Stojí tam v chodbě jako socha. Cítím malér, neudělám ale víc, než že se sladce usměju a protáhnu se kolem něj. Někdy zapomínám, jak je nemožné utíkat mu. Natáhne ruku a chytne mě kolem pasu. „Víš, od čeho jsou mobily?“ Nemusí křičet, abych se skrčila.
my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali
