Články autora Michal Altair Valášek

„Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipisicing elit…“ Tohle jste už jistě viděli mnohokrát, že? Není divu, protože tato pasáž latinu připomínajícího textu se používá jako ukázkový, výplňový obsah už od šestnáctého století. Stejně tak by se ale mohla stát jakýmsi tajným mottem a poučením pro úchyláctvo.

Při psaní této recenze cítil asi jako kdybych psal o mluvícím psovi. Hodí se při takové příležitosti zdůrazňovat, že pes dost šišlá a občas mluví z cesty?

aneb průvodce začínajícího sadomasochisty vlastní duší a českou SM scénou (aktualizováno o informace z komentářů).

Nebaví vás silvestrovský televizní program a strokrát omílané historky? Premiérově uvádím M/M povídku, kterou jsem před časem napsal společně s Jerrym. Se správnou motivací jde všechno líp.

Před několika dny jsem zde vydal článek PhDr. Lenky Blažejové „Tajit či netajit svou sexuální orientaci?“. Na tuto otázku mám v mnoha ohledech odlišný názor, takže předkládám k zamyšlení a diskuzi svůj polemický článek.

V den devadesátého čtvrtého výročí protržení přehrady v Desné zaplavila Jizerské hory jiná přírodní katastrofa. V malebném horském hotýlku se konal sraz úchyláctva, jmenovitě místnosti BDSM z chatu na Lidé.cz. Vzhledem k tomu, že se v rámci akce konaly i koňské závody, kterých jsem se účastnil, mohu nabídnout koňský pohled na celou záležitost.

Stejně jako u mnohých jiných úchylů, i u mne nastal další zlom v sebepoznávání, když jsem získal přístup k Internetu. MaMedia, Geocities... a nakonec i BDSM.CZ.

Dříve či později se musí většina lidí, co jsou na BDSM vyrovnat s jedním problémem: jsou jiní, nejdou s davem. Tohoto problému jsem byl v zásadě ušetřen. Já byl „jiný“ odjakživa a moje sexualita v tom myslím žádnou podstatnou roli nehrála. Do kolektivu jsem nikdy nezapadl a nikdy jsem se o to ani nesnažil. Myslím, že se dost ulevilo jak mně, tak kolektivu.

Pohodlně jsem se opřel a natáhl si nohy. Oni pohodlí neměli ani v nejmenším, když přede mnou klečeli. Ruce měli natažené před sebe a dotýkali se jenom konečky prstů. Na nich jim ležel jezdecký bičík. Věděli, že ho nesmí upustit, jinak budou oba dva biti. To bylo také všechno, co o sobě navzájem věděli, nikdy předtím se neviděli. Lépe řečeno: neviděli se ani teď, protože oba měli na očích neprůhledné pásky. Z toho druhého znali jenom konečky prstů.

Zásadní zlom v mém životě znamenal okamžik, kdy jsem se naučil číst. To mi šlo velmi rychle, byl jsem patrně jeden z mála, kdo byl v první třídě napomínán, aby si nečetl pod lavicí (to mi v zásadě vydrželo až do konce školní docházky). Hlavní vina za rozvoj mé sadomasochistické sexuality leží na bedrech dvou autorů: Jiří Winter-Neprakta a Dick Francis