Rubrika Erotické povídky

Takový rozbitý talíř se dá přejít mávnutím rukou, ale taky třeba pořádným výpraskem pohledné služebné. Hádejte, jak to dopadne tady.

Setkání po letech nemusí být vždycky nudné. A ztráta panenství něžná a romantická.

Už jste si někdy povzdechli nad svým osudem? Hrát s ním vabank může být vzrušující, ale i nebezpečné.

Když mi volal poprvé, nejistě se zeptal do telefonu: „A máte uzdu na koně?“ Odpověděla jsem „Chceš být koněm?“ Položil sluchátko.

Zoe je pěkná dívčina a jakožto každá holka má ráda oblečení. Ale sama už je dávno přesvědčená, že nejen na oděvu sluší fialová barvička…

Pouta rozepnout dokážu, provaz kolem pasu přivázaný ke kmeni stromu také nebude problém, až si uvolním ruce. Můžeš odejít, nebo zůstat. Co vlastně chci? Co mě popudilo, když jsem se na dnešek s Pánem tak těšila?

Udělat si ze svého fetiše zaměstnání je často cesta, jak se jej zbavit. Někdy to ale může vést přesně k opačným koncům, třeba když si otevřete obchod s luxusním spodním prádlem.

Příběh, který vám chci dnes vyprávět, se udál přesně před dvaceti lety, o Velikonocích. Tehdy jsem si poprvé naplno uvědomil svoje sadomasochistické zaměření. Psal se rok 1976 a mně bylo sedmnáct.

Všiml jsem si jí hned, jak jsem vkročil do spoře osvětlené potírny. Byla to náhoda, že jsem šel dnes sám do sauny, pravidelná čtvrteční „session“ zakončená doplněním tekutin v nedaleké hospodě se tentokrát nekonala. S nelibostí musím konstatovat, že tento trend začínají naše pravidelná setkání nabírat od té doby, co se Jarda s Milanem oženili, a Frantovi s Magdou se narodilo malé. Stále víc nechápu, co pozitivního se dá v manželství nalézt…

O městě Nagasaki jsme zvyklí číst jiné příběhy, než ty o umění bondáže. Dva pobudové a jemná japonečka vedou svou malou soukromou válku...