold dostal ale šílenou chuť vrátit se zpět do ložnice. Dveře však byly zavřené. Leopold nic neviděl, ale jen slyšel svištění biče a sténání.
Někteří psychoanalytikové tvrdí, že toto je počátek Leopoldova masochismu. Nemyslím si, že by to tak bylo. Ve svém vyprávění tetu vykreslil tak, jak chtěl on sám. Už v dětství slýchával spoustu pohádek a fantazií od své chůvy. Leopold tetu uctíval a miloval. Skutečně hrála velkou roli v rozvoji jeho masochistických fantazií. Leopold byl do tety zamilovaný a často navštěvoval její ložnici, aby se laskal s jejími kožichy. Leopold nakonec sám vyvrátil teorii, že jeho masochismus nebo fetišismus začal v tento údajný den. Sám často mluvil o tom, jak se často vkrádal tajně do její ložnice, kde čichal aroma kožichů. Tuto zálibu měl už dávno před touto epizodou. Dále je nepravděpodobné, že by si teta dovedla svého milence do ložnice, kde mimo ní a jejího manžela spal ještě její bratr se ženou a dětmi.
Někteří psychoanalytikové tvrdí, že pouze jediná událost, jediná zkušenost nemůže takto ovlivnit člověka a jeho sexualitu. Takže to mohl být jen jeden z faktorů formování jeho masochistické osobnosti.
V roce 1806 napsal von Sacher–Masoch novelu „Vyslankyně“, kde vylíčil jako hlavní hrdinku hrozivou, smyslnou ženu Walesku. Ta značně připomínala jeho tetu.
Baron C. F. Schlichtegroll napsal v publikaci „Sacher–Masoch and Masochism“:
„Tato žena vešla do jeho života v jeho důležité životní etapě. On ji miloval a zároveň nenáviděl. Byla krásná a brutální. Jeho novela ‚Vyslankyně‘ zcela zosobňovala Xenobii.“
Xenobia respektovala jeho zálibu a dovolila mu starat se o její šatstvo. V jednom případě jí Leopold pomáhal nasadit pantoflíčky a začal je líbat. Teta se mu vysmála a dala mu pár facek. Leopold cítil bolest a vzrušení zároveň.
Mnozí psychologové tvrdí, že se tahle epizoda nikdy nestala. A že tyto historky vyprávěl své ženě jen proto, aby jí vmanipuloval do role, v jaké ji chtěl mít. Možná, že ve skutečnosti byla jeho teta jen frustrovanou ženou, která byla nucena žít s masochistou. Masochisté mají často bujnou fantazii, která je základem jejich sexuálního vzrušení.
„Masochistické praktiky jsou fantazie převedené do reality. Ovšem pouze jen vzácně skutečnost předčí fantazii.“
(Theodor Reik, Masochismus v moderním muži).
Leopoldovy osudové ženy
V době revoluce roku 1848, to bylo Leopoldovi dvacet dva let, potkal sestřenku Miroslavu. Někdo tvrdí, že to byla dcera Xenobie. Byla to další dominantní žena v jeho životě.
Ovšem opravdovou jeho láskou a dominou byla Anna von Kottowitz. Leopoldovi bylo tehdy dvacet pět let a Anna byla o dvacet let starší. To mu ale vůbec nevadilo, protože miloval starší dominantní ženu podobnou tetě Xenobii. Koupil Anně kožich a ta, fascinována jeho knihami, si ho zotročila podle jeho představ. Vztah s Annou byl založen na intelektuální úrovni, což bylo pro Leopolda to pravé, protože miloval inteligentní a duchaplné ženy. V roce 1965 napsal novelu „Odloučená manželka“, později přejmenovanou na „Rozvedená žena“. Hlavní hrdinkou byla Frau von Kossov, jejíž předlohou byla právě Anna. Hlavní hrdinka zde byla na výši jak intelektuálně, tak duchovně. Popsal ji jako krutou dominantní ženu. V knize v podstatě popsal svůj život s Annou.
Jejich vztah trval čtyři roky a skončil tragicky. Anna dostala syfilis a nakonec zemřela. Někteří psychoanalytikové si myslí, že inspirací postavy kruté ženy byla Xenobia, ale Wanda byla ve skutečnosti psána právě podle postavy Anny.
Je zajímavé, jak přišel Leopold právě na jméno Wanda. Pochází ze slova „vandal“, což je v podstatě člověk s destruktivním chováním. Wanda byla podle něj ideální jméno pro dominantní ženu.
V roce 1869 napsala Leopoldovi další osudová žena v jeho životě, Fanny Pistor, dopis, ve kterém se vyjádřila, že ji fascinuje jeho kniha „Odloučená manželka“. Fanny byla temperamentního charakteru a napsala Leopoldovi, že její temperament odpovídá typu ženy, jakou si představuje. To Leopolda zaujalo. Fanny se stala jeho další dominou. Jejich vztah ale nebyl intimní, ale pouze vztahem domina – otrok. Fanny nikdy nebyla ženou pro jednoho muže a Leopold to cítil. Proto později zařadil do jejich her své touhy pozorovat sex Fanny s jiným mužem. Fanny měla víc otroků.
Pro Leopolda byla mnohem charismatičtější, než Anna. Fanny dala Leopoldovi jméno Gregor, což tehdy bylo v Rakousku typické jméno pro sluhu. Gregor byl ovlivněn postavu Severina, Fanny se zas inspirovala postavou Wandy. Fanny uzavřela s Leopoldem na šest měsíců dohodu o otroctví. Ale nebylo to otroctví 24/7, šest hodin denně mohl Leopold pracovat a zbytek času sloužil jako sluha bez nároků na mzdu.
Leopold s Fanny odjel na nějaký čas vlakem do Itálie. Sám ale jel třetí třídou, zatímco Fanny si užívala v první třídě. Po cestě mu dávala příkazy a za každé jeho zaváhání ho zfackovala. V soukromí ho pak bičovala. Při těchto praktikách vždy nosila kožich.
Výprava do Itálie se stala hlavní inspirací pro děj novely „Venuše v kožichu“, kterou Leopold napsal krátce po jejím skončení, v roce 1870. Viděno s odstupem času, Venuše se stala jeho nejznámějším dílem a jediným, které je dodnes běžně vydáváno a překládáno do mnoha jazyků.
Leopold toužil pozorovat sex Fanny s jiným mužem. Naznačil jí, že by tento zážitek prohloubil jeho vášeň. Fanny se tato myšlenka líbila. Seznámila se se zdravým silným mužem mefistofelovského vzhledu a tohoto muže Leopold nazýval „Řekem“. Tato zkušenost pozorovat Fanny při sexu s jiným mužem a sám mít zakázaný sex s ní se mu navždy vryla do paměti jako silná masochistická zkušenost. Po šesti měsících s ním Fanny otroctví ukončila, protože chtěla hledat zase jiná sexuální dobrodružství.
Po rozchodu s Fanny psal Leopold nějaký čas divadelní hry a měl vztah s několika herečkami, ale žádná mu nenahradila Annu ani Fanny.
Skutečnou Wandou byla ale Aurora Rumelin. Byla to společenská žena, pracovala jako rukavičkářka. Leopold ji uvedl do společenských kruhů a oženil se s ní. V roce 1872 žila Aurora ještě se svojí matkou. Měla starší a vzdělanější kamarádku Emilii Frischauer, která za ní napsala Leopoldovi anonym, kde prohlásila, že se chce stát skutečnou Leopoldovou Wandou. Dopis pak podepsaly Wanda von Dunajev.
Aurora byla sice dominantní žena, ale do Fanny měla daleko a ve skutečnosti zase tak moc netoužila po tom stát se Wandou. Ovšem inteligence její kamarádky na Leopolda velice zapůsobila a začal po Auroře toužit. Začal si s ní psát, ovšem jen do té doby, než devatenáctiletý syn Emilie odhalil tyto dopisy a tak Emilie s psaním přestala. Auroře nezbývalo nic jiného, než Leopoldovi psát sama. Jenže Leopold zjistil, že dopisy píše někdo jiný. Byly v nich hrubé chyby a i projev nebyl tolik kultivovaný. Aurora se nakonec přiznala, že dopisy psala její kamarádka a vysvětlila to tak, že se obávala, aby je nedostal do rukou někdo cizí. Přesto vše Leopold uvěřil, že Aurora bude jeho vysněnou Dámou a domluvil si s ní schůzku.
