V roce 2011 byla poprvé, svépomocí a na základě požadavků přátel a čtenářů spisovatelčina blogu vydána autorkou E.L.Jamesovou kniha s názvem Fifty Shades of Grey. Během chvíle se stala jednou z nejžádanějších knih v cílové skupině mířící na ženy. A celá edice červené knihovny fungující do té doby to mohla zabalit.
Autorka sama nezastírá, že tento počin vytvořila v důsledků své posedlosti teenagerovskou sérií Twilight – jako fan-fiction po dospělácku. A ať chceme nebo ne, sakra se jí to vyplatilo.
Stručně tedy: Anastasia Steel, jedenadvacetiletá prostoduchá studentka vysoké školy + Christian Grey, sedmadvacetiletý sexy absolvent, milionář, nadsamec a dominant = nejpromakanější marketingová akce mířící na „maminy na mateřské” za dlouhou dobu.
50 Shades of Book
Byť z jazykového /literárního hlediska můžete horší text najít snad už jenom tabloidech typu Story nebo Blesk, čtenářky absolutně nekriticky toto dílo adorují a v USA mám dojem, že se snad díky tomu zvedla i 9 měsíců po vydání knihy porodnost. Ne, že bychom autorce za to museli zrovna líbat ruce, minimálně američtí manželé by jí ale mohli poděkovat za zvýšený sexuální apetit svých žen.
Bylo nasnadě, že se Hollywoodská studia začnou prát o práva k zfilmování, a proto nebylo překvapením, když Universal/Focus Features tato získal v roce 2012 za více než 5 milionů dolarů plus procenta ze zisku (variety.com). Pro srovnání – Da Vinci Code šel za 3 miliony…
Proč všechno tak obšírně popisuji – prostě proto, že tento film nelze hodnotit jen tak, samostatně, ale je nutné k tomu přistupovat jako k balíčku, jako k celku: blog, kniha, film, merchandise.
Nezastírám, že i mě se knižní mánie dotkla a když jsem, po zkušenostech čtení knih edice Harlequin, byla schopná se dostat přes fázi rozčilení z práce editora, čtení minimálně prvního dílu jsem si užila.
50 Shades of Rating
O to víc jsem byla zvědavá na filmové zpracování Hollywoodem – ne L. von Trierem, režisérem Nymfomanky nebo A. Kechichem, režisérem Života Adele, ne zpracování v benevolentní Evropě, ale prudérním, úzkoprsým Hollywoodem, který se podle očekávání a s vidinou vyšších zisků bude snažit k filmu dosáhnout hodnocení podle MPAA PG13, (např. Ve Francii je film přístupný od 12), nakonec tedy získal rating R (strong sexual content including dialogue, some unusual behavior and graphic nudity, and for language) zatímco čtenářky doufaly v přístupnost až od 18, protože samozřejmě očekávaly trochu tvrdší erotiku.
50 Shades of Film
Takže ještě jednou, mladá perspektivní studentka Anastasia (v jedenadvaceti stále ještě panna, která nemá mobil a laptop se jí chuděrce taky rozbil, neholí si nohy, podpaží a ani přirození) je svou spolubydlící požádána, aby pro univerzitní časopis udělala rozhovor s absolventem školy, super-ultra-mega-sexy milionářem Christianem Greyem. Ten, byť může mít kteroukoliv ženu, na kterou ukáže, zakouká se zrovna do naivní Any (protože si okusuje spodní ret a cudně klopí zrak).
Samozřejmě, že jí o panenství připraví, ale co víc, podělí se s ní o své nejvíc nejtajnější tajemství – je dominant a jinou formu vztahu než D/s nepřipouští. Ana je na vážkách – je fascinovaná Christianem, ale zároveň by raději klasické randění.
A v tu chvíli jí tvůrci vrhnou do kolotoče drahých aut, vrtulníků, letadel, bytů, dárečků, oblečení atd., atd., prostě všeho toho, čemu mladá dívka nemá šanci odolat.
Ale ona je pevných morálních zásad! Ona prostě přijde na kloub tomu, proč ten chudák Christian je tak zvrhlý a nemůže navázat normální vztah! Zaručeně je to zneužíváním v dětství nebo něčím podobným, protože taková úchylárna, kterou on provozuje, přeci nemůže být normální!
50 Shades of Being Sorry
Bohužel – to slovo mě provázelo v průběhu celého filmu:
- Bohužel: Protagonisti byli vybráni špatně. Zatímco protřelého Christiana hraje nemastný a neslaný a absolutně neuhrančivý J.Dornan, mladou a nevinnou Anu hraje D.Johnsonová, které tu nevinnost nemůžete sežrat ani kdybyste se snažili sebevíc.
- Bohužel: Vztah mezi hlavními hrdiny je jiskřivý asi jako vztah, který máte s paní na recepci na středisku u praktického lékaře.
- Bohužel: Přes zjevnou profesionalitu tvůrců, která ale byla jistě často vystavována zkoušce odolnosti při konfrontacích s autorkou předlohy (update – natáčení druhého dílu se už právě z tohoto důvodu nebude účastnit ani režisérka, ani hlavní hrdina), kdy kamera lichotivě snímá příjemné interiéry, použitá hudba je báječná, nasvícení pomůcek v „herně“ je příjemně erotizující, hlavní hrdinka je somnambulní blbka nesnesitelná tak, že už i Bella ve výše zmíněném Twilightu je proti ní vrcholná akční hrdinka.
- Bohužel: Erotické scény, především tedy ta nejdelší odehrávající se v „herně“, vypadají jak reklamní spot na Erotic City, kde se v průběhu asi 3 minut snaží tvůrci představit veřejnosti co nejširší škálu erotických pomůcek a praktik.
50 Shades of Wasted Time
Za nejlepší scénu z filmu považuji tu poslední, kde Ana konečně dostane pořádně páskem 5 ran na zadek. Už při tom ufňukaně „eroticky“ nevzdychá a já pociťuju konečně zadostiučinění.
Bohužel nám ale neukáže ani červené pruhy na zadku. Prostě proto, že film v této chvíli skončí, aby divačky chtěly a musely přijít na díl další.
Podle serveru imdb.com a MTV ve filmu za celou dobu vidíme Anina prsa 24x, plácnutí přes zadek 14x, vidíme jí 23x vzdychnout a 15x skousnout spodní ret a 17 minut souložit s Christianem Greyem.
To se sice celkem solidní statistika na film, který trvá 125 minut, ale přesto si myslím, že návštěvu druhého a třetího dílu v kině si ráda ušetřím a raději doma doháčkuju ten ozdobný přehoz na televizi.