Vystoupil jsem z auta na tmavém dvoře. Byl večer na sklonku babího léta a já jsem přijal nabídku své kamarádky, abych na její farmě strávil víkend v rámci „pracovního, výchovného, výcvikového a rekreačního pobytu“, jak to nazvala. Věděl jsem, že nudit se rozhodně nebudu; na to jsme se znali moc dobře.
Seriál Dovolená na venkově
Ráno mne vzbudilo rázné plesknutí po nahém zadku. Byl to Marek, který ze mne stáhl peřinu a přetrhl mé ranní snění. „Vstávat a cvičit,“ zavolal s veselostí ranního ptáčete, zatímco já jsem se snažil uvědomit si kde jsem a co tam dělám. „Teda, stačí, když budeš vstávat, o výcvik se ti postará Monika,“ hlaholil vesele. Cosi jsem znechuceně zabručel. „Klusej do maštale, čeká na tebe. A na tvém místě bych si pospíšil.“
Když jsme se najedli, šel mi Marek ukázat ty části statku, které jsem večer neviděl. Přiléhala k němu pastvina pro kozy, ohrazená laťkovým plotem (přes který se prý kozám bez větších obtíží a k pramalé radosti sousedů dařilo pravidelně utíkat) a elektrickým ohradníkem obehnané pastviny pro krávy a větší a menší výběh pro koně, každý s přístřeškem, který koně chránil před deštěm, prudkým sluncem a větrem.
Usnul jsem rychle a brzo a možná i proto bylo moje vstávání druhý den ráno méně krušné. Rozhodně jsem nezapomněl na pravidlo ohledně oblečení, nebo spíše absence oblečení, a nevysloužil jsem si tudíž trest hned po probuzení. Zato jsem byl svižně zapřažen do práce, stejné jako předtím: vyčistit boxy a zamést. Tentokráte jsem si dal pozor a zametl i pod rohožemi a celkově myslím, že mi to šlo lépe a rychleji - praxe ze včerejška se projevila. Když Monika přišla moji práci zkontrolovat, obešlo se to bez poznámek a naštěstí i bez trestů nebo jiných výchovných zásahů.
Po obědě jsem se zase musel svléknout skoro donaha a Monika mne odvedla do dosud neprobádané části statku za stájemi. Bylo vidět, že do ní se renovační snahy nedostaly s takovou vehemencí. Byla tam místnost, která nejspíš v minulosti bývala sedlovnou. Byly v ní dvě řady věšáků na stěnách, několik držáků na sedla (na jednom z nich dokonce stále leželo sedlo, ale nevypadalo v úplně dobrém stavu) a stůl, jehož stabilita nevzbuzovala valné důvěry. Na zemi a stole ležela vrstva roztodivného harampádí.
Ačkoliv sláma byla docela pohodlná, jsem zvyklý spíše na matraci a navíc jsem se vzbudil pokaždé, když jsem se převalil, protože jsem při každém pohybu cítil trestný kolík v zadku. Postroj také na pohodlnosti moc nepřidal. Ale po předchozím dni jsem byl utahaný, inu jako kůň, a spánek přišel i tak.
Ještě se mi nikdy nestalo, aby dvě ženy konferovaly, jestli se tedy smím nebo nesmím udělat a za jakých podmínek. Bylo to zcela nesmyslné, ale zároveň v téhle situaci vlastně docela přirozené. A docela vzrušující. Docela hodně vzrušující… Zážitky posledních dnů byly obecně takové. Nesmyslné, zejména pro někoho zvenčí, kdo nesdílí naše fetiše, záliby a úchylky. Ale vlastně docela přirozená a zcela určitě hodně vzrušující.