Sešli se v jedenáct hodin v noci v temné uličce. Leopold tam přišel jako první. Aurora přišla o pět minut později. Tehdy spatřil svoji vysněnou bytost zahalenu do kožichu. Aurora k němu přistoupila blíž a hovořila k němu přísným hrubým hlasem. Leopold byl fascinován a přesvědčil jí, aby si s ním dál psala. Dohodli se, že ji vždy bude oslovovat jménem Wanda. Leopold později napsal, že Aurora nebyla rozhodně tak sofistikovaná jako Wanda. Fascinovaly ho její černé vlasy a tajemná tvář skrytá pod závojem. Proto jí psal stále častěji.
Aurora měla fantazii a uměla dobře lhát. Nalhala Leopoldovi, že se bude vdávat za vojáka a bude se muset odstěhovat daleko od něj. Také mu nalhala, že píše také novely a dokonce některé, které četla, vydávala za své. Leopold jejím dopisům úplně propadl, až úplně ztratil kontakt s realitou. Vysnil si ženu a její vlastnosti přisuzoval Auroře. Auroře šlo však o jediné. Vzít si bohatého muže. A tak využila jeho tužeb, aby s ním manipulovala. Dokonce mu napsala:
„Budeš mě navždy milovat a podepíšeme spolu smlouvu, že mi do smrti budeš platit za to, že budeš mým otrokem. Staneš se mým manželem, mým milencem a mým psem.“
Aurora slíbila, že bude Leopolda bičovat, fackovat a užívat si před ním s jinými muži. Leopold ignoroval její sociální postavení, a přestože věděl, že nikdy nebude jeho Czarevnou, zidealizoval si v ní krutou vládkyni. Aurora ho začala navštěvovat i doma, ale vždy měla na obličeji roušku. Řekla mu, že ji odkryje až tehdy, až souhlasí se svatbou. Když konečně roušku sňala, Leopold zjistil, že není zdaleka tak krásná jako Anna nebo Fanny. Jenže tehdy v ní Leopold viděl svojí Paní a tak vstoupil do svého vnitřního vesmíru. Souhlasil se svatbou.
Aurora předložila Leopoldovi otrockou smlouvu, ve které stálo asi toto:
- Zříkáš se své osoby.
- Nejsi už žádnou individualitou.
- Zůstaneš v mých rukách jako slepý nástroj k vykonávání mých přání a to bez jakéhokoliv odporu.
- Pokud někdy zapomeneš, že jsi otrok a neuposlechneš mě, budeš trestán a nikdy nemáš právo si stěžovat.
- Pokud někdy připustím udělat tě šťastným, je to jen moje vůle a ty to musíš přijmout. Nemám žádnou povinnost uspokojovat tě.
- Nemáš žádná práva ke svému synovi, bratrovi a ke svým přátelům. Jsi pouze můj otrok.
- Tvá mysl patří mě, stejně tak jako tvé tělo a ačkoliv budeš trpět, vždy své pocity a nálady podřídíš mně.
- Budu tě týrat a mohu tě i zmrzačit a ty to vždy musíš vydržet.
- Musíš pro mě pracovat jako otrok a když třeba zbohatnu a nebudu tě potřebovat, budeš s potěšením žadonit, abych tě ušlapala.
- Když tě zavrhnu, nesmíš mě nikdy opustit a pokud se pokusíš utéct, mohu tě zabít. Ty nevlastníš žádnou část mne, ale já tě mám ve svých rukách celého, tvůj život, budoucnost, radost, bolest, mučení.
- Pokud ti něco přikážu, uděláš to, ať už je to dobré či zlé, nebo dokonce, i pokud by to byl zločin.
- Tvé uctívání, tvá krev, tvoje mysl a tvá energie patří mě a já jsem Paní tvého života i smrti.
- Pokud nevydržíš moji tyranii, pokud se toto pouto stane pro tebe neúnosné, zabiješ se, protože já ti nikdy nevrátím svobodu.
Leopold se s Aurorou tajně oženil. Obřad byl v podstatě neoficiální, protože se Leopold přece jen obával jejího nízkého sociálního postavení.
Aurora se vždy označovala za Wandu a Leopold ji nikdy neoslovil jinak. Při tajném obřadu uzavřeli smlouvu o manželství a otroctví. Obřad pokračoval svatební nocí, kdy spolu prováděli masochistické praktiky. Po obřadu se přestěhovali do Vídně, kde počali své první dítě. Roku 1873 se pak odstěhovali do Grazu, kde se vzali už legálně v kostele. Rodiče Leopolda nikdy nepřijali, že je Wanda nevzdělaná a jejich nesympatie byly vzájemné. I noviny Wandu odsoudily, nazvaly ji „Baronessou Wandou Rumelin“.
Manželský pár koupil dům a začal žít manželským životem. Wanda později prohlašovala, že rozvíjela manželovy choutky jen proto, aby ji neopustil. Leopold jí nakoupil spoustu drahých kožichů a bičíků. Jenomže ona po svatbě už neměla žádnou motivaci, aby pokračovala v těchto sexuálních hrách.
V roce 1874 s jim narodil druhý syn, Alexander. V témže roce zemřel i Leopoldův otec. Leopoldův úspěch postupně opadal a Leopold začal být znám spíš jako perverzní muž, než jako výborný spisovatel. Leopold byl skvělým otcem, miloval své děti a vždy jim vyšel ve všem vstříc. Miloval také zvířata. Především kočky. Někteří lidé si myslí, že je miloval jen proto, že byl fetišista kožešin. Tvrdí, že masochisté nenávidí sami sebe a svět kolem a nejsou schopni lásky. Ale Sacher–Masoch miloval lidi a zvířata a byl to velice přátelský člověk.
Leopold a lesbičky
Za zmínku v rozvoji Leopoldovy orientace stojí i Leopoldovo přátelství s Baronessou von Reizenstein. Tehdy pracoval jako editor časopisu „The Australian Arbour“. Začali si psát a baronesa se mu přiznala, že ho obdivuje, protože má dar být odtažitý od žen, a proto je mužem jejích snů. Baronesa byla spíše maskulinní postavy, byla inteligentní a dominantní. Ale nejvíce na ní Leopold ocenil to, že se mu přiznala, že v lásce preferuje mladé ženy. Její ideou bylo, že bude pro Leopolda dominou a on jí pomůže shánět mladé dívky. Leopold byl návrhem být otrokem lesbičky vzrušen, ovšem na druhé straně díky společenskému nazírání na homosexualitu měl také trochu strach. Věřil ale, že jeho sláva a postavení mu pomůže získat mladé dívky pro baronesu. Ovšem do jaké míry byla pro Leopolda baronesa dominou a zda s ním hrála masochistické hry, není známo. Jejich přátelství trvalo do té doby, než na to přišla Wanda a zakázala to.
V téže době se Leopold doslechl o dvou lesbičkách, které žily v Grazu. Byly to teenagerky z dobré rodiny a navíc vzdělané. Mladší byla malá delikátní dívka a jmenovala se Mignon. Její vyšší atletická partnerka se jmenovala Nora. Leopold si zjistil jejich adresu a napsal jim. Mignon byla svolná k přátelství k Leopoldovi. Leopolda však mnohem víc přitahovala Nora. Inspirovala ho k postavě blond vysoké a zlé hrdinky jeho knihy „Matka Boha“. Kniha byla o fanatické ženě, žijící v Rusku. Leopold popsal obě ženy také ve hře „Loupežníci“, kde zobrazil lásku dvou žen a svoji touhu stát se jejich otrokem. Nora však neměla ráda muže a o Leopolda nejevila zájem a vadila jí pozornost Mignon k Leopoldovi. Mignon Leopolda navštěvovala stále častěji. Nakonec Wanda do jejich přátelství zasáhla a ukončila je tím, že ukázala Mignon bič, který má na svého manžela.
Leopold se vždy stýkal se zajímavými lidmi. To se objevilo i v jeho knihách. Další intrikánkou v jeho životě se ukázala Catherine Strebinger. Byla to promiskuitní mladá žena, která vydávala Leopoldovy knihy ve Francii a Švýcarsku. Chvíli bydlela u Wandy a Leopolda. Říkala Leopoldovi, že s ním chce mít dítě. Leopold se ale jejího návrhu zalekl.
