Letošní vánoční povídka je tak trochu fantasy a nikdo v ní nemá dobrou náladu. Ale nebojte se, zlepší se to - i když podle hesla, že nejčistší lidská radost je škodolibost. A jak se ukáže, nejenom lidská. Tahle povídka vznikla trochu zvláštním způsobem. Nejdřív byla ilustrace a teprve potom text. Nechal jsem svou kamarádku Nyemi, ať nakreslí nějaký obrázek, dle své volby. Téma jsem nechal zcela na ní a slíbil jí, že na základě jejího obrázku napíšu S/M povídku. Jak to dopadlo můžete posoudit sami.
Rubrika Erotické povídky
Vrhli se na mne hned jakmile jsem odemkl dveře od bytu. Dva chlapi v čerňákách a s kuklami na hlavách mě srazili k zemi, zkroutili mi ruce za zády a zacvakli želízka. O vteřinu později následovala pouta na nohy. Třetí na sobě masku neměl. Nebylo to třeba, protože Milana bych poznal kdykoliv a kdekoliv i s maskou. „Všechno nejlepší k narozeninám, zmrde,“ zazubil se na mne, dal mi pusu a vrazil mi facku. Pak mi přes hlavu přetáhl černý pytel ze silné látky.
Krb, který kdysi kdosi nechal v místnosti vybudovat, byl jediným vybavením, které zavánělo luxusem. Jinak bylo všechno přísně obyčejné a účelné: dřevěné držáky na sedla, řada věšáků s uzdečkami, nad kterými visely cedulky se jmény koní. Poctivý dřevěný stůl a polička s čajem, kávou, cukrem a dalšími proprietami, které přijdou po práci vhod. Ale byl to právě krb a živé plameny v něm, které způsobovaly, že místnost působila jako oáza poklidu, útulnosti a pohodlí. Zejména pro někoho, kdo se právě vrátil z planin bičovaných studeným větrem, který hnal husté sněžení při teplotách hluboko pod nulou.
Ačkoliv je všeobecně známo, že za všechno zlé v tomhle státě může Miroslav Kalousek, tenhle zážitek jsem si spískal kompletně sám. Jet na vodu byl totiž můj nápad. Martin byl samozřejmě pro. To mne nepřekvapilo. Nadchnout ho – naprosto pro cokoliv – je velice snadné. Povahou skutečně připomíná belgického ovčáka, na kterého si hraje, když je za psa. Holt, každej jsme nějakej.
Zvoním u tvých dveří. Chvilku čekám a už slyším tvé rázné kroky. Dveře se otevřely. Pohlédnu ti do tváře a jen tak lehce se pousměju. Ale z tvé tváře se nedá vyčíst, jestli jsi rád, že jsem tady. Zůstal jsi nadále vážný. „Ahoj, trošku jsem se opozdila. Nevadí?“
Nesnáším takové to tmelení kolektivu v rámci firmy. Ať už se tomu říká „teambuilding“, „vánoční večírek“ nebo prostě jenom upřímně firemní chlastačka. Firma se letos plácla přes kapsu a pronajala na vánoční večírek na víkend celý hotel v Krkonoších. Takže místo jednoho ztraceného večera je to celý ztracený víkend. Jenomže v mé pozici je prostě nemožné, abych se té opičárny neúčastnil. Kat aby to spral.
Stojím ve spodním prádle uprostřed pokoje a všude po těle mi naskakuje husí kůže. Cítím, jak se na mě upřeně díváš, tvé pohledy jezdí po mém těle. Nevím to, jen to cítím, nemůžu se ti podívat do očí. Zvedneš mi bradu, ale já stejně uhýbám pohledem.
Ze svého zamřížovaného výklenku pořádně viděl jenom na čarodějku a z okna, kterým do místnosti svítilo stříbrné světlo měsíce v úplňku. A maje na výběr z těchto dvou možností, bral Rey zavděk čarodějčinými zády, kdyby už jenom proto že ta druhá alternativa byla svým způsobem zodpovědná za to, že dnešní večer trávil za masivními mřížemi a připoután řetězy za pouta na rukách, nohách a obojek kolem krku.
Vydaly jsme se znovu k tůňce, vykoupat se a najít rákosku. Rákosí kolem potoka rostlo víc než dost. Natrhaly jsme ho spoustu a zbavily ho listí. Ale moc dobře to nevypadalo. Když Kamila námi vyrobenou rákoskou zkusmo mávla do vzduchu, zlomila se vlastní vahou.
Jarmila se dala do vyprávění rodinné historie. Její matka se na statek dostala jako děvečka pro všechno. Jenomže krátce potom si panímáma srazila vaz na těch příkrých schodech na půdu. A necelý rok potom byla svatba, na kterou se nevěsta navíc dostavila s pořádným bubnem.