Když jsem před pěti lety psal recenzi [Případ šišlajícího psa](/2011/08/pripad-sislajiciho-psa-aneb-recenze-s-m-kniha-pro-sadomasochisty-a-ty-kteri-se-jimi-chteji-stat), nenapadlo mne, že může být ještě hůř. Do doby, než se mi do rukou dostal tento počin nakladatelství Epocha, marketingem firmy vydávaný za průvodce světem a životem BDSM se všemi jeho aspekty. Tato kniha má potenciál napáchat hodně škody a ublížit mnoha lidem.
Psát knihu o BDSM jest práce náročná a nevděčná. Náročná pro velikou šíři tématu, neboť BDSM je zkratka, která v sobě skrývá opravdu hodně. Nevděčná, protože v BDSM neexistují žádná objektivní pravidla, každý jej vnímá jinak a vše je subjektivní. Autor knihy o BDSM musí mít veliký přehled a musí odolat pokušení svůj vlastní pohled hlásat ex cathedra jako ten jediný správný. Bohužel, autorka této knihy selhává v obou ohledech.
Má-li o BDSM přehled, před čtenářem to zdařile tají a prezentuje pouze jediný, velice úzký výsek, v němž se BDSM smrskává na formální partnerský "24/7" vztah dominantního muže a submisivní ženy-otrokyně. To je první hřích této knihy, neboť nedostává tomu, co o sobě tvrdí. Pokud toto není váš šálek čaje, nedozvíte se nic. Všechny ostatní formy BDSM jsou ignorovány, nebo v lepším případě naznačeny jednou větou. Ve zvláštním světě autorky neexistují submisivní muži, resp. femdom jako takové; nevyskytují se tam stejnopohlavní vztahy (pro fenomén "kožeňáků" má autorka jenom jednu pohrdlivou poznámku); nedějí se krátkodobé hrátky mimo partnerský vztah…
Druhým - a o poznání závažnějším hříchem - této knihy je, že subjektivní dojmy a pocity autorky hlásá jako všeobecně přijímaná, pevná a v podstatě nepřekročitelná pravidla. Nabízí (nepříliš srozumitelné, nepromyšlené a nekonzistentní) sady pravidel, kterak být dobrým dominantem, submisivem či otrokem, což je téměř vždycky znamení průšvihu.
Situaci moc nenapomáhá ani překlad. Že překladatelka neví nic o BDSM a ustálené pojmy překládá dost zvláštním způsobem, to mne nepřekvapuje. Horší je, že neumí moc anglicky, přesněji nezná reálie a idiomy. Překládá je otrocky, což místy působí hodně zvláštním dojmem.
První kapitolou po obecném úvodu je vysvětlení pojmů. Už zde je jasné, že s knihou není něco v pořádku. Autorka nijak nerozlišuje pojmy dominant a sadista, případně submisiv a masochista. Zato striktně rozlišuje mezi submisivem a otrokem. Ruku ke zmatení čtenářovu přiložila i překladatelka. Pojem, který byl v originále nejspíš "playroom/dungeon" překládá jako "herna/sklepení". Není mi známo, že by se někdy v BDSM kontextu "hrací prostor" označoval jako "herna", zaužívaný český pojem "mučírna" zůstane čtenáři utajen. Pojem "fetiš" je definován jako "zvláštní posedlost či potěšení zaměřené na konkrétní věc nebo zážitek", což mi za prvé přijde jako dost netypická definice a za druhé je to také jediná zmínka o celém fenoménu v knize o BDSM, což mi přijde zvláštní, neboť fetiše jsou s BDSM velmi spjaty.
Další část je věnována hranicím a stopce. Tu překladatelka s oblibou nazývá "bezpečným slovem", i když přesnější překlad pojmu "safeword" (má-li se vůbec překládat) by byl "bezpečnostní slovo" nebo něco na ten způsob. Tématu je věnováno celých jeden a půl tiskové strany.
Následující kapitola se věnuje hrám a pomůckám patřícím k BDSM. Je pojatá stylem výkladového slovníku. Jako reprezentativního zástupce si dovolím představit pojem masturbace, který je definován jako "Stimulace mužského penisu rukama, dokud nedosáhne orgasmu." Masturbovat jinak než rukama, s užitím pomůcek, nejspíše není možné. Autorka se také nejspíše drží medicínských pramenů předminulého století a ženskou masturbaci pokládá za fyziologicky nemožnou. Zato však v hesle věnovanému holení přidává důrazné "Upozornění! Holení v oblasti genitálií musí být vždy prováděno velmi opatrně". Jménem všech čtenářů tímto děkujeme. Mezi další perly této části patří sdělení, že obojek se používá při ageplay nebo že roubík slouží ke smyslové deprivaci.
Další kapitola se věnuje různým druhům BDSM vztahů. Zde se skrývá jeden z problémů knihy: zatímco úchyláctvo se pře o tom, zda vůbec něco jako 24/7 BDSM vztah existuje a může existovat, autorka má jasno: může a je to něco naprosto běžného, čímž pokud většina úchyláctva již dávno nežije, tak se toho alespoň snaží dosáhnout. Zábavné na tom je, že autorka sice popisuje svůj idylický otrocký 24/7 vztah s Pánem, ale ve skutečnosti si psaním knih vydělává na to, aby mohla podat žádost o rozvod.
V dalších částech autorka popisuje ideálního Dominanta (důsledně psáno s velkým D) a submisiva či otroka dle svých představ. Popisuje jeden velmi úzký a konkrétní z mnoha možných modelů a popisuje ho jako pokud ne jediný možný, tak alespoň převažující a správný. Veškeré jiné možné implementace těchto striktně subjektivních pozic zcela pomíjí a nijak se k nim nevyjadřuje. V jejím světě neexistuje nic takového, jako "top", který je spíše sadista než dominant, nebo "bottom", který se necítí být submisivem, ale je spíš masochistou.
