Už čtrnáct dní jsem si užíval Górdanovy pohostinnosti a péče. Sice jsem nesměl vytáhnout paty z hradu, ale to mi ani tak nevadilo. První týden jsem byl ještě slabý jako moucha a tak jsem opravdu trávil většinu času v té krásné a pohodlné posteli s nebesy. Buď jsem spal, nebo si četl, anebo jen tak čekal, až se Górdan vrátí zpět na svůj hrad. Měl ještě jedno mnohem pohodlnější sídlo, kde žila jeho rodina a kde bydlel. Za mnou na hrad vlastně utíkal před realitou a bylo vidět, že kdyby mohl, zůstával by tu mnohem déle.
Občas na hrad přijel i nějaký poradce PIRA aby se mnou probral, co mne čeká a připravil mne na to. Dozvěděl jsem se, co se dalo o synovi onoho velmi bohatého muže z Londýna, o jeho zvycích a přátelích. Také jsem se dozvěděl podrobnosti o rodině, práci a domácnosti možného budoucího mecenáše Sinn Féin. Moc toho sice nebylo, ale co mohli různí zvědové irské strany Naše věc, zjistit, to se dříve nebo později dostalo k mým uším.
Po celodenním školení jsem často míval dojem, že je můj mozek přetížený informacemi a tak jsem se vždycky rád před večeří vracel odpočinout si do svého pokoje. Svlékl jsem se donaha, to už patřilo k rituálům a lehl si na postel. Zavřel jsem oči a představoval si, jaké by to bylo, kdyby se najednou objevil Górdan s bičíkem v ruce a tvrdě by mne potrestal za nějaký, třeba fiktivní, přestupek. Přál jsem si to, hrozně moc jsem si to přál, klečet zase nahý a spoutaný a být jen bezmocnou hračkou v rukou svého pána. Sex s Górdanem byl sice skvělý, ale já potřeboval něco víc. Potřeboval jsem svou fantazii.
V šest večer cvakla klika od mého pokoje a Górdan potichu vešel dovnitř. Možná si myslel, že spím, ležel jsem na boku, zadnici vystrčenou ke dveřím. Přišel až ke mně a posadil se na postel. Potom mne pohladil po zadku a rovnou zajel mezi půlky, protože věděl, že mne to vlastnické gesto vzrušuje. Zlehka prstem poškádlil anální otvor a pak mi stiskl koule, které na něj koukaly mezi mými stehny.
„Kdybych mohl, vobtáhl bych tě hned, ale bohužel tu nejsme sami. Přijel se mnou lékař, aby tě ještě naposledy prohlédl. Minule už se tvářil docela optimisticky, takže bys pomalu mohl vyrazit vstříc londýnskému životu, jenže náš muž i se svým rozmazleným synkem odjeli lovit žraloky na jachtu do Karibiku. Vrátí se až za tři týdny. To znamená, že do Londýna vyrazíš za čtrnáct dní, aby sis tam našel práci v některém z klubů dřív, než se ten roztomilý, zábavný a rozmazlený spratek i s tatínkem vrátí.“
Celou dobu, co mluvil, mne hladil po zadku a jemně si prsty hrál s mými varlaty. Potom vstal z postele a já se otočil, abych mu viděl do tváře. „Co se děje?“
„Budeme muset vyrazit na nákupy. V Londýně se potřebuješ dostat do určité komunity, takže se podle toho musíš oblíkat. V tom tričku U2 a černých džínách naostro sice vypadáš úžasně sexy, ale tam, kam tě posíláme, frčí kůže a cvočky.“ Sklonil se a políbil můj trčící žalud. „Až tě ten spratek uvidí ve vypasovaných kožených kalhotách, tak si z tebe cákne do gatí, to ti zaručuju,“ sdělil mi se sladkým úsměvem.
„A co ty?“ zeptal jsem se, i když jsem tou otázkou pěkně riskoval. Podvědomě jsem ho ale chtěl vytočit.
Prudce zvedl hlavu od mého ocasu a probodl mě vražedným pohledem. Pak mi jednou rukou pevně sevřel koule a zářivě se usmál. „Jsi pěkně drzý a já přesně vím, co chceš. Myslím, že dnes v noci se dočkáš,“ nadhodil a vstal. „V sedm tě čekám u večeře,“ připomněl mi pak úplně normálním hlasem, jako bych ho předtím nikdy neurazil a já se na něj usmál. Bylo to poprvé, co si se mnou začal hrát.
Byly to asi tři dny, co Górdan vymyslel něco jako hru na pravdu. Podal mi papír a tužku a řekl mi, ať napíšu, co si přeju. Cokoliv, co by byl on schopný mi splnit v oblasti sexu. On sám si vzal papír také a také sepsal svá nejtajnější přání. Druhý den ráno při snídani jsme si dopisy vyměnili s tím, že se oba pokusíme ta přání svému protějšku vyplnit.
Přečetl jsem si dopis až ve svém pokoji a s úsměvem zjistil, že Górdan si přeje jen, aby uměl splnit má přání. Jistě už v té chvíli tušil, co bude v mé obálce a já byl upřímný. Neměl jsem problém papíru svěřit, jak bych si představoval naše hry. A teď se zdálo, že se mi mé sny začínají vyplňovat.
Když jsem přišel do jídelny, seděl už Górdan na svém čestném místě v čele stolu a po jeho pravici, tam, kde jsem většinou míval prostřeno já, pokud jsme na hradě byli sami, seděl lékař. Mé místo bylo opět naproti pánovi hradu. Zarazilo mě to, a v kontrastu s tím, co jsme prováděli v soukromí, mi přišlo směšné, jak si sir Gordon před lidmi potrpí na dodržování společenských pravidel. Samozřejmě že se očekávalo, že budu majitele hradu oslovovat uctivým „pane“. Nikdo nesměl tušit, že si tykáme, byť ta změna v oslovování proběhla stylem: už je tam, můžeme si tykat?
Vždycky, když jsme nebyli s Górdanem sami, choval jsem se k němu s maximální úctou a dost se tím bavil. Rád jsem klamal okolí, kterému vůbec nebylo nic po tom, jaká je skutečnost, kterou prožívám. Chránil jsem si tím své soukromí, možná protože jsem nic jiného neměl. V mém případě dysfemismus, že mám jen holej zadek, nabýval zcela specifického významu a stával se vlastně eufemismem.
Dojedl jsem grilovaného lososa a pak se jen díval přes stůl na Górdana. Ženám se jistě líbil a mně vlastně také. Pozoroval jsem jeho inteligentní a živé oči. Právě o něčem zaujatě diskutoval s doktorem, ale zachytil můj pohled. „Ptám se pana doktora, jestli ti už dovolí vyrazit na nákupy,“ oznámil mi.
„Co je na nákupech tak vyčerpávajícího?“ opáčil jsem nechápavě.
„Na nákupech asi nic, ale na cestě za nimi. Těžko spolu můžeme vyrazit do nějakého obchodu v Belfastu, to jistě uznáš. Do Londýna taky nemůžeme, tam mne bohužel také dobře znají, takže musíme za anonymitou na kontinent. Do Paříže,“ vysvětlil mi, jakoby mluvil o návštěvě sousední vesnice.
Cítil jsem, jak mi obočí vyjelo nahoru. Asi jsem na něj zůstal koukat s očima navrch hlavy. Rozesmál se a zjevně měl radost z toho, jak mě šokoval. Tušil jsem, že je celý žhavý mne rozmazlovat, to dělal hrozně rád. Kdyby mohl, vydržoval by si mě na hradě jako luxusního milence a do jisté míry to i dělal. Měl jsem k dispozici celý hrad i s Górdanovým soukromým vybavením. Kdykoliv jsem mohl do sauny, do vířivky nebo do deset metrů dlouhého krytého bazénu. Když bych si ve tři ráno vymyslel zmrzlinu s čerstvými jahodami, asi by uprostřed severoirské studené fronty poslal Marušku ke dvanácti měsíčkům. A to všechno za to, že jsem ho párkrát do týdne udělal šťastným. Za to, že jsem ho pořádně ošukal a pak ho nechal, aby obtáhl on mne. Opravdu jsem nepotřeboval nic víc, než tu holou prdel.
