Můj obojek má na sobě napsáno NOKIA. Sice ho nenosím kolem krku, ale zato má zcela reálnou schopnost dostihnout mne kdykoliv a kdekoliv. I na koňském hřbetě uprostřed plání. Zase jsem si ho zapomněl vypnout. Naštěstí, jako všichni členové domácnosti, i koně přivykli zvukům, které vydávají moji rozliční křemíkoví pomocníčci. Takže nějaké zvonění mobilu je nemůže vylekat.
Články autora Michal Altair Valášek
Ještě se mi nikdy nestalo, aby dvě ženy konferovaly, jestli se tedy smím nebo nesmím udělat a za jakých podmínek. Bylo to zcela nesmyslné, ale zároveň v téhle situaci vlastně docela přirozené. A docela vzrušující. Docela hodně vzrušující… Zážitky posledních dnů byly obecně takové. Nesmyslné, zejména pro někoho zvenčí, kdo nesdílí naše fetiše, záliby a úchylky. Ale vlastně docela přirozená a zcela určitě hodně vzrušující.
Ačkoliv sláma byla docela pohodlná, jsem zvyklý spíše na matraci a navíc jsem se vzbudil pokaždé, když jsem se převalil, protože jsem při každém pohybu cítil trestný kolík v zadku. Postroj také na pohodlnosti moc nepřidal. Ale po předchozím dni jsem byl utahaný, inu jako kůň, a spánek přišel i tak.
Po obědě jsem se zase musel svléknout skoro donaha a Monika mne odvedla do dosud neprobádané části statku za stájemi. Bylo vidět, že do ní se renovační snahy nedostaly s takovou vehemencí. Byla tam místnost, která nejspíš v minulosti bývala sedlovnou. Byly v ní dvě řady věšáků na stěnách, několik držáků na sedla (na jednom z nich dokonce stále leželo sedlo, ale nevypadalo v úplně dobrém stavu) a stůl, jehož stabilita nevzbuzovala valné důvěry. Na zemi a stole ležela vrstva roztodivného harampádí.
Usnul jsem rychle a brzo a možná i proto bylo moje vstávání druhý den ráno méně krušné. Rozhodně jsem nezapomněl na pravidlo ohledně oblečení, nebo spíše absence oblečení, a nevysloužil jsem si tudíž trest hned po probuzení. Zato jsem byl svižně zapřažen do práce, stejné jako předtím: vyčistit boxy a zamést. Tentokráte jsem si dal pozor a zametl i pod rohožemi a celkově myslím, že mi to šlo lépe a rychleji - praxe ze včerejška se projevila. Když Monika přišla moji práci zkontrolovat, obešlo se to bez poznámek a naštěstí i bez trestů nebo jiných výchovných zásahů.
Když jsme se najedli, šel mi Marek ukázat ty části statku, které jsem večer neviděl. Přiléhala k němu pastvina pro kozy, ohrazená laťkovým plotem (přes který se prý kozám bez větších obtíží a k pramalé radosti sousedů dařilo pravidelně utíkat) a elektrickým ohradníkem obehnané pastviny pro krávy a větší a menší výběh pro koně, každý s přístřeškem, který koně chránil před deštěm, prudkým sluncem a větrem.
Ráno mne vzbudilo rázné plesknutí po nahém zadku. Byl to Marek, který ze mne stáhl peřinu a přetrhl mé ranní snění. „Vstávat a cvičit,“ zavolal s veselostí ranního ptáčete, zatímco já jsem se snažil uvědomit si kde jsem a co tam dělám. „Teda, stačí, když budeš vstávat, o výcvik se ti postará Monika,“ hlaholil vesele. Cosi jsem znechuceně zabručel. „Klusej do maštale, čeká na tebe. A na tvém místě bych si pospíšil.“
Vystoupil jsem z auta na tmavém dvoře. Byl večer na sklonku babího léta a já jsem přijal nabídku své kamarádky, abych na její farmě strávil víkend v rámci „pracovního, výchovného, výcvikového a rekreačního pobytu“, jak to nazvala. Věděl jsem, že nudit se rozhodně nebudu; na to jsme se znali moc dobře.
„Neřáde černej, proč já tě vůbec živím, darmožroute. Jinej by tě dávno dal rozsekat do fašírky. Takhle mi oplácíš?“ Hromování a nadávky se nesly široko daleko. Kdo by se podíval na jezdce, který se právě zvedal ze země, ani by se jim nedivil. Nebyl na něj hezký pohled: pravou polovinu těla měl obalenou bahnem, stejně jako větší část tváře, zjevně po pádu z černého hřebce, který ho sledoval s výrazem půl pobaveným, půl nezúčastněným a hromování na něj nedělalo přílišný dojem, protože si v jeho průběhu uškubl pár zelených lístků z blízkého stromu a začal je zaujatě žvýkat.
Recenze knihy marketované jako průvodce světem a životem BDSM se všemi jeho aspekty. Pokud jste začátečníci, vyhněte se jí obloukem. Nejen že nepomůže, ale aktivně škodí.