Útlá knížka Dominiky Svobodové, jinak profesionální dominy, nese název "Země plná otroků". Proč, to se mi ovšem zjistit nepodařilo: pod takovým titulkem bych čekal obsáhlejší zamyšlení s nějakým přesahem, nikoliv sbírku historek ze SM studia. Pokud čekáte osvícení nebo hlubší vhled do světa sadomasochismu, budete zklamáni.
Nenechte se odradit podivnou obálkou, která vypadá jako sbírka laciných Photoshopových efektů a kterou dělal zjevně někdo, koho typografie minula velkým obloukem. Kniha je lepší, jak po obsahové stránce, tak po stránce typografické (i když za ty nadpisy v graficky absolutně nesedícím písmu Lithos bych jejich autorovi dopřál prodlouženou lekci v mučírně autorky).
Vzhledem k povolání autorky a struktuře knihy se přímo nabízí porovnání s knihou Povolání Domina, kterou před více než deseti lety napsala služebně nejstarší česká domina, Lenka Blažejová (nyní Křížová), alias Madam Aradia. Její kniha obsahuje popisy řady praktik, fetišů a jejich milovníků, doplněné jaksi mimochodem občas zábavnými historkami, které autorka zažila ve své profesionální praxi.
Dominika Svobodová k tomu přistupuje opačně: její knížka není o sadomasochismu, ale o zajímavých figurkách, které život přináší, a které jenom víceméně náhodou vidíme na kolenou, s pruhy na zadku nebo s košilí nasáklou močí. Jejich fetiše či úchylky jsou zmíněné jenom tak mimochodem, pro dokreslení scény a charakteru. O jejich pohnutkách, neřku-li o pohnutkách a názorech autorky, se nedozvíme nic.
Pokud si ovšem chcete přečíst sbírku zábavných příběhů ze života profesionální dominy, jste na správné adrese. Útlá knížka jich nabízí celkem patnáct a přečetl jsem je jedním dechem. U většiny z nich jsem měl pocit, že skončily moc brzy: uvítal bych, kdyby autorka poodkryla masku blazeované profesionálky píšící pro pobavení humorně vypointované příběhy končící ve chvíli, kdy je to nejefektnější.
Vyloženě nepatřičně pak působí poslední kapitola, Stopařčin průvodce mužskou galaxií, která je vyloženě anekdotickým rozdělením řidičů podle značek vozů. Budí dojem, že do knihy byla přidána proto, že z technických důvodů je nutné, aby měla počet stran dělitelný osmi.
Příběhy by se spíše než do knihy hodily někam na blog, rozhodně tomu odpovídá jejich typický rozsah i míra použití smajlíků. Jejich autorka je zjevně inteligentní, výřečná a zábavná – mohlo by být zajímavé se s ní sejít na kus řeči. Zda bych se jí chtěl svěřit do rukou coby profesionální domině, to jsem nicméně z knihy nevyčetl.
Dominika Svobodová: Země plná otroků, AMAPRINT, 2013; ISBN 978-80-87710-18-0; www.zemeplnaotroku.cz*