„Kierane, pan doktor se na tebe teď podívá a jestli budeš v pořádku, vyrazíme o víkendu na druhý břeh kanálu,“ vytrhl mne Górdan ze zamyšlení. „Můžete tu prohlídku odbýt tady v jídelně, anebo u tebe v pokoji, jak chceš.“
Pokrčil jsem rameny a zadíval se do plamenů v obrovském krbu. Zima mi tady v jídelně rozhodně nebude. Tvářil jsem se pokud možno neutrálně a snažil se nedat na sobě znát, jak jsem se s Górdanem do Paříže těšil.
„Stačí, když si sundáš tričko, abych si tě poslechl.“ Doktor vstal od stolu a zvedl svou odřenou brašnu.
Loupl jsem očima po Górdanovi a pak si stáhl triko přes hlavu.
„Ve světle plamenů ti to moc slušelo,“ řekl mi Górdan o víc než hodinu později, když za mnou přišel do mého pokoje. „Jizvy už ti zmizely a podle doktora jsi zdravý.“ Jeho ruka zajela pod deku a stiskla půlku mé zadnice. „Přijdu za tebou později,“ zašeptal mi do ucha a vypochodoval do svých komnat.
Přišel až docela pozdě v noci, až když si byl jistý, že všechen hradní personál spí. Když jsem chodil já za ním, nebýval tak paranoidní, protože mé návštěvy v druhém patře hradu zdůvodňoval návštěvou whirpoolu nebo sauny. Těžko by ale okecal to, že šel v deset hodin v noci do mého pokoje a v kapse županu měl pěkně dlouhý kus provazu. Byla to spíš bavlněná prádelní šňůra a ukázal mi ji hned od dveří.
„Myslím, že u mě máš nějaký vroubek,“ oznámil mi, sotva za ním dveře zapadly.
Vzrušení mi projelo slabinami. Ležel jsem na zádech na dece s rukama pod hlavou a sledoval jeho spokojený obličej.
„Roztáhni ruce a nohy. Nejdřív tě přivážu a pak si budeme hrát dál,“ při těch slovech vytáhl z druhé kapsy županu svůj druhý trumf, dlouhý bílý brk.
Zalapal jsem po dechu při představě, co všechno se s takovým husím brkem dá dělat. A potom jsem poslušně roztáhl nohy a rozpažil a nechal Górdana, ať si se mnou dělá, co chce.
Připoutal mne docela pevně ke sloupkům, nesoucím nebesa. Proto přišel do mé ložnice, jeho postel žádné sloupky neměla, došlo mi. Tím ale vázání uzlů neskončilo. Jednou rukou vytáhl má varlata a druhou kolem napjaté kůže šourku omotal šňůru.
„Kdyby to moc bolelo, tak řekni,“ požádal mě.
Jenom jsem přikývl. Zrychleně jsem dýchal a užíval si bolest i bezmoc. Jasně že podvázané koule bolely, ale to bylo účelem hry. O to tu šlo! Sykal jsem mezi zuby a snažil se neskučet nahlas, abych Górdana nevyplašil. Věřil jsem, že by hned provázek uvolnil a to jsem fakt nechtěl.
Celou hru na mou bezmoc nakonec vylepšil ještě šátkem na oči, a pak přišel na řadu husí brk. Górdan si lehl vedle mne na kraj postele. Byl jsem maximálně vzrušený, takže by stačilo málo a stříkal bych. A on mne začal týrat tím šíleným mučicím nástrojem, který si přinesl.