Další dvě kapitoly se jmenují "všeobecná pravidla pro submisiva", "pravidla pro suby/otroky". Tady už si autorka vůbec na nic nehraje a bez jakéhokoliv úvodu nebo kontextu sází pravidla jedna za druhým. Pravidla v první části připomínají spíše brainwashing nebo masturbační blog posty nadržených subíků-teoretiků:
- "Když vidíte, že jste svého Pána potěšili, je to pro vás tou největší radostí a zadostiučiněním."
- "Nikdy neváhejte poslechnout svého Pána."
- "Dokud je váš Pán s vámi, ničeho se nebojte, on se o vás postará."
- "Když váš Pán usoudí, že je váš výcvik ukončen a že jste připraveni na dlouhodobý závazek, připravte se na to, že si bude chtít vaše tělo označit nějakou trvalou značkou, například ve formě tetování, cejchu nebo piercingu, a samozřejmě na místo na vašem těle, které určí on."
Pravidla pro suby/otroky jsou ještě dál a autoritativně stanoví, že "sub/otrok by se měl ihned po příchodu domů svléct do naha, pokud tedy nemá od Pána určené jiné oblečení". Nebo že "sub/otrok musí mít vždy oholené ochlupení na těle" či že jeho "tělo by mělo být kdykoliv připraveno na sexuální hrátky". Samozřejmě nikde není řečeno, že BDSM vztah nemůže na takových principem fungovat. Prezentovat to ovšem jako "všeobecná pravidla" v příručce pro začátečníky mi přijde vyloženě nebezpečná.
Následuje kapitola tresty/disciplína. Pokud byste čekali, že se po vatovité kapitole o hrách konečně něco dozvíte o BDSM praktikách, jak je dělat bezpečně a podobně, budete zklamáni (a zklamání vám vydrží, kniha se ničím takovým vůbec nezabývá). Hemží se to zde tresty jako "omezení přísunu jídla" nebo "zákaz televize/počítače".
Relativně rozsáhlá další kapitola se věnuje virtuálnímu/online BDSM (jestliže autor "šišlavého psa" měl dle vlastního vyjádření fetiš na historizující pravopis, autorka tohoto díla nejspíš ujíždí na lomítkách, kniha se jimi přímo ježí). Této kapitole lze vytknout snad jenom přílišnou obecnost, která je ostatně znakem celé knihy.
Následuje obrazová příloha, která je asi nejlepší součástí knihy. Není příliš informačně hodnotná, jde vesměs o fotografie vybavení pražského BDSM klubu Ateliér s poněkud zavádějícími popisky. Obrazová příloha také s lakonickým popiskem "obojek" nabízí tu úplně nejprofláknutější ilustrační fotografii k BDSM, která je k nalezení na Wikipedii. Téměř jistě je ukradená, resp. použitá v rozporu s licencí, neboť se vydavatel nikde neobtěžuje uvést autora či dodržovat další pravidla licence GFDL nebo Creative Commons. Nemá-li vydavatel s autorem nějaké opravdu zvláštní soukromé ujednání, porušuje zákon.
Další obsáhlá kapitola se věnuje obojku. A opět se budu nudně opakovat: je pravdou, že se jedná o častý a silný symbol BDSM. Ovšem mytologie, kterou kolem něj autorka rozehrává, je jenom jedním z mnoha možných přístupů a zdaleka se nejedná o ten převládající.
Další dvě kapitoly se věnují polyamory a využití technologie v BDSM vztazích. Každému z těchto témat jsou věnovány zhruba čtyři odstavce, což myslím dává dobrou představu o míře erudice, se kterou k nim pachatelka knihy přistupuje.
V šestnácté kapitole autorka popisuje svou cestu k BDSM a svůj subjektivní pohled na věc. Tedy, ona to dělala celých sto deset stran předtím, ale tady to poprvé popisuje jako své subjektivní názory. Jakkoliv její cesty a volby respektuji, nedávají jí právo je hlásat jako písmo svaté.
Sedmnáctá kapitola obsahuje "stručný seznam faktů o BDSM". Je to také první a poslední kapitola, v níž autorka sestupuje z oblačných výšin svých fantasmagorií na zem a střetává se s realitou. Smuté je, že jí to vydrží jenom půl druhé strany.
V poslední kapitole jsme bohužel opět v C dur a v podobě otázek od fanoušků a autorčiných odpovědí se dozvídáme věci, bez nichž je snad i lepší se obejít, jde o jakousi zvrhlou verzi tety Sally.
Kniha je tištěná verze blogísků, kterých je plný Internet. Popisuje maličký kousek obrovského světa BDSM tak, jak ho vidí jedna subinka. Nepřináší nic moc originálního, ale to nemusí být na závadu. Není na tom nic špatného. Špatné je to, když je taková kniha vydávána za průvodce všemi aspekty BDSM pro začátečníky. Nejenom špatné, je to nebezpečné.
Pokud začátečník vezme tuto knihu jako jakoukoliv formu autority, pravděpodobně nabude dojmu, že je špatný dominant, submisiv či otrok. Neshodují-li se jeho touhy zcela s pojetím autorky, má smůlu. Kniha je pro něj v lepším případě bezcenná. V tom horším se pokusí nějak vecpat do škatulek v knize popisovaných, protože tak je to přece správně, protože tak to má být, když to tak psali v příručce. A to je přesně ten důvod, proč tato kniha začátečníkům nepatří do rukou.
Základy BDSM pro začátečníky
Michelle Fegatofi
vyd. Epocha Praha, 2016, ISBN 978-80-7557-018-5, 136 stran, cena 139 Kč