Catherine byla bisexuálka a měla poměr s Norou. Jejich vztah ale netrval dlouho, protože Catherine spala i s muži a Nora na ně žárlila. Nora se vrátila k Mignon a odstěhovaly se. Kolovaly fámy, že i Wanda měla lesbickou aféru s Catherine, ale tyto pomluvy šířila sama Catherine. Wanda ve své knize „Zpověď“ později napsala, že vždy odolávala experimentům s lesbičkami. Ale strávila dlouhý čas diskuzí o tom, jak byla pro které ženy přitažlivá. Mnohé feministky došly k závěru, že Wanda byla lesbička, ale měla strach o svoji pověst, anebo že byla bisexuálka. Možné je ale i to, že tím, že měla poměr s mnoha muži a ti ji potom pomluvili, raději vyhledávala přátelství u žen.
Leopold a cizoložství
Wanda se nikdy moc o cizoložství nezajímala, ale Leopold na ni stále naléhal a neustále jí připomínal, že to byl důvod k jeho svatbě s ní. Jeho posedlost byla destruktivní pro jeho manželství i celou rodinu. Wanda si byla vědoma, jak silně její manžel touží po sledování její nevěry s jiným mužem, obzvláště po přečtení „Venuše v kožichu“. Přesto si myslela, že jeho obsese časem přejde. Ovšem tato touha u něj byla naopak stále silnější.
Známou se stala historka s Ludwigem II., známým homosexuálem. Ludwig napsal Leopoldovi dopis, ve kterém vyjádřil svůj obdiv k jeho knize „Platonická láska“. Podepsal se jako Anatol. V dopise vyjádřil platonickou lásku k Leopoldovi. To se stalo v době, kdy Leopoldovo manželství už začínalo ochládat. Leopold ve skrytu duše věřil, že Anatol je ve skutečnosti žena a tak navrhl setkání.
S Anatolem se setkal v temném hotelovém pokoji. Anatol vešel do pokoje a políbil Leopoldovi ruku. Když ale Leopold zjistil, že jde o muže, navrhl mu, aby se stal milencem jeho ženy. Anatol sice neměl o ženy zájem, ale protože ho Leopold fascinoval, souhlasil. Leopold nikdy neviděl Anatolův obličej, ale Wandě popisoval jeho mužský pevný hlas a jeho silné paže a to tak barvitě, že Wanda projevila o Anatola zájem. Dal jí přečíst všechny jeho dopisy a ona byla fascinována jeho intelektem. Proto souhlasila, že se s Anatolem setká. Setkání proběhlo v luxusním hotelu. Jenže Ludwig II. za sebe poslal na schůzku prince Alexandra. Když Wanda uslyšela jeho hlas, zjistila, že jí Leopold lhal. Navíc Alexandr byl ryšavý mrzáček s ženskými rysy. Wanda se rozzlobila a běžela domů říct o svém zklamání manželovi. Ten, když se dozvěděl, co se stalo, propadl hluboké depresi.
Po těchto špatných zkušenostech to vypadalo, že Leopold nikdy nezrealizuje svůj sen. Nakonec, až devět let po svatbě, se mu jeho fantazie přece jen naplnily. Poprvé to bylo s mladým studentem, který se jmenoval Sandor. Ovšem tento studentík nebyl podobný „Řekovi“ z „Venuše v kožichu“. Wanda ho pozvala na oběd. Tam mu pověděla o Leopoldových fantaziích. Mezitím Leopold servíroval oběd jako číšník. Wanda ho peskovala a ponižovala. Sandorovi to bylo nepříjemné. Sandor byl panic, a když uviděl, že má Wanda na sobě jen kožich a když ho sem tam rozevřela a uviděl její ňadra, přes to všechno byl vzrušen. Wanda poručila Leopoldovi, aby poklekl a potom mu řekla, že jde se Sandorem do ložnice a zbičovala ho. Leopold poděkoval a pokračoval ve službě. To vše student musel sledovat. Wanda odvedla Sandora do ložnice a tam ho začala líbat a vzrušovat. Leopoldovi přikázala, aby vše sledoval. Ale protože se Sandorovi nelíbila Leopoldova přítomnost, Wanda nakonec vykázala manžela z ložnice. Leopold ji prosil, aby se mohl dívat aspoň klíčovou dírkou, ale ona schválně dala klíč do zámku. Tak Leopold usedl do křesla a pozorně naslouchal alespoň milostným zvukům. Po milostném aktu otevřela jeho žena dveře a znovu svého muže zbičovala. Potom mu poručila, aby políbil její nohu.
