Nesnáším takové to tmelení kolektivu v rámci firmy. Ať už se tomu říká „teambuilding“, „vánoční večírek“ nebo prostě jenom upřímně firemní chlastačka. Firma se letos plácla přes kapsu a pronajala na vánoční večírek na víkend celý hotel v Krkonoších. Takže místo jednoho ztraceného večera je to celý ztracený víkend. Jenomže v mé pozici je prostě nemožné, abych se té opičárny neúčastnil. Kat aby to spral.
Články autora Michal Altair Valášek
Ze svého zamřížovaného výklenku pořádně viděl jenom na čarodějku a z okna, kterým do místnosti svítilo stříbrné světlo měsíce v úplňku. A maje na výběr z těchto dvou možností, bral Rey zavděk čarodějčinými zády, kdyby už jenom proto že ta druhá alternativa byla svým způsobem zodpovědná za to, že dnešní večer trávil za masivními mřížemi a připoután řetězy za pouta na rukách, nohách a obojek kolem krku.
Vydaly jsme se znovu k tůňce, vykoupat se a najít rákosku. Rákosí kolem potoka rostlo víc než dost. Natrhaly jsme ho spoustu a zbavily ho listí. Ale moc dobře to nevypadalo. Když Kamila námi vyrobenou rákoskou zkusmo mávla do vzduchu, zlomila se vlastní vahou.
Jarmila se dala do vyprávění rodinné historie. Její matka se na statek dostala jako děvečka pro všechno. Jenomže krátce potom si panímáma srazila vaz na těch příkrých schodech na půdu. A necelý rok potom byla svatba, na kterou se nevěsta navíc dostavila s pořádným bubnem.
Ráno jsem se vzbudila příšerně rozlámaná a příšerně nadržená. S tou druhou věcí jsem se pokusila něco udělat – tiše, pod peřinou, jak se na slušně vychované děvče sluší a patří. Jenomže než jsem se stihla dopracovat k výsledku, začala se Kamila nahoře převalovat a musela jsem toho nechat.
Ráno byl svět čerstvě umytý a zářivý, jak už to po dešti bývá. Kamila měla dorazit vlakem v šest večer a kromě toho, že ji musím vyzvednout na nádraží, jsem žádné povinnosti neměla. Od Jarmily jsem dostala snídani, ona si na ně potrpěla, a pak to bylo na mně.
Poslední opravdové prázdniny. Poslední léto před nástupem na vysokou školu se pro mladou dívku stane příležitostí k objevování. Nalezený deník ji přivede k poznání sebe samé, svých vlastních skrytých tužeb, historie vlastní rodiny i k odhalení tajemství starého sto let.
Je hezké mít nějakou příručku, podle které se můžete v životě řídit. Příkladmo v případě hotelové pokojské to může být zaměstnanecký manuál. Kniha dává jistotu a jasná řešení problémů. Jenomže i pokojská může potkat hotelové hosty, s nimiž zažije situace, se kterými manuál nepočítá.
Další povídka z archivu. Pokud mi paměť slouží, je to snad jediná BDSM povídka, kterou jsem napsal v angličtině. Napsal jsem ji před patnácti lety pro účely literární soutěže SSS SSC a inspirovala mne k ní jedna věta, kterou jsem použil jako poslední. Povídka skončila na třetím místě.
Můj obojek má na sobě napsáno NOKIA. Sice ho nenosím kolem krku, ale zato má zcela reálnou schopnost dostihnout mne kdykoliv a kdekoliv. I na koňském hřbetě uprostřed plání. Zase jsem si ho zapomněl vypnout. Naštěstí, jako všichni členové domácnosti, i koně přivykli zvukům, které vydávají moji rozliční křemíkoví pomocníčci. Takže nějaké zvonění mobilu je nemůže vylekat.