Bylo to něco šíleného. Objížděl mi praporem brku žalud a špičkou mne lechtal v ústí močové trubice. Dráždil mi ocas po celé délce a šimral mne na koulích ale i v tříslech, na břiše a na bradavkách. A pak přejel po vnitřní straně stehen až ke kotníkům a na chodidla a to už jsem ječel. Byl jsem mu vydaný zcela napospas a on mne šimral tím brkem po celém těle.
Nemohl jsem dělat vůbec nic a svíjel se jako na rožni. Chvíli mi dráždil ocas a pak mi přejel lehce po břiše do pupíku a já měl co dělat, abych se nepomočil. Prosil jsem ho, aby mne už nechal být a nemučil mě, ale on jen nesouhlasně zamlaskal a určitě i zavrtěl hlavou. A potom mi odvázal nohy od sloupků v nohách a přivázal mi je roztažené za hlavou a začal se brkem věnovat mé rýze a hlavně análu.
Klekl si na posteli a já si představoval, jak jeho ocas stojí v pozoru, celý dychtivý do mne tvrdě vniknout. Nepřál jsem si nic jiného, ale mé mučivě oddalované vyvrcholení bylo stále v nedohlednu. Górdan mi brkem lechtal koule, ptáka i řitní otvor. Nejednou mi dokonce strčil brk kousek do konečníku a dráždil mě i tam ale nakonec se znovu soustředil na můj stojící ohon, který byl opravdu před výstřikem.
Zhluboka jsem dýchal, sykal vzrušením a přirážel proti tomu brku a Górdan si mě požitkářsky vychutnával a prodlužoval to slastné týrání na maximum. Držel mne na hraně snad hodinu a potom do mě tvrdě a bez jakékoli přípravy vniknul. Prostě mi rukama roztáhl díru a vrazil do mě svůj ocas a to bylo to poslední, co jsem si před zdoláním vrcholu pamatoval. Vystříkl jsem bez jediného dotyku, jen po té šílené hře a dlouhou chvíli jsem se nabodnutý svíjel v křečích nádherného a všeobjímajícího orgasmu a nevnímal svět. Górdan ve mně byl až po kořen a jen držel mé třesoucí se tělo, připoutané a bezbranné. A pak několikrát přirazil a byl hotov také, vzrušený tím, co se mnou provedl. Vystříkal se mi v křečích do zadku a vyčerpaně se na mne zhroutil
„Musím tě odvázat,“ zašeptal po chvíli a chtěl se zvednout, ale já ho zadržel. Bylo mi jedno, že jsem přivázaný, ale chtěl jsem, ať ve mně zůstane co nejdéle, ať ta nádherná chvíle trvá. Po deseti minutách už ale nevydržel, a zbavil mne všech provazů, i toho nad varlaty. Potom mne objal, hladil mě a já mu jen šeptal do ucha, jak to bylo úžasné, stále vyvedený z míry z toho, co se mnou dělal.
„To jsem rád, Kierane. Musím uznat, že i mně se to líbilo. Je to pro mne nová zkušenost, hrát si s tebou jako tvůj dominantní pán.“
„Bylo to absolutně fantastické,“ ujistil jsem ho znovu a pak se mu schoulil do náručí a zavřel oči. Dost dlouho mi ale trvalo, než jsem usnul, protože mi to víc než hodinové týrání stále v podobě endorfinů a adrenalinu kolovalo žilami.
Když jsem se ráno probudil, byl už Górdan pryč. Vůbec jsem nezaregistroval, kdy odešel, ale zmizely i provazy a já byl pečlivě přikrytý, i když jsem usnul na peřině v jeho náručí. Vstal jsem z postele a po rychlé horké sprše jsem roztáhl sametové závěsy. Venku svítilo slunce na čistě modré obloze. Malý irský zázrak! Otevřel jsem okno dokořán a bylo mi úplně jedno, že jsem nahý a venku po ránu ještě není nejtepleji.