Cizoložství Wandy na chvíli opět vzkřísilo jejich manželství. Leopold začal psát ještě s větší vervou. Zdálo by se, že jeho touhy byly naplněny. Ale masochista není nikdy zcela uspokojen. Leopoldovi se zdálo, že realita je odlišná od jeho představ a přestože nevěru několikrát opakovali, stále se mu zdálo, že to není ono. Dával za to vinu Wandě, že ji musel do nevěry nutit. A tak začal přemýšlet o rozvodu.
Leopold se stal editorem německého časopisu „On the Heights“. Toto místo přijal částečně proto, aby s Wandou začal nový život v cizím městě. Jeho obsese ho ale pronásledovala dál.
Seznámil Wandu s jistým panem Armandem. Wanda se ale do něj zamilovala a trávila s ním stále víc času a nakonec s ním Leopolda opustila.
Protože byla stále častěji mimo domov, najala k dětem vychovatelku Huldu Meister, šestadvacetiletou dívku. Hulda byla sečtělá a scestovalá, což Leopold ocenil. Ona zase obdivovala jeho mistrovské psaní. Strávili spolu spoustu nocí debatami o knihách. Nakonec se jí Leopold svěřil se svými sny. Hulda souhlasila dělat mu dominu a začala nosit Wandin kožich a hrát s ním BDSM hry. Wanda brzy jejich vztah odhalila a napadla Huldu bičem. Zfackovala ji tak, že dívka upadla na zem. Hulda rezignovala na práci vychovatelky a začala Wandě vyhrožovat. Leopold nechtěl Huldu ztratit a tak navrhl Wandě rozvod.
Wanda se odstěhovala k Armandovi a Hulda zůstala u Leopolda. Později mu porodila dceru Olgu, pojmenovanou po hlavní postavě novely „Krvavá svatba v Kyjevu“. Olga byla velkou vládkyní Kyjeva v desátém století, ženou prince Igora, který byl zavražděn, protože bojoval proti vysokým daním. Olga se vrahovi krutě pomstila. Leopold zde použil vyprávění své chůvy Hadzyi.
Brzy po narození Olgy se Leopold s Wandou rozvedl. A v tu dobu zkrachoval i časopis, ve kterém pracoval.
Hulda zdědila nějaké jmění a koupila nemovitost kousek od Mannheimu. Tam se společně přestěhovali. Narodily se jim další dvě děti: Marfa a Ramon. Leopold získává dvě místa a to jako literární kritik a spisovatel. Na vsi, kde žili, prosazoval zřízení knihovny, vzdělání a kulturu. Leopold a Hulda zde byli šťastní, Hulda s ním hrála sadomasochistické hry, ale nesouhlasila nikdy s cizoložstvím. Co na ní Leopoldovi vadilo, že se odmítala stýkat s místními vesničany. Jejich život byl ale v podstatě šťastný. Hulda mu dominovala a zdálo se, že jeho obsese ztlumila.
Přesto měl čas od času Leopold potřebu psát své bývalé ženě, provokovat ji, protože ho vzrušovalo, jak lascivně mu bude odpovídat.
Famózní židovská spisovatelka Miriam Perrault–Harry vyprávěla o příhodě, kterou s Leopoldem zažila, když jí bylo sotva šestnáct. Prohlašuje, že v roce 1891 cestoval spisovatel přes vesnici Stockhausen. Tehdy se Leopold vracel z cest a pronajal si pokoj v domě jejího otce. Rodina jej znala a tak ho pozvala na rodinný oběd. Miriam měla jet druhý den do Berlína do školy. Leopold se jí nabídl, že ji doprovodí, a že může přespat u nich doma. Miriam byla potěšena, že může se spisovatelem strávit nějaký čas. Ovšem netušila, že jeho žena s dětmi odjeli navštívit rodiče do Varšavy. Během cesty se k ní choval jako sluha, nosil jí kufry, a když potom přijeli k němu domů a ona uviděla jeho pracovnu, byla překvapená. Všude ležely kožichy. Leopold ji vyzval, aby si je vyzkoušela. Miriam bavila hra na královnu a jejího sluhu. Potom si prohlédla pomůcky na zdi a zeptala se Leopolda, zda to je dekorace. On jí ale podal bič a poprosil ji, aby ho zbila. Miriam si myslela, že to je jen hra, ale Leopold ji prosil, ať přitlačí. Pokojská jí později vysvětlila, že to je Leopoldova potřeba a že pán čas od času potřebuje zbičovat. Nejzajímavější z jejího vyprávění je ale to, že jí potom pokojská požádala, aby šla na pět minut ven z pokoje, aby se mohla zaměstnavateli věnovat. Miriam potom slyšela rány a kvílení. Ale jak často ho pokojská bičovala, to zůstává otevřené.
Na konci života Leopold začal trpět duševní poruchou a halucinacemi. Wanda o nich hovořila jako o jeho „démonech“. Leopoldova rodina ale vždy prohlašovala, že je v dobré kondici a že je pouze ve stresu a potřebuje oddych. Jeho zdravotní stav se ke stáří stále horšil. Cítil se být dítětem a Hulda mu musela vyprávět pohádky o zlých ženách, které tyranizovaly muže. Potom ji prosil, aby mu slíbila, že ho bude celý den týrat. Ani Huldina láska ho nevyléčila. V roce 1891 napsal soubor povídek „Krutá žena“, o které kritici prohlásili, že byla ze všech jeho knih nejotevřenější.
Leopoldovo zdraví se stále zhoršovalo. Měl záchvaty deprese a byl náladový. Přes veškerou Huldinu péči v německém Lindheimu 9. března 1859 umírá.
Po jeho smrti, v roce 1906, napsala jeho bývalá žena Wanda knihu „Zpověď“, kde dokonce přiznala své skutečné jméno Aurora. V knize odsoudila instituci manželství a prohlásila, že v manželství slouží ženy mužům. V knize Leopolda značně pomluvila. Kniha se nesetkala s velkým ohlasem a kladně ji přijaly pouze tehdejší feministky.
Závěr
Mnohé teorie tvrdí, že Leopold hledal svoji „orální matku“, ženu, která o něj pečovala a trestala ho. Deleuze tvrdil, že Leopold toužil po cizoložství jako vrcholu své masochistické fantazie proto, že si představoval, že jeho matka podvádí otce s ním, se svým synem. Takže ve „Venuši v kožichu“ v postavě „Řeka“ v podstatě ztvárnil sám sebe.
Já osobně si to ale nemyslím. Je zcela jasné, že ve své nejznámější novele „Venuše v kožichu“ zosobnil svoje masochistické touhy právě v postavě Severina.
To, do jaké míry byly ženy v Leopoldově životě skutečně dominantní, a do jaké míry se pouze snažily naplnit Leopoldovy fantazie ze zištných důvodů, zůstává otázkou. V každém případě všechny Leopoldovy ženy ovlivnily do značné míry jeho tvorbu. Jeho novela „Venuše v kožichu“ se stala biblí masochisticky orientovaných mužů a inspirací novodobých domin. Jako první použil ve své novele pojmu „otrocká smlouva“ ve vztahu domina–otrok a jako první mistrně popsal prožitky otroka a to na základě svých vlastních prožitků s ženami svého života.
Leopold Ritter von Sacher–Masoch byl spisovatelem velmi plodným za necelých šedesát let svého života napsal přes čtyřicet různých knih, a zdaleka nešlo jenom o knihy s erotickým podtextem, které jsou popsány v tomto článku. Byl úspěšným editorem několika literárních časopisů a velmi progresivním myslitelem: bojoval za vymýcení antisemitismu, proti negramotnosti, za rovnoprávnost žen a všeobecné volební právo. Nicméně nakonec se do dějin nesmazatelně zapsal jinak: jeho barvité literární popisy bolesti a ponížení daly jméno sexuální úchylce – masochismu.