Ptáte se, jak jsem k tomu vlastně přišel, že mám vlastní otrokyni, se kterou si můžu dělat co chci? No, asi tak, jako slepý k houslím. Ale to se musím vrátit přibližně o rok zpět...
Seriál Rien
Teprve zpětně jsem si uvědomil neobvyklé štěstí, které mne potkalo. Na to bylo potřeba se napít. "Ani se nehni," přikázal jsem jí a šel zrevidovat bar. Důkladná konzultace s Johnym Walkerem mne obohatila o poznání, že se přede mnou otevřely nedozírné obzory rozkoše a moje fantazie, vybavena novou paletou, počala malovat naturalistické obrazy blízké budoucnosti. Zbývalo jen jediné - uvést sny ve skutečnost. A od toho tu teď byla ona.
Pod tvrdou rukou nevlastní sestry se má otrokyně změnila v poslušnou hračku, připravenou vykonat cokoliv by nás napadlo. Za pomoci výchovných výprasků a rafinovaných mučících metod jako trestu za neuposlechnutí, byly v této nádherné dívce násilím udolány poslední zbytky sebevědomí a byla jí vštípena absolutní závislost na svém pánovi, bezbřehá psí oddanost a potlačeno samostatné rozhodování o sobě samé.
Konečně naše zbité, poštípané, podrápané a zneuctěné samičky dorazily ke srubu, s námi v těsném závěsu. Unaveně se svezly na podlahu a takzvaně si lízaly rány. Štípavé šlehy devítiocasou kočkou, kterou jsem si vyndal z auta, je probral zpátky k životu.