„Dobré ráno,“ ozvalo se odněkud zdola. Vykoukl jsem z okna a uviděl Górdana. Měl na sobě šusťákovou soupravu a ve vlasech čelenku. Byl si v hradním příkopu zaběhat, asi stejně jako každé ráno. Nikdy před tím jsem si ho ale nevšiml. Zamával mi a zaběhl někam za roh. Netrvalo ale dlouho a vrazil do mého pokoje.
„Jak ses vyspal, Kierane?“ zeptal se, ale nečekal na odpověď. „Dneska se nasnídáme venku a potom se můžeš projít po parku. Určitě už si tady připadáš jako vězeň v Toweru.“
„Šel bych si s tebou zaběhat, jestli budeš ještě pokračovat,“ bylo teprve tři čtvrtě na osm a Górdan nebyl vůbec zpocený. Jistě vyběhl teprve před chvílí.
„To asi není dobrý nápad! Před třemi nedělemi tě shrábli uprostřed Belfastu hrobníkovi z lopaty a doktor teprve včera řekl, že jsi v pořádku. Určitě nechceš místo víkendu v Paříži ležet v posteli se zápalem plic.“
To jsem opravdu nechtěl. Na ten víkend jsem se těšil a nejen na nákupy, spíš na to ostatní. Górdan slíbil, že si to opravdu užijeme a nemyslel tím jenom sex, ale návštěvu města jako celek. Byl už v Paříži mnohokrát a tak věděl, čím se tam zabavit. A pro mě to byl výlet jako z pohádky. Zatím jsem, kromě výcvikového tábora, nevytáhl paty z Belfastu a teď si najednou žiju jako princ a ještě si budu jezdit po výletech. Uvažoval jsem o tom, jak dlouho bych takový život vydržel. Byl jsem dítě ulice s tou nejdrsnější výchovou, jaké se mi mohlo dostat. Ale na krajky a hedvábí se zvykalo velmi snadno.
Snídaně se opravdu podávala na terase u modrého salonku, která se koupala v ranním slunci. Ve stínu bylo sice ještě chladno, ale slunce i na severu Irska umělo pěkně hřát. Vzal jsem si na sebe bavlněnou košili s dlouhým rukávem a neměl jsem pocit chladu. Górdan už na mne čekal, na sobě oblek, jako vždy. Otevřel si k snídani výtisk Belfast Telegraph. Po chvilce na mne přes okraj novin vykoukl.
„Mám tu dneska několik důležitých pracovních schůzek, takže se nediv, když tu potkáš bodyguardy se samopaly. Někteří z mých hostů jsou docela paranoidní. Já se jim ale nedivím. Většinou zásobují PIRA zbraněmi, takže mají důvod se obávat o svůj život. Asi uděláš nejlíp, když se těm jejich gorilám uklidíš z cesty.
Zhluboka jsem se nadechl, ale mlčel jsem. Nesnášel jsem, když se mnou Górdan jednal jak s nesvéprávným dítětem. To, že ochranka různých lumpů má hodně citlivý prst na spoušti, jsem věděl i bez něj. Vzal jsem si cheese cake s hruškami, abych se něčím zaměstnal. Už jsem ho měl k snídani víckrát a vždycky byl výborný.
Górdan listoval novinami, které četl podivně od prostředka a už si mne nevšímal. Když ale otočil noviny titulní stránkou nahoru, ztuhnul a potom se mu usídlil na tváři spokojený úsměv. Pak zvedl oči od článku, který ho zaujal a otočil noviny titulem proti mně.
„Tohle tě bude zajímat, Kierane. Kasárna britských speciálních jednotek SAS v Belfastu čelila bombovému útoku,“ přeříkal mi hlavní titulek a pak zcela vyrovnaným hlasem pokračoval. „Ve středu odpoledne vybuchla u kasáren v centru Belfastu velmi silná nálož semtexu, nastražená v zaparkovaném autě. Mezi oběťmi je dvacet britských vojáků speciálních sil, včetně velitele Martina Shepharda. Ten podlehl svým těžkým zraněním v nemocnici.“
Górdan se na mne usmíval a já na něj šokovaně zíral, zcela neschopen slova. Potom jsem si od něj vzal ty noviny a podíval se na fotky kasáren, která jsem znal až příliš důvěrně. Jediné okno nebylo celé, ta nálož musela být obrovská. Prolistoval jsem výtisk až na stránku, kde bylo pokračování článku a další fotky. Na jedné byl i usmívající se velitel Shephard na nějaké oficiální fotografii. Můj sadistický mučitel, který mne málem zabil. Zvedl jsem oči od té fotky, která z té bezcitné bestie dělala milého a příjemného člověka a setkal se s Górdanovýma očima. Visely na mne a studovaly každý pohyb svalů v mém obličeji.
„On a jeho čtyři nejbližší podřízení osobně umučili devatenáct našich lidí, Kierane,“ řekl Górdan hlasem, sotva silnějším než šepot. „Sám víš, co dokázal a je zázrak, žes nebyl dvacátý.“
„Já vím. Zasloužil si smrt, jen to se mnou trošku zamávalo,“ přiznal jsem neochotně. Tváří v tvář realitě jsem byl opravdu otřesený, byť jsem tomu zmetkovi smrt z celého srdce přál.
„Vím, že to neuslyšíš rád, ale je ti devatenáct. Jsi ještě dítě a přitom musíš zvládat věci, které by dospělého chlapa porazily. Je mi z toho na blití, když si uvědomím, kam nás ta válka dohnala. Co bude z kluků jako ty, kteří musejí čelit té nejkrutější realitě a učit se se zbraněmi bojovat, místo toho, aby si užívali třeba sex na pláži se spolužačkami, nebo ploužáky na diskotéce.“
Pokrčil jsem rameny, protože mi nepřipadalo, že by můj život byl zas až tak hrozný. „Budou z nás Irové,“ odpověděl jsem klidně.
„To doufám,“ odpověděl mi Górdan a dokonce se usmál.
Zvedl jsem se od snídaně i od nedojedeného cheese cakeu a vyrazil směrem do parku. Krásné počasí mne lákalo k procházce a hlavně jsem najednou potřeboval být sám. Musel jsem strávit to, co jsem se dozvěděl a tak jsem vyrazil do té části, kam se nikdo nepovolaný nemohl dostat a ani mne tam nemohl nikdo vidět. Asi po hodině jsem se unavený vrátil k altánku u rybníka, vedle kterého byla na trávníku rozmístěna lehátka. Podíval jsem se po slunci, které mělo na palouk ničím nerušený výhled. V altánku jsem našel polstry, tak jsem si svlékl košili a natáhl se na lehátko. Během chvíle jsem usnul, jako zabitý.
Probudilo mne zatřesení ramenem. „Kierane, jsi v pořádku?“ Górdan klečel v obleku za tisíc liber na trávě a starostlivě i vyčítavě se mi díval do tváře. „Už dost dlouho tě hledám. Nenapadlo mne, že jsi zašel tak daleko. Komorník mi řekl, že tě pět hodin neviděl.“
„Omlouvám se,“ vypravil jsem ze sebe konečně. Koukal jsem jak čerstvě vyoraná myš a moc mi to nemyslelo. Pět hodin? To znamená, že jsem se opozdil k obědu, což vyvolalo poplach.
„Bál jsem se, žes utekl, nebo že se ti něco stalo.“ Górdan se zvedl z trávy a tvářil se dost naštvaně.
„Ne! To ne,“ rychle jsem se zvedl a oblékl košili. „Chodil jsem asi hodinu po parku a už jsem byl hodně unavený. Prostě jsem usnul. Opravdu mi nic není.“
Górdan měl stále pevně zaťaté čelisti. Byl naštvaný a já se mu ani nedivil. „Pojď se najíst a tohle už nikdy nedělej.“
„Je ti líto dalšího obleku?“ prohodil jsem sarkasticky a podíval se na jeho kolena, zelená od trávy. Sjel mne podobným pohledem, jako když jsem ho urazil při diskuzi o kožených kalhotách. Pak jen rezignovaně zavrtěl hlavou a přešel to mlčky.
„Proč tohle všechno vůbec děláš?“ zeptal jsem se ho, když jsme se spolu pomalu vraceli parkem do hradu.
„Co všechno?“ zvedl hlavu a nechápavě se na mne podíval.
„Mohls mi poskytnout azyl a šoustat se mnou, ale nemusel jsi už dělat vůbec nic víc. Celé to rozmazlování, výlety do Paříže, tvůj přehnaný strach o mě... Za čtrnáct dní odjedu a pak už se možná nikdy neuvidíme,“ záměrně jsem mu ubližoval.
„Chceš tím říct, že jsem pošetilý pitomec, když jsem se do tebe úplně zbláznil?“ Górdan se zastavil, pohlédl mi do očí a položil mi ruce na ramena.
Mlčel jsem a čekal.
„Já se tím ale bavím, Kierane, tak mi to dopřej! Už ve starověkém Římě si bohatí a mocní vydržovali mladé milence a zahrnovali je luxusem, tak proč bych nemohl totéž dělat já? Mám dost peněz na to, abych je mohl rozdávat a do jisté míry to prostřednictvím různých nadací i dělám. Prostě to přijmi jako fakt, využij toho a netrap si tím tu tvou krásnou hlavičku.“
„Takže se mám chovat jako tvoje hračka, nad ničím nepřemýšlet a čekat, kdy tě omrzím? Už jsi mě zase zaškatulkoval? Jsem tvůj oblíbený pejsek, nebo tvoje opička? Myslíš, že jsem tak hloupý? Chudý blbeček z periferie, který nikdy neviděl křišťálové skleničky?“ Zmínka o tom, abych si netrápil mou krásnou hlavičku, mne ranila. Opět mi připomněla, že mám vlastně jen ten holý zadek.
„Panebože, to ne! Kierane, neblázni, tak jsem to vůbec nemyslel a ty to víš. Předevčírem odpoledne jsi se mnou počtvrté v životě hrál šachy a porazil jsi mne. A ty si myslíš, že tě dokážu podceňovat?“
Zase jsem mlčel, ale teď protože jsem byl opravdu naštvaný. Když se ke mně choval majetnicky v posteli, bylo to v pořádku. Jenže on mě začal rozmazlovat a tím mne zbavoval mého tvrdého brnění. Kdyby mne bil a jednal se mnou, jako to dokázal Connor, uměl bych tomu vzdorovat. Jeho nekritické lásce jsem se ale bránit nedokázal, a já si ve svém světě nemohl dovolit být zranitelný. Byl jsem připravený na to, že do mě lidi jako Górdan jenom kopou. A on během dvou týdnů zničil to, co jsem znal a s čím jsem si uměl poradit.
Górdan mezitím pokračoval: „Co po mně chceš? Chceš se sem vrátit, až tvůj úkol v Londýně skončí? Žádný problém, stejně si nedokážu představit, jak bez tebe budu žít. Chceš místo toho rozmazlování tady poznávat svět? Nebo chceš studovat? Sakra řekni mi, co chceš!“
„Kup si místo mě na hraní klokana a mne nech žít. Já jsem normální kluk, se kterým se svět nikdy nemazlil, a nejsem zvyklý, aby mě někdo omezoval. Ne v normálním životě. Jestli mě chceš vlastnit, tak jedině v posteli, tam si mne klidně přivaž, nebo seřež jako psa, ale nech mi prosím můj vlastní život!“ osopil jsem se na něj, protože už jsem toho měl dost. Pak jsem se otočil na patě a vyrazil zpátky k hradu.